Josef Dvořák uvádí tři humorné příběhy v režii Z. Zelenky, natočené podle námětů televizních diváků. Hrají: J. Bohdalová, J. Budař, M. Dejdar, Z. Hadrbolcová, D. Syslová, O. Vlach, S. Skopal, M. Kubec a další. Režie D. Slabý
00:00:05 Jsem Viola Karásková-Spurná, kunsthistorička.
00:00:09 Já budu mluvit jenom, když budu tázaná.
00:00:12 Proč jsme na ty lidi tak hodní?
00:00:19 Dobrý večer.
00:00:23 Dobrý večer, vám, doma u televizních obrazovek.
00:00:27 Dobrý večer, vám, tady v televizní kavárně.
00:00:30 Vítám vás u sledování našeho pořadu TRAPASY číslo 2.
00:00:34 Přátelé, možná se doma ptáte, jestli s těmi dopisy
00:00:38 to není podvod. Jestli je sem vůbec někdo posílá,
00:00:44 když o ně tak škemráme, když o ně tak žádáme.
00:00:47 Jestli si to všecko nevymýšlíme. Tak dávejte pozor, tady je důkaz.
00:00:52 Toto je jenom část dopisů, které jsme dostali
00:00:56 hned po odvysílání 1. dílu. Podívejte.
00:01:04 Jenom, prosím vás, ne všechny dopisy se dají natočit.
00:01:09 Ne všechny dopisy a náměty se dají odvysílat. Opravdu.
00:01:14 To by kolikrát neunesla obrazovka ani ve tři hodiny ráno.
00:01:17 - SMÍCH -
00:01:19 Ale, moji drazí, pište.
00:01:22 Pište dál, protože zrovna třeba váš námět bude excelentní.
00:01:27 My ho vybereme a budou v něm hrát takové hvězdy, jaké jsme pozvali
00:01:32 do dnešního pořadu.
00:01:34 Přivítejte, prosím, Zdenu Hadrbolcovou!
00:01:40 -Pan režisér Zdeněk Zelenka!
-Dobrý večer.
00:01:43 Úžasná dáma Jiřina Bohdalová!
00:01:49 A pan doktor Šmolka!
00:01:53 Ještě než si sednu ke stolu, protože tam se těžko bude člověk
00:01:56 patrně ke slovu dostávat, já bych si dovolil říct
00:01:59 jeden trapásek... no trapásek, docela slušný trapas,
00:02:03 který se přihodil mně.
00:02:05 Já si myslím, že ten si vychutnáte.
00:02:08 My máme chalupu v Českém ráji na samotě. K nám vede cesta,
00:02:13 od nás už je pěšina. Je tam cedule zákaz vjezdu.
00:02:18 Ale čas od času se vždycky najde nějaký pako, který to nerespektuje.
00:02:22 Přijedou tam, u chalupy se trapně otáčejí, ještě se vyptávají
00:02:26 na cestu, opravdu, a odjedou.
00:02:30 A my už jsme si zvykli, jsme tolerantní,
00:02:33 co se budete pořád s někým dohadovat.
00:02:36 Jednoho dne já stojím na zápraží a k baráku se šine černá limuzína.
00:02:42 Tak už se připravuji, jak jim zase vysvětlím, že to je omyl.
00:02:46 V tom u té limuzíny sjíždí okénko dolů, a já protože špatně vidím,
00:02:53 najednou slyším, jak se zevnitř ozývá hlas: "Hele, to je on,
00:02:58 ten blbeček. Podívej na něj, na pitomečka, jak čumí, jak vejrá."
00:03:04 To by nahráblo každýho. Tak jsem vykročil...
00:03:08 A v tom se vynořila hlava z okénka, a to byl můj kamarád Emil.
00:03:13 Zdravím tě, Emile, a on se smál.
00:03:16 Chechtal se, sežral to, podívejte se, to je úžasný.
00:03:20 Tak jsme si sedli, dali si kafe, a on odjel.
00:03:24 Za čas já jedu do Sobotky.
00:03:27 A proti mně svítí sluníčko, takže já z té kabiny příliš
00:03:31 nevidím, a černá limuzína proti mně.
00:03:33 Já říkám, tak teď si tě vychutnám.
00:03:36 My jsme se nemohli vyhnout, zůstali jsme stát,
00:03:39 vozy proti sobě.
00:03:40 Já jsem si sundal okénko, vyklonil jsem se a, dámy a pánové,
00:03:43 přísahám, že tak sprostého jste mě nikdy neslyšeli.
00:03:47 Já jsem se předháněl. Já jsem vymýšlel nejoriginálnější nadávky,
00:03:52 chrlil jsem to z toho auťáku. A černá limuzína začala couvat.
00:03:57 Já jsem říkal, to víš, že jo! No debil bylo nejjednodušší.
00:04:01 A najížděl jsem na něj, až jsme se dostali do místa,
00:04:04 kde jsme se mohli vyhnout.
00:04:06 Já jsem přijel k jeho okénku, nadýchl jsem se...
00:04:09 Za volantem seděl bratr mojí ženy, vedle jeho manželka a vezli
00:04:14 babičku, aby nás seznámili.
00:04:24 A teď se, dámy a pánové, otočte, pohleďte na obrazovku,
00:04:27 pustíme si 1. povídku, která má název...
00:04:30 Ježiš, jak se to jmenuje?
00:04:33 "Svérázná výchova", děkuji, Zdeňku, a námět nám poslal
00:04:37 pan Jiří Novotný.
00:04:54 Minuta dvacet. Dýl už to nevydržím.
00:04:57 Ale já jo.
00:04:59 Nech toho, číšník se kouká.
00:05:02 Ať kouká, ať vidí, jak se máme rádi.
00:05:05 Jakube, nech ten zip. Jakube, to lechtá.
00:05:13 Tak a je po svetru. Co teď, teď nevíš, že jo?
00:05:18 Jasně, jako vždycky. Seš fakt nemehlo!
00:05:22 Na, vem si přes to bundu a čekej.
00:05:30 Já nejsem žádný nemehlo!
00:05:35 Máte malou velikost?
00:05:36 Prosím?
00:05:38 Tenhle bílý svetr asi na takhle štíhlou holku, jestli máte?
00:05:42 Na menší už byste musel do dětského.
00:05:45 -Beru.
-U pokladny.
00:06:06 Tak mladej, máme tě.
00:06:09 27 svetrů, 14 halenek, troje spodní prádlo, 32 košil
00:06:13 a 11 džíny. K tomu nepočítám ponožky, pásky do kalhot
00:06:17 a hřebínky, sponky, různý jiný cingrlátka na krk, ruce i nohy.
00:06:22 Všechno fuč! Tisíce mi tu mizí pod rukama!
00:06:26 Ročně jako kdybych přišel o jeden malej, ale totálně
00:06:30 vybílenej krám.
00:06:32 A jak k tomu v týhle zločinu nakloněný době, kdy zlodějina
00:06:35 se stala národním sportem a poctivec, jako já,
00:06:38 se práva nedovolá?
00:06:39 Jak že tomu jedině můžeme zabránit, ptám se já. Tak víš to?
00:06:46 Jedině exemplárně.
00:06:49 Takže bundu, mikinu, košili, kalhoty a boty, všechno dolů.
00:07:01 Proboha, kam mě to vezete?
00:07:04 Bezmoc, absolutní bezmoc tady člověk cítí.
00:07:07 Práva se nikdo nedovolá, policajtů taky ne.
00:07:10 A když se dovolá, tak se po soudu chmaták odvolá.
00:07:13 A vesele si krade dál!
00:07:15 Já tam nechal mobil.
00:07:18 A partnerku.
00:07:21 Já končím, končím s tímhle státem. Miliardy fuč! Zloděj fuč!
00:07:26 Moje svetry, halenky, všechno fuč!
00:07:28 A kde jsou tresty? Kde!!!
00:07:52 A tohle by měli udělat každému, kdo krade. Celej stát donaha!
