s Olgou Šípkovou, stálicí českého aerobiku

Olga Šípková se odmala věnovala gymnastice. Vystudovala sportovní gymnázium a Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Zaměřila se na učitelství, odtud pochází i její rétorická průprava, kterou později zužitkovala při moderování pořadů v České televizi. Aerobiku se začala intenzivně věnovat ve 23 letech. Stala se pětinásobnou mistryní České republiky, v roce 1995 vyhrála i evropský šampionát. Vrcholem její sportovní kariéry byl titul mistryně světa ve sportovním aerobiku v roce 1997 v australském Sydney. U cvičení stále zůstává, pod jejím vedením to můžete zkusit v několika pražských fit centrech. Je usměvavá, milá, pozitivní. Prostředí cvičících strojů zasazené do nákupního centra však nesedí Janu Burianovi. Neudělali by ti lidé líp, kdyby se proběhli venku na zdravém vzduchu nebo rozštípali hromadu dříví? Náš pořad je o dvou úhlech pohledu na tento životní styl.

Soupis tzv. nejpozoruhodnějších vět, které zazněly v BDŽ 6 o Olze Šípkové

REŽISÉR: Jste unavenej?
BURIAN: Jsem unavenej. Na to, že jdu do fitka, jsem úplně vyřízenej. 

ŠÍPKOVÁ: Ono se to pod vámi rozjede, ten pás, a vy běžíte a vyberete si trasu, jakou chcete, a dáváte si do těla.
BURIAN: Jakou trasu? Copak to běží někam s váma? Vždyť to stojí na místě, támhle akorát koukáte na televizi.
ŠÍPKOVÁ: Tak ale nebuďte k tomu stroji tak negativní.
BURIAN: Já nejsem negativní, já se jenom bojím.

ŠÍPKOVÁ: Vy jste hrozně v rozpacích, vy jste jako před prvními tanečními.
BURIAN: Ne, já jsem jako ve spárech civilizace, kde nechci bejt.

BURIAN: Já už jsem byl jednou v tělocvičně, je to asi třicet let a hrozně to tam smrdělo.
ŠÍPKOVÁ: Tady je to klimatizovaný a odvětrávaný.
BURIAN: Já jsem vám tam měl úplně fóbii, ty chlapi tam strašně funěli a všechno tam připomínalo celostátní spartakiádu. Tak na tom já jsem vyrost
.

ŠÍPKOVÁ: Já jsem si to prožila už několikrát a chodím do solárka ráda a je fajn, abyste poznal taky něco jinýho, a třeba změníte názor.
BURIAN: Je to strašná hrůza a nevim, proč to lidi dělaj, proč si sem lehaj...
ŠÍPKOVÁ: Táák... sem si dejte hlavu...
BURIAN: ...a proč si nejdou lehnout třeba někam k vodě.
ŠÍPKOVÁ: Můžu vás zavřít?
BURIAN: Zavřete mě, ale nic nepouštějte.
ŠÍPKOVÁ: Táák... dobrý... Na dvacet minut?
BURIAN: Nemůžete říkat dobrý, když jsem tady.
ŠÍPKOVÁ: Tak patnáct minut?
BURIAN: Ne, ani minutu. Otevřete to.
ŠÍPKOVÁ: Deset minut?
BURIAN: Pomoc!
ŠÍPKOVÁ: Když už tam ležíte, tak si to vyzkoušejte, vždyť je to škoda.

ŠÍPKOVÁ: Vám se zdá, že se nepodobám týhletý Olze Šípkový z plakátu?
BURIAN: No, jí se bojím, a vás ne.
ŠÍPKOVÁ: Ale houby.

ŠÍPKOVÁ: I já chodím nakupovat, ale ne že bych si ve volným čase řekla: „Fajn, jdu si prohlížet obchody!“ To je přece strašně konzumní styl života.
BURIAN: A to, co tady děláte, tady ten váš podnik, jak ho pozorujeme, to není konzumní styl života?
ŠÍPKOVÁ: Není.

BURIAN: A v čem není?
ŠÍPKOVÁ: Protože sem chodí lidé, kteří přemýšlejí sami o sobě.

BURIAN: Mně na tom vadí ta strašná orientace jenom na to tělo.
ŠÍPKOVÁ: Ale o tom mluvíte vy.
BURIAN: No dyť říkám, že mi to vadí. To já vím, že o tom mluvím.
ŠÍPKOVÁ: Ale to právě proto, že mezi ty lidi nechodíte a že jste si to nikdy nezkusil.

BURIAN: A proč nás nechcete pozvat domů?
ŠÍPKOVÁ: Nechci.
BURIAN: A proč?
ŠÍPKOVÁ: Protože tam je to jenom pro nás.
BURIAN: A co je tam takovýho, že bysme to neměli vidět?
ŠÍPKOVÁ: O to mi vůbec nejde. Já nechci, aby ten prostor byl narušenej něčím, co tam nepatří. A vy byste měl ještě takový hloubavý a ostrý otázky a mohl byste mi to tam úplně zošklivit.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2008
 P ST