00:00:20 Milá mami, tak je tu nový rok 1972.
00:00:24 Máme se pořád tak nějak stejně.
00:00:28 Ráno trolejbusem do práce, večer z práce.
00:00:31 -Občas nějaká ta zábava.
-Letos je porazíme, rozdrtíme.
00:00:38 Tomáš se těší na hokejový šampionát
00:00:42 a já zase, až se rozhoupe k založení rodiny.
00:00:46 A že moc zdravím maminku a ať se zase brzy ukáže.
00:00:50 Budu tomu muset trochu pomoci.
00:00:54 Jsem zvědavá, co nám rok 1972 vlastně přinese.
00:01:03 Začaly se rodit Husákovy děti.
00:01:06 Ono v té době vlastně skoro nešlo zažít
00:01:09 nějak moc jiné dobrodružství než se vdát, oženit a mít děti.
00:01:14 V Praze dojezdily trolejbusy.
00:01:17 Je to poslední trolejbus, který projel Prahou.
00:01:19 Měl jsem tu čest ho řídit.
00:01:21 A osiřelo vlakové nádraží Těšnov.
00:01:24 Do poslední chvíle do 2. července 1972
00:01:27 nádraží žilo plným životem.
00:01:30 Ve strhujícím finále hokejového šampionátu
00:01:33 Československo porazilo Sovětský svaz.
00:01:36 My jsme se radovali všichni potichu.
00:01:37 To vám všichni potvrdí. To bylo nádherné.
00:01:40 A Naďa Urbánková v roce 1972 slavila úspěch s písní Závidím.
00:01:45 Když jsem tu písničku začala zpívat, do dneška,
00:01:48 teď jenom když o tom mluvím, tak mně jde mráz po zádech.
00:01:51 Tenkrát jsme nevěděli proč.
00:01:57 Víš, kolik mých kamarádek je teď to...
00:02:00 -Co?
-No v tom.
00:02:03 Do tohohle státu přivést dítě?
00:02:05 Do tohoto státu... A kam jinam? Ale to by ses musel zajímat.
00:02:08 -Já se právě zajímám, víš?
-O sebe, ale ne o mě.
00:02:11 Tak já ti povím, kam spěje tahle země.
00:02:14 A já ti povím, kam spěje tohle manželství.
00:02:17 Když nechceš dítě, tak nechceš ani mě.
00:02:20 Prosím tě.
00:02:24 No i když...
00:02:31 Naše republika je zase bohatší o své příští občany.
00:02:36 Ještě nevědí, že se narodili. My však už pro ně děláme místo.
00:02:42 Vyšlapáváme cestičky, těšíme se na ně.
00:02:47 Ať je, čí je, každý z nich bude náš.
00:02:54 Shodou okolností jsem se narodil v roce 1972 ve východních Čechách
00:02:57 v takovém malém městečku Jablonné nad Orlicí.
00:03:01 Tam jsem prožil své dětství. V podstatě idylické dětství s tím,
00:03:06 že 70. léta pro mě jsou spojena právě s rodinným zázemím.
00:03:14 Proč se najednou začalo rodit víc dětí v 70. letech?
00:03:22 Někdo to vykládá tím, že přidali za Husáka,
00:03:26 tedy ÚV KSČ že přidalo stovku, myslím si,
00:03:30 že na druhé nebo třetí dítě, ale víte, to je malý podnět.
00:03:35 Dnes projednávaný návrh zákona o zvýšení přídavků na děti
00:03:39 a výchovného je další etapou při plnění úkolů
00:03:43 vyplývajících ze XIV. sjezdu strany a jak z hlediska společenského
00:03:47 rozsahu, tak i z hlediska nákladů nejrozsáhlejší
00:03:52 ze sociálně-politických opatření přijatých po XIV. sjezdu.
00:03:56 Myslím si, že to bylo určitě tím,
00:04:02 že i poválce se narodilo hodně dětí,
00:04:04 a ty přišly do toho věku, kdy samy měly děti,
00:04:07 ale určitě to bylo dáno i tím, že ono v té době vlastně
00:04:10 skoro nešlo zažít moc nějak jiné dobrodružství
00:04:15 než se vdát, oženit a mít děti. Nešlo cestovat, nešlo podnikat.
