00:00:05Česká televize uvádí dokumentární cyklus

00:00:10ŽIVOT NA POBŘEŽÍ

00:00:15Okinawa

00:00:23Ostrov stoletých

00:00:39Dnes zamíříme na ostrov Okinawa,

00:00:43kde moře svou barvou připomíná tropy.

00:00:47Přesto se nacházíme pouhé 3 hodiny letadlem jižně od Tokia.

00:00:52V tomto pozemském ráji najdeme největší koncentraci

00:00:56stoletých lidí na světě.

00:00:58Naším cílem je vyzkoumat, jaký režim lidé z Okinawy dodržují.

00:01:03Dobrý den. Víš, tady se nepodává ruka,

00:01:08lidé se tu uklánějí na znamení pozdravu a úcty.

00:01:12Chtěli bychom udělat okružní cestu po ostrovech.

00:01:16Moře je tady všude.

00:01:19Chtěl bych vám ukázat samé krásné věci.

00:01:29Pan Toyama není zvyklý vozit Francouze.

00:01:33Z 5 milionů turistů, kteří každý rok na Okinawu zavítají,

00:01:36je 90 procent Japonců.

00:01:39Od severu k jihu měří Okinawa 120 kilometrů.

00:01:44Před chvíli jsme byli na letišti, teď jsme na Sunset Beach.

00:01:52Ve své nejužší části má ostrov 4 kilometry,

00:01:57v nejširší 28 kilometrů.

00:02:00Na pláži je, jak se zdá, hodně živo,

00:02:04a přesto je tu teď, v březnu, poměrně málo lidí.

00:02:08Je na to nějaké vysvětlení?

00:02:11No jistě, je to těchto 9 mladých Japonců,

00:02:15kteří se zasloužili o to, že je na Sunset Beach tak veselo.

00:02:34Odskočili si z fakulty sportu v Jokohamě,

00:02:38aby si na ostrově Okinawa užili jarních prázdnin.

00:02:42Zůstaneme tu na Okinawě týden.

00:02:45Je tady tepleji než u nás,

00:02:48můžeme tu lépe trénovat a taky si trochu pročistit hlavy.

00:02:55Díky moři nachází člověk duševní klid.

00:03:00Lidské bytosti potřebují moře, jsem o tom pevně přesvědčený.

00:03:06Okinawa je takový malý japonský ráj.

00:03:10Navíc se teď v březnu stává ostrov středem zájmu celé země.

00:03:15Na východním pobřeží se každoročně oficiálně

00:03:18otevírá sezóna přímořských letovisek v celém Japonsku.

00:03:22Starosta se při této příležitosti nechal poněkud unést.

00:03:27Dobrý den, právě ke mně dolehl hlas dalekého moře.

00:03:31Tady, na Okinawě, přeju všem lidem slunce,

00:03:35které pálí, teplé léto, nádherně modré jižní moře,

00:03:41oslnivě bílé pláže a klidné vlny.

00:03:46Slavnostně prohlašuji sezónu koupání za otevřenou.

00:04:10Při této příležitosti se tu sešli

00:04:13zástupci všech japonských televizních kanálů.

00:04:17Ostrov je velmi pyšný na to,

00:04:20že může ukázat své pláže ve chvíli, kdy v Tokiu leží na ulicích sníh.

00:04:32Teď jsme v centru města Naha,

00:04:35které je hlavním městem prefektury Okinawa.

00:04:39Dříve to byly 4 malé ostrovy,

00:04:41ale dnes se z nich už stal jeden velký,

00:04:45protože všechny už navzájem spojují mosty.

00:04:48Až do roku 1879,

00:04:50poté, co byla skupina ostrovů připojena k Japonsku,

00:04:54vládla na Okinawě dynastie Rjúkjú.

00:04:56S prosperujícími ostrovy rozvíjela čilé hospodářské styky

00:05:00i sousední Čína.

00:05:02Naším symbolem je drak, stejně jako je tomu u Číňanů.

00:05:06My ale nejsme jako oni, oni jsou na kontinentu.

00:05:10My jsme mnohem menší.

00:05:13Abychom tedy mohli s Číňany obchodovat, navrhli jsme jim,

00:05:18že na každé tlapě našeho draka usekneme jeden dráp.

00:05:23A tak mají teď draka s pěti drápy, zatímco my jen se čtyřmi.

00:05:28Právě tak se začal rozvíjet náš obchod s Čínou.

00:05:33V hlavním městě je čilý obchod všude znát, kultura ticha,

00:05:38Japoncům tak drahá, je skutečně velmi daleko.

00:05:42Ale Okinawa se nechce podobat zbytku Japonska.

