Epizoda 13/13

Jana Novotná požadovala 400 000 korun na svůj mobilní hlídací koutek dětí. Ve svojí au-pair agentuře Babyta nabízela 15% podíl. Tomio Okamura si ale z odhadovaných měsíčních tržeb 50 – 70 000 korun spočítal, že investice do takovéto služby by se mu vracela téměř 6 let. Přesto se mezi investory našel jeden, kterému se Babyta líbila. Dana Bérová nabídla 200 000 Kč za 10 %, nikdo z investorů se k ní ale nepřidal a Jana Novotná nakonec odešla bez peněz.

Pavel Tulej přišel nabídnout své nealkoholické pivo s kofeinem. Požadoval 500 000 korun na marketing. Výrobu měl už zařízenou v jednom z pivovarů, kterému chtěl částečně prodat licenci. Investory ale nepřesvědčil, že nealko pivo s kofeinem je produkt, který by měl šanci. Navíc do něj sám už investovat nechtěl. Odešel proto s prázdnou.

Inženýr Jan Žáček investory překvapil nejen svým tvrzením, že je schopen cokoli vymyslet a že přišel pěšky až z Prahy, ale i oblečením a také nápadem nahradit žárovky diodami v bužírce. Požadoval 1,5 milionu korun a nabízel větší nebo menší polovinu v budoucí firmě. Po upozornění Dany Bérové, že větší ani menší polovina neexistuje, nabídl 60 %. Odolné osvětlení pro 21. století ale na investory stejně neudělalo dojem, pan inženýr Žáček neměl vyřešenou distribuci. „Do led diod v bužírce nemůžu investovat,“ konstatoval Ondřej Bartoš. A podobně to viděli i zbývající čtyři investoři.

Jiří Jelínek nabízel svůj přístroj 3 v 1 určený především k hubení hrabošů. Chtěl 450 000 korun, nabízel podíl 5 %. Jeho přístroj je schopen kouř ze zapáleného sirného knotu hnát až do vzdálenosti 100 metrů. Investory však neomámil. „Mám pocit, že jsme trošku sklouzli k jinému typu formátu... k Receptáři,“ divil se Ondřej Bartoš. Nepřesvědčila ho ani citace ze zákona, podle něhož je každý občan povinen škůdce hubit. Multifunkční kouřostroj tak zatím v obchodech neuvidíme.

David Billouz přišel s produktem minifone. Požadoval 980 000 korun a nabízel podíl ve výši 49 %. Minifone by měli nosit hlavně starší lidé a v případě nouze by si díky němu snadno zavolali o pomoc na tři předvolená čísla. Praktická ukázka proběhla dobře, David měl ale smůlu, protože Ivan Pilný se svého času touto problematikou zabýval a měl dokonale zmapovaný trh. K minofonu, který by stál zákazníky 7500 korun, byl velmi pesimistický a protože David ani nebyl vynálezcem minifonu, ale pouze distributorem, investoři nakonec jeden po druhém z vyjednávání odstoupili.

Mário Krtička pracoval ve významných restauracích po střední Evropě. Je to zkušený kuchař, který přišel bojovat o 700 000 korun za podíl 30 % v budoucím řetězci s rychlým občerstvením Kebab house. Mário by chtěl na českém trhu nabízet pravý kebab s velkými porcemi masa tak, aby zákazníci neměli pocit, že jsou okrádáni. Investoři ale pochybovali o tom, že by se mu podařilo najít dostatečně kvalitní personál a že by se na silně konkurenčním trhu dokázal se svojí možná až příliš slušnou povahou prosadit. Investici nakonec nezískal.

Pavel Tutter vymyslel dvojdílné sedlo na kolo, které zabraňuje tlaku na prostatu. Žádal o 600 000 korun a nabízel podíl 10 %. Tomio Okamura po testování konstatoval spokojenost, na investici to ale nestačilo, protože Pavel Tutter neměl propracovanou ekonomickou stránku projektu. I částku 600 000 korun spíš odhadnul, než vypočítal.

Tomáš Dürr tvrdil, že přidáním kostního klihu do betonu by dokázal odstínit geopatogenní zóny. Jeho organický beton by dokonce byli výrobci ochotní vyrábět, ale odbyt by si musel zařídit sám. Potřeboval 990 000 korun a nabízel podíl 33 %. Protože ale investory nepřesvědčil o tom, že by dokázal produkt prodat, odešel bez investice.