Francie s ozvěnou domova

Výlety do Francie

Toužíte lépe poznat zemi, jejíž historie má mnoho styčných bodů s naší domovinou? Co třeba vydat se tam vlakem? Ve Francii se po nejrůznějších tratích dostanete téměř všude, rychle, pohodlně a čistě. S mapou v ruce můžete plánovat trasy třeba podle cyklu České televize Francie s ozvěnou domova. Třeba sníte o výjimečném vánočním dárku, který byste si sami přáli a nebo ho někomu darovali. Možná taková cesta ve dvou bude tím pravým. V takovém případě vám udělá radost naše pozvánka. Do Paříže a na jih Francie vám ji prostřednictvím fotografií kameramana cyklu Josefa Nekvasila nabízí autor scénáře Ivan Fučík. I kdybyste putování už letos nestihli, prožijete nádherné chvíle u obrazovky a můžete se na výpravu dobře připravit.

Mé dobré město Paříž

Název jednoho z dílů rozsáhlé historické ságy Roberta Merleho musí vytanout na mysli každému, kdo se s hlavním městem Francie seznámí. Letmý pohled nebo krátký průjezd nestačí, záhy zjistíte, že Paříž je třeba prochodit, projezdit metrem, posedět na lavičce v zahradách v Tuilleries, pohlédnout na krásnou dámu na Seině shora z Eiffelovky nebo ze střechy věže katedrály Notre-Dame. Teprve když k ní získáte osobní vztah, stane se z ní i vaše dobré město. Jaký vztah má k Paříži Ivan Fučík?

Kam vedou vaše první kroky, když přijedete do Paříže?

Abych se ujistil, že jsem v Paříži, jdu vždycky k Notre-Dame.

Takže právě tady cítíte tu správnou atmosféru?

Katedrála je obrovská, stačí ji v poklidu obejít, rozhlédnout se po ulicích okolo. A určitě zajít i do Latinské čtvrti. Dnes už je sice stejně jako celá Paříž hodně kosmopolitní, přesto tady stále najdete kavárničky se studenty, je tu rušno a živo zda leka nejen turistickým ruchem. Procházkou po ostrově Cité na Seině, nejstarší části Paříže, dojdete až ke Conciergerie, dnešnímu Justičnímu paláci. V přízemí najdete pozůstatky původního gotického královského paláce, spojeného s kaplí Sainte-Chapelle. Právě v ní zasnoubili Jan Lucemburský a Karel Sličný mladého pozdějšího císaře Karla IV. s jeho první manželkou, Blankou z Valois.

Ještě nějakou oblíbenou procházku nabídnete?

Klid najdete v zahradách Tuilleries. Z malého náměstíčka v areálu Louvru s „malým Vítězným obloukem“ projdete zahradami, chráněni vzrostlými platany od ruchu ulic, až na náměstí Concorde s egyptským obeliskem a fontánami uprostřed obrovské plochy. Odtud máte jak na dlani Champs-Élysées s Vítězným obloukem, na protějším břehu řeky budovy parlamentu, na severní straně zase Hôtel de Crillon a Ministerstvo námořnictví. Od fontán na náměstí nasbírá fotograf spoustu nádherných záběrů.

Jak dlouho jezdíte do Paříže?

Poprvé jsem tam byl v roce 1980. Od té doby se hodně změnila. Tedy spíš se změnili lidé. Tehdy byla poklidnější, víc francouzská. Dnešní Paříž je hektičtější, pronikla tam „macdonaldizace“, dokonce i když si sednete a dáte si skleničku, riskujete, že jako turista dostanete horší kvalitu. Jezdím s kamarády do Francie posledních deset let často, ale v Paříži jsme vlastně za tu dobu nebyli.

Takže se jí vyhýbáte? Přece jen nějaká hezká vzpomínka na Paříž posledních let jistě musí být…

Několikrát jsem tam byl pracovně. Asi před dvěma lety o víkendu před Vánoci. Vylezli jsme pomalu na věž Notre-Dame, něco jsme točili, fotografovali a najednou v jedenáct hodin začaly postupně zvonit zvony v kostelech po celém městě. Dívali jsme se z terasy věže na Paříž zalitou zvláštním zimním sluncem, do toho to rozeznívání zvonů… Nezapomenutelná chvíle. A určitě takové kouzelné okamžiky v tomto nádherném městě můžete vždycky zažít.

Na jih za vůní tymiánu a Levandule

Spojujícím prvkem televizního cyklu Francie s ozvěnou domova jsou doteky mezi francouzským a českým prostředím od středověku až po dnešek. Zavítejme tedy do několika míst, kde na nás očekávaně i nečekaně vykoukne vzpomínka na známou osobnost kulturních či politických dějin.