00:07:55 A vy nejste zloděj? Ukradli jste mi šaty.
00:07:58 Ale neukradli, schovali.
00:08:00 Máš je za obchoďákem, u popelnic.
00:08:03 A co jste mi to napsali na záda?
00:08:05 Však on ti to někdo přečte.
00:08:06 A jestli tě chytneme ještě jednou, sebereme ti ty trenky.
00:08:32 Tak co, budete platit?
00:08:33 Platit?
00:08:35 Ještě ne.
00:08:37 My vás pak zavoláme.
00:08:40 No dobře.
00:09:28 Dobrý den.
00:09:30 Dobrý den.
00:09:32 Já tu jen sportuju.
00:09:34 Dřepy dělám.
00:09:39 ...a tak.
00:09:41 To je blázen, babi.
00:09:46 Zloděj?
00:09:55 Stále neplatíme, stále ne?
00:09:57 -Stále ne, stále ne.
-Jo jo.
00:10:04 Mně se tam líbil ten moment, jak ses zastavil
00:10:06 a pěkně mu to tam načudil.
00:10:08 Chlapečku...
00:10:09 Chlapečku!
00:10:11 Nepůjčil bys mi na chvilku ten mobil? Potřeboval bych si
00:10:15 zavolat, víš? Strašně nutně.
00:10:20 A proč jste nahej?
00:10:22 Se otužuju, ne? Hele, já ti nadiktuju číslo, a když to zvedne
00:10:27 Majda - to je moje holka -, tak mi ten mobil půjčíš.
00:10:35 - ZVONÍ MOBIL -
00:10:38 Ano. No dovol, chlapečku, co je ti po tom, jak se jmenuju?
00:10:43 A nejmenujete se náhodou Majda?
00:10:47 Jasně že Majda, proč se ptáš? Tak vydržte, já vám někoho předám.
00:10:55 Nazdar, Majdo, tady Jakub. Stal se mi hroznej malér.
00:10:58 Přepadli mě nějací šílenci.
00:11:01 Unesli mě a když mě propustili, tak mi vzali všechny šaty.
00:11:05 A co máš na sobě?
00:11:06 Nic.
00:11:08 Teda... jenom trenky. Ale ty mě moc nezahřejou, rozumíš?
00:11:13 Proboha, a co u tebe dělá ten chlapeček?
00:11:17 Coby? Šel kolem a byl tak hodný, že mi půjčil mobil,
00:11:20 abych ti mohl zavolat.
00:11:22 Tak když máš telefon, tak zavolej policajty, když tě přepadli.
00:11:25 Nebo já jim zavolám.
00:11:26 Ježiši ne, policii nevolej, ty přijeď! A vem s sebou
00:11:29 ty moje šaty. Jsou prý za supermarketem u popelnic.
00:11:33 Najdi je a přijeď hned za mnou.
00:11:36 Přijeď, ale kam? Kde jsi?
00:11:38 Jak se to tady jmenuje?
00:11:40 Vořechov, náměstí.
00:11:42 Tak Majdo, Vořechov, náměstí. Je to kousek od Prahy.
00:11:46 To v životě nenajdu.
00:11:48 Najdeš.
00:11:49 Hele, mapu máš v autě, klíčky máš v tašce, co je vedle tebe.
00:11:54 Jsi ještě v té kavárně?
00:11:57 Abych nebyla. Vždyť já nemám na zaplacení.
00:12:01 Ježišmarjá, prachy jsem nechal v tý tašce. A přijeď rychle.
00:12:05 Už mi drkotají zuby.
00:12:08 Cože? Já ti vůbec nerozumím.
00:12:10 Čekám za křovím, rozumíš! Za křovím!
00:12:13 Jo, takže Vořechov, za křovím, na náměstí. Tak já tam hned budu.
00:12:18 Počkej, pa.
00:12:24 Nechcete půjčit aspoň čepici a šálu?
00:12:27 Skvělej nápad. A kde bydlíš, abych ti to mohl vrátit?
00:12:30 Vořechov 11. Ale radši řeknu, že jsem to ztratil.
00:12:36 Zítra to tam máš.
00:12:42 Tak budete platit, nebo ne? Dělá to 498,50.
00:12:50 A za zbytek si kupte nějaký pozemky.
00:12:58 -Ukaž, docela nóbl.
-Přesně pro nás.
00:13:01 Nesahat! Okamžitě to vraťte! Dejte to sem.
00:13:04 Co si to dovoluješ, děvenko?
00:13:06 -My jsme to našli první.
-Necháš ty kalhoty?
00:13:14 No tohle!
00:13:15 Zbláznila ses? To chceš, abysme tady zmrzli?
00:13:18 Tak se zahřejte.
00:13:22 Však vy víte čím, kalhoty jsou v háji.
00:13:26 Cvok.
00:13:27 Ale nápady má dobrý.
00:13:49 Tak mladej!
00:13:51 Docvičit a jedem.
00:13:55 Divnej, že jo? Že jsem měla pravdu.
00:13:59 Občanský průkaz máte?
00:14:01 Jo, jo, mám.
00:14:05 Už od patnácti let.
00:14:31 Jakube!
00:14:34 Jakube!
00:14:36 - ZVONÍ MOBIL -
00:14:40 Ano?
00:14:41 Tady Jakub, Majdo, tak si představ, že už nejsem v tom Vořechově.
00:14:46 -Já jsem na policii.
-Nekecej.
00:14:49 Takže jsi jim nakonec zavolal? Kvůli tomu přepadení.
00:14:52 Nezavolal jsem jim já, ale nějaká babka.
00:14:55 Taková, kterým nic neujde.
00:14:57 Jaká babka zase?
00:14:59 To máš jedno. Hlavně bych potřeboval, abys mi přijela sem
00:15:02 něco dosvědčit.
00:15:04 Mohl byste jí, prosím vás, říct adresu? Ale přesně.
00:15:07 Ať to nehledá.
00:15:14 Tady policejní stanice, Praha 8, Okružní 10. 10/A - přesně.
00:15:19 Končím.
00:15:22 Děkuju pěkně.
00:15:24 Tak Okružní 10/A.
00:15:27 Ale přijeď rychle, Majdo, ty jediná mě můžeš zachránit.
00:15:31 Okružní 10/A.
00:15:40 Tak prosím. Zde je můj občanský průkaz.
00:15:44 A zde občanský průkaz její. I podle fotek je to možný poznat.
00:15:53 A tady Majda vám dosvědčí, že nejsem žádný úchyl.
00:15:57 Viď, Majdo?
00:16:00 - ZVONÍ TELEFON -
00:16:05 Vocásek, slyším.
00:16:07 Říkej mi na všechno ano, rozumíš? Ano, ano, na všechno mi kejvni.
00:16:11 Rozumím, končím.
00:16:14 Znáte zde přítomného Jakuba Luhana?
00:16:19 Ano.
00:16:22 A víte, proč běhal takřka nahý po ulici?
00:16:26 Povídám, že šlo o sázku, pane policajte. Opravdu.
00:16:31 Šlo o sázku, pane policajte...
00:16:34 Šlo o sázku, paní slečno?
00:16:37 Ano.
00:16:40 Ano, ano, a co bylo smyslem té sázky?
00:16:42 Testovali jsme lhostejnost.
00:16:45 Lhostejnost?
00:16:47 Ano, vlastně jsme testovali lhostejnost, ano.
00:16:52 A právě proto mám taky na zádech ten zápis.
00:16:55 Zajímalo nás, kdo si všimne toho nahýho jako označeného zloděje.
00:17:00 A jestli vůbec si ho všimne.
00:17:02 A zda se zachová jako správný občan a zavolá vás.
00:17:10 Tak já vám řeknu, jak to bylo.
00:17:13 Vida, to je řeč.
00:17:17 Jo vlastně, máš ty šaty?
00:17:20 Mám.
