Návštěva japonského ostrovního ráje. Francouzský dokumentární cyklus
00:00:05Česká televize uvádí dokumentární cyklus
00:00:10ŽIVOT NA POBŘEŽÍ
00:00:15Okinawa
00:00:23Ostrov stoletých
00:00:39Dnes zamíříme na ostrov Okinawa,
00:00:43kde moře svou barvou připomíná tropy.
00:00:47Přesto se nacházíme pouhé 3 hodiny letadlem jižně od Tokia.
00:00:52V tomto pozemském ráji najdeme největší koncentraci
00:00:56stoletých lidí na světě.
00:00:58Naším cílem je vyzkoumat, jaký režim lidé z Okinawy dodržují.
00:01:03Dobrý den. Víš, tady se nepodává ruka,
00:01:08lidé se tu uklánějí na znamení pozdravu a úcty.
00:01:12Chtěli bychom udělat okružní cestu po ostrovech.
00:01:16Moře je tady všude.
00:01:19Chtěl bych vám ukázat samé krásné věci.
00:01:29Pan Toyama není zvyklý vozit Francouze.
00:01:33Z 5 milionů turistů, kteří každý rok na Okinawu zavítají,
00:01:36je 90 procent Japonců.
00:01:39Od severu k jihu měří Okinawa 120 kilometrů.
00:01:44Před chvíli jsme byli na letišti, teď jsme na Sunset Beach.
00:01:52Ve své nejužší části má ostrov 4 kilometry,
00:01:57v nejširší 28 kilometrů.
00:02:00Na pláži je, jak se zdá, hodně živo,
00:02:04a přesto je tu teď, v březnu, poměrně málo lidí.
00:02:08Je na to nějaké vysvětlení?
00:02:11No jistě, je to těchto 9 mladých Japonců,
00:02:15kteří se zasloužili o to, že je na Sunset Beach tak veselo.
00:02:34Odskočili si z fakulty sportu v Jokohamě,
00:02:38aby si na ostrově Okinawa užili jarních prázdnin.
00:02:42Zůstaneme tu na Okinawě týden.
00:02:45Je tady tepleji než u nás,
00:02:48můžeme tu lépe trénovat a taky si trochu pročistit hlavy.
00:02:55Díky moři nachází člověk duševní klid.
00:03:00Lidské bytosti potřebují moře, jsem o tom pevně přesvědčený.
00:03:06Okinawa je takový malý japonský ráj.
00:03:10Navíc se teď v březnu stává ostrov středem zájmu celé země.
00:03:15Na východním pobřeží se každoročně oficiálně
00:03:18otevírá sezóna přímořských letovisek v celém Japonsku.
00:03:22Starosta se při této příležitosti nechal poněkud unést.
00:03:27Dobrý den, právě ke mně dolehl hlas dalekého moře.
00:03:31Tady, na Okinawě, přeju všem lidem slunce,
00:03:35které pálí, teplé léto, nádherně modré jižní moře,
00:03:41oslnivě bílé pláže a klidné vlny.
00:03:46Slavnostně prohlašuji sezónu koupání za otevřenou.
00:04:10Při této příležitosti se tu sešli
00:04:13zástupci všech japonských televizních kanálů.
00:04:17Ostrov je velmi pyšný na to,
00:04:20že může ukázat své pláže ve chvíli, kdy v Tokiu leží na ulicích sníh.
00:04:32Teď jsme v centru města Naha,
00:04:35které je hlavním městem prefektury Okinawa.
00:04:39Dříve to byly 4 malé ostrovy,
00:04:41ale dnes se z nich už stal jeden velký,
00:04:45protože všechny už navzájem spojují mosty.
00:04:48Až do roku 1879,
00:04:50poté, co byla skupina ostrovů připojena k Japonsku,
00:04:54vládla na Okinawě dynastie Rjúkjú.
00:04:56S prosperujícími ostrovy rozvíjela čilé hospodářské styky
00:05:00i sousední Čína.
00:05:02Naším symbolem je drak, stejně jako je tomu u Číňanů.
00:05:06My ale nejsme jako oni, oni jsou na kontinentu.
00:05:10My jsme mnohem menší.
00:05:13Abychom tedy mohli s Číňany obchodovat, navrhli jsme jim,
00:05:18že na každé tlapě našeho draka usekneme jeden dráp.
00:05:23A tak mají teď draka s pěti drápy, zatímco my jen se čtyřmi.
00:05:28Právě tak se začal rozvíjet náš obchod s Čínou.
00:05:33V hlavním městě je čilý obchod všude znát, kultura ticha,
00:05:38Japoncům tak drahá, je skutečně velmi daleko.
00:05:42Ale Okinawa se nechce podobat zbytku Japonska.
