Čtvrtého dubna 1975 zbývalo do pádu Saigonu jen pár dnů. Američané zahájili evakuační akci k záchraně jihovietnamských sirotků. Nezačala šťastně… Kanadský cyklus dokumentárních rekonstrukcí

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Let: United State Air Force
Linka: Saigon-Luzon Island
Letoun: Lockead C-5A Galaxy
Datum nehody: 4. dubna 1975
Počet obětí: 328/155

Jižní Vietnam, duben 1975. Po více než deseti letech bojů stály Spojené státy před porážkou. Konec války se rychle blížil. Komunistické síly postupovaly k hlavnímu městu.

Klikněte pro větší obrázek 4. dubna byl na vojenské letecké základně v Saigonu, hlavním městě Jižního Vietnamu, na palubu C-5A Galaxy nakládán neobvyklý náklad. Toho dne bylo úkolem vojenského letounu přepravit desítky vietnamských dětí do bezpečí. Děti bylo nutné odvézt dřív, než Severovietnamci obsadí Saigon. Zahájení nouzové evakuace dětí bylo ohlášeno na poslední chvíli a na Operaci Babylift, jak byla akce nazvána, se tak velmi spěchalo. K převozu měla být využita letadla, která denně do Saigonu vozila vojenský materiál a zpět se vracela prázdná. Takže bylo nařízeno, že při zpátečních letech budou přepravovat děti. V rámci první operace se na cestu chystalo celkem 247 dětí. 145 nejmenších dětí bylo připoutáno v horním prostoru pro pasažéry a ve spodním nákladovém prostoru bylo 102 starších dětí. Dole cestovalo ještě několik dospělých z americké ambasády, kteří na děti dávali pozor. Na palubě se celkem nacházelo 311 pasažérů a 17 členů posádky. Kapitánem letadla byl Bud Traynor. Protože se všechno chystalo na poslední chvíli, let se dostával se do časového skluzu. Letoun už měl pět hodin zpoždění, a tak kapitán chtěl být co nejdříve ve vzduchu. Rychle tak přikázal zavřít vrata nákladového prostoru a v 16:03 letadlo odstartovalo. Transportní letoun mířil na leteckou základnu Clark na Filipínách, vzdálenou dvě a půl hodiny letu. Odtud měly být děti rozeslány k adopci v Severní Americe a v Austrálii.

Klikněte pro větší obrázek Letadlo muselo velmi rychle nabrat výšku, aby se dostalo z dosahu protiletadlových raket. Transportní letouny byly totiž velmi snadný cíl, protože byly velké a letěly pomalu. Letoun rychle stoupal a po 12 minutách, kdy vystoupal do letové hladiny 7000 m, se ozvala hlasitá exploze. V zadní části letadla se objevila mohutná trhlina. Vrata nákladového prostoru byla pryč. Vzápětí došlo k dekompresi. Ve výšce 7000 metrů bylo jen velmi málo kyslíku. Automaticky se spustily kyslíkové masky, ale nebylo jich dostatek pro všechny pasažéry a navíc dětem byly velké. Kapitán musel urychleně sklesat do výšky, ve které by se dalo dýchat. Obrátil tedy letoun o 180 stupňů a mířil zpátky do Saigonu na letiště. Během klesání dosahoval letoun maximální rychlosti, když dosáhl požadované výšky a kapitán chtěl snížit rychlost, nic se nedělo. Letoun klesal stále rychleji. Padal k zemi a kapitán to nemohl zastavit. V té chvíli se objevil další problém. V místech trhliny vytékala hydraulická kapalina. Elektrické kabely se houpaly v proudu vzduchu dopředu a dozadu. Dva ze čtyř hydraulických okruhů, které pomáhají pilotům ovládat rozměrné řídící plochy letounu – směrovku a výškovku vzadu, křidélka a klapky na křídlech, teď byly prázdné. Mohutný letoun byl těžce poškozen. A do bezpečí na pevnou zem bylo daleko.