00:17:23 V tomhle saku si totiž připadám, že tady vyslýchám já.
00:17:27 Tak dovol.
00:17:29 Děkuji za půjčení.
00:17:32 Tak co, máš je?
00:17:34 Mám. Ale ne všechny.
00:17:42 Čemu se směješ?
00:17:43 Jak jsi byl v té uniformě. Skoro nahej.
00:17:46 Víš, jak mi bylo, když jsem běhal po ulici na Adama?
00:17:48 A ještě s tím nápisem na zádech?
00:17:50 A to všechno kvůli nějakýmu blbýmu fleku na svetru.
00:17:57 Dík.
00:17:59 Jinej by mi řekl, ať si to hodím do pračky, že to zmizí.
00:18:12 Neblázni, tady ne.
00:18:14 Vždyť víš, jak to končí.
00:18:19 Radši půjdem, ne?
00:18:27 Ale řeknu ti, zážitek je to příšernej. Být na policii poprvý,
00:18:31 být skoro nahý a odcházet bez kalhot.
00:18:33 Aspoň všichni vidí, jaký máš pěkný nohy.
00:18:36 Jen aby mě za rohem zase nezatkli pro nějaký to jejich
00:18:39 nemravný chování.
00:18:40 Prosím tě, to by mohl udělat jen závistivý policajt,
00:18:43 který má sám nohy křivý.
00:18:45 A nezajdem ke mně na kafe?
00:18:47 Proč ne? Svlečený už skoro jsi.
00:18:49 - POTLESK -
00:18:58 Zdeňku, tam padla věta, pokud se nemýlím,
00:19:03 zlodějina se v Česku stává národním sportem. Bohužel.
00:19:09 Jaké vy, přátelé, máte zkušenosti se zlodějinou?
00:19:19 Já si myslím, že jako dítě každý něco ukradl.
00:19:23 Já jsem kradla přes chlubení.
00:19:26 Já jsem měla kamarádku, já to vidím jako dneska,
00:19:30 a šli jsme okolo zeleninového krámu, a tam byly venku
00:19:35 vystavené krásné jahody.
00:19:42 A ta kamarádka povídá: "To jsou krásný jahody."
00:19:45 Já chodila snad do 1. třídy.
00:19:48 Já povídám, to já si můžu vzít, protože ta paní, co je její krám,
00:19:53 tak to je moje teta. Já nevím, proč jsem to říkala?
00:19:58 To mi zůstalo až doteď, že některé věci...
00:20:01 - POTLESK -
00:20:09 A ona mi povídá: "Tak když je to tvoje teta, tak si můžeš
00:20:13 vzít jahodu." "To můžu." "Tak si ji vem."
00:20:19 Tak já jsem šla a tu jahodu jsem šlohla.
00:20:23 A jak jsme šli kousíček dál, tak vyšla ta "teta" a povídá,
00:20:30 protože mě znala, já jsem blízko bydlela, povídá:
00:20:34 "Jiřinko, co to máš v ruce?"
00:20:37 A já jsem tu jahodu pustila, jak jsem se lekla,
00:20:41 a povídám: "Nic." A ona povídá: "Jen tu jahodu zvedni
00:20:45 a dej ji nazpátek."
00:20:48 Tak nic se nestalo, já jsem ji dala nazpátek, ta pochopila,
00:20:51 že to není moje teta.
00:20:54 Ale bohužel ta pseudoteta to řekla mému tatínkovi.
00:20:58 Do smrti nezapomenu na to, jak tatínek nejen že mě bil,
00:21:03 ale on se mnou mlátil o šicí stroj. A maminka křičela,
00:21:08 že to dítě zabije. Ale ono je to dobře, protože vám to zůstane
00:21:13 na celý život.
00:21:14 - POTLESK -
00:21:21 Prosím, ale dneska je teta naštvaná.
00:21:29 Ale, pane doktore, já bych se chtěl zeptat, co má člověk dělat,
00:21:32 když omylem, nedopatřením, strčí něco do kapsy?
00:21:35 Já především bych byl docela rezervovaný vůči tomu,
00:21:37 jestli to bylo omylem. Spousta lidí, kteří odcházejí,
00:21:40 si omylem strčí do kapsy několik lahví alkoholu.
00:21:44 Ale tam vycházejte z toho, že prodavačka se nudí.
00:21:49 Prodavačka se nudí v samoobsluze, protože tam pořád cvaká čísla,
00:21:54 takže ona je v podstatě ráda, když tam někdo takhle provokuje.
00:21:58 Ale s tou prodavačkou to většinou nějak vzadu skoulíte,
00:22:03 ale problém začíná v okamžiku, kdy tam vezmou policajty.
00:22:07 Já jsem měl kamaráda, který dělal u policajtů doktora,
00:22:11 a ten říkal, jednej s nimi jako s obratlovci.
00:22:14 A pak ještě dodával, nemají vyšší nervovou činnost.
00:22:19 Nedávno se mi to vymstilo, protože já už jsem spíš v pozici
00:22:23 těch okrádaných než kradoucích. Vykradli mi auto.
00:22:28 Tak jsem to šel ohlásit nějakým policajtům.
00:22:30 A opravdu jsem se připravil na to, že s policajty v téhle situaci
00:22:34 je nutné mluvit vstřícně.
00:22:37 Za stolem, tak jak sedí pan režisér, seděl policajt,
00:22:41 v koutě, tak 5 m od něj, židle.
00:22:44 Říkal: "Posaďte se, připravte si doklady."
00:22:47 Tak jsem si přisunul židli, a on říkal: "Tu židličku zpátky!"
00:22:50 Takže jsem viděl, že nebude dobře.
00:22:52 A teď začal něco psát a říkal: "A pracujete?"
00:22:55 "Pracuji." "Co děláte?" "Psychologa."
00:22:58 "Kde?" "V manželské poradně."
00:23:00 A teď začnu cenzurovat, protože ta slova byla horší.
00:23:04 On říkal: "Kurňa, to musíte slyšet věci." "To slyšíme."
00:23:08 "Přisuňte si tu židličku." Tak jsem si přisunul tu židličku.
00:23:12 A říkal: "Kurňa, helejte, když nás vezmou třeba do rodiny,
00:23:16 kde se lidi perou, tak to jsou kurňa věci.
00:23:19 A to vy slyšíte každý den?" Já říkám: "Ano, slyšíme."
00:23:22 A ty "kurni" tam lítaly, a já jsem si říkal,
00:23:25 aby to dobře napsal, tak musím udělat vstřícný krok,
00:23:28 že ho chápu, jak to má těžký.
00:23:30 A to bylo asi půl roku po tom, co udělali zákon o domácím násilí.
00:23:35 Tak jsem říkal: "Teď to máte ještě horší, když z přestupku
00:23:39 to domácí násilí překvalifikovali na trestný čin."
00:23:42 A on to uzavřel tím: "Ale kurňa, to nám nikdo neřekl."
00:23:46 - SMÍCH A POTLESK -
00:23:56 Pojďte se podívat na další povídku, která se jmenuje "Znalkyně umění"
00:24:01 a námět nám poslala paní Pavla Malíková.
00:24:09 Mám!
00:24:10 Našlas něco?
00:24:12 Tak v týhle chalupě bývá majitelka jen o víkendech,
00:24:15 přes týden tam nepáchne ani noha!
00:24:21 Jaká jsem?
00:24:22 Skvělá!
00:24:24 Já jsem byl taky úspěšnej, hele.
00:24:27 Tahle by si ráda možná něco přivydělala k důchodu.
00:24:31 "Doktorka Viola Karásková-Spurná, kunsthistorička, bývalá kurátorka
00:24:36 Maillova muzea v Paříži.
00:24:39 Její přednášky se vyznačují nejen hlubokými znalostmi
00:24:42 zvolených témat, ale i srozumitelností
00:24:45 a především kultivovaností projevu.
00:24:49 Sakra. Taky musí mít tu chalupu v takový...