00:05:47Místní lidé se mezi turisty nemísí.
00:05:51Bojí se slunce a skrývají se.
00:05:55Je velmi těžké s nimi natočit rozhovor,
00:05:58protože senioři odmítají setkat se se zástupci televizí,
00:06:02kteří přijíždějí na ostrov.
00:06:06My ale máme trumf: našeho řidiče taxíku, pana Toyamu.
00:06:12Dobrý den, tohle jsou Francouzi.
00:06:16Přijeli sem, aby poznali tajemství dlohověkosti obyvatel Okinawy.
00:06:22Vám je kolik let? 95.
00:06:26A mně je 65 let.
00:06:33A tomu pánovi?
00:06:36To je náš strýc. Je mu 85 let.
00:06:44Jak to, že jste pořád tak ve formě?
00:06:48Řekni jim, že jíš vepřové, zeleninu, tofu.
00:06:51A taky nudle!
00:06:54Proto jsi pořád ve formě.
00:06:57Jím hodně mořských ryb, a tak jsem pořád od rány.
00:07:01Taky chodím na kliniku, kde mi vždycky pročistí srdce.
00:07:05Moc dobře se tam o mě starají, jsem jim za to vděčná.
00:07:12Ukaž jim, jak jsi ve formě. No tak, ukaž!
00:07:22Sakra! Ty blázne, ty chudáku, co si o mně myslíš?!
00:07:25Chceš si to rozdat? No tak pojď!
00:07:29Nikdy se nenechám předehnat mladými! Tak pojď, jen pojď!
00:07:35Máš pravdu, to je dobře, mami.
00:07:45Můj strýc se dožil 103 let. Pil saké z Okinawy.
00:07:51Vždycky byl ve formě.
00:07:57Jdu do restaurace, pracovat. Uvidíme se později.
00:08:08V 95 letech je paní Matsumotová stále svěží a čilá.
00:08:13Dříve bývala profesorkou tance.
00:08:18Dobrý lékař a cvičení, to je její tajemství.
00:08:39Znovu jsme vyrazili na cestu kolem ostrova.
00:08:47Tak už jste viděli paní Matsumotovou
00:08:51a teď vás zavezu k lidem,
00:08:55kterým je mezi 60 a 80 lety a všichni hrají kroket.
00:09:00Tušili jsme, že dřív než se rozloučíme,
00:09:04překvapí nás náš řidič taxíku něčím neobvyklým.
00:09:08Ukážu vám někoho, kdo kroket velmi dobře zná, pana Kakazu.
00:09:17Tihle lidé přijeli z Francie, jsou z televize.
00:09:22Dobrý den, jsem z okinawské asociace a ukážu vám hru.
00:09:32Všechny tamty dámy hrají kroket.
00:09:37Nebudete tomu věřit, ale těmto dvěma dámám je 79 a 73 let.
00:09:42Podívejte tamhle, právě se začalo hrát.
00:09:47Vysvětlím vám, jak se to hraje. Teď hraje číslo 10.
00:09:52A desítka se netrefila, pokoušela se strefit, ale nepovedlo se.
00:09:58A podívejte, zase vedle! Takže pro 10 tentokrát nic.
00:10:05Chce se schovat, stydí se.
00:10:08Pane čestný předsedo, povězte nám, kolik je vám let?
00:10:12Je mi 84. 84!
00:10:15Chodím si sem zahrát, protože to prospívá mému zdraví.
00:10:20Člověk si tady udělá přátele, protože je to týmový sport.
00:10:24Hraje se v pěti.
00:10:26Je třeba si promyslet taktiku,
00:10:29takže musíme stále zaměstnávat mozek.
00:10:33A taky 4 hodiny denně chodím.
00:10:36Navíc ještě dělám soudce,
00:10:38takže jsem hodně na nohou, hodně se pohybuju.
00:10:42Co nám už číslo 10 neřekne je, že všem hráčům pomáhá malý počítač,
00:10:46který sčítá body a ukazuje čas, který ještě zbývá do konce hry.
00:10:51Sport je na Okinawě umění žít. Karate tu dokonce vzniklo.
00:10:56Vymysleli si je ostrované jako odpověď na zákaz zbraní,
00:11:01protože v 15. století se tu neválčilo, nýbrž obchodovalo.
00:11:06Tento muž se jmenuje Sensé Hokama. "Sensé" znamená "mistr".
00:11:11Už dávno překonal desátý dan v karate.
00:11:18Trénuje své svěřence na břehu moře.
00:11:22K tomu, aby je naučil čistotě gest, potřebuje čisté linie moře.
00:11:27Tohle se jmenuje "eiki".
00:11:30Slouží to k pádlování,
00:11:32je to velké přibližně jako člověk a takhle široké.
