Ze starobylého opevněného města v první polovině minulého století vyrostla výstavní metropole, která může být učebnicí vývoje naší moderní architektury (1997). Scénář a režie J. Hádková

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Hradec Králové byl kdysi pevnostním městem. V roce 1884 byly hradby zbořeny a městská rada vypsala soutěž na regulaci města. V roce 1895 se starosta František Ulrych rozhodl dát Hradci moderní podobu. Architekti Gessner a Bém, žáci vídeňského architekta Otto Wagnera, vytvořili návrh na Obchodní akademii, první secesní budovu v Čechách. V roce 1908 byl na nábřeží postaven dům podle návrhů architekta Němce a Bendelmayera. Jiný žák Wagnera Jan Kotěra navrhl budovu Okresního domu, jehož plastická výzdoba je dílem jeho přítele a kolegy ze skupiny Mánes Stanislava Suchardy. V roce 1907 Kotěra vyprojektoval budovu městského muzea, které bylo dokončeno v roce 1912. Keramické figury jsou opět dílem Stanislava Suchardy. Další Kotěrovou prací je celkové řešení Wilsonova mostu, jenž spojuje staré a nové město. Řadu staveb ve městě navrhli rovněž Kotěrovi žáci. Podle plánů Bohumila Waiganta vznikl Julišův činžovní a obchodní dům a dvoupatrový Cardův dům. Z té doby zasluhuje pozornost stavba labské hydroelektrárny od J. F. Sandra. Nejznámější Kotěrův žák Josef Gočár pak po první světové válce navrhl novou koncepci urbanistického řešení a vytvořil „město otevřené čerstvému povětří“. Jím rozvíjený takzvaný národní styl je nejlépe vidět na budově Angločeskoslovenské banky. Mezi nejvýraznější Gočárovy projekty však patří monumentální budovy škol. V dalších letech pak Gočár přechází k funkcionalistickému stylu. Velkolepé řešení města nemělo u nás obdoby s výjimkou Baťova Zlína. Hradec Králové se řadí mezi evropské urbanistické unikáty.

Stopáž15 minut
Rok výroby 1997
 ST 4:3
ŽánrDokument