00:05:47Místní lidé se mezi turisty nemísí.

00:05:51Bojí se slunce a skrývají se.

00:05:55Je velmi těžké s nimi natočit rozhovor,

00:05:58protože senioři odmítají setkat se se zástupci televizí,

00:06:02kteří přijíždějí na ostrov.

00:06:06My ale máme trumf: našeho řidiče taxíku, pana Toyamu.

00:06:12Dobrý den, tohle jsou Francouzi.

00:06:16Přijeli sem, aby poznali tajemství dlohověkosti obyvatel Okinawy.

00:06:22Vám je kolik let? 95.

00:06:26A mně je 65 let.

00:06:33A tomu pánovi?

00:06:36To je náš strýc. Je mu 85 let.

00:06:44Jak to, že jste pořád tak ve formě?

00:06:48Řekni jim, že jíš vepřové, zeleninu, tofu.

00:06:51A taky nudle!

00:06:54Proto jsi pořád ve formě.

00:06:57Jím hodně mořských ryb, a tak jsem pořád od rány.

00:07:01Taky chodím na kliniku, kde mi vždycky pročistí srdce.

00:07:05Moc dobře se tam o mě starají, jsem jim za to vděčná.

00:07:12Ukaž jim, jak jsi ve formě. No tak, ukaž!

00:07:22Sakra! Ty blázne, ty chudáku, co si o mně myslíš?!

00:07:25Chceš si to rozdat? No tak pojď!

00:07:29Nikdy se nenechám předehnat mladými! Tak pojď, jen pojď!

00:07:35Máš pravdu, to je dobře, mami.

00:07:45Můj strýc se dožil 103 let. Pil saké z Okinawy.

00:07:51Vždycky byl ve formě.

00:07:57Jdu do restaurace, pracovat. Uvidíme se později.

00:08:08V 95 letech je paní Matsumotová stále svěží a čilá.

00:08:13Dříve bývala profesorkou tance.

00:08:18Dobrý lékař a cvičení, to je její tajemství.

00:08:39Znovu jsme vyrazili na cestu kolem ostrova.

00:08:47Tak už jste viděli paní Matsumotovou

00:08:51a teď vás zavezu k lidem,

00:08:55kterým je mezi 60 a 80 lety a všichni hrají kroket.

00:09:00Tušili jsme, že dřív než se rozloučíme,

00:09:04překvapí nás náš řidič taxíku něčím neobvyklým.

00:09:08Ukážu vám někoho, kdo kroket velmi dobře zná, pana Kakazu.

00:09:17Tihle lidé přijeli z Francie, jsou z televize.

00:09:22Dobrý den, jsem z okinawské asociace a ukážu vám hru.

00:09:32Všechny tamty dámy hrají kroket.

00:09:37Nebudete tomu věřit, ale těmto dvěma dámám je 79 a 73 let.

00:09:42Podívejte tamhle, právě se začalo hrát.

00:09:47Vysvětlím vám, jak se to hraje. Teď hraje číslo 10.

00:09:52A desítka se netrefila, pokoušela se strefit, ale nepovedlo se.

00:09:58A podívejte, zase vedle! Takže pro 10 tentokrát nic.

00:10:05Chce se schovat, stydí se.

00:10:08Pane čestný předsedo, povězte nám, kolik je vám let?

00:10:12Je mi 84. 84!

00:10:15Chodím si sem zahrát, protože to prospívá mému zdraví.

00:10:20Člověk si tady udělá přátele, protože je to týmový sport.

00:10:24Hraje se v pěti.

00:10:26Je třeba si promyslet taktiku,

00:10:29takže musíme stále zaměstnávat mozek.

00:10:33A taky 4 hodiny denně chodím.

00:10:36Navíc ještě dělám soudce,

00:10:38takže jsem hodně na nohou, hodně se pohybuju.

00:10:42Co nám už číslo 10 neřekne je, že všem hráčům pomáhá malý počítač,

00:10:46který sčítá body a ukazuje čas, který ještě zbývá do konce hry.

00:10:51Sport je na Okinawě umění žít. Karate tu dokonce vzniklo.

00:10:56Vymysleli si je ostrované jako odpověď na zákaz zbraní,

00:11:01protože v 15. století se tu neválčilo, nýbrž obchodovalo.

00:11:06Tento muž se jmenuje Sensé Hokama. "Sensé" znamená "mistr".

00:11:11Už dávno překonal desátý dan v karate.

00:11:18Trénuje své svěřence na břehu moře.

00:11:22K tomu, aby je naučil čistotě gest, potřebuje čisté linie moře.

00:11:27Tohle se jmenuje "eiki".