00:11:37Na jedné straně je pádlo ploché, na druhé straně zkosené.
00:11:41K boji se používá tahle část, neboli rukojeť,
00:11:44důležitou úlohu hraje odstředivá síla.
00:11:47Hned vám to předvedu.
00:11:49Stará bojová umění na Okinawě
00:11:52používala předměty každodenního života.
00:11:55Za normálních okolností je to pádlo.
00:11:58Jenže na Okinawě, kde je práce s dřevem na vysoké úrovni,
00:12:02se z něj stala zbraň pro karate.
00:12:06Stejně tak se k účelům bojových her používaly rybářské
00:12:09a zemědělské nástroje.
00:12:11V prvním poschodí domu, který obývá Hokama,
00:12:14se nachází jediné muzeum karate na Okinawě.
00:12:17Tohle jsou okinawské činky. Jak sami vidíte, jsou z kamene,
00:12:21zatímco dnes se pochopitelně vyrábějí z kovu.
00:12:25V té době byl totiž ostrov chudý.
00:12:29Vítěz soutěže ve zdvihání činek tehdy dostával vejce a maso,
00:12:33dnes se věci pochopitelně zcela změnily.
00:12:39Karate a staré bojové umění
00:12:42se řídí jistými pevně stanovenými pravidly.
00:12:47Podle mistra Miyaguiho, a to je také napsáno zde,
00:12:51je třeba dbát následujícího:
00:12:55nenech se bít od ostatních a sám nikoho nebij.
00:12:59Lidé, kteří se věnují karate, jsou nenásilného založení:
00:13:03musí tato pravidla respektovat a ovládat
00:13:07se, aby nedošlo k problémům.
00:13:19Tohle dělám každý den.
00:13:22Hokama se ke karate dostal přes svého dědečka.
00:13:26Dnes má za sebou 55 let bojů.
00:13:28Mistr zná všechny skuliny lidského těla.
00:13:32I to se ostatně může stát smrtelnou zbraní.
00:13:36Tak třeba, když mě někdo odstrkuje rukama,
00:13:38zmáčknu ho v tomto místě, udělám tohle. A je konec.
00:14:06Tvářili jsme se zřejmě trochu nevěřícně, a mistr si toho všiml.
00:14:13Sedni si a zvedni nohu, tak, zvedni nohu!
00:14:18Dej mi ji.
00:14:31Omlouvám se. Tak tohle je karate z Okinawy.
00:14:39Tohle nebylo žádné divadlo.
00:14:43Při karate se hodně hýbe rukama,
00:14:47aby člověk dosáhl nejrůznějších úhlů uchopení.
00:14:51I v domovech důchodců dělají staří lidé cviky rukama,
00:14:56aby si posílili mozek a zlepšili krevní oběh.
00:15:05Být stále v pohybu, takové je tedy tajemství dlouhověkosti.
00:15:10Ale nejen to, je třeba také dobře jíst.
00:15:13Vydáváme se tedy na rybí trh.
00:15:16Pan Ishikawa je úspěšný obchodník.
00:15:19Když si dáte na Okinawě sushi, je to také tak trochu díky němu.
00:15:24Kdo se s ním ale chce setkat, musí si přivstat.
00:15:28Jsou čtyři hodiny.
00:15:30Svůj pracovní den začínám vždycky u píchaček.
00:15:34Končit budu tak ve 3 ve 4 odpoledne.
00:15:39Jsou tu moc pěkné ryby. Opravdu?
00:15:42Pan Ishikawa si musí prohlédnout čerstvou zásilku ryb.
00:15:47Ještě než začne dražba, dělá si poznámky o rybách.
00:15:51Maso tuňáka nesmí být příliš červené, to totiž znamená,
00:15:54že již bylo napadeno bakteriemi.
00:15:58Tuňák musí být co nejčerstvější,
00:16:01protože nejlepší kousky se zmrazí a odešlou na kontinent.
00:16:05Japonci "sashimi" milují.
00:16:08Existuje ale dobrý a také špatný tuňák.
00:16:11Člověk si ho musí pečlivě prohlédnout a ohmatat,
00:16:14aby věděl, co vlastně kupuje.
00:16:17Obchodníci nemají rádi měkké ryby.
00:16:20Každou rybu proto nadzdvihnou za ocas, aby se přesvědčili,
00:16:24že je dostatečně tvrdá.
00:16:27Jen stěží si dokážeme představit,
00:16:30že v Evropě je nyní zakázáno lovit ryby této velikosti.
00:16:33Nicméně i Japonsku hrozí něco podobného.
00:16:37A teď přichází chvíle, kdy se ukáže,
00:16:41kdo bude se svou tabulkou nejrychlejší,
00:16:44tak to totiž při dražbách chodí.
