Stromy s pevnými kořeny

Klikněte pro větší obrázek Určitě se najdou lidé, kteří v restituci převzali majetek předků, aby ho vzápětí rozprodali a peníze užili pro pohodlný život. Jiří Střecha v osmidílném cyklu Vráceno v restituci nabízí příběhy jiné. Jejich hrdiny jsou lidé, pro které majetek a tradice představují závazek, na který chtějí být i nadále hrdí.

Osudy podnikatelů, kteří se dopracovali úspěšných podniků. Majitelů panství, jimž nepřestalo záležet na tom, co plave v jejich rybníku. Jiří Střecha nám předkládá mozaiku pestrou, často až dojemnou, v každém případě však příjemně optimistickou. A sám nejlépe vypovídá o tom, co ho k tomuto tématu přivedlo a proč se rozhodl ho předložit divákům.

Proč jsem si přál natočit cyklus Vráceno v restituci?

Chtěl jsem vyprávět příběh restituenta Jindřicha Procházky. V 66 letech začal podnikat, aby nezanikla firma, kterou kdysi vybudovali jeho rodiče. Místo poklidné penze zvolil nejistotu milionových úvěrů, všechny splatil a jeho podnik zaměstnává na 500 lidí... Chtěl jsem připomenout Františka Martínka. Pětinásobný mistr republiky v cyklistice vybudoval moderní továrnu na barvy, spolupracoval s Josefem Ladou. Zavřeli ho nacisti i komunisti. Chtěl jsem vzdát hold Radomilu Hillovi. Autor slavného jindřichohradeckého rumu s plachetničkou jako soukromník vrátil světu absinth. Můj obdiv ale patří i jeho synovi a dceři, kteří ve zralém věku opustili své profese a stali se pod otcovým dohledem likérníky.

Chtěl jsem tímto cyklem potěšit. Totiž sdělit, že v naší zemi nežijí jen silikonové krásky a trapní politici, jak se to někdy jeví v zrcadle médií. Mezi námi jsou i silné a zajímavé osobnosti, stojící za pozornost a následování. Lidé , kteří pro tuto zemi něco udělali. Můžete namítnout, že jako podnikatelé to dělali především pro sebe. Jistě, ale ty dvě věci se u slušných lidí nevylučují. Naopak.

To mě přivádí k postavě Emila Kolbena, který stál u zrodu slavného ČKD. Jeden díl jsme věnovali i jemu. Byl to vynikající vědec, podnikatel a člověk v některých aspektech až masarykovského ražení. Za krize v třicátých letech si on a celé vedení ČKD snížilo platy. O čtvrtinu. Nevím, kolik dnešních top managementů by to dokázalo. Příběhy restituentů a jejich předků člověka zkrátka nutí k nejednomu zamyšlení.

Jinak je radost se dívat, s jakou vášní bývalý rockový kytarista Karel Witz vede Měšťanský pivovar v Poličce nebo jak bývalý automechanik Evžen Wratislav řídí chod vráceného panství a zaměstnává přitom na 30 lidí...

Tento cyklus ale není o podnikání. Spíš o tom, jak šel život za první republiky, za nacistů, za komunistů a po roce 1989. Fučel tu občas všelijaký vítr, ale některé stromy neohnul.