Pomocí nejmodernější počítačové animace můžete sledovat vojenské operace slavné letadlové lodi od počátku války v Pacifiku až do porážky Japonského císařství v září 1945. Série amerických dokumentárních rekonstrukcí

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Dva měsíce před operací u ostrovů Santa Cruz, 6. září 1942, byla Enterprise zakotvena v jednom z doků Pearl Harboru. Procházela velkou opravou po třech přímých zásazích u Šalamounových ostrovů, které poškodily její letovou palubu a zničily jednu baterii děl. Opravárenské čety pracovaly ve dne v noci, aby se mohla co nejdříve vrátit do boje. Hangárová paluba na zádi byla úplně roztrhaná. Šest a půl centimetrová ocel byla zmačkaná jako kus papíru.

V této fázi války si Spojené státy nemohly dovolit ztrátu žádné letadlové lodi. Tichomořská flotila teď už měla k dispozici pouze poškozenou Enterprise a její sesterskou loď Hornet. Dvě americké letadlové lodě proti sedmi japonským. V měsících po Pearl Harboru Spojené státy ještě bojovaly s dědictvím velké hospodářské krize. Námořníci stále neměli dostatek zbraní, lodí a letadel.

Zatímco se Enterprise opravovala, v Tichém oceánu pokračovaly dlouhé boje o Guadalcanal. Námořní pěchota se na tomto ostrově už několik týdnů snažila uhájit Hendersonovo letiště, v této fázi války nejdůležitější přistávací dráhu v jižním Pacifiku.

Američané ji dobyli před šesti týdny a Japonci ji chtěli za každou cenu zpátky. Japonci věděli, že každá americká loď, která by chtěla zamířit ke Guadalcanalu, musí proplout kolem ostrovů Santa Cruz. Měli v plánu jim v tom zabránit.

V Pearl Harboru během oprav Enterprise prodělala i důležitou modernizaci. Loď dostala nová děla, místo původních neúčinných protiletadlových čtyřkanónů ráže 28 milimetrů. Námořníci novým zbraním říkali v žertu „chicagská piána“. Šlo o přezdívku používanou pro samopaly, které používali ve dvacátých letech tamní gangsteři. Na rozdíl od bitevních lodí nebyla Enterprise vybavena žádnými štíty, ani střeleckými věžemi, které by obsluhu ochránily. Namontovány byly nejmodernější protiletadlové čtyřkanóny Bofors (Boufrs) ráže 40 milimetrů. Byla to zdaleka nejúčinnější protiletadlová zbraň zavedená do té doby v americkém vojenském námořnictvu. Jejich projektily dosahovaly rychlosti 880 metrů za sekundu a měly teoretický dostřel deset kilometrů. Začal se používat systém řízení palby pomocí radaru, zaručující velice přesnou a účinnou střelbu. Do té doby nebyl k dispozici žádný výkonný naváděcí systém, takže dělostřelci se snažili vystřelit co nejvíc projektilů a doufali, že něco zasáhnou. Enterprise se svými novými čtyřčaty ráže 40 mm nyní měla mít větší naději, že zlikviduje nepřátelské bombardéry dřív, než na ni shodí svůj smrtonosný náklad. 5300 kilometrů od Pearl Harboru se Enterprise připojila ke své sesterské lodi Hornet.

Mohutné letadlové lodě tvořily základ nového operačního svazu TF 61, kterému velel admirál Thomas Kinkaid. Tento veterán z první světové války a zkušený dělostřelec se narodil v Nové Anglii. Bojovný admirál byl pro velení námořnímu operačnímu svazu vedenému Enterprise tou nejlepší volbou. Obě letadlové lodě už spolu prošly řadou společných akcí. Teď je čekala další. Bojový úkol: odlákat japonskou flotilu od Guadalcanalu a zničit ji.

Japonci však měli nad letadlovými loděmi Enterprise a Hornet početní i palebnou převahu.

Japonci nasadili do bitvy čtyři letadlové, dvě bitevní a spoustu dalších podpůrných lodí. Stala se tak z toho další námořní bitva, ve které měli Japonci naprostou převahu sil, zbraní i prostředků. Průběh bitvy můžete sledovat ve čtvrté části americké dokumentární rekonstrukce.

Originální názevBattle 360 / Bloody Santa Cruz
Stopáž52 minut
Rok výroby 2006
 ST
ŽánrDokument