00:11:30Slouží to k pádlování,

00:11:32je to velké přibližně jako člověk a takhle široké.

00:11:37Na jedné straně je pádlo ploché, na druhé straně zkosené.

00:11:41K boji se používá tahle část, neboli rukojeť,

00:11:44důležitou úlohu hraje odstředivá síla.

00:11:47Hned vám to předvedu.

00:11:49Stará bojová umění na Okinawě

00:11:52používala předměty každodenního života.

00:11:55Za normálních okolností je to pádlo.

00:11:58Jenže na Okinawě, kde je práce s dřevem na vysoké úrovni,

00:12:02se z něj stala zbraň pro karate.

00:12:06Stejně tak se k účelům bojových her používaly rybářské

00:12:09a zemědělské nástroje.

00:12:11V prvním poschodí domu, který obývá Hokama,

00:12:14se nachází jediné muzeum karate na Okinawě.

00:12:17Tohle jsou okinawské činky. Jak sami vidíte, jsou z kamene,

00:12:21zatímco dnes se pochopitelně vyrábějí z kovu.

00:12:25V té době byl totiž ostrov chudý.

00:12:29Vítěz soutěže ve zdvihání činek tehdy dostával vejce a maso,

00:12:33dnes se věci pochopitelně zcela změnily.

00:12:39Karate a staré bojové umění

00:12:42se řídí jistými pevně stanovenými pravidly.

00:12:47Podle mistra Miyaguiho, a to je také napsáno zde,

00:12:51je třeba dbát následujícího:

00:12:55nenech se bít od ostatních a sám nikoho nebij.

00:12:59Lidé, kteří se věnují karate, jsou nenásilného založení:

00:13:03musí tato pravidla respektovat a ovládat

00:13:07se, aby nedošlo k problémům.

00:13:19Tohle dělám každý den.

00:13:22Hokama se ke karate dostal přes svého dědečka.

00:13:26Dnes má za sebou 55 let bojů.

00:13:28Mistr zná všechny skuliny lidského těla.

00:13:32I to se ostatně může stát smrtelnou zbraní.

00:13:36Tak třeba, když mě někdo odstrkuje rukama,

00:13:38zmáčknu ho v tomto místě, udělám tohle. A je konec.

00:14:06Tvářili jsme se zřejmě trochu nevěřícně, a mistr si toho všiml.

00:14:13Sedni si a zvedni nohu, tak, zvedni nohu!

00:14:18Dej mi ji.

00:14:31Omlouvám se. Tak tohle je karate z Okinawy.

00:14:39Tohle nebylo žádné divadlo.

00:14:43Při karate se hodně hýbe rukama,

00:14:47aby člověk dosáhl nejrůznějších úhlů uchopení.

00:14:51I v domovech důchodců dělají staří lidé cviky rukama,

00:14:56aby si posílili mozek a zlepšili krevní oběh.

00:15:05Být stále v pohybu, takové je tedy tajemství dlouhověkosti.

00:15:10Ale nejen to, je třeba také dobře jíst.

00:15:13Vydáváme se tedy na rybí trh.

00:15:16Pan Ishikawa je úspěšný obchodník.

00:15:19Když si dáte na Okinawě sushi, je to také tak trochu díky němu.

00:15:24Kdo se s ním ale chce setkat, musí si přivstat.

00:15:28Jsou čtyři hodiny.

00:15:30Svůj pracovní den začínám vždycky u píchaček.

00:15:34Končit budu tak ve 3 ve 4 odpoledne.

00:15:39Jsou tu moc pěkné ryby. Opravdu?

00:15:42Pan Ishikawa si musí prohlédnout čerstvou zásilku ryb.

00:15:47Ještě než začne dražba, dělá si poznámky o rybách.

00:15:51Maso tuňáka nesmí být příliš červené, to totiž znamená,

00:15:54že již bylo napadeno bakteriemi.

00:15:58Tuňák musí být co nejčerstvější,

00:16:01protože nejlepší kousky se zmrazí a odešlou na kontinent.

00:16:05Japonci "sashimi" milují.

00:16:08Existuje ale dobrý a také špatný tuňák.

00:16:11Člověk si ho musí pečlivě prohlédnout a ohmatat,

00:16:14aby věděl, co vlastně kupuje.

00:16:17Obchodníci nemají rádi měkké ryby.

00:16:20Každou rybu proto nadzdvihnou za ocas, aby se přesvědčili,

00:16:24že je dostatečně tvrdá.

00:16:27Jen stěží si dokážeme představit,

00:16:30že v Evropě je nyní zakázáno lovit ryby této velikosti.