00:04:20 Vlastně ten život byl strašně omezen na to soukromí a na rodinu.
00:04:27 ZPĚV
00:04:29 Protože děti patří mámám, mámy zase dětem.
00:04:34 Tahle pravda známá, ať letí celým světem.
00:04:38 Děti patří mámám. Komupak to vadí?
00:04:43 A mámy zase dětem.
00:04:46 No tak ať je hladí, ať své děti mámy hladí.
00:04:53 Říká se, že stát podporoval rodiny v tom,
00:04:56 aby plodily děti a vytvářely jim další vojáčky v jejich armádě.
00:05:00 A necpaly se do politiky. Takže lidi se uzavřeli do sebe.
00:05:04 Přestali se zajímat o okolí, o společnost, dostali podporu,
00:05:09 rodinné půjčky, novomanželské půjčky.
00:05:20 Propopulační opatření Husákovy éry
00:05:23 se dají brát také jako úplata režimu
00:05:26 vůči svému obyvatelstvu, zejména pokud jde o mladou generaci,
00:05:30 o generaci, která zakládá rodiny, která vstupuje do života.
00:05:35 Spočívala v celé řadě různých ukazatelů,
00:05:39 ale především v tom motivovat mladé lidi ve smyslu
00:05:43 novomanželských půjček, různých sociálních jistot.
00:05:47 To znamená školky, jesle pro mladší děti.
00:05:58 Já sama jsem měla první dítě v roce 1978,
00:06:03 takže to už byl takový konec té populační exploze.
00:06:08 Já na tu dobu vzpomínám se sentimentalitou.
00:06:13 Byla jsem mladá a ty děti, to byly i hezké chvíle,
00:06:17 ale jinak ta doba byla strašně šedivá.
00:06:22 Byla vlastně plná takového zoufalství a takové beznaděje,
00:06:27 že by se ten život někdy mohl změnit.
00:06:31 A jenom to si pamatuji, že tehdy spousta lidí emigrovala.
00:06:36 A já jsem si říkala: Ježíš, co ty moje děti?
00:06:40 Co když jednou taky budou chtít emigrovat?
00:06:43 Vždyť třeba se jim tady vůbec nebude líbit a opustí nás.
00:06:46 Taková ta dvojkolejnost,
00:06:49 že člověk se bál s nimi jednat úplně přímo,
00:06:53 ale zase nechtěl úplně lhát, takže to bylo těžké.
00:06:57 Takže se říkala nějaká polopravda?
00:07:00 Ne, říkalo se jim, co nesmí říkat.
00:07:04 Takže nic moc.
00:07:07 Když dítě dostává lásku a dostává dobré zázemí a to,
00:07:14 co potřebuje, ve své rodině, tak paradoxně je šťastné,
00:07:17 ať vyrůstá v jakémkoliv zřízení, systému,
00:07:20 takže jak by si mohl kdokoliv ze světa myslet, ježíš,
00:07:23 vy jste chudáci, vy jste museli mít
00:07:26 strašné dětství v tom strašlivém socialismu.
00:07:29 Já přece teď jako studovaná vím, v čem to bylo tragické,
00:07:32 v čem ta doba byla strašná, v čem lidi utlačovala,
00:07:35 v myšlení i morálně, jaký má dopad.
00:07:37 Můžeme o tom filozofovat hodiny, ale já jako člověk
00:07:40 jsem byla šťastné dítě, protože jsem dostávala lásku
00:07:42 a to, co jsem měla, a tu správnou výchovu.
00:07:45 Pokud jde o politický život, tak první můj velký
00:07:49 mediální zážitek byl pohřeb Ludvíka Svobody.
00:07:53 A vlastně ono to korespondovalo i s mým nástupem na základní školu.
00:07:58 Pak už to školské období mělo úplně jinou povahu,
00:08:01 protože samozřejmě to dítě už potom registruje to,
00:08:04 co se kolem něj děje, to znamená 80. léta,
00:08:08 to vypjaté soupeření mezi Spojenými státy
00:08:12 a Sovětským svazem i to nadějné nadechnutí
00:08:15 v souvislosti s perestrojkou a Gorbačovovou politikou
00:08:19 ve druhé půlce 80. let a samozřejmě obrovské naděje
00:08:23 na změnu povahy dění po listopadu 1989.
