Zpověď architekta Martina Rajniše a jeho fascinující dřevěné stavby. Režie J. Dlouhý (2007)
00:00:04 Sto tisíc generací jsme v tomhle žili
00:00:07 a jen sto generací žijeme v civilizaci.
00:00:11 Tohle je náš svět!
00:00:14 Stačí ten svět vidět, studovat ho,
00:00:18 vzít jeho zásady a tak se dělá architektura.
00:00:23 Není to o ničem složitým. Každý z nás,
00:00:26 i úplný idiot, tomu rozumí, jen nesmí být moc civilizovanej.
00:00:32 To neumíme naprojektovat, můžeme se jenom učit.
00:00:42 Otec se mnou měl hrozný trápení,
00:00:45 ale v jedný věci jsem ho poslech.
00:00:48 Říkal: "Ty umíš malovat a umíš matematiku.
00:00:53 Když to dáš dohromady, bude z tebe architekt."
00:00:57 Oh, jak se mýlil, ale přesto mi dobře poradil.
00:01:01 Architektura není ani o matematice
00:01:03 ani o malování, ale o něčem úplně jiným.
00:01:08 Nevím přesně o čem, ale jsem rád, že mi tak poradil.
00:01:16 Představte si tu úžasnou věc.
00:01:20 Na pozemku, který dostanu skoro za nulu,
00:01:23 udělám věc, která umí plavat.
00:01:27 Když přijde velká, tak si chvíli zaplave,
00:01:30 pak si zase sedne na zem, ale protože to není dům,
00:01:35 je to plovoucí objekt, tak vlastně nedělám dům,
00:01:39 není potřeba územního rozhodnutí, stavební povolení.
00:01:42 Dělám plovoucí objekt, který leží na zemi.
00:01:45 Přijde voda, on chvíli poplave,
00:01:47 pak si zase sedne a k němu si udělám takovou lávku,
00:01:53 abych i za tý povodně tam mohl chodit.
00:02:01 Takhle si k tomu udělám věci a je to.
00:02:05 Mám to!
00:02:19 Já žiju s tužkou v ruce.
00:02:23 Já nekreslím na kompu - neumím to,
00:02:28 ale to není to podstatný. To nádherný,
00:02:32 co je mezi papírem, hlavou a přenáší to tužka,
00:02:37 by se vytratilo.
00:02:39 A někde, ono je to vidět, se víc přitlačí,
00:02:44 je to černější a je vidět, že tam to člověk
00:02:49 myslí víc vážně.
00:02:51 A kde je to trošku rozmáznutější, tak si není jistej.
00:02:57 A někde přiláká lidi nějakýma šutrákama
00:03:01 a takovýma věcma.
00:03:04 A to je rozdíl jako mezi posíláním mailu a povídáním si.
00:03:14 Ta tužka umožní, že vedu konverzaci s tím,
00:03:19 kdo se na to kouká.
00:03:22 Nejen těma čarama, ale i jejich charakterem,
00:03:25 tloušťkou, vším možným.
00:03:27 A vlastně je zavaluju přívalem citu.
00:03:49 Já jsem strašně ješitnej a nafoukanej člověk.
00:03:54 Takže s křesťanstvím nemám co dělat,
00:03:57 pokora je pro mě těžká věc,
00:04:01 jenomže ta hmota je strašná svině
00:04:06 a jakmile se člověk začne vytahovat a dělat něco blbě,
00:04:11 tak ta svinská hmota ho takhle vezme
00:04:14 a vrazí mu hubu do nejhoršího hnoje.
00:04:26 Tohle dopadne blbě.
00:04:31 Nikdo z nás není zázračný.
00:04:33 Prostě jsme normální lidi, děláme omyly.
00:04:38 A omyly baráků jsou tragický. Tedy bývají.
00:04:42 Proto je dobrý některý baráky bořit.
00:04:48 Nejvíc mě baví baráky, který nepotřebují úřední postupy,
00:04:54 kde je jen příroda, klient a my,
00:04:58 tesaři a lidi, kteří to dávají dohromady
00:05:02 a vypadávají úředníci.
00:05:08 Člověk by se úplně zesral vzteky, když s nima musí o věcech,
00:05:14 který jsou úplně druhořadý a nedůležitý se bavit
00:05:18 a oni mu je zakazují.
00:05:21 Takže tohle jsou baráky, který jsou o svobodě.