00:16:33Nicméně i Japonsku hrozí něco podobného.

00:16:37A teď přichází chvíle, kdy se ukáže,

00:16:41kdo bude se svou tabulkou nejrychlejší,

00:16:44tak to totiž při dražbách chodí.

00:16:46Rybu získá ten, kdo nabídne nejvíc.

00:16:50Cena 200kilového tuňáka se může vyšplhat až na 10.000 eur.

00:16:54Jeden tuňák byl právě zakoupen za 3.300 eur.

00:17:00Nekupují se tu ale pouze tuňáci, nýbrž celá řada tropických ryb,

00:17:06které lze najít pouze na Okinawě.

00:17:31Je mi 70 let.

00:17:33Žijeme tak dlouho proto,

00:17:35že jíme ryby, po kterých je člověk navíc chytrý!

00:17:39Já budu pracovat až do smrti, protože jsem pořád ve formě.

00:17:44Občas si uříznu kousek "sashimi", když pracuju.

00:17:49Dost možná se dožiju i 99 let!

00:18:00Po dražbě se pan Ishikawa vrací do svého obchodu.

00:18:05Mezi jeho nejvěrnější zákazníky patří i syn 95leté dámy,

00:18:10který po ní převzal restauraci.

00:18:14Každé ráno si k panu Ishikawovi chodí pro ryby.

00:18:20Vezmu si tuhle.

00:18:30A nesmí se zapomenout na zeleninu,

00:18:34další nezbytnou součást vyváženého jídelníčku.

00:18:42Pan Matsumoto se s námi snad podělí o tajemství,

00:18:46která mu prozradila jeho matka.

00:18:50Já budu žít do 100 let!

00:18:53Přijeli sem, aby pochopili,

00:18:56co všechno přispívá ke zdravé výživě a k dlouhověkosti.

00:19:00Třeba jako tyhle malé rybky, bohaté na kalcium.

00:19:05Nakládané šalotky.

00:19:10Tohle je okinawská "goya", je to velice zdravé, plné vitaminů.

00:19:16Lidé po tom žijí dlouho. Zdejší obyvatelé toho jedí opravdu hodně.

00:19:23Musíte se snažit toho zkonzumovat co nejvíc, je to jasné?

00:19:30Tohle jsou okinawské řasy, mají dost zvláštní chuť,

00:19:35ale jsou plné minerálů a také zdraví velice prospěšné.

00:19:40Obyvatelé Okinawy tohle všechno milují a proto žijí tak dlouho,

00:19:45někdy až do 120 let.

00:20:04Okinawa je oklopená mořem.

00:20:06Když se nás někdo zeptá, k jakému etniku patříme,

00:20:10odpovídáme, že k etniku oceánu.

00:20:14Není to mastné, není tam žádný olej.

00:20:18Je to moc dobré. Chceš ochutnat? Dáš si?

00:20:26Taková zeleninová polévka.

00:20:30V tomhle jídle je rybí želatina, která posiluje svaly.

00:20:35Jedí to hlavně staří lidé, aspoň dvakrát do týdne.

00:20:39Nedávno se zjistilo,

00:20:41že v očích téhle ryby jsou látky, které bystří mozek.

00:20:46Kdysi byly oči zadarmo, teď se už ale prodávají.

00:20:52Moc dobré! Ochutnáš?

00:20:55Je to skutečně lahodné, zkus to, uvidíš, bude ti to chutnat.

00:21:01Nakonec jsme se přece jen odvážili, ale nebylo to snadné.

00:21:07Dost obtížně se to dostává ven. Podívej.

00:21:13To mám jako sníst, rozkousat?

00:21:18Vezmi si k tomu trochu polévky. Tak co, chutná?

00:21:22Ještě lžíci. Tak, a ještě poslední.

00:21:26Je to hodně zvláštní, velice jemné,

00:21:29vlastně to chutná tak trochu jako zelenina.

00:21:33Samo to klouže do krku. Je to vynikající!

00:21:38To je tajemství zdravého života.

00:21:42Večer se lidé chodí bavit nikoli se členy rodiny,

00:21:46ale s kolegy z kanceláře.

00:21:50U Matsumotových je saké vždy dostatek.

00:21:54Ostatně, to dobře vědí všichni okolo,

00:21:58protože tu bývá hodně veselo, někdy až příliš.

00:22:11Na Okinawě je v televizi hodně kulinářských pořadů.

00:22:15Dokonce je tam i jeden francouzský moderátor.

00:22:18Podívejte se!

00:22:23Jak bych to řekl,

00:22:26ten koláč je drobivý a dost tvrdý, řekl bych.