Vzhůru do Languedocu

Drsná nespoutaná příroda a nejmodernější města, římské památky a sluneční elektrárny, rovné pláže s klidným mořem a ve vnitrozemí sluncem rozpálená země, kde se rodí polovina z celkového množství stolního vína vyrobeného ve Francii. Do skal vrostlý Rocamadour byl ve středověku jedním ze čtyř nejvýznamnějších poutních míst světa vedle Říma, Jeruzaléma a Santiaga de Compostella. Na pouť se sem vydávali i králové. Jan Lucemburský se sem vypravil v roce 1323 se svou sestrou Marií, manželkou francouzského krále Ludvíka Sličného, a Karla z Valois. Pravděpodobně při této cestě bylo domluveno, že kralevic Václav, pozdější císař Karel IV., bude poslán na vychování do Francie a sňatkem s Blankou z Valois budou spřízněny rody Lucemburků a Kapetovců.

Katedrála v Rodez byla jednou z inspirací Matyáše z Arrasu pro stavbu katedrály svatého Víta na Pražském hradě.

Na slavné středověké lékařské fakultě v Montpellier si léčil oční chorobu i Jan Lucemburský, bohužel v době, kdy mu ani zdejší vyhlášení lékaři již nedokázali pomoci. V Montpellier studoval také Jan z Jenštejna, pozdější pražský arcibiskup za vlády Václava IV. V Nîmes nenajdete jen antickou arénu, kde se stále pořádají kulturní akce a několikrát ročně i korida, ale také památník Ernesta Denise, historika, který se věnoval českým dějinám a v revue La Nation tcheque od roku 1915 propagoval vytvoření samostatného českého státu. V srpnu 1925 byl na jeho památku odhalen za přítomnosti českého velvyslance a početné delegace z Prahy pomník, který za svých studií v Paříži vytvořil sochař Otakar Španiel.

Napříč Provencí

Provence byla v době lucemburského panování v Čechách Arelatským královstvím, které formálně patřilo ke Svaté říši Římské. V kostele svatého Trofima v Arles byl korunován na krále také Karel IV. Nedaleko Arles se přes řeku vypíná most, proslavený obrazem Vincenta van Gogha.

Vysoko do kopců východně od Marseille se vydávají poutníci za ostatky Máří Magdaleny. Sem vyslal i majitel panství Mníšek Servác Ignác Engel z Engelflussu Krištofa Dienzenhofera, po němž chtěl, aby mu na Skalce nad Mníškem pod Brdy právě podle jeskyně nad Marseille postavil kapli. Stavitel se musel dokonce prokázat potvrzením marseillského starosty, že jeskyni navštívil a zakreslil. Na Skalce tedy najdete zmenšeninu s prvky z daleké jižní Francie.

Historie Avignonu je spojená nejen s pobytem mladého Karla IV., který zde v rozhovorech se svým učitelem kardinálem Pierrem de Rosieres, pozdějším papežem Klimentem VI., dospíval v budoucího vynikajícího evropského politika. Pobýval zde také Jan Lucemburský, Jan Milíč z Kroměříže nebo první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Při prohlídce rozlehlého paláce uvidíte i kopii sochy Karla IV. z pražské Staroměstské věže. Zde se také Karel pravděpodobně setkal s Matyášem z Arrasu, jemuž posléze svěřil stavbu nové katedrály v Praze. Ze slavného kamenného mostu v Avignonu zbývá dnes jen torzo, přesto je pohled na něj jedním z nejtypičtějších obrázků z jižní Francie.

Most, který kdysi maloval Vincent van Gogh u Arles, již dávno neexistuje. Ten současný se původně klenul přes řeku u města Fos, k Arles byl přenesen jen kvůli turistům. Ti si sem jezdí pro reprodukce Van Gogha, Mistra, jehož obrazy za života nikdo nechtěl.

Krajina Provence hýří neuvěřitelnými barvami, třeba bývalé okrové doly s odkrytými rudými skalami nenajdete prakticky nikde jinde. Není divu, že sem za inspirací mířilo a míří mnoho malířů. Živá je zde vzpomínka na Otakara Kubína. Jeho druhá žena Berta pocházela z jihofrancouzského Aptu a on zde našel nový domov. Později si koupil starý dům ve vesnici Simiane-la-Rotonde. Odtud vycházel do kraje malovat obrazy, jimiž jihofrancouzskou krajinu proslavil na celém světě. Na hřbitově v Aptu dodnes pietně udržují hrob „jejich“ malíře a jeho manželky. Pohled do krajiny, kterou tak miloval, je také naším rozloučením a tečkou za výletem za krásami Francie.

Text Gabriela Koulová
Foto Josef Nekvasil
Převzato z týdeníku ČT+