00:05:29 Já jsem se v této krajině nenarodil,
00:05:33 ale ve 49., kdy mi bylo pět,
00:05:37 jsem přišel támhle dolů do chalupy a v těhle kamenech
00:05:43 jsme jako děti žily, s plzeňským Tondou
00:05:48 jsme si tu dělali bunkry, a když teď kreslím šutr,
00:05:53 tak se mi vždycky objeví takováhle nádherná bestie
00:05:59 a ten kámen a dřevo jsou teď
00:06:04 mí dva nejzamilovanější materiály.
00:06:09 Když si šáhnu na dřevo, tak skoro
00:06:13 jako kdybych si šáhnu na ženskou.
00:06:16 Každý kousek je jinej a je to něco jinýho než šutr.
00:06:24 Takhle je ten, kdo dělá beton.
00:06:29 Je to úžasný.
00:06:32 Je vidět, jak tyhle tmavší linky byly obtočeny tou světlejší hmotou
00:06:39 a pak se to peklo třeba půl miliónu let.
00:06:43 A tím vzniklo tohle nádherný kropenatý.
00:06:47 Jednotlivé kusy vykrystalizovaly.
00:06:52 Je v tom taková síla!
00:06:56 Taková neuvěřitelná zarputilost a přitom pohoda.
00:07:01 To nic jiného než kameny neumějí.
00:07:04 Šutr je úžasný, ale je od nás dál než dřevo.
00:07:10 Dřevo je podobně vrásčitý jako my,
00:07:14 podobně jde do hajzlu jako my,
00:07:18 podobně se opálí na slunci a vypadají z něj
00:07:21 takové ty měkčí části.
00:07:24 Kámen a dřevo.
00:07:28 To je celý ten prostor dvou organických materiálů,
00:07:33 který jsou nám nesmírně blízký.
00:07:38 V detailu se tomuhle podobám, ale ještě víc se podobám dřevu.
00:07:43 A to jsou ty věci, který mě na tom přitahují.
00:07:57 Ten systém je celkem vzato rozumnej.
00:08:01 Když ho dáme takhle napříč, drží nám barák dohromady,
00:08:06 když ho dáme na diagonálu, tím nám drží čtverce
00:08:10 a potom děláme prostorový zavětrování,
00:08:15 což tady vidíme jeho spodek, který sviští nahoru na půdu.
00:08:20 Teď je zima, barák je seschlý, lana jsou volný.
00:08:25 Představte si 80 m2, leželo na tom tak 1,70 m sněhu,
00:08:32 to je něco kolem 130 ccm.
00:08:37 Když si řekneme, že kubík tohoto sněhu
00:08:40 váží tak 300 kg, tak to byl jeden střední tank
00:08:44 podporovaný takovouhle jednoduchou, skvělou konstrukcí.
00:08:52 Českej barák je dlouhej, hubenej jak jezevčík.
00:08:58 A v tom je jeho krása! Tak to má bejt!
00:09:01 A tenhle barák je bachratej. Kdybych měl víc prachů,
00:09:06 tak bysme tenhle udělali dvakrát tak dlouhej.
00:09:11 Takže tento první kus je jakoby ocásek
00:09:15 od té staré chalupy z roku 1820.
00:09:21 Tohle je dojemný, když se takový obyčejný barák
00:09:26 za pár šupů dostane do takovýhle
00:09:29 hogo fogo knížky a trošku vybočuje.
00:09:34 Dříví začíná vyhrávat.
00:09:43 Téma je jasný:
00:09:47 Vzpoura a stavba.
00:09:51 Na začátku, kdyby někdo měl dojem,
00:09:54 že někoho provokuju k násilí, tak je to skutečně blbost.
00:10:00 Nikoho k násilí neprovokuju.
00:10:04 Násilí je absolutně opak toho, co permanentní,
00:10:17 klidná, každodenní vzpoura vyžaduje.
00:10:22 Původní nápad byla jiná věž a tahle se z toho vyvinula.
00:10:26 A toto je věž tak, jak nás napadla.
00:10:30 Dali jsme to s několika klukama dohromady
00:10:35 a že si ji postavíme. Věž. Jen tak.
00:10:39 Nebude mít žádný jiný smysl, než že se nám to líbí
00:10:44 to takhle dát dohromady.