00:22:31Ať začnete jíst z kterékoli strany, vždycky se dostanete k jahodě.

00:22:36Zkuste to taky. Tak zase příští týden.

00:22:42Vy jste Francouz? Jsem Švýcar a rodiče jsou Španělé.

00:22:48Už dlouho tu v japonské televizi moderujete pořady o vaření?

00:22:52Už tři roky.

00:22:54Je to složité, pracovat s Japonci?

00:22:56Zpočátku ano, ale pak si zvyknete.

00:22:59Jen se pořád musíte učit.

00:23:01A co jste se konkrétně naučil? Třeba zásady společenského chování.

00:23:07Když někdo chce podávat ruku. To se zpočátku dělat nesmí.

00:23:11Nebo, že lidi si tady nikdy neskáčou do řeči,

00:23:15protože sloveso se nachází až na konci věty,

00:23:19podobně jako v němčině.

00:23:21Něco se člověk naučí snadno,

00:23:23jiné jsou mnohem složitější. Co jste sem přijeli natáčet?

00:23:26Dokument o tom, jak obyvatelé Okinawy žijí v symbióze s mořem.

00:23:30Mám trochu času, můžu vás provézt, abyste si prohlédli ostrov.

00:23:34Děkujeme. Tak dobře, můžeme vyjet.

00:23:59Daniel opustil perspektivní zaměstnání ve Švýcarsku

00:24:04a usadil se na Okinawě.

00:24:08Tomuhle se tu říká azurová modř. Tak tady lidé říkají téhle modři.

00:24:14Začínal s prodejem fotografií jako pohlednic a přitom se učil jazyk.

00:24:19Vůbec nelituje, že opustil Evropu.

00:24:22Je to malý ostrov.

00:24:25Ve skutečnosti je to vlastně ideální místo,

00:24:29když chceš získat ode všeho odstup, ponořit se sám do sebe.

00:24:34Myslím, že bych tady docela klidně dokázal žít,

00:24:38v těchhle malých okinawských domcích,

00:24:41kterým se říká "akagawara".

00:24:43Na Korishimě člověk najde tu nostalgickou Okinawu,

00:24:48která je mi velice blízká, kterou mám tolik rád.

00:24:51Je to místo nabité emocemi.

00:24:54Když přijedeš na Okinawu poprvé, čeká tě město Naha.

00:24:59Řekneš si, to se mi líbí,

00:25:01to se mi nelíbí, podle toho, to záleží na vkusu.

00:25:05Pak pokračuješ podél pobřeží.

00:25:07Vidíš základny, budovy a napadne tě:

00:25:10Tohle ale není to, co mi o Okinawě říkali.

00:25:13Ale jestli jsi zvědavý,

00:25:15dojdeš až na různá odlehlá místa, jako je třeba tahle stezka.

00:25:20Pokračuješ v cestě a říkáš si:

00:25:22Možná najdu sympatické místo,

00:25:25možná taky ne, a jdeš dál. A pak tě čeká objev překvapení.

00:25:30Chtěli jste vědět, co pro mě znamená Okinawa.

00:25:34Tak třeba zrovna tohle.

00:25:36Podívejte, na obzoru korálová bariéra a nádherná laguna,

00:25:40to vše se vám rozprostírá před očima.

00:25:44Je to nádherné, ale zároveň nesmírně křehké.

00:25:47S tím, jak se otepluje klima, ztrácejí koráli barvu.

00:25:51Rod od roku je to patrnější.

00:26:02Dobrý den, tihle lidé přijeli z Francie, z Evropy.

00:26:07Tak z Evropy!! Co tady děláte?

00:26:12Jsme tu na výletě, míříme na Korishimu.

00:26:16A to tam jdete pěšky? Ano.

00:26:20To je skvělé. Chodíte často s dětmi na Korishimu?

00:26:25Jednou za rok.

00:26:27Děti mají sportovní výchovu včetně nácviku chůze.

00:26:31Jejím cílem je připravit je na výlet na Korishimu,

00:26:35na konci školního roku.

00:26:45Tak jdeme k moři. Ano, všichni směr moře.

00:26:49Vy ale rychle běháte! To je nádhera!

00:26:52Skutečně překrásné!

00:27:00Teď nám něco zazpívají. Bude to píseň o mořské želvě.

00:27:16"Píseň" vypráví o tom,

00:27:18jak děti během školního roku pečovaly o želví vejce,

00:27:22než se vylíhly malé želvičky. Tak ať se vám výlet vydaří, děti!

00:27:39Pokračujeme v cestě po severozápadním pobřeží.

00:27:43Na každé pláži jsme vždy stejně okouzleni.