Klikněte pro větší obrázek Najednou se letoun sám vyrovnal. Začal znovu stoupat. Kapitán uvolnil řízení, ale nic se nestalo, stroj stále stoupal. Aby donutil letoun klesat, naklonil ho na křídlo. A začalo opět prudké klesání. Kapitán přidal plyn, stroj vybral střemhlavý let a začal stoupat. Podařilo se zastavit ho ve 3000 metrech a srovnat do horizontu. Piloti doufali, že se letadlo stalo trochu ovladatelným. Zamířili přímo k Saigonu, kde začali klesat a pomalu zaujímat pozici na přiblížení.

Kapitán se snažil vyrovnat letoun v ose dráhy. Klesl do výšky 1200 metrů. Ale jedenáct kilometrů od letiště, když prováděl zatáčku, aby se dostal do osy dráhy, ho stroj překvapil znovu.

Letoun se řítil k zemi rychlostí 500 km/h…

Co přineslo vyšetřování

Klikněte pro větší obrázek Podle výpovědí pasažérů se letoun dotkl relativně hladce země, pak odskočil a byl znovu ve vzduchu. Stroj se rozlomil. Doslova se rozpadl na konstrukční sestavy. Odlomily se ocasní plochy, utrhla se pilotní kabina. Od nákladového prostoru se oddělila kabina pro pasažéry a křídla. Nákladový prostor se úplně rozpadl. Za kabinou hořela křídla, která obsahovala palivové nádrže. Kabina pro pasažéry zůstala téměř neporušená a chránila děti před žárem.

Několik minut po havárii dorazili na místo první záchranáři.

Většina z těch, kteří byli v kabině pro cestující, přežila. Ti, co byli v nákladovém prostoru, zahynuli okamžitě po tom, co letoun podruhé narazil do země. Nehodu vojenského transportního letounu tak přežilo 175 lidí. Více než 150 zahynulo. Polovina obětí byly děti.

Okamžitě začalo vyšetřování. Práci stěžovali civilisté, kteří se ihned po nehodě vrhli na trosky a odnášeli jednotlivé části letadla. Taky Severovietnamská armáda a Vietkong, kteří už byli všude kolem, vyšetřovatelům práci neusnadňovali.

První podezření padlo na sabotáž a bombu na palubě. Aby se takové podezření případně vyloučilo, nechali se dovézt speciálně vycvičení psi, schopní najít zbytky trhavin.

Klikněte pro větší obrázek Zpočátku si všichni mysleli, že šlo o nálož umístěnou v nákladovém prostoru, nebo že letoun zasáhla řízená střela. Během spěšného nakládání se zavazadla pasažérů důkladně upevnila, ale nebyl čas je pečlivě zkontrolovat. To nahrávalo spekulacím, že na palubu mohla být propašována nálož. Psi ale žádné zbytky výbušnin nevyčenichali a vyšetřovatelé na zbytcích letounu nenašli žádné stopy po explozi. Bylo zřejmé, že nešlo o útok. Co tedy způsobilo utržení vrat nákladového prostoru?

Když vyšetřovatelé ohledávali vrak, snažili se zjistit, proč měla osádka takové problémy s řízením letadla. Hadice, ze kterých vytékala hydraulická kapalina, patřily k ovládacímu systému výškovky. Protože výškovka ovládá podélný sklon letadla, nemohl kapitán ovládat stoupání a klesání. Chování letounu odpovídalo obecným aerodynamickým charakteristikám – když vzroste vztlak, příď se zvedne. Pokud proti tomuto pohybu nepůsobí síla vyvozovaná výškovkou, letoun stoupá, dokud se nedostane na hranici pádové rychlosti. Potom přejde do pádu. To vysvětluje podivné chování C-5A. Nastavením tahu motorů dokázal kapitán udržovat letoun na hranici mezi stoupáním a pádem.

Vyšetřovatelé předpokládali, že se hadice přetrhly v okamžiku, kdy se utrhla vrata nákladového prostoru.

Pro další vyšetřování je bylo třeba najít. Ta však ležela někde na dně moře.

Z rychlosti a výšky letu v okamžiku dekomprese se vypočítalo, že letoun byl asi 46 kilometrů od pobřeží Vietnamu. V okamžiku, kdy se vrata utrhla, se letoun pohyboval rychlostí 660 km/h, takže vyšetřovatelé byli schopni přibližně odhadnout, v jaké oblasti by mělo námořnictvo pátrat.