00:08:28 Právě zkraje 90. let měly mít Husákovy děti dle vzoru
00:08:32 svých rodičů první dítě. Jenže nový svět plný poznání
00:08:36 demografický cyklus narušil a oddálil jejich rozhodnutí
00:08:40 o dalších deset, ne-li dvacet let.
00:08:42 ZPĚV
00:08:45 Čas pádí, čas letí, těžko ta léta vrátíš zpět.
00:08:49 A taky Husákovy děti dospěly do Kristových let.
00:08:56 Ten termín Husákovy děti se mně nelíbí.
00:08:59 Taky na internetu mnoho lidí píše:
00:09:02 Vždyť my jsme ty děti chtěli mít, a vůbec nám k tomu Husák nepřispěl.
00:09:06 A to, že jsme dostali stovku navíc, není podstatné.
00:09:09 Ale mají plně pravdu.
00:09:11 Ale víte, jakmile se dá určitému období určité pojmenování,
00:09:16 tak najednou se s tím ti lidé ztotožní,
00:09:20 protože oni se snadněji dorozumí.
00:09:29 V roce 1974 bylo v Československu dosaženo nejvyššího přírůstku
00:09:33 obyvatelstva za posledních dvacet let.
00:09:36 Jsme jedinou zemí v Evropě,
00:09:38 kde se v uplynulém pětiletí rodilo každoročně stále více dětí.
00:09:44 Soubor našich sociálních, politických i zdravotních opatření
00:09:48 v péči o dítě patří k nejlepším na světě.
00:09:58 Já jsem na začátku pořadu říkal, že Slavík by si měl zachovat
00:10:02 určitou střídmost, prostotu, ale přesto my teď musíme předat
00:10:06 Nadě Urbánkové trofej, trofej nejvyšší,
00:10:09 která jí právem náleží, Zlatého slavíka.
00:10:12 Myslím, že na to ostatně všichni čekáte.
00:10:22 Naďo, jak jste prožívala rok 1972?
00:10:27 Patří, troufám si tvrdit, k mým nejkrásnějším,
00:10:33 protože to už jsem byla hodně zaběhnutá.
00:10:36 Už mě lidi znali nejen z divadla,
00:10:40 ale znali mě už z televize a z různých nahrávek a z rádia.
00:10:49 Jak vlastně vznikla hodně úspěšná písnička Závidím z toho roku?
00:10:54 Bylo to v době, kdy jsme měli dva dny
00:10:57 před premiérou, myslím, že to byl Návštěvní den
00:11:00 nebo Besídka zvláštní školy, to už si přesně nepamatuji,
00:11:04 ale měli jsme generální zkoušky v Semaforu.
00:11:07 Tenkrát jako kapela tam hrál František Ringo Čech
00:11:10 a uprostřed byla nějaká pauza,
00:11:13 přiběhl Franta Ringo Čech a říkal mi:
00:11:16 Poslyš, Naďo, já mám takový bezvadný foxík italský.
00:11:21 Celentana ho napsal. To se ti bude určitě líbit.
00:11:25 Až přijde Grossmann, řekni mu, ať ti napíše text.
00:11:29 ZPĚV
00:11:31 Prosím vás, slečno z New Orleansu, věnujte mi přízeň svou.
00:11:36 Vtom přicházel Jirka Grossmann, nikdo z nás nevěděl, odkud jde.
00:11:41 Já jsem se k němu vrhla a říkám:
00:11:44 Jiříku, tohle je krásná písnička, napiš mi text do zítřka.
00:11:49 Jirka Grossmann ani nemrkl, protože už mě dobře znal,
00:11:53 že jsem vždycky přišla s nějakou naléhavou
00:11:57 a absolutně nutnou prosbou.
00:12:00 Vzal si tu nahrávku a druhý den přinesl text.
00:12:04 A mně spadla brada a všem.
00:12:19 Tak si představ, Martino, že jsem dneska naposledy jel trolejbusem.
00:12:23 Jo? Opravdu? Co se stalo?
00:12:25 Byla to moje poslední trolejbusová jízda.
