200 let Františka Ladislava Riegra. Potkaly ho často dějiny a on jim šel často naproti. A co to byl triumf českého sobectví, který nám zůstal v genech?
Po Františku Ladislavu Riegrovi se jmenují ulice, v Praze známý park, má dva výrazné pomníky od nejlepších sochařů a v učebnicích nikdy nebyl úplně zamlčen, ale oproti Palackému, Havlíčkovi je přece jen dnes méně známou osobností. Přitom právě on byl mužem mnoha zásluh. Byl vůdcem národa, který řídil politiku českého národa po druhou polovinu devatenáctého století. Tedy v období, které z odstupu let lze přes některé nenaplněné cíle považovat za roky jeho největšího rozkvětu. Stal se u nás zakladatelem moderního stranictví i moderního liberálního programu. Vynikajícím řečníkem, který se zdráhal přijmout šlechtický titul a odmítal všeobecné volební právo. A hlavou jedné z nejvýznamnějších českých rodin své doby a správcem rozsáhlého majetku. A také stratégem, který věděl, že politika se dělá i přes ženský.