Několik dní se však nic najít nedařilo a většinu částí vraku na souši mezitím rozkradli místní obyvatelé. Aby se podařilo získat alespoň některé části, bylo rozhodnuto, že se vykoupí zpět.

Pomocí letáků, které se distribuovaly po okolí, se skutečně podařilo získat některé důležité součástky zpět. Nic zásadního však vyšetřovatelům neodhalily.

Pátrání v moři konečně slavilo úspěch. Dvaadvacet dní po havárii byla z moře vylovena nakládací rampa a část přetlakových vrat.

Když vyšetřovatelé prozkoumali rampu, došli k závažnému objevu. Tři třmeny na rampě byly v perfektním stavu. Nebyly poškozené. To naznačovalo, že minimálně tři zámky rampy se odjistily.

C-5A měla 14 zámků, které držely zadní rampu uzavřenou. Sedm na každé straně. Rampa vylovená z moře vyšetřovatelům prozradila, že tři zámky se za letu odjistily nebo nebyly vůbec zajištěné.

Klikněte pro větší obrázek Když se zavřela rampa, všechny zámky navenek vypadaly jako zajištěné. Když začal letoun stoupat, tlak okolního vzduchu začal klesat. Přetlak uvnitř trupu začal na nakládací rampu tlačit větší silou. Po vystoupání do výšky 7000 m byl tlak na zajištěné zámky tak veliký, že se také utrhly. To způsobilo katastrofální poškození celé zádi.

Ale vyšetřovatelé stále nevěděli, proč zámky selhaly.

Z důvodu zhorčující se bezpečnosti v Saigonu, museli vyšetřovatelé odjet i s troskami do USA, kde pokračovali v pátrání. Tam také odhalili na nákladních vratech jednu závažnou skutečnost. Na letounech C-5A docházelo občas ke „kanibalizaci“ – výměnám dílů mezi jednotlivými stroji.

V té době byl trvalý nedostatek transportních letounů. Protože letectvo nemělo dostatek náhradních dílů, zavedlo do praxe tzv. kanibalizování náhradních dílů z letadel dočasně vyřazených z provozu. Bylo to povolené a mělo to smysl, ale bylo nutné dodržovat montážní postupy a dbát na bezpečnost.

Zámky vrat nákladového prostoru byly připojeny ke spojovacím tyčím. Tyče bylo možné prodlužovat nebo zkracovat tak, aby došlo ke spolehlivému zajištění zámků. Na havarovaném letounu byly vyměněny právě tyto spojovací tyče.

Klikněte pro větší obrázek Problém tedy zřejmě nebyl v základní konstrukci letadla. Vyšetřovatelé předpokládali, že chybu udělali technici, kteří předtím, než letoun opustil Kalifornii, vyměňovali spojovací tyče a nedodrželi předepsané postupy. Použité tyče nebyly namontovány správně a nebylo vyzkoušeno, zda se zámky zajišťují. Před odletem v Saigonu měl letoun se zajištěním zámky problém, vrata se musela třikrát nebo čtyřikrát otevřít a zavřít, to se ale přičítalo horkému podnebí a nikdo nepojal žádné podezření.

12 minut po vzletu, když letoun stoupal, tři nedostatečně zajištěné zámky pod rostoucím přetlakem povolily. Ostatní byly přetížené nad mez pevnosti a vrata nákladového prostoru se vytrhla z trupu.

Vyšetřovatelé v závěrečné zprávě přišli s doporučením, které zvýšilo bezpečnost letounů C-5A. Letectvo navrhlo speciální čepy, které se zasunovaly do každého zámku. Ty se nedaly zasunout, pokud zámek nebyl správně zajištěn.

Piloti posádky letadlo C-5A 4. dubna 1975 přesto odvedli perfektní práci. Je pozoruhodné, že havárii vůbec někdo přežil.

Originální názevMayday Air Disaster / Operation Babylift
Stopáž50 minut
Rok výroby 2008
 ST
ŽánrDokument