Proběhl IV. Sjezd československých spisovatelů, kde zazněly mnohé ostré projevy vyslovující kritiku režimu

Vztahy mezi komunistickou mocí na straně jedné a československými spisovateli na straně druhé se koncem šedesátých let rychle vyhrocovali. Přispěl k tomu mj. i oficiální postoj Československa k arabsko-izraelskému konfliktu, proti němuž protestovali i spisovatelé Arnošt Lustig a Jan Procházka. Již schůze stranické skupiny Svazu československých spisovatelů naznačovala silně antagonistické názory komunistů – spisovatelů a představitelů ÚV KSČ. Samotné sjezdové zasedání zahájil 27. 6. 1967 Milan Kundera, jehož referát zamýšlející se nad významem kultury malého národa později straničtí ideologové hodnotili jako inspiraci pro další kritická vystoupení. Napětí vyvrcholilo v okamžiku, kdy Pavel Kohout přednášel dopis sovětského spisovatele Alexandra Solženicyna, který komunistické vedení chtělo řadovým členům Svazu zatajit. Přítomný tajemník Jiří Hendrych situaci nezvládl a z jednání odešel. I druhý den jednání nechyběla kritická vystoupení. Velmi ostře vyzněl zejména příspěvek Ludvíka Vaculíka, který poukázal na rozpor dikce ústavy a jednání stranických orgánů. Zároveň vyslovil pochybnosti o možném dalším pozitivním vývoji stávající formy socialismu, na což shromáždění spisovatelé reagovali mohutným potleskem. Reakce mocenských orgánů na sebe nenechala dlouho čekat – Svazu československých spisovatelů byl odebrán jejich list Literární noviny a převeden ministerstva kultury a informací. Z KSČ byli vyloučeni kriticky vystupující literáti Ivan Klíma, A. J. Liehm a Ludvík Vaculík. Pavel Kohout dostal důtku s výstrahou, Jan Procházka byl zbaven pozice kandidáta ÚV KSČ a Milanem Kunderou bylo zahájeno disciplinární šetření. Na tvrdší perzekuci ovšem straničtí představitelé v dané době neměli už ani sílu ani dostatek času. Karel zprávy o sjezdu spisovatelů určitě doslova hltal.Kronika našeho života 1967; Československá televize