Osudy režiséra Jána Roháče, klasika televizní zábavy (2002). Vzpomínají Z. Burianová, H. Hegerová, K. Gott a další. Režie K. Vondrová

Režisér Ján Roháč žil minimálně za dva životy. Ti, kdo ho znali, o něm hovoří, že patřil mezi lidi, kterým svíčka hoří na obou koncích. Když pracoval v České televizi, v Bratislavě se už připravovalo natáčení pro Slovenskou televizi. Ve chvíli, kdy odjížděl na Slovensko, kolegové v Praze odpočívali a připravovali nový projekt – čekali jen na Roháče, aby rovnou přestoupil z Bratislavy na pražské natáčení a na Slovensku si mohli oddychnout, neboť natáčení s Roháčem bylo pod vlivem jeho osobního kouzla permanentním mejdanem. Jen on nikdy neodpočíval. Tak vznikaly programy, které patří do zlatého archivu televizní zábavy. Možná proto, že měl svůj čas vyměřený, odehrál se jeho život v tak zběsilém tempu. Zemřel v necelých 49 letech a v jeho tvůrčím životopise jsou nejen televizní projekty, ale i režie představení v Divadle ABC, kde spolupracoval s Janem Werichem a Miroslavem Horníčkem. Stál u zrodu nezapomenutelných představení souboru Laterna Magika, režíroval představení Suchého a Šlitra v Semaforu a později pak Šimka a Grossmanna. Byl hlavním režisérem nového audiovizuálního systému Kinoautomat na Expo ’67 v Montrealu a v San Antoniu. V Bratislavě objevil Lasicu a Satinského a představil je českému publiku.

Jeho pracovní tempo bylo maximální. Svou kariéru zahájil v Divadle ABC, posléze se už podílel s Janem Werichem na řadě inscenací. Krátkou dobu byl také šéfem Laterny magiky. Pak ale přišel semafor a Roháč začal režírovat Suchého se Šlitrem. Vrcholem jejich spolupráce bylo zfilmování jejich hry Kdyby tisíc klarinetů. Oženil se s herečkou Zuzanou Burianovou a poté pokračovala jeho spolupráce s dvojicí – Šimek a Grossman. V Bratislavě objevil další duo – Lasicu a Satinského. Od té chvíle s nimi natočil nespočet zábavných představení pro televizi.

Ján Roháč
režisér

Ján Roháč

* 18. 6. 1932

† 5. 10. 1980


Stopáž53 minut
Rok výroby 2002
 ST 4:3
ŽánrDokument