00:12:28 Aha! No prosím tě. Ty jsi snad rezignoval
00:12:31 na veřejnou hromadnou dopravu a konečně nám koupíš to auto.
00:12:34 To ne. Spíš v Praze dojezdily trolejbusy.
00:12:37 Jo tak, aha. Já ti něco řeknu. Nádraží Těšnov prý ustoupilo
00:12:40 silnici tak, že auto má budoucnost. Rozumíš? Auto!
00:12:44 To si musíš vybrat. Buď dítě, nebo auto.
00:13:07 Nyní se nacházíme v muzeu dopravního podniku
00:13:12 ve vozovně ve Střešovicích a jsme v posledním trolejbusu,
00:13:17 který ukončil provoz v Praze.
00:13:20 Je to poslední trolejbus, který projel Prahou.
00:13:24 Měl jsem tu čest ho řídit.
00:13:31 15. října 1972 se dal na poslední pouť Prahou
00:13:36 trolejbus číslo 51.
00:13:39 Trolejbusy v podstatě ustoupily autobusové dopravě.
00:13:44 Od poloviny 60. let došlo k obrovskému rozvoji
00:13:48 autobusové dopravy také v souvislosti s výstavbou sídlišť
00:13:53 a začaly tam vypomáhat autobusy. Ty měly levnou sovětskou ropu.
00:14:02 Pak se upřednostnil ještě takový politický zájem,
00:14:05 a to je otázka, když byla studená válka,
00:14:08 tak se počítalo s tím, že v případě potřeby bude zapotřebí
00:14:11 i třeba město evakuovat, a v tom případě
00:14:14 trolejbus vám není nic platný a důležitý je autobus.
00:14:18 Dobrý den. Vy jste soudruh Kaplan?
00:14:20 Ano, prosím.
00:14:21 To je prima, na vás právě čekáme. A kam teď jedete?
00:14:24 Na Strahov.
00:14:25 -Můžeme se s vámi svézt?
-To víte, že ano.
00:14:28 -Tak počkejte, neujeďte mi, ano?
-Jistěže ano.
00:14:40 To, že jsem bojoval spolu s kolegy, aby se trolejbusový provoz nezrušil
00:14:47 nebo alespoň aby zůstal co možná nejdéle,
00:14:51 u mě to byla opravdu láska k trolejbusům.
00:14:56 Tehdy město a ani dopravní podnik neměly zájem propagovat,
00:15:01 že tady končí nějaký mezi Pražany oblíbený dopravní prostředek,
00:15:06 a vlastně nebýt zájmového sdružení Kroužku přátel městské dopravy,
00:15:12 tak by trolejbusy jednoho dne skončily
00:15:16 a druhý den by místo tehdejší poslední linky 51 vyjel autobus.
00:15:25 Členové kroužku vůz připravili, umyli, vyzdobili.
00:15:30 Já jsem byl také členem tohoto kroužku,
00:15:33 tudíž jsem přislíbil, že závěrečnou jízdu odjezdím.
00:15:37 Československo.
00:15:39 Naše pěkné a jinak pohodlné trolejbusy mají jednu
00:15:43 dost nepříjemnou vadu. Hladce nastoupit do nich
00:15:46 mohou jen sportovně vyspělí jedinci.
00:15:49 Normálním občanům to dá dost práce. Navrhujeme proto,
00:15:52 aby si tuto vstupní disciplínu jednou vyzkoušeli
00:15:56 její konstruktéři, a podumali pak, jak z ní udělat normální schody.
00:16:02 Tady se nacházíme nedalo Flory na místě, kterému se říká Orionka
00:16:05 podle bývalé továrny, která tu stávala.
00:16:10 Tady dneska máme takovou symbolickou trolejbusovou zastávku.
00:16:15 Je tady staniční tabulka, je tady pamětní tabule připomínající,
00:16:19 že tudy jezdily pražské trolejbusy.
00:16:22 Je tady i dlažba, kde trolejbusy obracely.
00:16:25 Dokonce je tady nainstalováno i pár metrů trolejbusového vedení
00:16:30 jako připomínka trolejbusové smyčky.
00:16:35 Když jsme potom jezdili, tak jsme samozřejmě vozili každého zadarmo.