00:24:54 ...díře.
00:25:04 Dělej!
00:25:05 Vždyť dělám.
00:25:07 V půl je tady.
00:25:13 Šikula.
00:25:26 Ukaž. Opatrně.
00:25:30 Ten malý můžeš pověsit třeba sem.
00:25:38 Nechlastat, řídíš.
00:25:40 -Aspoň malýho.
-Nic!
00:25:45 Někam se schovej, buď jako myška.
00:25:48 Jakmile se ta baba k těm obrazům vyjádří, hned mizíme.
00:25:55 Ale budem v Praze nejpozději v pět, babi, že jo?
00:25:58 To víš, že jo.
00:26:00 Juknu na to jejich veledílo a pokračujem.
00:26:04 A proč vlastně v pět? Ty něco máš?
00:26:09 Rande se Zuzkou.
00:26:10 Jdem spolu prvně do bijáku.
00:26:12 Babi, viď, že to vezmeš fofrem?
00:26:15 No jistě. V tom případě to vezmu přímo bleskově.
00:26:20 Když máš to rande. A první...
00:26:25 Fando! Už jede!
00:26:30 Tak schovat jsem řekl. A mlčet.
00:26:34 A nežrat!
00:26:40 Dovolte, paní doktorko, abych vám nejdříve vysvětlil,
00:26:42 o co nám s manželkou vlastně jde.
00:26:44 Je tomu asi půl roku, co zemřel majitel této chalupy,
00:26:48 tatínek mé ženy, a manželka objevila v jeho pozůstalosti
00:26:51 jakýsi neznámý obraz.
00:26:53 Já bych celou záležitost nechal plavat, ovšem podlehl jsem nátlaku
00:26:56 své ženy, která by, čistě ze zvědavosti, ráda věděla,
00:27:00 co že nám to tatínek vlastně odkázal?
00:27:02 A proto jsme se obrátili na vás, na odbornici, která má ve svém
00:27:06 oboru neotřesitelné renomé.
00:27:08 Máte pravdu, že za léta praxe v oboru jsem leccos pochytila.
00:27:14 Jistých úspěchů jsem například dosáhla ve výkladu děl Cézanna,
00:27:18 Matisse, Gauguina...
00:27:21 Babi!
00:27:23 A... a autor onoho vašeho díla je vám znám?
00:27:28 Vůbec netušíme.
00:27:30 My jsme s manželkou spíše technického zaměření.
00:27:32 Já kupříkladu sotva rozeznám Ladu od Picasse.
00:27:35 To mi neříkejte.
00:27:38 Tak, prosím, posaďte se zatím, za vteřinku jsem tu
00:27:41 i s tím plátýnkem!
00:27:44 A sakra!
00:27:46 "Právě odcházím z domu, sejdeme se u pokladny, přijď včas, Zuza!"
00:27:49 Klid, Lukášku, klid!
00:27:52 Jenom co to přinese, já se podívám, posoudím a jedeme.
00:27:56 Ale nesmíš mě takhle stresovat.
00:27:58 A víte, paní doktorko, že mám teď velké výčitky?
00:28:01 Vy se sem vláčíte po té hrozné cestě, a to jen proto, abyste se
00:28:05 podívala na nějakou patlanici!
00:28:08 A víte, že mám někdy pocit, pane inženýre, že se celý život
00:28:11 nedívám na nic jiného?
00:28:14 Rozumím. Jestli řeknete, že to patří do stodoly,
00:28:16 hned to tam pověsím.
00:28:18 Tak tedy - mohu?
00:28:20 Jistě, jistě.
00:28:34 Nemohl byste rozhrhnout tu záclonu?
00:28:41 To je neuvěřitelné!
00:28:46 Já bych čekala cokoliv, pane Materno, ale že v téhle
00:28:50 chalupě spatřím dílo takového autora.
00:28:53 Ale kdo ten autor je?
00:28:56 My jsme se s manželkou snažili rozluštit ten podpis,
00:28:58 ale nic! I pod lupou nečitelný! Asi falzum, že?
00:29:03 Nemohl byste rozsvítit?
00:29:05 Jistě.
00:29:10 Teď mě napadlo, paní doktorko, a to ne, to ne. I když možná...
00:29:14 Já mám vedle ještě podobný obraz, myslím, že od stejného autora,
00:29:17 a ten by vás mohl taky zaujmout.
00:29:20 Ale to ne, to je jen taková čmáranice.
00:29:22 Počkejte, pane Materno, jakápak čmáranice?
00:29:26 Hrozná, já se na to už ani nemůžu dívat.
00:29:29 Mohla bych ten obrázek vidět?
00:29:31 Jistě, samozřejmě, tady.
00:29:33 To jsme v Praze nejdřív večer.
00:29:36 Ježišmarjá, nepřeháněj!
00:29:38 Ale mohl bys jí zavolat, že se trošičku zdržíme.
00:29:42 Buď hodnej, Lukášku.
00:29:46 Jestli neodjedeme do 5 minut, tak si jdu něco stopnout.
00:29:48 Neřvi! A přestaň žvejkat.
00:29:52 Už jdu, pane inženýre.
00:30:42 Ten otec vaší paní musel být skutečný znalec.
00:30:46 Jak k tomu vůbec přišel?
00:30:49 Myslím, že přímo ve Francii.
00:30:53 On tam dlouhá léta studoval a získal tam obrovské množství
00:30:56 kontaktů, hlavně v podnikatelských kruzích... Prosím, posaďte se.
00:31:03 On byl díky Francii mimořádně bohatý.
00:31:07 A o těch obrazech se vám vůbec nikdy nezmínil?
00:31:11 Ne. Paní doktorko, dovolte otázku.
00:31:14 Vy se domníváte, že i tenhle obraz je originál?
00:31:18 Pane Materno, já jsem se v životě spletla pouze dvakrát.
00:31:22 A paní doktorko, pokud bych se rozhodl, čistě teoreticky,
00:31:26 ty obrazy prodat, jakou myslíte, že mají cenu?
00:31:30 Víte, abyste to pochopila, my se ženou nechceme ty obrazy
00:31:33 prodávat, my pouze potřebujeme vědět, zda ty obrazy jsou cenné
00:31:36 a originální. A to je vše.
00:31:39 Čistě teoreticky, jakou částku myslíte, že bychom mohli chtít?
00:31:44 Částky takových mistrů se...
00:31:48 Babi! Můžu s tebou mluvit, babi?
00:31:51 Kolik myslíte?
00:31:53 -Nemůžeš chvilku počkat, Lukášku?
-Ne, opravdu ne.
00:31:56 Jakou tedy myslíte částku?
00:31:58 Promiňte, ale to víte, vnuk je vnuk.
00:32:02 Jistě, já bych jenom rád věděl, jaká by to mohla být částka?
00:32:05 Já jsem tu hned. Později.
00:32:10 Tak co se děje? Zavolal jsi jí? Počká? Co mlčíš, co?
00:32:16 Jednou jsi řekla, babi, že se mám v životě stavět
00:32:18 k problémům čelem. Tak se stavím.
00:32:21 Udělal jsem na obrazu flek, tou žvejkačkou.
00:32:24 Chtěl jsem to pak zamáznout, ale...
00:32:26 Ježišmarjá, víš, kolik by stála renovace?
00:32:30 Já to odpracuju.
00:32:31 Kdybys dřel celý život, tak to nikdy nesplatíš.
00:32:34 Paní doktorko!
00:32:36 Ano.
00:32:37 Sedni si tady, ani se nehni. Ano, my jsme tady.
00:32:40 Mohu dál?
00:32:41 No jistě, jste doma.
00:32:44 Já se omlouvám, paní doktorko, mně to nedá.
00:32:46 Ne že by mi šlo o peníze, ale přece jenom, když si člověk
00:32:50 má udělat představu o hodnotě díla, měl by znát i tu hodnotu,
00:32:54 jak vy říkáte - tržní.