00:27:48A přece se tudy každý rok přežene nejméně jeden tajfun.

00:27:52Ó, podívej, vidíš tu bouřku? Malé tornádo.

00:27:58Písek, odvátý větrem, odkrývá poklady.

00:28:02Dobrý den, copak tady hledáte?

00:28:05Hledáme tu, jak bych to řekla, hledáme mušle pro štěstí.

00:28:11Chcete je vidět?

00:28:13Samozřejmě, jakpak vypadají?

00:28:21Tady. Je moc hezká.

00:28:26Když ji má člověk pořád u sebe, přinese mu štěstí.

00:28:31Máte nějaké vzpomínky z dětství na moře?

00:28:35Když mi bylo 12, jela jsem se školou poprvé k moři.

00:28:41Nasbírala jsem si mušličky, které mám dodnes schované.

00:28:46Teď je sbírám na každé pláži, kam přijdu, na památku.

00:28:51Tak vlastně všude sbírám štěstí!

00:29:04Zeptali jsme se Daniela,

00:29:08jestli ty kamenné stavby na pobřeží jsou skutečné hroby.

00:29:13Hroby na Okinawě vypadají jinak, mají jiný tvar.

00:29:17Podobají se spíš hrobům, jak je známe z Číny.

00:29:21Když si je prohlédnete zblízka zjistíte,

00:29:25že jejich tvar připomíná mateřské lůno, dělohu.

00:29:28Právě tam se ukládá urna s popelem.

00:29:32Na Okinawě je hrob místem,

00:29:34kde se lidé scházejí u příležitosti svátku "Shimi",

00:29:37protože obyvatelé vyznávají kult předků.

00:29:40Je to příležitost, jak se setkat se členy rodiny,

00:29:43které třeba už dlouho neviděli.

00:29:46Lidé sem přicestují ze všech koutů Japonska i z ciziny.

00:29:51Tady jsou jména rodiny.

00:29:53Tento kult předků je skutečně velmi zvláštní,

00:29:57slaví se dokonce několikrát v roce.

00:30:02"Obonn" je něco jako náš svátek Všech svatých.

00:30:07Jenže tady trvá 3 dny.

00:30:09První den se předkové vracejí,

00:30:12druhý den tu pobudou se svými potomky,

00:30:15a třetí den zase odcházejí.

00:30:17Jelikož mrtví přicházejí převážně z moře a do moře se zase navracejí,

00:30:23po dobu tohoto svátku lidé ani rybáři nevstupují do moře.

00:30:28Je to totiž velice nebezpečné, protože místní pověra praví,

00:30:32že duchové by tě mohli vzít s sebou do záhrobí.

00:30:37Pobřeží Okinawy je očividně místem, kam se chodí vzpomínat.

00:30:41U Památníku míru

00:30:43se v tichém rozjímání zastaví snad každý japonský turista.

00:30:48Náhrobní kameny originálních tvarů připomínají,

00:30:52že Okinawa se stala dějištěm

00:30:55největší obojživelné operace během války v Pacifiku.

00:30:59Od března do června 1945 trvající boje o Okinawu

00:31:03znamenaly ohromné ztráty na obou stranách.

00:31:06Byla to bolestná rána,

00:31:08která předcházela atomové tragédii v Hirošimě a Nagasaki.

00:31:13Podívejte se tamhle na ty zídky,

00:31:16kde jsou napsána jména mrtvých vojáků.

00:31:19Jsou postavené do tvaru vějíře.

00:31:22Je to poselství míru, s nímž se Okinawa obrací ke světu.

00:31:25Jako věčná vlna míru.

00:31:27Pan Shiga má už jen týden do důchodu.

00:31:31Pak opustí fakultu, kde už 40 let vyučuje dějiny.

00:31:35Každý rok sem přichází uctít památku několika členů své rodiny,

00:31:40jejichž popel je tu uložen.

00:31:43Proč se vlastněAmeričané vylodili na Okinawě?

00:31:47Protože to byla poslední obranná hráz Japonska, místo,

00:31:51kde bylo soustředěno největší množství bojových jednotek,

00:31:56které se měly střetnout s Američany.

00:32:0223. června 1945 pak boje ustaly v důsledku tzv. ocelového tajfunu.

00:32:11V té době tu bylo tolik válečných lodí,

00:32:15že zcela zakryly obzor na moři.

00:32:18A ty lodě bez ustání bombardovaly pobřeží.

00:32:27Lidé na Okinawě se nikdy tak úplně necítili být Japonci.

00:32:32Nemohou zapomenout,

00:32:34že jak se sem blížily americké oddíly,

00:32:37japonští vojáci nutili ostrovany spáchat sebevraždu.