00:16:40 A jezdili jsme téměř do půlnoci úplně plní.
00:16:45 A samozřejmě nejezdili jsme jenom jako linka,
00:16:50 ale zastavovali jsme všude, kde to bylo možné.
00:16:54 Já bych řekl, že jsme si to užívali tak,
00:16:59 že se na to nedá zapomenout.
00:17:08 Bylo to téměř před sto lety,
00:17:11 kdy na dnešní nádraží Praha-Těšnov přijel první vlak.
00:17:18 Letošního 1. července kolem půlnoci jsme přišli do nádražní haly.
00:17:23 Chtěli jsme si zapamatovat i tyhle běžné scénky
00:17:27 před odjezdem vlaku, protože nic z toho se už tady nemělo opakovat.
00:17:34 Nádraží bylo krásné i odjezd odtamtud byl krásný,
00:17:40 protože budova byla velice impozantní.
00:17:42 Neměla v podstatě v Praze obdoby
00:17:45 kromě dnešní Fantovy budovy na hlavním nádraží.
00:17:47 Byla vystavěná víceméně ne ve stylu nádraží,
00:17:51 ale ve stylu krásných oper nebo podobných divadelních budov.
00:17:59 Můj otec tady pracoval jako výpravčí
00:18:02 a my jsme měli vlastně služební byt.
00:18:05 To, že pracoval jako výpravčí,
00:18:07 pro mě bylo něco naprosto unikátního,
00:18:10 protože na prvním nástupišti byla dopravní kancelář,
00:18:14 a dalo by se říci, že jsem tam byl jako doma.
00:18:18 Na tom nádraží na prvním nástupišti byla i lampárna.
00:18:24 To byla exotická věc.
00:18:26 Tam byly vůně, petrolej, karbid, oleje.
00:18:34 Přijíždějící vlaky, protože to bylo hlavové nádraží,
00:18:37 takzvané šturcové,
00:18:39 přibržďovaly a zastavovaly zhruba v těchto místech u návěsti.
00:18:45 Takže já jsem kolikrát od toho viaduktu s nimi závodil,
00:18:49 protože jak dobržďovaly, tak jsem byl v podstatě vždycky vítěz.
00:18:55 Těšnovské nádraží vzniklo jako nádraží
00:18:58 Rakouské severozápadní dráhy na trati z Lysé nad Labem do Prahy.
00:19:03 A zpětně se potom jezdilo z Prahy samozřejmě
00:19:06 do Lysé, Všetat, Nymburka.
00:19:08 Nejdelší vlaky jezdívaly přes Kolín do Jihlavy,
00:19:12 do Chocně, do Letohradu, do Liberce.
00:19:16 A teď přece jen přišel okamžik odjezdu vlaku číslo 814
00:19:20 do Lysé nad Labem, který byl vlakem posledním.
00:19:31 Odjížděl ve 23 hodin 40 minut.
00:19:40 Když se sem podívám, škoda toho, že tu nejezdí vlaky,
00:19:45 protože ta magistrála tady,
00:19:48 to je takový necitelný řez do toho města
00:19:52 Tenkrát zahnat vlastně všechna auta centrem, nevím.
00:19:57 To nádraží bylo takové tady přijatelnější.
00:20:05 A vám jako architektům není líto
00:20:07 téhle zajímavé a hodnotné architektury?
00:20:10 Město je živý organismus. Má své nové potřeby.
00:20:14 A to musí i některé staré věci ustupovat novým.
00:20:18 To by nešlo s tou silnicí na chvilku takhle uhnout?
00:20:22 -No těžko.
-Jenom kousek.
00:20:25 Ukončení provozu nemuselo být, pokud by se vytvořila
00:20:28 tehdy jiná koncepce silniční dopravy ve městě tak,
00:20:32 jak se teď buduje okruhová, nikoliv radiální.
00:20:36 Nebo kdyby magistrála byla citlivěji trasovaná s tím,
00:20:40 že s nádražím by se počítalo.
00:20:48 Pro Naďu napsal mnoho hezkých textů
00:20:50 náš společný kamarád Jiří Grossmann.
00:20:53 Byl by jistě šťasten dnes více než kdokoliv jiný,
00:20:57 kdyby věděl, že Naďa získala ve Zlatém slavíku prvenství.