00:32:57 Jestli bych mohla radit, tak neprodávat.
00:33:01 Neprodávat. Za žádnou cenu!
00:33:04 Správně, babi, jdeme.
00:33:06 Vidíte to, on spěchá, protože má první rande.
00:33:11 Já vás nebudu zdržovat, ale mě by přece jenom zajímalo,
00:33:15 kolik můžu požadovat?
00:33:17 Požadovat můžete cokoliv, pane inženýre,
00:33:20 hlavně, že vám to někdo dá. My už bychom šli.
00:33:26 Samozřejmě, prosím.
00:33:32 A bezpečnostní zařízení tu máte? To já jenom kvůli těm obrazům.
00:33:36 Proč by tu bylo, když ani nevíme, jak jsou ty obrazy drahé?
00:33:39 No jo, tak na shledanou, moc mě těšilo.
00:33:42 Na shledanou. Ale vždyť jsme se ani nevyrovnali, paní doktorko.
00:33:45 To počká. Já se ozvu.
00:33:54 Hele, kdyby se ozvali, tak jsi žádný flek neudělal.
00:33:57 Bezpečnostní zařízení tady nemají, takže sem mohl vlézt kdokoliv.
00:34:01 -Jasný?
-Jasný.
00:34:11 Víš, proč mají tak naspěch? Ten kluk ti počmáral obraz.
00:34:14 Cože? To je fracek.
00:34:16 Ale ne, v klidu, opravit se to dá.
00:34:18 Jo? Už jsem se bál, že to budu muset malovat znovu.
00:34:21 A jak se vyjádřila?
00:34:23 Prý originály. Oba.
00:34:27 Když to nepozná ani Viola Karásková-Spurná,
00:34:29 tak už to nepozná nikdo.
00:34:31 Takže s tím můžeme na trh.
00:34:33 Teď už se bát nebudu.
00:34:39 Proboha!
00:34:41 Co to je?
00:34:42 Majitelka.
00:34:43 Vždyť jsi říkala, že sem jezdí jenom na víkendy.
00:34:45 -Obrazy - a fofrem!
-Zadem, dělej!
00:35:19 - STARTOVÁNÍ MOTORU -
00:35:32 Co se děje, babi?
00:35:34 Kabelku jsi neviděl?
00:35:36 Neviděl.
00:35:38 Ježišmarjá, já jsem ji tam nechala. Se vším! S klíčema, dokladama...
00:35:44 Bože můj!
00:35:51 Tak teď už to rande určitě nestihnu.
00:35:59 Haló!
00:36:01 Pane inženýre!
00:36:07 To jsme zase my!
00:36:09 Pane inže... Ježišmarjá...
00:36:12 Promiňte, já jsem se lekla, vy budete asi paní Maternová.
00:36:17 Já jsem Viola Karásková-Spurná, kunsthistorička.
00:36:22 Já jsem tady u vás byla odhadnout ty obrazy. Pan manžel někam odešel?
00:36:28 To bude asi v pracovně, u toho obrazu.
00:36:31 Jo v pracovně. Obrazy. S manželem.
00:36:35 Tak prosím.
00:36:40 Děkuji. Já jsem totiž tady někde nechala kabelku.
00:36:48 Moment, proč nás zamykáte?
00:36:51 Možná vás bude zajímat, že já nikdy neměla
00:36:53 ani manžela, ani vzácné obrazy!
00:36:56 Zavolám policii a jsem moc zvědavá, jak jim budete vysvětlovat,
00:36:59 že se v době mé nepřítomnosti couráte po mojí chalupě.
00:37:04 Policii? To snad nemyslíte vážně, jakou policii?
00:37:08 Tu, která přijede vyšetřovat toto vloupání!
00:37:14 No dovolte!
00:37:17 Tak já nakonec budu vyslýchaná policií. Ale proč?
00:37:22 Víš, co je mi divný, babi?
00:37:24 Že se ty barvy na tu žvejkačku tak snadno přilepily.
00:37:28 Počkej, počkej, ty myslíš...
00:37:32 Aby to tak nakonec byla falza!
00:37:38 A někdo by se dověděl, že já, která jsem se v životě v oboru
00:37:42 spletla pouze dvakrát...
00:37:53 To já bych snad nepřežila. Ježišikriste, to by byl trapas.
00:37:59 Tak promiň, babi.
00:38:03 Že já tě na to rande radši hned neodvezla.
00:38:16 - POTLESK -
00:38:26 Potlesk.
00:38:27 Pane režisére, vy máte pocit, že jste natočil veselou povídku?
00:38:32 Pokud to vyznívá jinak, tak je to trapas.
00:38:36 Já myslím, že byla úžasně napínavá. Já jsem to krásně sledovala.
00:38:40 To je taky úspěch, bezva.
00:38:42 Já když to vidím, ono jak kdo bere trapasy.
00:38:46 Pro někoho je to trapas a pro druhého ne.
00:38:50 V případě tady Zdeny zrovna, já jsem si vzpomněla,
00:38:55 to jsme byly ještě mladé a krásné, teď už jsme jenom krásné.
00:39:00 Zdena měla nápad, že by se jelo do Anglie.
00:39:05 Přijeli jsme do Frankfurtu nad Mohanem.
00:39:09 Tam mě právě - mně se zdálo, že je to velký trapas - Zdena,
00:39:14 jak tam byly automaty, tak Zdena s úsměvem povídá:
00:39:18 "Víš, že tady ty automaty fungují na naše 3 koruny?"
00:39:25 A já jsem úplně zmrtvěla a povídám: "Ty si děláš legraci."
00:39:33 A teď jsem hledala zoufale, až jsem našla skutečně 3 tříkoruny.
00:39:39 Vrazila jsem to do jednoho - ono jich tam bylo hodně.
00:39:43 Z jednoho mi vypadly cigarety, to jsem tenkrát ještě kouřila,
00:39:47 z druhého punčocháče a ze třetího už nevím. Prostě fungovalo to.
00:39:52 Já jsem si říkala, tohle snad není možné.
00:39:56 A já povídám: "Tys to věděla i v Praze?"
00:39:59 A ona povídá: "No."
00:40:03 A já jsem říkala: "Tos mi to nemohla říct?"
00:40:07 Já bych jich nabrala.
00:40:10 Pytel bych jich vzala.
00:40:13 A ona povídá: "No to by jsi snad neudělala?"
00:40:16 A já povídám: "Víš, jak já bych se mstila za Hitlera?"
00:40:20 - POTLESK -
00:40:27 My jsme byli v Hamburku na nádraží s divadlem a přišel
00:40:30 někdo z doprovodu.
00:40:31 A ten člověk to věděl, jak funguje ta tříkačka,
00:40:35 jenomže se styděl to tam hodit.
00:40:38 Já ne, mě tam nikdo neznal.
00:40:41 Ale mě si našel a dal mi deset těch tříkorun a říká:
00:40:44 "Pepo, skoč tam, prosím tě, tam je těch automatů,
00:40:48 a přines cokoliv." Já jsem říkal: "To je podvod, ne?"
00:40:53 "Podvod, prosím tě, hodíš to tam a vem punčochy a čokoládu."
00:40:56 Já nemůžu být zloděj, já se bojím.
00:40:59 Já jsem šel k těm automatům, celá stěna těch automatů!
00:41:04 Na mně bylo hned vidět, že jdu krást. Už od vchodu.
00:41:07 Já jsem se přiblížil k tomu prvnímu, hodil jsem tříkorunu,
00:41:10 ale ona propadla.
00:41:12 Tak jsem ji vyndal, abych o ni nepřišel.
00:41:16 Šel jsem k dalšímu, hodil jsem, propadla. Ježišmarjá.
00:41:20 Ale zase mu to nemůžu vrátit, to bude vypadat příšerně.
00:41:23 Tak jsem chvilku počkal, pak jsem tam hodil tříkorunu,
00:41:26 ona tam zůstala. Děj se vůle Páně.