00:10:47 Je to jako když malíř maluje obraz.
00:10:50 Prostě ho namaluje a teď si řekne:
00:10:53 Třeba se někomu bude líbit.
00:10:56 A v poslední době třetina projektu je tak,
00:10:59 že je namaluju a čekám, že někdo přijde a bude je chtít.
00:11:04 Kupodivu to vychází.
00:11:25 Architektura je jedna z nejúžasnějších,
00:11:29 nejvznešenějších věcí.
00:11:33 Může se pořád koukat dolů, a když člověk udělá čáru,
00:11:38 takhle odloží tužku a teď si říká:
00:11:46 "Třeba 500 let lidi tu čáru nebudou moct překročit.
00:11:52 Deset generací, patnáct generací si tý čáry musí všímat.
00:11:57 Nemůžou udělat to, co dělají s obrazem,
00:12:01 že ho otočí ksichtem ke zdi a nevšímají si ho.
00:12:11 Je to čtverec, do kterýho je vepsaný kruh
00:12:14 a všechno je udělaný tak, aby i prostý student architektury,
00:12:22 nevybavený příliš velkým fortelem,
00:12:28 ji chce udělat.
00:13:10 Davide, jestli spadneš, tak ještě na tebe skočím
00:13:14 a budu tě bít dole.
-Tak jo.
00:13:37 Architektura je umění prostoru.
00:13:40 A všechno, co k tomu patří - co ten prostor vymezuje,
00:13:45 jak se v něm chová světlo, jak se v něm chovají věci,
00:13:49 jak tím procházejí události, ale má jednu úžasnou výhodu.
00:13:55 Že pánbůh a příroda je na naší straně.
00:14:01 Ráno je to jiný než v poledne, v poledne jiný než večer,
00:14:04 všechno je jinak.
00:14:30 Krásná jihočeská vesnice, kde každej barák je trošku jinej,
00:14:34 je trochu jinak posazenej, reaguje na spoustu věcí -
00:14:39 tu na kopeček, tu na bažinku,
00:14:42 tu na víc dětí toho sedláka, takže je trochu větší.
00:14:47 Přesně je ta míra organizace a chaosu, která je nám vlastní.
00:14:53 Když tohle vygumujeme v projektování
00:14:56 a našviháme paneláky jeden jako druhej,
00:15:00 tak je to umělotina, kde dokážeme žít,
00:15:05 ale zdeformuje nás.
00:15:08 Dobře realizovaný objekt ovlivňuje lidi.
00:15:12 Ale i špatně realizovaný objekt taky ovlivňuje lidi.
00:15:16 Tady třeba vyrostla paneláková generace.
00:15:20 Na těch lidech je to zvláštním způsobem poznat
00:15:24 a je někdy úplně neuvěřitelný a komický,
00:15:28 že lidi, kteří mají hodně peněz, ale vyrostli
00:15:32 v těch panelákových jádrech a kuchyňkách,
00:15:36 tak ve svých vilách chtějí něco, co se tomu
00:15:40 vzdáleně podobá, i když to nemusí dělat.
00:15:44 Prostě se to do nich obtisklo.
00:16:19 Dáváš takhle dvě prkna. Dvě prkna,
00:16:24 kde vždycky jedno jde přes roh, sleduješ - jedno, druhý.
00:16:29 Mezi tím máš tenhle prokládek a mezi těma dvěma prknama
00:16:35 ti vznikne takováhle mezera.
00:16:39 Do tý mezery se ti akorát vejde schod,
00:16:44 ten schod je držený na latičce.
00:16:49 Z úplně stejných prken jsou udělaný stupně
00:16:53 a celý je to takhle sevřený.
00:16:56 Tenhle prokládek je taková krabička sklepaná
00:17:00 z úplně stejných latí jako je tohle.
00:17:03 Takhle tu máš takovouhle lať, takovýhle prkno
00:17:07 a takovouhle lať. A to je všechno.
00:17:10 Všechny řezy jsou kolmý, všechno umí udělat amatér.
00:17:14 Je to chlupatý, jak udělaný z pily, proto to je levný!
00:17:19 Tady u země, tahle pár hraniček
00:17:23 drží deset tun.
00:17:26 Gravitace se stará o to, aby tato věž,
00:17:30 která je gravitací ohrožená, držela pohromadě.
00:17:33 To je vzpoura proti gravitaci a proti nákladům.