00:21:01 Naďa vám teď zazpívá písničku, kterou má od Jirky nejraději.
00:21:05 Když jsem tu písničku začala zpívat, do dneška,
00:21:09 teď jenom když o tom mluvím, tak mně jde mráz po zádech.
00:21:12 Tenkrát jsme nevěděli proč. Dneska už to víme,
00:21:15 že vlastně Jirka ten text napsal pod hrůzným dojmem té situace,
00:21:19 kterou se dozvěděl, když přišel z nemocnice,
00:21:23 že má tedy smrtelnou nemoc, že má leukemii.
00:21:27 ZPĚV
00:21:29 Vždyť já chci jen žít,
00:21:33 jak žít se má.
00:21:39 Jak na tu písničku reagovali lidé později?
00:21:42 Dodnes budí určité vášně?
00:21:44 Třeba teď nedávno, kde jsme to byli, jo, v Ratajích.
00:21:48 V Ratajích na Sázavě. Tam bylo zase takové publikum
00:21:52 a po představení za mnou přišly dvě holčičky,
00:21:56 tak patnáct bych jim řekla, že jim bylo,
00:21:59 a měly slzy v očích a říkaly: Víte, paní Urbánková,
00:22:02 my jsme vůbec nevěděly, že tahle písnička existuje.
00:22:05 To je tak něco krásného.
00:22:07 Moc vám děkujeme za to, že jste nám dneska otevřela oči.
00:22:12 Modrému mráčku volnost závidím.
00:22:17 A to věc je zlá.
00:22:21 Nikdy mně ta písnička nezešedivěla.
00:22:24 Nikdy jsem ji neodzpívala takzvaně jen tak.
00:22:28 Vždycky myslím na Jirku Grossmanna, protože dneska už vím co a jak.
00:22:33 A navíc ta písnička je pro mě tím osudovější,
00:22:37 že já jsem prožila ošklivou nemoc a uvědomila jsem si,
00:22:42 že i já vlastně závidím člověku život.
00:22:47 A jinak je závist hnusná vlastnost, ale v tomhle případě je na místě.
00:23:01 To byla paráda, lahoda. Martino, tohle byl zázrak.
00:23:05 -Nebylo to špatné.
-Nebylo to špatné.
00:23:08 Vždyť jsme vyhráli nad Rusy! Rozumíš? Nad Rusy!
00:23:10 Prosím tě, nekřič! Pamatuješ nedávno ty provokace!
00:23:13 Ale stejně jsem rád, že jsi tam byla se mnou, ženo.
00:23:16 A představ si, že by tam s námi byl i náš syn.
00:23:19 No, tak už zase začínáš.
00:23:33 V dramatických bojích světového šampionátu
00:23:36 v ledním hokeji se ukázali nejlepší naši a sovětští borci.
00:23:40 Mají výraznější pruhy na rukávech.
00:23:43 Mezi nimi se rozhodovalo o držiteli nejvyššího titulu.
00:23:48 Mistrovství bylo výjimečné tím, že jsme poprvé dělali
00:23:53 barevný přenos tady v Praze, ne v Československu,
00:23:55 protože v té době už se dělaly i na Slovensku barevné přenosy.
00:23:58 Tohle byl první barevný přenos. To bylo tenkrát,
00:24:01 já si pamatuji, když byl úplně první přenos tehdy ze Štvanice,
00:24:06 jak byly plné krámy lidí, kteří chtěli koupit televizi.
00:24:10 Tentokrát opět. Chtěli koupit barevnou televizi.
00:24:16 To mělo všechno konsekvence,
00:24:17 které byly důležité i pro společnost.
00:24:20 A atmosféra - politická cenzura.
00:24:23 Hokej každý den hlídala tajemnice nebo předsedkyně KSČ.
00:24:27 My jsme jí říkali rudá Twiggy.
00:24:29 Ona měla 180 kilo, tak jsme jí říkali rudá Twiggy.
00:24:32 A tato soudružka nás instruovala,
00:24:34 jakým způsobem máme snímat tenhle zápas.
00:24:37 Především instruovala režiséra.
