Příběhy těch, kteří prošli životním restartem a našli cestu ze zdánlivě bezvýchodné situace. Režie M. Kučera

Lenka milovala silné motocykly. Motocykl pro ni představoval styl života. Bydlela ve vlastním domě. Měla rodinu – dvě dcery.

Při jedné běžné jízdě na motocyklu dostala smyk, upadla. Nic vážného by se nebylo stalo – měla helmu a kombinézu. Ale vlastní motorka jí narazila do zad a přimáčkla ke zdi. Na tandemu s ní jela její dcera. Té se nestalo nic.

Těžký úraz páteře způsobil trvalé ochrnutí nohou. Od té chvíle se pro Lenku změnil svět. Byla připoutána na invalidní vozík. Rozpadlo se jí manželství. Podlehla psychické krizi. Nechtělo se jí žít. Nepřijímala potravu. V prvním období po úraze jí velmi pomohl její otec, který se o ni a rodinu snažil starat. Rok po úrazu však její otec zemřel na rakovinu.

Byla to nejen ztráta otce, ale současně i krize existenční. Nebylo myslitelné, aby sama s dospívajícími dcerami bydlela v domě. Teprve teď se možná dotkla onoho pomyslného dna své existence. Úmrtí otce však Lenku vyburcovalo z letargie. Uvědomila si, že dokud žije, může bojovat. Tehdy jí hodně pomohla její fyzioterapeutka a dnes i kamarádka Jana. Před svou smrtí zavolal Janě Lenčin otec a poprosil ji, aby dceři pomohla překlenout kritické období. Lenka by to udělala i bez této prosby. V té době už byl jejich vztah více přátelský, než „klientský“. Jana říká, že by se před úrazem s Lenkou asi vůbec lidsky nesetkala.

Lenka prodala dům a odstěhovala se do bytu v domě pro vozíčkáře na okraji Kladna. V tomto období se v jejím životě objevil Roman. Znala se s ním letmo z motorkářských srazů. Roman jí pomáhal s přestěhováním i zařizováním sice bezbariérového, ale zprvu velmi neútulného bytu. Časem se stal jejím přítelem.

Na tomto místě by „běžný“ příběh vozíčkáře asi skončil. Ale Lence nestačil jen návrat mezi lidi, ale našla cestu i k silným motorům. Se svým přítelem jezdí na motorce na výlety. Lenka sedí na tandemu. Koupila si také „čtyřkolku“, tu řídí úplně sama. S partou lidí z Klubu čtyřkolkářů podniká různé akce. Jezdit se ani po úraze nebojí: „Já mám problém, že vůbec nemám strach.“

Sama dnes hodnotí svůj život před úrazem jako hektický a povrchní. Říká: „Dnes žiju harmoničtěji a opravdověji než tehdy.“ Váží si toho, že poznala opravdové lidské přátelství. Pomohl jí otec, fyzioterapeutka Jana a přítel Roman. Dnes už se může opřít i o své dcery.
Stopáž13 minut
Rok výroby 2007
 P ST 4:3
ŽánrDokument