Nelehký život našich zvěčnělých velikánů. Kdo z nich patřil na náměstí, do parku a kdo zůstal ukryt v Lapidáriu? A proč nevzniklo národní pohřebiště na Bílé hoře?

Dříve stávaly uprostřed náměstí kašny a studny, od devatenáctého století je nahradily pomníky uctívaných velikánů. Podzimní výstava Metamorfózy politiky trefně připomněla zrod nejznámějších pražských pomníků v 19. století a to především národem vyhledávaného sv. Václava, monumentální secesní pomníky Mistra Jana Husa a Františka Palackého a krásné sochy Josefa Jungmanna a K. H. Máchy. Vybudování pomníků, bez kterých si dnes už Prahu nedokážeme představit, často doprovázely odklady pro nedostatek peněz, umělecké a koncepční spory v soutěžích a politické třenice při odhalování. Dvacáté století pak přineslo pomníkům jak v Praze, tak po celých Čechách ještě složitější život. Co politický či okupační režim, to jiný výběr osobností vhodných k vytesání do kamene a k umístění do veřejného prostoru. Také sudetští Němci se rádi se svými pomníky vymezovali vůči Čechům. A moderní sochařské výtvory ne vždy nacházejí pochopení a odpovídají vkusu veřejnosti.

Stopáž52 minut
Rok výroby 2014
 ST