00:32:40Buď se měli vyhodit do vzduchu granáty, které jim dali,

00:32:44nebo měli skočit z útesů.

00:32:51Američané využili toho,

00:32:54že místní obyvatelé Japoncům nedůvěřovali, a usadili se tu.

00:32:59Od roku 1945 až do roku 1972 byla Okinawa od Japonska oddělena.

00:33:08Během té doby tu americká armáda

00:33:11brutálně srovnala buldozery se zemí celé vesnice

00:33:15a postavila na jejich místě své základny.

00:33:19Protestovali jsme, ale nikdy se nám nepodařilo tomu zabránit.

00:33:24Americké základny se neustále rozšiřovaly.

00:33:28Když chtěli mladí lidé odjet studovat do Tokia,

00:33:31potřebovali jako obyvatelé Okinawy pas,

00:33:34který jim vystavila americká vláda.

00:33:36Dnes se asi 11 procent území ostrova podobá

00:33:39obrovské vojenské základně,

00:33:42kde jsou rozmístěny 3/4 všech amerických ozbrojených sil

00:33:45v Tichém oceánu.

00:33:47Japonský stát by rád Okinawě od části těchto sil odpomohl,

00:33:51ale žádná jiná provincie v Japonsku Američany nechce.

00:33:54"Yankees" lze identifikovat

00:33:56podle písmene "Y" na poznávací značce vozidel.

00:33:59Nejen to: vliv Strýčka Sama je patrný i na četných billboardech

00:34:03lemujících silnice a nezapře ho ani životní styl mladých.

00:34:18Horší už je, že mnoho mladých lidí konzumuje výrobky,

00:34:22které se zdravou stravou stoletých obyvatel Okinawy

00:34:26nemají věru nic společné.

00:34:29Koči, Miyabi, Tsuhako, Daté a Kinžo jsou studenti designu.

00:34:33Letos přijíždějí k moři poprvé, aby se trochu odreagovali.

00:34:53V Japonsku se říká "itadakimasu", než se začne jíst.

00:34:59Tohle jídlo se jmenuje "tako rýže",

00:35:03jsou to ingredience mexického "tako" na rýži.

00:35:07Vymysleli to lidé tady, na Okinawě. Mám to moc rád.

00:35:10Tohle jsou sušené nudle a rýžové chipsy

00:35:14s příchutí kalamárů a krevet.

00:35:18Myslím, že ideální by bylo,

00:35:20kdybychom jedli jako naši dědečkové a babičky,

00:35:24každý den ve stejný čas.

00:35:26Pro nás je to ale samozřejmě nemožné.

00:35:29Já žiju naplno celých 24 hodin.

00:35:32Kupuju si hotová jídla, přestože vím, že to není zrovna moc zdravé.

00:35:37Ale nemám čas vařit, dá to příliš moc práce.

00:35:40Zatím mi to docela vyhovuje.

00:35:44Nedávno mi v lékárně řekli, že mám nedostatek proteinů,

00:35:49proto mám problémy s pletí.

00:35:53Na tváři těchto mladých lidí je patrný stres.

00:35:58Spolu s nimi jsme nastoupili do zcela nového vlaku

00:36:02jezdícího po jednokolejné visuté trati do Nahy.

00:36:05Pozvali nás do svého virtuálního světa.

00:36:09Sem utíkají, aby unikli honbě za úspěchem a tlaku,

00:36:13který na ně vyvíjejí profesoři a rodiče.

00:36:17Při hraní se uvolňují, dávají průchod svým pudům

00:36:20a na chvíli zapomínají na všechny zákazy,

00:36:23které jsou jim vnucovány.

00:36:27V zemi technologie nám nabídli,

00:36:30abychom naše setkání zachytili na věčnou památku.

00:36:34A tak jsme se s nimi zavřeli do kabinky

00:36:36fotoautomatu poslední generace.

00:36:39Rádi chodíme do Pellikuly,

00:36:41protože na fotkách vypadáme líp než ve skutečnosti.

00:36:45Poslední model má blesk, který zjemňuje pleť.

00:36:49Můžeme si fotku nalepit na zadní stranu mobilu.

00:36:52Je to milé.

00:37:04Přestože vypadají na první pohled bezstarostně,

00:37:08jejich slova nedokáží zamaskovat jistý pesimismus.

00:37:13Japonsko je pravděpodobně opravdu velmi zvláštní země.

00:37:17Lidé tu pořád jen vyměňují výrobky za ještě modernější.

00:37:22A to proto,

00:37:24že žijeme ve společnosti, kde je všeho dost.

