Tentokrát jste dostal spíše zápornou epizodní roli. Kdo je ten sucharský pán?
Je to úředník, který své postavení využívá ke svému osobnímu prospěchu… Je to takový úřednický druh… Jako jsou živočišné druhy, tak je i úřednický druh.
Měl jste nějaký zvláštní důvod, abyste tuto roličku přijal?
Moc jsem se těšil na Zdeňka Tyce. Viděl jsem jeho film Vojtěch, řečený sirotek, a to pro mne tehdy bylo jako zjevení. Proto jsem se těšil i na režiséra toho filmu, do té doby jsem ho totiž neznal.
Máte nějakou zkušenost s Romy? S romskou komunitou nebo třeba i s jejich muzikou, vždyť jste sám velmi všestranný, vystupoval jste například se skupinou Traband…
S romskou muzikou jsem se setkal při filmu Roming. Pozvali mne tehdy na oslavu narozenin a bylo to skvělé, mám jen nejlepší zážitky. S romskou komunitou nemám žádný problém. Má-li se řešit nějaký přestupek, má se řešit u každého stejně, všem se má měřit stejným metrem. Ale nežiju s romskou komunitou tak natěsno, aby vůbec nějaký problém mohl vzniknout. Dennodenní soužití s Romy, jako je v Teplicích nebo Mostě, jsem nezažil a nevím, co to obnáší, nemůžu se k tomu vyjádřit. Na mne jen romští výrostci většinou pokřikují, že mě znají z filmu, ale to dělávají všichni, i „gádžové“.
V Národním divadle jste zvyklý na perfektní profesionály. Ale jak se vám hrálo s romskou neherečkou Irenou Horváthovou, představitelkou hlavní role?
Pro herce je hodně občerstvující, když hraje s nehercem. A je jedno, jestli je to Romka nebo Ind. Člověk musí dávat pozor, co se stane, protože školený herec je už zajetý v jistých kolejích, které jsou snadno odhadnutelné, můžete u něho poznat, jak se celá věc bude vyvíjet. Kdežto když je na place neherec, ať romský, nebo neromský, nemůžete tušit, kam se to může vrtnout, jak to může dopadnout. Je to takový zbystřující zážitek.