Rozsáhlý rokokový zámecký komplex s působivě řešenou francouzskou zahradou a anglickým krajinářským parkem (1999). Scénář a režie T. Šimerda

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Dobříšský zámek je od 17. století majetkem rodu Mansfeldů, kteří původně renesanční stavbu přetvořili nejprve v barokní sídlo a v roce 1745 jej podrobili další velkorysé přestavbě. K ní byl vyzván ředitel královských staveb v Paříži Jules Robert de Cotte. Ten na šířkové dispozici objektu uplatnil některé principy tehdejší francouzské architektury, která byla i po celé barokní období ovládána klasicismem. To je zřejmé především v kompozici jižního, zahradního křídla zámku. Architektonicky byl zvýrazněn i vstup v severním křídle zámku, kvůli kterému si kníže vymohl přeložení části císařské cesty. Řemeslné práce byly svěřeny domácím mistrům.

Mezi umělci, kteří se na výzdobě podíleli, zaujímá významné místo sochař Ignác František Platzer, který je autorem kamenných soch Minervy a Herkula na štítu zahradního průčelí zámku a soch římského boha války Marta a jeho sestry Bellony na průčelí hlavním.

Před jižním průčelím se rozprostírá zahrada, která je jednou z nejkrásnějších na našem území. Mírně stoupající terén využil stavitel k jejímu založení na pěti výškových úrovních, stoupajících k nejvyšší terase, na níž je umístěna oranžerie jako pohledový protipól zámku. Základem řešení zahrady je osovost a symetrie. Na hlavní ose, která vychází ze sally tereny v přízemí zámku, jsou umístěny i nejdůležitější architektonické prvky – oválný bazén a fontána. Sochařská výzdoba zahrady pochází opět z dílny I. F. Platzera. Dobříšská zahrada patří mezi slohově nejčistší díla inspirovaná francouzským pozdním barokem u nás. Jako celek působí stále nesmírně harmonicky svou vyrovnaností, souměrností a uměřeností a spolu s přírodně krajinářským parkem a zámkem představuje v našich zemích komplex ojedinělého významu.

Stopáž15 minut
Rok výroby 1999
 ST 4:3
ŽánrDokument