00:24:40 Tak přátelé, jednička jako vždycky Renda, jo?
00:24:44 Hlavní kamera, vedeš hru, nemusím ti nic říkat.
00:24:48 Je to sice mezistátní utkání, ale pro nás je to normální.
00:24:52 Pro nás je to, chlapci, normální přenos.
00:24:55 Dvojka, kdo? Rendo! Pavlík Křížek.
00:24:58 V případě, když došlo k nějakému konfliktu,
00:25:01 který třeba tam vyvolával třeba i hráč Holík často,
00:25:04 tak bylo nám řečeno, že nemáme dělat velké detaily.
00:25:08 A pokud by se to tam objevilo, tak okamžitě režisér musel
00:25:11 přestřihávat buď na neutrální prostředí,
00:25:14 to znamená na diváky, nebo na velké celky.
00:25:16 Potom přišla velká chvíle našeho Jaroslava Holíka.
00:25:20 Překvapující střelou překonal potřetí sovětskou obranu.
00:25:24 Také se v těch záběrech nesměly objevit rohy,
00:25:27 protože v rozích stály kordony policajtů v bílých přilbách.
00:25:30 Ty výrazně svítily
00:25:32 a to by nevypovídalo nic dobrého o té době do světa.
00:25:36 Těmto záběrům jsme se také museli vyhýbat.
00:25:40 Poslední utkání Československo - Sovětský svaz,
00:25:43 to byla obrovská sláva.
00:25:45 To já už jsem potom ani nevěděl, jaké tam dávám titulky,
00:25:47 jak jsem to celé prožíval. Jarda Holík, krásné góly.
00:25:50 Tam bylo úplně vidět, jak ti naši kluci šli za tím,
00:25:53 ty Rusáky porazit, za každou cenu porazit.
00:25:56 A ono se to povedlo.
00:25:57 Dobojováno.
00:25:59 Českoslovenští reprezentanti získali potřetí
00:26:03 titul světových šampionů v ledním hokeji.
00:26:07 Opět po 23 letech.
00:26:10 Ten Sovětský svaz byl k neporažení.
00:26:13 To byl dril a oni skutečně byli výborní.
00:26:16 I po sportovní stránce to byl úžasný úspěch.
00:26:20 Pak tam byla ta druhá stránka, kdy se nám podařila odveta za to,
00:26:25 co se tady stalo předtím.
00:26:31 A tím, že to gradovalo, že pořád jsme vyhrávali,
00:26:34 že jsme Rusy porazili, nebylo to jako v roce 1969,
00:26:38 že jsme jezdili auty po Kladně s vlajkami.
00:26:41 To jsme si nemohli dovolit, ale hospody tím žily.
00:26:44 A byla to taková tichá vzpoura.
00:26:47 Tichá vzpoura, tiché vítězství všech nad tím,
00:26:50 že i v takové bídě, jaká u nás bylo v roce 1972,
00:26:56 najednou můžeme něco slavit. Můžeme slavit to,
00:27:00 že jsme porazili Rusy, i když jenom na ledě.
00:27:09 -Už zase píšeš mamince?
-To víš, vztah dcery a matky...
00:27:16 Rok 1972 byl vcelku úspěšný. Zatím jsme si pořídili auto.
00:27:21 Další přírůstky se holt zvažují.
00:27:26 Jak se do tohoto leze?
00:27:28 Uvidíme se napřesrok v roce 1973.
00:27:30 Projedeme se po nově otevřeném Nuselském mostě
00:27:34 a uděláme si výlet na Ještěd. Tak se měj hezky! Martina.
00:27:41 Tak co? Stihneme to do těch Písařů?
00:28:04 Skryté titulky: Věra Kotlínová Česká televize, 2013
Populační boom, Prahu přestaly brázdit trolejbusy nebo vítězství československých hokejistů na mistrovství světa v Praze. I o tyto události se zajímali lidé v roce 1972
Je tu rok 1972. Začaly se rodit Husákovy děti, v Praze dojezdily trolejbusy a osiřelo vlakové nádraží Těšnov. Ve strhujícím finále hokejového šampionátu Československo porazilo Sovětský svaz. A Naďa Urbánková slavila úspěch s písní Závidím.
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2021 | English | 13
