Strážkyně ideálů

Inženýrka Jarmila Taussigová-Potůčková se dožila téměř stovky. Ještě před několika lety žila v Domově důstojného stáří v Brně, chodila na procházky, četla noviny, sledovala televizi, pravidelně jezdila na rotopedu a těšila se na návštěvy syna a vnuků. Málokoho by napadlo, že tato čilá stařenka byla kdysi jednou z nejmocnějších žen v poválečném aparátu KSČ a snad jedinou důvěrnicí jejího generálního tajemníka Rudolfa Slánského. Krajští aparátníci se před ní třásli strachy a mluvili o ní jako o "ďáblu v sukni". Narodila se sice v rodině, kde hlavní autoritou byl T. G. Masaryk, ale brzy se díky svému sociálnímu cítění dostala mezi mladé proletáře. Vdala se za židovského komunistu Františka Taussiga, který byl za svou odbojovou činnost za války popraven. Mladá vdova sama strávila několik let v koncentračních táborech, aby se po osvobození dala straně "zcela k dispozici" a pokračovala v realizaci manželových ideálů. Pracovala v různých funkcích "za kulisami" a snad největší moci dosáhla v tzv. Komisi stranické kontroly, kterou sice nevedla, ale díky přátelství s Rudolfem Slánským prakticky plně ovládala a dramaticky zasáhla do mnoha životních osudů. Snažila se všemi prostředky o to, aby vysocí funkcionáři vedli vzorný způsob života, což byl úkol neřešitelný... Záhy po Slánského zatčení skončila i politická kariéra ženy, která se mezitím vdala za MUDr. Potůčka a porodila syna. Mateřských radostí si však dlouho neužila. Byl to tehdy obvyklý scénář - zatčení, kruté výslechy, proces, vysoký trest. Na rozdíl od většiny ostatních se Jarmila Taussigová-Potůčková k ničemu nepřiznala a to jí možná zachránilo život. Ve vězení napsala pohádky pro syna, kterého téměř deset let neviděla a časem také pochopila, že s KSČ se ke světlým zítřkům nedojde. Když byla potom jako jedna z posledních propuštěna, odolala i politickým svodům Gustáva Husáka a na moc provždy rezignovala.