00:41:28 Vzal jsem za to a otevřel jsem celou tu stěnu!
00:41:32 Ježišmarjá, tak to je hrozný.
00:41:35 A chytili mě až za Hamburkem.
00:41:37 - POTLESK -
00:41:40 Když jsem nastoupil Barrandov ve svých 19 letech,
00:41:43 tak jsem byl nasazený na dneska už dobře zapomenutý film.
00:41:47 Nebudu ho ani jmenovat.
00:41:49 Scéna spočívala v tom, že, dnes už nebožtík, Petr Svojtka
00:41:53 se tam miluje s dívkou v posteli a má přijít babička.
00:41:57 Cvaká klikou, že je zamčeno, a v tom spočíval záběr.
00:42:02 Milují se, švenkne se, klika cvaká.
00:42:05 A já dostal jako asistent režie ten těžký úkol cvakat tou klikou.
00:42:09 Já byl z toho úplně paf, protože to se muselo přesně atd.
00:42:14 Já jsem úplně zblbnul, v těch 19 letech, já jsem šel
00:42:17 do chodby a zkoušel jsem si cvakat klikou, jako kdybych to
00:42:20 v životě nedělal.
00:42:22 A pak se jel záběr naostro. Ti se tam milovali, nazí...
00:42:27 Švenkne se, já jsem to chtěl dělat poctivě, tak jsem za tu kliku vzal
00:42:33 a takhle spadla celá stěna.
00:42:36 Tak jsem to udělal poctivě. Na milující se dvojici.
00:42:43 Tak pojďte, přátelé, máme před sebou 3. povídku.
00:42:45 Ta je o zvláštním řízení automobilu. Poslala nám ji
00:42:49 paní Bohuslava Kvetanová.
00:43:02 Babi, tady to vypadá, jako kdyby tady přistáli ufouni,
00:43:07 jak se tady svítí.
00:43:09 Sakra, to by chtělo čtrnáctku. Tady někde ležela. Najdi mi ji.
00:43:13 Je to čtrnáctka?
00:43:15 Je. Mám ti říct od dědy, že už máš jít domů.
00:43:18 Když ten krám nechce naskočit, tak co mám dělat?
00:43:21 -Co uvařil?
-Párky.
00:43:24 A s obyčejnou, nebo kremžskou?
00:43:26 Těsně vedle - s křenem.
00:43:28 Sakra, s křenem, aby za to po mně něco nechtěl.
00:43:34 Natáhl sis budíka na ráno?
00:43:36 Odkdy se digitální natahujou?
00:43:38 Ale digitální-nedigitální, hlavně abys neutíkal
00:43:42 zase za autobusem.
00:43:44 Kdybych měl kolo, tak nemusím utíkat.
00:43:46 Ach jo, milej zlatej, víš, že já už tě vozit nemůžu.
00:43:50 Ale kolo bys potřeboval.
00:43:52 Hned bych si vybral nějaký horský. Třeba modrý.
00:43:56 O prázdninách půjdu na brigádu. Třeba roznášet letáky.
00:44:00 To bys jich musel roznést aspoň vagón.
00:44:03 Víš, co dneska takový slušný horský kolo stojí?
00:44:07 Vím - dvanáct tisíc.
00:44:10 Dvanáct? Já jsem počítala tak deset. To je zlodějina.
00:44:15 Počkej - jak počítala?
00:44:18 -Neměl bys být už doma?
-Já už jdu.
00:44:20 Počkej! Šálu máš? Nemáš. To jsem si myslela.
00:44:24 A je tam taková zima. Jsi jako utrženej od šibenice.
00:44:27 -Pusu.
-Pa.
00:44:32 A pozdravuj tátu s mámou!
00:44:35 -Vyřídím. A na plonku máš párky!
-Díky.
00:44:39 Milí přátelé, v České televizi jsem zaslechla výzvu,
00:44:42 abychom se s diváky podělili o nějaký skutečný zážitek.
00:44:45 Ten, o kterém vám píši, se stal mojí kamarádce Božence,
00:44:49 která celý život pracovala jako řidička z povolání.
00:44:52 A chvíle za volantem nade vše milovala. Těsně před důchodem
00:44:56 ji ale o radost z řízení připravil šedý zákal.
00:44:59 Naštěstí jí ale zůstaly radosti větší: vnuk Vojta
00:45:03 a hodný manžel Mirek.
00:45:06 No prosím, klukovi šetříš na kolo, a mně nekoupíš ani nový boty.
00:45:11 Jo, nový boty - já ti koupím nový boty a budeš mi v nich
00:45:14 chodit za holkama.
00:45:16 Ale jdi ty, v nových botách bych chodil jenom za tebou.
00:45:22 Všechno tehdy začalo tím, že se Boženka rozhodla splnit
00:45:25 vnukovi jeho největší přání.
00:45:31 To je dost, že jdete, gentlemani!
00:45:34 Už jsem myslela, že mě necháte samotnou tahat dřevo.
00:45:38 Tak se s tím netahej, Božka.
00:45:41 Mařenko...
00:45:43 Ahoj. Všeho nech, v Kostelci je likvidace.
00:45:47 Likvidace? Čeho? Proč?
00:45:50 No cenovej krach, totální výprodej.
00:45:52 V supermarketu mají obrovský slevy. Ovšem jenom dneska.
00:45:55 Slevy...
00:45:57 Na vybraném zboží ušetříte až 50 procent.
00:46:00 Máňo, já nic neušetřím. Mě tam nemá kdo odvézt.
00:46:05 Vojta s Mirkem jeli do lesa pytlačit a čert ví, kdy se vrátí.
00:46:12 Já bych věděla, jak se tam dopravit.
00:46:15 A jak?
00:46:16 Ale co, přišly jsme už o víc.
00:46:19 I když, hele, tady, dětské tepláky za dvacku.
00:46:22 Za stovku celá rodina v teplákách.
00:46:25 To budou fešáci.
00:46:27 Nebo tady: horský kolo 8.200!
00:46:32 Ale co s horským kolem tady na rovině, viď?
00:46:36 Co to říkáš?
00:46:42 Opravdový horský kolo - 8.200?
00:46:47 To je skoro zadarmo, ne?
00:46:50 Hele, a jaký je?
00:46:54 Takový modrý.
00:46:56 Modrý?
00:46:59 Ale nám to může být úplně jedno, jaké je, ne?
00:47:03 Večer zavřou a bude po akci.
00:47:07 Počkej, ty jsi říkala, že máš nějaký nápad?
00:47:11 Zapomeň na to.
00:47:14 Myslela jsem, ty máš řidičák, já zase oči jako ostříž...
00:47:22 Jako že bychom to daly dohromady?
00:47:25 No a co?
00:47:28 Holka, ty ses úplně zbláznila. To je přece absolutně...
00:47:33 ...vyloučený.
00:47:40 Teď rovinka, tak 200 metrů, pak mírný kopeček,
00:47:44 pak lehká pravá a za mostkem doleva.
00:47:49 Prosím tebe, do Kostelce snad trefím i poslepu.
00:47:53 Hlavně se modli, aby nebyl zase nějaký Kryštof.
00:47:57 Jaký Kryštof? Ty myslíš ten policejní?
00:47:59 Když bude nejhůř, dělej němou, já je ukecám.
00:48:04 Jestli to praskne, tak se mnou Mirek do smrti nepromluví.
00:48:07 Víš, jakej je pruďas.
00:48:12 Jeď ke mně, slyšíš, ke mně!
00:48:14 Proč k tobě? To bysme se zdržovaly.
00:48:17 Já myslela zatočit víc ke mně.
00:48:19 Jo tak. Tak proč neřekneš rovnou doprava?
00:48:23 To bych taky mohla.
00:48:30 Zastav! Říkám, zastav, Božka!
00:48:32 Co je? Policajti? Kryštof?
00:48:35 Ale ne, je to špatný. Musíme zpátky, je tady objížďka.