00:16:46Rybu získá ten, kdo nabídne nejvíc.
00:16:50Cena 200kilového tuňáka se může vyšplhat až na 10.000 eur.
00:16:54Jeden tuňák byl právě zakoupen za 3.300 eur.
00:17:00Nekupují se tu ale pouze tuňáci, nýbrž celá řada tropických ryb,
00:17:06které lze najít pouze na Okinawě.
00:17:31Je mi 70 let.
00:17:33Žijeme tak dlouho proto,
00:17:35že jíme ryby, po kterých je člověk navíc chytrý!
00:17:39Já budu pracovat až do smrti, protože jsem pořád ve formě.
00:17:44Občas si uříznu kousek "sashimi", když pracuju.
00:17:49Dost možná se dožiju i 99 let!
00:18:00Po dražbě se pan Ishikawa vrací do svého obchodu.
00:18:05Mezi jeho nejvěrnější zákazníky patří i syn 95leté dámy,
00:18:10který po ní převzal restauraci.
00:18:14Každé ráno si k panu Ishikawovi chodí pro ryby.
00:18:20Vezmu si tuhle.
00:18:30A nesmí se zapomenout na zeleninu,
00:18:34další nezbytnou součást vyváženého jídelníčku.
00:18:42Pan Matsumoto se s námi snad podělí o tajemství,
00:18:46která mu prozradila jeho matka.
00:18:50Já budu žít do 100 let!
00:18:53Přijeli sem, aby pochopili,
00:18:56co všechno přispívá ke zdravé výživě a k dlouhověkosti.
00:19:00Třeba jako tyhle malé rybky, bohaté na kalcium.
00:19:05Nakládané šalotky.
00:19:10Tohle je okinawská "goya", je to velice zdravé, plné vitaminů.
00:19:16Lidé po tom žijí dlouho. Zdejší obyvatelé toho jedí opravdu hodně.
00:19:23Musíte se snažit toho zkonzumovat co nejvíc, je to jasné?
00:19:30Tohle jsou okinawské řasy, mají dost zvláštní chuť,
00:19:35ale jsou plné minerálů a také zdraví velice prospěšné.
00:19:40Obyvatelé Okinawy tohle všechno milují a proto žijí tak dlouho,
00:19:45někdy až do 120 let.
00:20:04Okinawa je oklopená mořem.
00:20:06Když se nás někdo zeptá, k jakému etniku patříme,
00:20:10odpovídáme, že k etniku oceánu.
00:20:14Není to mastné, není tam žádný olej.
00:20:18Je to moc dobré. Chceš ochutnat? Dáš si?
00:20:26Taková zeleninová polévka.
00:20:30V tomhle jídle je rybí želatina, která posiluje svaly.
00:20:35Jedí to hlavně staří lidé, aspoň dvakrát do týdne.
00:20:39Nedávno se zjistilo,
00:20:41že v očích téhle ryby jsou látky, které bystří mozek.
00:20:46Kdysi byly oči zadarmo, teď se už ale prodávají.
00:20:52Moc dobré! Ochutnáš?
00:20:55Je to skutečně lahodné, zkus to, uvidíš, bude ti to chutnat.
00:21:01Nakonec jsme se přece jen odvážili, ale nebylo to snadné.
00:21:07Dost obtížně se to dostává ven. Podívej.
00:21:13To mám jako sníst, rozkousat?
00:21:18Vezmi si k tomu trochu polévky. Tak co, chutná?
00:21:22Ještě lžíci. Tak, a ještě poslední.
00:21:26Je to hodně zvláštní, velice jemné,
00:21:29vlastně to chutná tak trochu jako zelenina.
00:21:33Samo to klouže do krku. Je to vynikající!
00:21:38To je tajemství zdravého života.
00:21:42Večer se lidé chodí bavit nikoli se členy rodiny,
00:21:46ale s kolegy z kanceláře.
00:21:50U Matsumotových je saké vždy dostatek.
00:21:54Ostatně, to dobře vědí všichni okolo,
00:21:58protože tu bývá hodně veselo, někdy až příliš.
00:22:11Na Okinawě je v televizi hodně kulinářských pořadů.
00:22:15Dokonce je tam i jeden francouzský moderátor.
00:22:18Podívejte se!
00:22:23Jak bych to řekl,
00:22:26ten koláč je drobivý a dost tvrdý, řekl bych.
00:22:31Ať začnete jíst z kterékoli strany, vždycky se dostanete k jahodě.
00:22:36Zkuste to taky. Tak zase příští týden.
00:22:42Vy jste Francouz? Jsem Švýcar a rodiče jsou Španělé.