00:37:28Vývoj nových přístrojů je tak rychlý, že cítím vinu,

00:37:32když jsem neustále popoháněn ke konzumaci.

00:37:35Vadí mi, že nutnost se stala normou.

00:37:38Zdá se mi, že kráčíme k něčemu strašlivému.

00:37:41Já mám z blízké budoucnosti opravdu strach.

00:37:45Sama sebe se ptám, jestli je opravdu dobré takhle žít.

00:37:56Odpověď na existenciální otázku studentů jsme,

00:38:00alespoň podle našeho názoru,

00:38:02našli s Danielem během našeho okinawského putování.

00:38:07Tady jsme skutečně hodně daleko od konzumní společnosti.

00:38:10Viděli jste tu zídku?

00:38:12Jsme na malém ostrově, v malé vesničce,

00:38:16na jedné straně rybářská chatka, naproti ní moře.

00:38:19A pak sem někdo dal tyhle barevné splávky.

00:38:22Podle mě je to neuvědomělé umění.

00:38:24Takže když jsi náhodou fotograf a přijdeš na něco podobného,

00:38:28musíš z toho mít obrovskou radost.

00:38:31A tady tohle se jmenuje "moujinten", "mu" znamená "ne",

00:38:34"žin" je "člověk, osoba", a "ten" znamená obchod,

00:38:37tedy obchod, kde nikdo není.

00:38:39Princip je jednoduchý. Tady v tom jsou potraviny.

00:38:43Už jich tu moc nezbývá, ředkvičky, zelí, salát a rajčata.

00:38:47Tak co, koupíme si rajčata? Určitě jsou čerstvá.

00:38:50Nemáš u sebe 100 jenů? Díky.

00:38:53Takže sem, do téhle krabičky, dám 100 jenů a vezmeme si rajčata.

00:39:02To je neuvěřitelné,

00:39:04těsně vedle tradiční chatky tu stojí nejmodernější automat.

00:39:10To je ten pověstný rozpor mezi moderním a starým Japonskem.

00:39:16Vedle stojí automat na nápoje,

00:39:19jakých jsou všude v Japonsku tisíce.

00:39:22A jen o kousek dál je vchod do toho kouzelného domku.

00:39:29Dobrý den. Za chvíli se půjdu potápět.

00:39:34Cože, opravdu? Vy se potápíte? Můžeme jít s vámi?

00:39:41A co vlastně lovíte? Chobotnice.

00:39:46Kolik je vám let? 80.

00:39:50Osmdesát!

00:39:52A jak dlouho už takhle lovíte chobotnice?

00:39:57Už když jsem byl malý kluk jsem je lovil.

00:40:01Tak to už je hodně dávno. Ano, 70 let.

00:40:07A budete lovit ještě až vám bude 100?

00:40:10Jistě.

00:40:11Co děláte, abyste byl pořád ve formě?

00:40:16Jím věci z přírody, které si sám vařím.

00:40:22A co přesně jíte?

00:40:26Zeleninu, kterou si vypěstuju, a jen málokdy maso.

00:40:30A plody moře? Ty samozřejmě také.

00:40:43V téhle odlehlé části ostrova

00:40:47je člověk víceméně nucen být s přírodou zadobře.

00:40:51Pro tohoto rybáře je život jednoduchý,

00:40:54protože má po ruce vše, co potřebuje.

00:40:57Používám tyhle listy, protože obsahují olej,

00:41:00kterým leštím skla potápěčských brýlí.

00:41:04Jsou to listy smldince. Používají se také v lékařství.

00:41:07To je vaše zelenina?

00:41:09Ta rajčata byla moc dobrá, před chvílí jsem je ochutnal.

00:41:13Moc pěkná zídka. To jste tu pověsil vy?Ano.

00:41:27Já jdu hodně daleko, tam vy nemůžete.

00:41:30Ve 2 odpoledne je odliv. Aha!

00:41:34Všichni rybáři chodí na tohle místo, když nadejde příliv.

00:41:39Radím vám, abyste natáčeli spíš na druhé straně.

00:41:43Ke druhé vám odliv ještě umožní dostat se o kus dál.

00:41:49Děkuju a nashledanou. Pěkně to natočte, ale zůstaňte tady.

00:41:58Slibujeme, místečka, kam chodíte lovit,

00:42:02zůstanou tedy tajná.

00:42:05Starý pán je živoucím důkazem toho,

00:42:09jak okinawský životní styl udržuje lidi ve formě

00:42:13až do vysokého věku.

00:42:14Asi bychom se také měli naučit jíst rybí oči,

00:42:18a pilně trénovat karate.

00:42:46Skryté titulky : Eva Honzíková, Česká televize 2009