00:48:38 Zpátky? Bez kola? Ani omylem!
00:48:41 Neříkej, že si troufneš?
00:48:43 Ale to víš, že jo. Přece nenechám kluka bez kola, levnýho.
00:48:46 Naviguj a jedem, než nám to vyprodají.
00:48:53 Ty jsi navigátor. Dobrej, výbornej.
00:48:57 My bysme spolu mohly jet Dakar.
00:48:59 Jo, Paříž-Dakar. Mourovice-Kostelec. Hurá!
00:49:05 Pozor! Dobrý.
00:49:08 Pořád dobrý?
00:49:10 A co značky, Máňo? Nejsou tu nějaký?
00:49:15 Jo, teď byla.
00:49:17 A co je na té značce?
00:49:20 -Vypadá jako...
-Jako co?
00:49:23 Jako něco sprostýho. Takových si vůbec nebudu všímat.
00:49:26 Co sprostýho?
00:49:28 Vypadá jako kosočtverec. Ale stejně asi neplatila.
00:49:32 Proč myslíš, že neplatila?
00:49:34 Byla škrtnutá, Boženko.
00:49:40 Ježišmarjá!
00:49:43 To jsem se lekla.
00:49:49 Máňo, odteď mi budeš hlásit všechny značky. I ty sprostý.
00:49:55 Protože ten kosočtverec, to byla silnice hlavní.
00:49:59 Těbůh. A tu objížďku nám byl čert dlužnej.
00:50:03 Ztratíme nejmíň hodinu.
00:50:05 Tak půjdeš nakupovat sama. Já bych tě jen zdržovala.
00:50:09 Já nevím, Božka, abych vybrala správně.
00:50:12 Pro mě jenom to kolo - 8.200! Modrý! Budeš si to pamatovat?
00:50:18 -Budu. Modrý. Nejsem barvoslepá.
-Dobrý.
00:50:22 - ZPÍVAJÍ -
00:50:25 Na silnici do Prášil jede mladý cestář Žil.
00:50:33 A kamení tam roztloukal, kamení tam roztloukal,
00:50:39 když silnici štěrkoval.
00:50:58 To kolo je moc krásný, Boženko. Má takový pěkný pneumatiky.
00:51:02 Jsou dobře nafouknutý?
00:51:06 No jasně, ty jsou nafouknutý!
00:51:13 Jenom nevím, holka, proč jsi mi kupovala toho kulicha?
00:51:17 Byl ve slevě, nekup to.
00:51:19 A sluší mi vůbec?
00:51:21 Bardotka hadr.
00:51:23 Ale stála jsi na něj ve frontě skoro hodinu.
00:51:27 Jestli se mužský vrátí dřív než já, tak mě Mirek roztrhne jak hada,
00:51:33 protože to praskne.
00:51:40 A opravdu jsi to kolo upevnila? Festovně?
00:51:43 Festovně. To tam stojí, ani se nehne.
00:52:00 Co blbneš?
00:52:01 Promiň. Hele.
00:52:14 - SPUSTILI SIRÉNU -
00:52:21 Božka, brzdi, stop! Mělas pravdu - Kryštof.
00:52:25 Ježišmarjá.
00:52:27 Sundej si brýle, nesmějí vidět, že jsi v tomhle řídila.
00:52:31 Tak teď jsem úplně slepá.
00:52:37 Co to děláte, ženská? Vždyť jste nás málem nabořila.
00:52:40 Dobrý den, paní řidičko, prosím vaše doklady.
00:52:46 Ano, doklady, to máme, všechno máme úplně v pořádku.
00:52:49 Mařenko, najdi to.
00:52:51 Hned to bude. Těch pár formalit vyřídíme spolu, pane komisaři.
00:52:55 Já nejsem komisař, matko, a když dovolíte,
00:52:57 tak si to vyřídím s paní řidičkou.
00:53:00 Božka, hlavně sama nic nepřiznávej.
00:53:05 Neboj se, Mařenko, já budu mluvit, jenom když budu tázaná.
00:53:09 Myslím, že provedeme dechovou zkoušku.
00:53:11 Souhlas. A vy si vystupte. Budete překvapená.
00:53:16 Mládenci, mě už v životě nic nepřekvapí.
00:53:38 Tak co tomu říkáte?
00:53:41 No... já bych řekla, že se to jen tak nevidí.
00:53:47 -To bych řekl.
-Podle mě je to pěkný...
00:53:50 Pěkný, pěkný...
00:53:53 Pěkný průšvih. A taky veřejný ohrožení. Nemám pravdu?
00:53:58 Souhlas. Ženská, jak s tímhle můžete jezdit?
00:54:01 Vždyť je to o život.
00:54:03 Já vím, že to není žádná paráda, ale mně je to celkem fuk.
00:54:07 Víte, kolik já už jsem s tím najezdila kilometrů?
00:54:11 Tak to nám snad ani neříkejte.
00:54:26 Pokračujte, pokračujte, tady není nic ke koukání.
00:54:29 Jak to, že ne? Vždyť tady stojí moje auto.
00:54:32 Boženko, kam jste to jeli? Proboha, stalo se něco?
00:54:36 Ne, co by se mělo stát?
00:54:38 Stalo se, že nás málem nabořili.
00:54:40 Vždyť jsem ti říkal, že to auto nemáš nikomu půjčovat.
00:54:43 Zvlášť když nemá řidičák.
00:54:45 Moment, kdo tady nemá řidičák?
00:54:47 Já mám řidičák!
00:54:49 Já sice ne, ale proč by měl mít navigátor řidičák?
00:54:53 Souhlas.
00:54:55 Tak kdo vlastně řídil?
00:54:58 Ale my jsme jeli opatrně.
00:55:03 Teď už se nedivím, že jste to málem nabořili.
00:55:07 Prosím vás, tady nejde o žádný ťuknutí, my tady řešíme
00:55:09 hlavně to kolo.
00:55:10 Ale to kolo je super! Jestli je pro mě, tak to dík.
00:55:14 Pro koho jiného by bylo.
00:55:17 Škoda, že není modrý.
00:55:18 To by bylo úplně přesně tak, jak jsem si ho vždycky přál.
00:55:21 Ale vždyť je modrý. Ty to nevidíš?
00:55:24 Tak já přece jenom přichystám tu dechovou zkoušku.
00:55:28 Souhlas.
00:55:29 A já ho projedu.
00:55:32 Jenomže já teď za volant nesednu.
00:55:37 Já jsem v šoku.
00:55:39 V šoku? Jak se odsud dostaneme?
00:55:53 Mně je ta ženská stejně nějaká podezřelá.
00:55:56 No jo. Souhlas.
00:56:04 Ježišikriste, proč jsme na ty lidi tak hodní?
00:56:09 Proč jsme na ty lidi tak hodní?
00:56:15 Jede při kraji, že jo?
00:56:17 Jede.
00:56:19 A co šálu? Šálu má?
00:56:21 Asi jo.
00:56:26 A zlobíš se na mě moc?
00:56:28 Zlobím.
00:56:30 Jo?
00:56:31 Ale ono mě to brzy přejde, neboj.
00:56:37 Policajt lidumil.
00:56:40 Pěknej trapas.
00:56:44 Boženka se zkrátka se svojí nemocí vyrovnala obdivuhodně.
00:56:47 Mnozí si ani nevšimli, že má potíže se zrakem.
00:56:50 A díkybohu si toho tehdy nevšimla ani ta policie.
00:56:56 - POTLESK -
00:57:03 Ty jsi, Zdeničko, v tom příběhu řekla, když sis sundala brýle,
00:57:08 teď jsem úplně slepá. To bylo v tom příběhu.
00:57:11 Ale jaký ty jsi vlastně řidič? Přiznej se.
00:57:15 Já mám jednu takovou trošku trapnou... dost trapnou
00:57:18 automobilovou historku.