00:22:48Už dlouho tu v japonské televizi moderujete pořady o vaření?
00:22:52Už tři roky.
00:22:54Je to složité, pracovat s Japonci?
00:22:56Zpočátku ano, ale pak si zvyknete.
00:22:59Jen se pořád musíte učit.
00:23:01A co jste se konkrétně naučil? Třeba zásady společenského chování.
00:23:07Když někdo chce podávat ruku. To se zpočátku dělat nesmí.
00:23:11Nebo, že lidi si tady nikdy neskáčou do řeči,
00:23:15protože sloveso se nachází až na konci věty,
00:23:19podobně jako v němčině.
00:23:21Něco se člověk naučí snadno,
00:23:23jiné jsou mnohem složitější. Co jste sem přijeli natáčet?
00:23:26Dokument o tom, jak obyvatelé Okinawy žijí v symbióze s mořem.
00:23:30Mám trochu času, můžu vás provézt, abyste si prohlédli ostrov.
00:23:34Děkujeme. Tak dobře, můžeme vyjet.
00:23:59Daniel opustil perspektivní zaměstnání ve Švýcarsku
00:24:04a usadil se na Okinawě.
00:24:08Tomuhle se tu říká azurová modř. Tak tady lidé říkají téhle modři.
00:24:14Začínal s prodejem fotografií jako pohlednic a přitom se učil jazyk.
00:24:19Vůbec nelituje, že opustil Evropu.
00:24:22Je to malý ostrov.
00:24:25Ve skutečnosti je to vlastně ideální místo,
00:24:29když chceš získat ode všeho odstup, ponořit se sám do sebe.
00:24:34Myslím, že bych tady docela klidně dokázal žít,
00:24:38v těchhle malých okinawských domcích,
00:24:41kterým se říká "akagawara".
00:24:43Na Korishimě člověk najde tu nostalgickou Okinawu,
00:24:48která je mi velice blízká, kterou mám tolik rád.
00:24:51Je to místo nabité emocemi.
00:24:54Když přijedeš na Okinawu poprvé, čeká tě město Naha.
00:24:59Řekneš si, to se mi líbí,
00:25:01to se mi nelíbí, podle toho, to záleží na vkusu.
00:25:05Pak pokračuješ podél pobřeží.
00:25:07Vidíš základny, budovy a napadne tě:
00:25:10Tohle ale není to, co mi o Okinawě říkali.
00:25:13Ale jestli jsi zvědavý,
00:25:15dojdeš až na různá odlehlá místa, jako je třeba tahle stezka.
00:25:20Pokračuješ v cestě a říkáš si:
00:25:22Možná najdu sympatické místo,
00:25:25možná taky ne, a jdeš dál. A pak tě čeká objev překvapení.
00:25:30Chtěli jste vědět, co pro mě znamená Okinawa.
00:25:34Tak třeba zrovna tohle.
00:25:36Podívejte, na obzoru korálová bariéra a nádherná laguna,
00:25:40to vše se vám rozprostírá před očima.
00:25:44Je to nádherné, ale zároveň nesmírně křehké.
00:25:47S tím, jak se otepluje klima, ztrácejí koráli barvu.
00:25:51Rod od roku je to patrnější.
00:26:02Dobrý den, tihle lidé přijeli z Francie, z Evropy.
00:26:07Tak z Evropy!! Co tady děláte?
00:26:12Jsme tu na výletě, míříme na Korishimu.
00:26:16A to tam jdete pěšky? Ano.
00:26:20To je skvělé. Chodíte často s dětmi na Korishimu?
00:26:25Jednou za rok.
00:26:27Děti mají sportovní výchovu včetně nácviku chůze.
00:26:31Jejím cílem je připravit je na výlet na Korishimu,
00:26:35na konci školního roku.
00:26:45Tak jdeme k moři. Ano, všichni směr moře.
00:26:49Vy ale rychle běháte! To je nádhera!
00:26:52Skutečně překrásné!
00:27:00Teď nám něco zazpívají. Bude to píseň o mořské želvě.
00:27:16"Píseň" vypráví o tom,
00:27:18jak děti během školního roku pečovaly o želví vejce,
00:27:22než se vylíhly malé želvičky. Tak ať se vám výlet vydaří, děti!
00:27:39Pokračujeme v cestě po severozápadním pobřeží.
00:27:43Na každé pláži jsme vždy stejně okouzleni.
00:27:48A přece se tudy každý rok přežene nejméně jeden tajfun.
00:27:52Ó, podívej, vidíš tu bouřku? Malé tornádo.
00:27:58Písek, odvátý větrem, odkrývá poklady.
00:28:02Dobrý den, copak tady hledáte?
00:28:05Hledáme tu, jak bych to řekla, hledáme mušle pro štěstí.