00:17:45 A navíc tohle dali dohromady studenti!
00:17:48 A to je přesně to, co bych si hrozně přál.
00:17:53 Aby mladí začínající architekti
00:17:55 si ty baráky postavili vlastníma rukama
00:17:58 a do hajzlu věděli, vo čem to je.
00:18:01 Když jim těhle deset tun domu projde rukama,
00:18:05 tak se něco stane. To je jako na cestě.
00:18:11 Něco se v člověku změní, když to dělá skutečně.
00:18:16 A jsem rád, že jsem u toho byl.
00:18:19 A oni to, myslím, dělali velmi úžasně.
00:18:24 Tak to mělo bejt.
00:18:45 Touha stavět na věky je snad dána lidem z náboženství
00:18:50 nebo z touhy překonat sám sebe, přesáhnout se.
00:18:56 Lidi a církev jim neříkala, že každej z nich je věčnej,
00:19:01 což je pravda, je věčnej.
00:19:03 Informaci, kterou za sebou nechá, je věčná.
00:19:08 Ale lidi pořád žijou v domnění, že jsou tu jen na krátkou dobu
00:19:14 a chtějí po sobě nechat vzpomínku, šutráky.
00:19:19 Takovýhle. Ty jsou tu sto tisíc let,
00:19:24 milión let, a přesto jsou dočasný.
00:19:28 Když do toho šutráku dáš informaci,
00:19:32 tak ta informace ho přežije. On se rozpadne
00:19:36 na takovouhle drť a ta informace bude žít dál.
00:19:39 Takže my jsme věční, my jsme věčnější než tyhle kameny.
00:19:45 I když se udělají ty baráky z nerezové oceli a z diamantů,
00:19:52 tak za třicet tisíc let tu stejně nebudou.
00:19:57 Jako jsou věci staré čtyři tisíce let,
00:20:03 jsou to myšlenky, je to pár věcí
00:20:07 napsaných v jiným jazyce, v jiných věcech na jiný kusy.
00:20:12 To, co se nedá vymazat je nápad.
00:20:16 Jestliže je to správně a ta síla je v pořádku,
00:20:20 tak to může být z papíru, může to být udělaný z písku,
00:20:24 může to být z čehokoliv. Můžeš to být nahodilý,
00:20:28 ale ta síla té myšlenky je nevymazatelná.
00:20:42 Je to nádherný dům. Slunce chodí od jihu
00:20:48 a padá skrz zimní zahrady do obytné části
00:20:55 několika ložnic, koupelny a ten dům sedí
00:21:03 a je napnutý, trošičku zaoblený,
00:21:10 sedí jako kočka, která se provaluje v terénu
00:21:15 a ten terén proti tomu domu vysílá takové jednotlivé
00:21:20 opěrné zídky a ten dům je o tom,
00:21:27 jak dům může mizet v krajině, jak z ní může brát sílu,
00:21:34 jak jí může vracet zpátky ty správný signály.
00:21:42 O tom je tento kryptogram.
00:21:47 Ta krajina je tam nádherná a ten dům by měl být
00:21:50 její velitel, přítel.
00:21:54 Tichý návštěvník, měkký dialog mezi stavbou a krajinou.
00:22:00 To je to, o co se na plný pecky snažíme.
00:22:04 A zároveň dodržet všechny pravidla hry,
00:22:08 aby se v něm příjemně žilo, aby byl vlídný, měkký,
00:22:12 převážně dřevěný, s krásnými pohledy ven
00:22:16 a přechod mezi interiérem, zimníma zahradama a krajinou.
00:22:26 Když se koukám zevnitř, tak přes zimní zahradu
00:22:30 vidím ty nejlepší záběry a ty nejlepší kousky toho údolí,
00:22:35 které běží dolů směrem k Vltavě
00:22:39 a je tu takový malý relaxační prostor,
00:22:49 kde vidím 360 stupňů kolem dokola krajinu,
00:22:56 kam bych se měl dostat z horizontu normálnosti,
00:23:00 všednosti a skutečně vnímat krásu světa kolem sebe.
00:23:09 Na ten projekt se šíleně těším.
00:23:12 Je to jeden z klíčových projektů, které by měly posunout vnímání
00:23:19 mezi domem, krajinou a lidma.
00:23:23 Těším se.
00:23:27 Nežijeme věčně.
