„Jiní Sudeťáci“
Opomíjený úděl Rakušanů na jižní Moravě a v jižních Čechách po roce 1918. Tam, kde se mluvilo německy i česky a cítilo rakousky. Každou příhraniční vesnici potkal jiný osud
Pod pojmem Sudeťáci si většinou představujeme nerozlišitelnou masu německy hovořícího obyvatelstva z našeho pohraničí, kteří se nikdy nesmířili se vznikem Československa a všemi silami toužili po připojení k německé „Třetí říši“. Tato obecná představa o Sudeťácích však dostane trhliny, pokud se podíváme na obyvatelstvo žijící za první republiky u hranic s Rakouskem. Přes ně, bývalé obyvatele Dolních Rakous a tzv. Českých Rakous, se v období 1918 – cca 1953 několikrát drsně převalily dějiny a to bez ohledu, jestli mluvili německy nebo česky. Téměř každou vesnici jihočeského a jihomoravského pohraničí čekal jiný úděl, dodnes je to zjevně vidět zejména na Vitorazsku a na Znojemsku. Velmi různorodé osudy také měli lidé, kteří se rozhodli ponechat si za první republiky rakouské občanství. Někteří byli po válce odsunuti do Rakouska nebo dokonce do Německa, jiní „jen“ do českého vnitrozemí a několika „našim Rakušanům“ se podařilo v jejich rodných vsích navzdory dějinám prožít celý život.