00:28:11Chcete je vidět?
00:28:13Samozřejmě, jakpak vypadají?
00:28:21Tady. Je moc hezká.
00:28:26Když ji má člověk pořád u sebe, přinese mu štěstí.
00:28:31Máte nějaké vzpomínky z dětství na moře?
00:28:35Když mi bylo 12, jela jsem se školou poprvé k moři.
00:28:41Nasbírala jsem si mušličky, které mám dodnes schované.
00:28:46Teď je sbírám na každé pláži, kam přijdu, na památku.
00:28:51Tak vlastně všude sbírám štěstí!
00:29:04Zeptali jsme se Daniela,
00:29:08jestli ty kamenné stavby na pobřeží jsou skutečné hroby.
00:29:13Hroby na Okinawě vypadají jinak, mají jiný tvar.
00:29:17Podobají se spíš hrobům, jak je známe z Číny.
00:29:21Když si je prohlédnete zblízka zjistíte,
00:29:25že jejich tvar připomíná mateřské lůno, dělohu.
00:29:28Právě tam se ukládá urna s popelem.
00:29:32Na Okinawě je hrob místem,
00:29:34kde se lidé scházejí u příležitosti svátku "Shimi",
00:29:37protože obyvatelé vyznávají kult předků.
00:29:40Je to příležitost, jak se setkat se členy rodiny,
00:29:43které třeba už dlouho neviděli.
00:29:46Lidé sem přicestují ze všech koutů Japonska i z ciziny.
00:29:51Tady jsou jména rodiny.
00:29:53Tento kult předků je skutečně velmi zvláštní,
00:29:57slaví se dokonce několikrát v roce.
00:30:02"Obonn" je něco jako náš svátek Všech svatých.
00:30:07Jenže tady trvá 3 dny.
00:30:09První den se předkové vracejí,
00:30:12druhý den tu pobudou se svými potomky,
00:30:15a třetí den zase odcházejí.
00:30:17Jelikož mrtví přicházejí převážně z moře a do moře se zase navracejí,
00:30:23po dobu tohoto svátku lidé ani rybáři nevstupují do moře.
00:30:28Je to totiž velice nebezpečné, protože místní pověra praví,
00:30:32že duchové by tě mohli vzít s sebou do záhrobí.
00:30:37Pobřeží Okinawy je očividně místem, kam se chodí vzpomínat.
00:30:41U Památníku míru
00:30:43se v tichém rozjímání zastaví snad každý japonský turista.
00:30:48Náhrobní kameny originálních tvarů připomínají,
00:30:52že Okinawa se stala dějištěm
00:30:55největší obojživelné operace během války v Pacifiku.
00:30:59Od března do června 1945 trvající boje o Okinawu
00:31:03znamenaly ohromné ztráty na obou stranách.
00:31:06Byla to bolestná rána,
00:31:08která předcházela atomové tragédii v Hirošimě a Nagasaki.
00:31:13Podívejte se tamhle na ty zídky,
00:31:16kde jsou napsána jména mrtvých vojáků.
00:31:19Jsou postavené do tvaru vějíře.
00:31:22Je to poselství míru, s nímž se Okinawa obrací ke světu.
00:31:25Jako věčná vlna míru.
00:31:27Pan Shiga má už jen týden do důchodu.
00:31:31Pak opustí fakultu, kde už 40 let vyučuje dějiny.
00:31:35Každý rok sem přichází uctít památku několika členů své rodiny,
00:31:40jejichž popel je tu uložen.
00:31:43Proč se vlastněAmeričané vylodili na Okinawě?
00:31:47Protože to byla poslední obranná hráz Japonska, místo,
00:31:51kde bylo soustředěno největší množství bojových jednotek,
00:31:56které se měly střetnout s Američany.
00:32:0223. června 1945 pak boje ustaly v důsledku tzv. ocelového tajfunu.
00:32:11V té době tu bylo tolik válečných lodí,
00:32:15že zcela zakryly obzor na moři.
00:32:18A ty lodě bez ustání bombardovaly pobřeží.
00:32:27Lidé na Okinawě se nikdy tak úplně necítili být Japonci.
00:32:32Nemohou zapomenout,
00:32:34že jak se sem blížily americké oddíly,
00:32:37japonští vojáci nutili ostrovany spáchat sebevraždu.
00:32:40Buď se měli vyhodit do vzduchu granáty, které jim dali,
00:32:44nebo měli skočit z útesů.
00:32:51Američané využili toho,
00:32:54že místní obyvatelé Japoncům nedůvěřovali, a usadili se tu.
00:32:59Od roku 1945 až do roku 1972 byla Okinawa od Japonska oddělena.
