František Josef po 100 letech. Šedesát osm let vládnutí, po kterých se kdekomu stýská. Náročné panování v epoše změn, složitý osobní život, nejednoznačný vztah k našemu národu (2016)
21. listopadu uplyne sto let, kdy se uprostřed první světové války odebral na věčnost starý mocnář císař František Josef I. Zdálo se, že jeho smrt uprostřed nejkrušnějších chvil války je oprávněnou tečkou za jeho érou i za mocnou rakousko-uherskou monarchií a že po jeho postavě i jeho říši se nikomu stýskat nebude. Prvorepublikové Československo pak hovořilo o jeho monarchii jako o žaláři národů a ideologií státu se stalo odrakouštění. Pozdější generace se na postavu Františka Josefa dívali jako na úsměvnou figurku z literatury, dobových fotografií i pověstných obrazů a posměšků o starém Procházkovi. Po sto letech je však pohled jiný – František Josef I. jako jeden z mála českých panovníků má své vlastní muzeum, začínají mu být odhalovány nové pomníky, historici dřívější výklad jeho éry korigují. Proč?
