Taneční kreace belgického choreografa Frederica Flamanda a italského scénografa Fabrizia Plessiho podle antické báje na hudbu Michaela Nymana.
Účinkují členové vlámské taneční skupiny Plan K v bruselském divadle Théatre de la Monnaie.

Ikarův pád (1989) je padesátiminutový balet britského avantgardního skladatele a muzikologa Michaela Nymana zkomponovaný pro belgického choreografa Frederica Flamanda a italského video sochaře Fabrizia Plessiho. Světová premiéra díla se uskutečnila v bruselském Divadle Mince (Theatre de la Monnaie) v říjnu 1988. Balet vychází ze staré antické báje o Ikarovi, jemuž otec po stavbě labyrintu pro Minotaura na Krétě sestrojil křídla, která připojil k jeho trupu voskem. Protože Ikarus neuposlechl jeho rady a letěl příliš vysoko, vosk pod slunečními paprsky roztál a mytologický hrdina spadl do moře, které nese jeho jméno.Tato choreografická studie, jejíž jednotlivé části jsou: Ikarova socha, Křídla, Anděl, Hole, Stěny a Kolo, představuje odvěkou lidskou snahu překonat a spoutat ve svůj prospěch přírodní živly, především vodu a oheň. Televizní verze tohoto jevištního díla je předkládána belgickou vysílací společností RTBF ve spolupráci s vlámskou taneční skupinou Plan K. Režiséry televizního zpracování jsou Thomas de Norre a Jacques Bourton.

Minimalisticky pojatá skladba dokládá, jak Nyman pracuje s tématicko harmonickým a rytmickým materiálem metodou rozšiřování nebo smršťování, opakování, přidávání či zmenšování dob, taktů nebo celých částí a ve stejný okamžik urychlit nebo zpomalit rytmickou strukturu. Nyman předkládá hudební materiál, který dokonale vyhovuje potřebám filmového střihu.

Autorem Ikarova pádu je britský skladatel, muzikolog a hudební etnomuzikolog Michael Nyman, který se narodil 23. března 1944 v Londýně. Studoval na Královské akademii hudby a na King´s College (královské akademii). Je otcem termínu minimalismus v hudbě, který převzal z výtvarného umění a použil pro označení hudby Cardewa, Reicha a Rileye. Ve svém stylu vychází Nyman ze studia hudby 16. a 17. století a pro jeho styl je příznačné prolínání historických a současných hudebních proudů. Z jeho nejvýznamnějších děl jsou známy scénická hudba ke Goldoniho hře Il Campiello, skladba inspirovaná Mozartovou rejstříkovou árií In Re Don Giovanni, komorní opera Muž, který se svou ženu spletl s kloboukem a hudba k Greenawayově filmu Kresličova smlouva.

Napište nám