00:33:08Během té doby tu americká armáda
00:33:11brutálně srovnala buldozery se zemí celé vesnice
00:33:15a postavila na jejich místě své základny.
00:33:19Protestovali jsme, ale nikdy se nám nepodařilo tomu zabránit.
00:33:24Americké základny se neustále rozšiřovaly.
00:33:28Když chtěli mladí lidé odjet studovat do Tokia,
00:33:31potřebovali jako obyvatelé Okinawy pas,
00:33:34který jim vystavila americká vláda.
00:33:36Dnes se asi 11 procent území ostrova podobá
00:33:39obrovské vojenské základně,
00:33:42kde jsou rozmístěny 3/4 všech amerických ozbrojených sil
00:33:45v Tichém oceánu.
00:33:47Japonský stát by rád Okinawě od části těchto sil odpomohl,
00:33:51ale žádná jiná provincie v Japonsku Američany nechce.
00:33:54"Yankees" lze identifikovat
00:33:56podle písmene "Y" na poznávací značce vozidel.
00:33:59Nejen to: vliv Strýčka Sama je patrný i na četných billboardech
00:34:03lemujících silnice a nezapře ho ani životní styl mladých.
00:34:18Horší už je, že mnoho mladých lidí konzumuje výrobky,
00:34:22které se zdravou stravou stoletých obyvatel Okinawy
00:34:26nemají věru nic společné.
00:34:29Koči, Miyabi, Tsuhako, Daté a Kinžo jsou studenti designu.
00:34:33Letos přijíždějí k moři poprvé, aby se trochu odreagovali.
00:34:53V Japonsku se říká "itadakimasu", než se začne jíst.
00:34:59Tohle jídlo se jmenuje "tako rýže",
00:35:03jsou to ingredience mexického "tako" na rýži.
00:35:07Vymysleli to lidé tady, na Okinawě. Mám to moc rád.
00:35:10Tohle jsou sušené nudle a rýžové chipsy
00:35:14s příchutí kalamárů a krevet.
00:35:18Myslím, že ideální by bylo,
00:35:20kdybychom jedli jako naši dědečkové a babičky,
00:35:24každý den ve stejný čas.
00:35:26Pro nás je to ale samozřejmě nemožné.
00:35:29Já žiju naplno celých 24 hodin.
00:35:32Kupuju si hotová jídla, přestože vím, že to není zrovna moc zdravé.
00:35:37Ale nemám čas vařit, dá to příliš moc práce.
00:35:40Zatím mi to docela vyhovuje.
00:35:44Nedávno mi v lékárně řekli, že mám nedostatek proteinů,
00:35:49proto mám problémy s pletí.
00:35:53Na tváři těchto mladých lidí je patrný stres.
00:35:58Spolu s nimi jsme nastoupili do zcela nového vlaku
00:36:02jezdícího po jednokolejné visuté trati do Nahy.
00:36:05Pozvali nás do svého virtuálního světa.
00:36:09Sem utíkají, aby unikli honbě za úspěchem a tlaku,
00:36:13který na ně vyvíjejí profesoři a rodiče.
00:36:17Při hraní se uvolňují, dávají průchod svým pudům
00:36:20a na chvíli zapomínají na všechny zákazy,
00:36:23které jsou jim vnucovány.
00:36:27V zemi technologie nám nabídli,
00:36:30abychom naše setkání zachytili na věčnou památku.
00:36:34A tak jsme se s nimi zavřeli do kabinky
00:36:36fotoautomatu poslední generace.
00:36:39Rádi chodíme do Pellikuly,
00:36:41protože na fotkách vypadáme líp než ve skutečnosti.
00:36:45Poslední model má blesk, který zjemňuje pleť.
00:36:49Můžeme si fotku nalepit na zadní stranu mobilu.
00:36:52Je to milé.
00:37:04Přestože vypadají na první pohled bezstarostně,
00:37:08jejich slova nedokáží zamaskovat jistý pesimismus.
00:37:13Japonsko je pravděpodobně opravdu velmi zvláštní země.
00:37:17Lidé tu pořád jen vyměňují výrobky za ještě modernější.
00:37:22A to proto,
00:37:24že žijeme ve společnosti, kde je všeho dost.
00:37:28Vývoj nových přístrojů je tak rychlý, že cítím vinu,
00:37:32když jsem neustále popoháněn ke konzumaci.
00:37:35Vadí mi, že nutnost se stala normou.
00:37:38Zdá se mi, že kráčíme k něčemu strašlivému.
00:37:41Já mám z blízké budoucnosti opravdu strach.
00:37:45Sama sebe se ptám, jestli je opravdu dobré takhle žít.