00:57:21 Když jsem byla strašně mladá holka, ještě snad mladší,
00:57:24 než když jsme jeli do té Anglie, tak jsem bydlela v Krči.
00:57:30 A tenkrát jsem měla fiátka 600.
00:57:33 Pánové, hodní sousedé, když mi to třeba nejelo, tak mi pomohli.
00:57:43 Nebo mi to pomohli vykopat ze sněhu a tak.
00:57:47 A vždycky ti pánové, majitelé, v neděli se vyrojili a jali se
00:57:53 pucovat autíčka. Já jsem to nikdy nedělala.
00:57:58 To mi vždycky umyl tatínek.
00:58:01 Ale jednou, že taky vyjdu a taky to trošku umyju.
00:58:06 A tatínek mi koupil v tuzexu, kde se kupovaly fajnovější věci,
00:58:11 tak jsem měla od tatínka všelijaké leštěnky.
00:58:15 Tak taky, že si opucuju fiátek.
00:58:19 A vedle stál pán s autem, který mi vždycky pomáhal.
00:58:23 A já jsem říkala, kdybyste dovolil, já bych vám ráda nabídla...
00:58:29 A chtěla jsem mu nabídnout tu přepychovou leštěnku.
00:58:32 A on řekl velmi chladně:
00:58:36 "Děkuji, já na svém autě nemám žádné kovové částice."
00:58:40 Měl trabanta.
00:58:47 Když jsem se dívala na 3. trapas, tak jsem si vzpomněla,
00:58:52 že jsem jednou zažila taky takovéhle hodné esenbáky.
00:59:00 A to jsem jela u Thomayerovy nemocnice, a to se ještě jezdilo
00:59:05 skutečně podél ní. Byl tam velký kopec.
00:59:12 Já jsem tam jezdila strašně ráda, protože já jsem tam jezdívala
00:59:16 bez motoru a vždycky mě zajímalo, kam až to dojede.
00:59:21 A já jsem si někdy i zajela, abych tamtudy mohla jet.
00:59:26 Abych si udělala rekord.
00:59:30 Jednou se mi to nádherně rozjelo, a najednou se tam objevil esenbák
00:59:36 s plácačkou, a já jsem na něj nebyla připravená.
00:59:42 Tak jsem dupla na brzdu a kousek jsem ho přejela.
00:59:48 Ne jeho, ale podél něj jsem přejela.
00:59:55 A teď jsem zase nechtěla couvat, tak jak jsem viděla ve zpětném
00:59:59 zrcátku, tak on pěstičky na prsa a utíkal, abych mu neujela.
01:00:04 To já bych nikdy neudělala.
01:00:06 Tak jsem vytočila okénko, mezitím jsem si připravila doklady.
01:00:10 A tenkrát byl takový bodový systém, jenomže se štípalo do kupónu.
01:00:16 A já jsem to ještě neměla vůbec štípnuté.
01:00:22 Tak jsem to měla připravené a on přišel a povídá:
01:00:27 "Tak, paní řidičko, kolik se tady má jet?
01:00:30 Podél nemocnice?"
01:00:32 "To vím, to je třicet." "A kolik jste jela?"
01:00:37 Já jsem to sledovala, tak povídám, to taky vím - sedmdesát.
01:00:42 A on povídá: "Tak se nedá nic dělat, paní Bohdalová,
01:00:46 ale budeme štípat."
01:00:49 To jde o to, aby vás napadla v ten okamžik nějaká
01:00:54 geniální myšlenka.
01:00:58 A já jsem se na něj z toho vozu koukla a povídám: "Prosím vás,
01:01:03 štípněte si, kam chcete, jenom ne do toho kupónu."
01:01:07 - SMÍCH A POTLESK -
01:01:16 Musím říct, že byl roztomilej, ale i vtipnej.
01:01:21 -Kam si nakonec štípl?
-Nech to na mně.
01:01:24 Jak říkám, byl nejen roztomilej, ale i vtipnej, a říká:
01:01:30 "Jeďte, nebo toho využiju."
01:01:41 Vy jste mi hrozně připomněla tchyni jednoho mého kamaráda,
01:01:46 která na tuhle dobrotu zašla.
01:01:48 Protože ta byla tak slepá, jako vy v tom filmu,
01:01:52 ale ono jí bylo dvaadevadesát.
01:01:55 A ona říkala, že v brýlích vypadá stará, takže chodila bez brýlí.
01:01:59 Ale zato chtěla být obětavá. A ti mladí bydleli s ní.
01:02:04 A když se jednou vrátili domů, tak ji našli ve své ložnici,
01:02:09 ona měla v ruce fén a byla mrtvá.
01:02:17 A policie zrekonstruovala, že tahle obětavá žena se rozhodla,
01:02:23 že jim vydrátkuje parkety, dá na to nějaký hydrovosk,
01:02:28 a protože jí zakázali chodit do té ložnice, ono to blbě schlo,
01:02:32 takže to tím fénem chtěla vysušit. A zkrat, fén v háji,
01:02:37 tchyně v háji, a podlaha nebyla vyleštěná.
01:02:42 To byl můj sen - jedny TRAPASY skončit vesele.
01:02:56 Přátelé, děkuji vám za návštěvu, budeme se loučit.
01:02:59 Můžete pokračovat v aplausu: pan doktor Šmolka!
01:03:06 Jiřina Bohdalová!
01:03:11 Pan režisér Zelenka!
01:03:14 Zdena Hadrbolcová!
01:03:17 Dámy a pánové, a loučím se i já s vámi. Teď můžete přestat,
01:03:22 protože mám pro vás zajímavou informaci.
01:03:26 Televize vyhlašuje soutěž o krále TRAPASŮ.
01:03:30 Pište, a třeba váš příběh bude vybrán, zvítězí v konkurenci
01:03:36 těch dalších a vy na konci roku získáte hrdý titul KRÁL TRAPASŮ.
01:03:42 Mějte se krásně, na shledanou příště.
01:03:48 Skryté titulky: Simona Sedmihorská Česká televize, 2007
01:03:55 Tak co tomu říkáte?
01:03:58 No, já bych řekla, že se to jen tak nevidí.
01:04:04 No to bych řekl, podle mě je to pěkný...
01:04:07 Pěkný, pěkný...
01:04:09 Pěkný průšvih.
01:04:13 Prosím, zde občanský průkaz můj.
01:04:17 A zde občanský průkaz její. I podle fotek je to možný poznat.
01:04:24 Aby to tak nakonec byla falza!
01:04:27 A někdo by se dozvěděl, že já, která jsem se v životě v oboru
01:04:31 spletla pouze dvakrát...
01:04:43 To já bych snad nepřežila. Ježišikriste, tohle byl trapas.
| Povídka Svérázná výchova je trochu mrazivou groteskou... především vzhledem k počasí, jaké vládlo v den, kdy se jeden rozzlobený podnikatel v podání Martina Dejdara rozhodl vzít zákon do vlastních rukou a velmi neobvyklým způsobem potrestat mladého nepoctivce. |
| V další povídce se diváci mohou těšit na Jiřinu Bohdalovou v roli věhlasné Znalkyně umění. Příběh s nečekanou pointou nám připomene, jak snadno se i mistr tesař utne... a jak je někdy těžké takové utnutí napravit. |
| Děj povídky Mlha přede mnou se celý točí kolem volantu a dvou starších dam ztvárněných Zdenou Hadrbolcovou a Danou Syslovou. Uvidíme, že ve dvou se to sice lépe táhne, ale když jde o řízení vozu, může to končit pořádným trapasem... |
| Ve studiu na diváky čekají zajímaví hosté a průvodce pořadem Josef Dvořák, který sám přiznává, že s trapasy všeho druhu má bohaté zkušenosti. Prožijte s námi to, co byste ve skutečnosti radši nikdy nezažili! |
| Další tři povídky z cyklu Trapasů, které na vlastní kůži zažili televizní diváci, režíroval Zdeněk Zelenka. |