00:23:30 Dům má žít tak asi 120 let
00:23:33 a pak má přijít někdo jinej a postavit ho znova!
00:23:37 My nežijeme ve středověku, naše domy by měly být proměnlivý.
00:23:42 Naše domy by měly stát málo peněz,
00:23:45 měli bychom do nich dokázat pořád zasahovat
00:23:50 a měli bychom si uvědomit, že náš panický strach
00:23:57 z krátkého života, ze smrti a z podobných věcí
00:24:00 je do nás natlučená debilní doktrína!
00:24:05 Dům je divoká věc, která je pro divoký život
00:24:12 a divokej život může trvat dlouho,
00:24:15 ale může trvat i střední dobu a nic se neděje.
00:24:19 Teď je jiná doba! Domy jdou s náma
00:24:23 jako naše milenky, jako naše děti,
00:24:28 jako naši kamarádi - sledují rytmus našeho života.
00:24:47 Dům se nesmí stavět, protože obec Krňany
00:24:54 se stavbou rodinného domu nesouhlasí,
00:24:59 protože tvar stavby je v rozporu s územním plánem
00:25:03 obce Krňany, proto stavební úřad rozhodl tak,
00:25:07 jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
00:25:11 To znamená, že se to zastavuje.
00:25:16 To je naprosto v hajzlu.
00:25:19 Těch blbejch baráků tam mají hromadu!
00:25:22 Úplně pitomejch! Naprosto vymaštěnejch!
00:25:27 Tadhle skvělá srnka, kolouch tam mohl dělat parádu.
00:25:32 Nechtěli, protože tahle země směřuje
00:25:37 rozhodnutím těhle úředníků někam do zadku Balkánu.
00:25:42 Čert je vem!
00:25:43 Územní plány jsou svým způsobem
00:25:47 pýcha moci nad zdravým selským rozumem.
00:25:53 Proč probůh dům, který si bere jako hlavní věc,
00:25:59 že má mizet v přírodě, že vlastně nemá být
00:26:02 skoro vůbec vidět, komu pomůže
00:26:07 tuhle stavbu zamáznout?
00:26:22 A z toho plyne jedna věc:
00:26:25 Svoboda znamená se osvobodit od těhle úředníků.
00:26:31 Ať mi dají pokoj! Další baráky budou načerno!
00:26:34 Kašlu na ně!
00:27:01 Tahle věž, to je vzpoura!
00:27:04 To je vzpoura proti úřadům, ale i proti gravitaci!
00:27:08 Slušnej člověk v týhle zemi, aby zůstal slušnej,
00:27:13 musí dělat permanentní, nenásilnou vzpouru.
00:27:18 Vzpouru proti kreténskejm úřadům!
00:27:22 Proti kreténským pravidlům hry, proti establishmantu,
00:27:28 proti unaveným lidem, proti nemocem,
00:27:32 proti všemu takovýmu!
00:27:34 Život ve slušnosti je vzpoura!
00:29:26 Skryté titulky: Alena Fenclová
Sugestivní dokumentární portrét architekta Martina Rajniše (1944) přibližuje úskalí při snaze realizovat zajímavé dřevěné stavby v české krajině. Ukazuje, jak velkou moc mají nad bytím a nebytím novátorské architektury zakomplexovaní provinční úředníci. Profesor Rajniš se rozhodl proti této zlovůli bojovat. V roce 1986 M. Rajniš založil DA studio. V letech 2003–05 společný ateliér H.R.A. s Patrikem Hoffmanem. Spoluzakladatel Komory architektů, společnosti Teratekton a České větroplavební společnosti MRAK. Se spoluautory postavil: Obchodní dům na Národní třídě, pavilón na Světové výstavě ve Vancouveru, sérii rodinných domů, vil a výstavních pavilónů, řadu administrativních budov v Praze a podílel se na projektech Centra Smíchov, které jsou ve výstavbě. Jeho zbrusu nová Poštovna na Sněžce udivuje návštěvníky naší nejvyšší hory svou nápaditostí. V letech 1990–97 Rajniš byl profesorem architektury na VŠUP v Praze a soudcem soudu České komory architektury. Hodně cestuje (na cestách strávil více než osm let), cestoval a bude cestovat. Přeplouvá na malé plachetnici oceány a s výjimkou Antarktidy navštívil všechny kontinenty.