00:37:56Odpověď na existenciální otázku studentů jsme,
00:38:00alespoň podle našeho názoru,
00:38:02našli s Danielem během našeho okinawského putování.
00:38:07Tady jsme skutečně hodně daleko od konzumní společnosti.
00:38:10Viděli jste tu zídku?
00:38:12Jsme na malém ostrově, v malé vesničce,
00:38:16na jedné straně rybářská chatka, naproti ní moře.
00:38:19A pak sem někdo dal tyhle barevné splávky.
00:38:22Podle mě je to neuvědomělé umění.
00:38:24Takže když jsi náhodou fotograf a přijdeš na něco podobného,
00:38:28musíš z toho mít obrovskou radost.
00:38:31A tady tohle se jmenuje "moujinten", "mu" znamená "ne",
00:38:34"žin" je "člověk, osoba", a "ten" znamená obchod,
00:38:37tedy obchod, kde nikdo není.
00:38:39Princip je jednoduchý. Tady v tom jsou potraviny.
00:38:43Už jich tu moc nezbývá, ředkvičky, zelí, salát a rajčata.
00:38:47Tak co, koupíme si rajčata? Určitě jsou čerstvá.
00:38:50Nemáš u sebe 100 jenů? Díky.
00:38:53Takže sem, do téhle krabičky, dám 100 jenů a vezmeme si rajčata.
00:39:02To je neuvěřitelné,
00:39:04těsně vedle tradiční chatky tu stojí nejmodernější automat.
00:39:10To je ten pověstný rozpor mezi moderním a starým Japonskem.
00:39:16Vedle stojí automat na nápoje,
00:39:19jakých jsou všude v Japonsku tisíce.
00:39:22A jen o kousek dál je vchod do toho kouzelného domku.
00:39:29Dobrý den. Za chvíli se půjdu potápět.
00:39:34Cože, opravdu? Vy se potápíte? Můžeme jít s vámi?
00:39:41A co vlastně lovíte? Chobotnice.
00:39:46Kolik je vám let? 80.
00:39:50Osmdesát!
00:39:52A jak dlouho už takhle lovíte chobotnice?
00:39:57Už když jsem byl malý kluk jsem je lovil.
00:40:01Tak to už je hodně dávno. Ano, 70 let.
00:40:07A budete lovit ještě až vám bude 100?
00:40:10Jistě.
00:40:11Co děláte, abyste byl pořád ve formě?
00:40:16Jím věci z přírody, které si sám vařím.
00:40:22A co přesně jíte?
00:40:26Zeleninu, kterou si vypěstuju, a jen málokdy maso.
00:40:30A plody moře? Ty samozřejmě také.
00:40:43V téhle odlehlé části ostrova
00:40:47je člověk víceméně nucen být s přírodou zadobře.
00:40:51Pro tohoto rybáře je život jednoduchý,
00:40:54protože má po ruce vše, co potřebuje.
00:40:57Používám tyhle listy, protože obsahují olej,
00:41:00kterým leštím skla potápěčských brýlí.
00:41:04Jsou to listy smldince. Používají se také v lékařství.
00:41:07To je vaše zelenina?
00:41:09Ta rajčata byla moc dobrá, před chvílí jsem je ochutnal.
00:41:13Moc pěkná zídka. To jste tu pověsil vy?Ano.
00:41:27Já jdu hodně daleko, tam vy nemůžete.
00:41:30Ve 2 odpoledne je odliv. Aha!
00:41:34Všichni rybáři chodí na tohle místo, když nadejde příliv.
00:41:39Radím vám, abyste natáčeli spíš na druhé straně.
00:41:43Ke druhé vám odliv ještě umožní dostat se o kus dál.
00:41:49Děkuju a nashledanou. Pěkně to natočte, ale zůstaňte tady.
00:41:58Slibujeme, místečka, kam chodíte lovit,
00:42:02zůstanou tedy tajná.
00:42:05Starý pán je živoucím důkazem toho,
00:42:09jak okinawský životní styl udržuje lidi ve formě
00:42:13až do vysokého věku.
00:42:14Asi bychom se také měli naučit jíst rybí oči,
00:42:18a pilně trénovat karate.
00:42:46Skryté titulky : Eva Honzíková, Česká televize 2009
Autoři dokumentárního cyklu o životě obyvatel pobřežních oblastí v různých místech světa se tentokrát vypravili na malebný japonský ostrov Okinawa. Tento ostrov, ležící na jih od hlavních japonských ostrovů, je malým tropickým rájem. Za nádherně modrým mořem, bělostnými plážemi a bohatou flórou sem každoročně přijíždí mnoho turistů, domácích i zahraničních. O kvalitě života na Okinawě však svědčí i jiná zajímavost: najdeme tu největší koncentraci stoletých lidí na světě.