PORT

Záznam chatu z pátku 30. listopadu 2001

ANONYM: „Kdyby sis moh vybrat kde by si chtel zi krome Cech??Kloky“

Petr Horký: „Dlouho jsem si myslel, že by mě to v Čechách moc nebavilo, ale naopak až teď, když cestuji, tak mě to tady baví víc a víc. Ale je to hodně dáno tím, že můžu srovnávat s tím, co je venku. Kdybych si ale přece jenom musel vybírat, byly by to Maledivy, Cookovy ostrovy nebo Nový Zéland.“

ANONYM: „Dobry den, chtela bych se zeptat, jak dlouho jste serial pripravoval, jak dlouho se natacel a taky jak jste se vubec k Thoru Heyerdahlovi dostal? Dekuju, Katka“

Petr Horký: „Ahoj Katko, na seriálu jsem pracoval spolu s partou důležitých pomocníků a přátel, asi 5 let. K Thoru Heyerdahlovi jsem se dostal díky spolupráci s Pavlem Pavlem, se kterým jsme se společne s Mirkem Náplavou z našeho sdružení Camera Incognita dohodli na tom, že Seňora Kon-Tiki navštívíme.“

DADA: „Chystá se vydání dok.Neznámá země i knižně?Je možný nějaký kontakt na Tebe? Dík za odpověď.“

Petr Horký: „Knižně to zpracovávám, Thor Heyerdahl s tím taky souhlasí, předpokládám, že na světě by knížka mohla být příští rok. A zajímá tě kontakt na mě? Jsi muž nebo žena? Každopádně se můžeš obrátit na stránky Camera Incognita, kde je na mě mail. Je to horky@cameraincognita.com , hlavně mi tam neposílej žádné viry!!!“

JAROSLAV HAVLíK: „Dobry den, Ktera z vasich cest vas nejvice zaujala a kam se v nejblizsi dobe chystate? Dekuji“

Petr Horký: „Nejvíc vzpomínám a chci se vrátit do Mongolska, na Cookovy ostrovy a na Kubu. Maledivy, které mám hrozně rád, tam máme rozdělaný několikaletý projekt, takže se tam pravidelně vracím ( aspoň zatím ). V nejbližší době se chystám do střižny, kde s Michalem Hýkou dokončujeme 3 - dílný dokument o Krištofu Kolumbovi.“

ANKA: „Dobrý den, chtěl bych se zeptat jak to vypadá s obnovením soutěže Pyramida ??? Je nějaká mořnost, že by se znovu začlo vysílat ???“

Petr Horký: „Také přeji dobrý den, to je otázka na určitě příjemné vzpomínky, na natáčení v brněnském studiu. Musím Vás ale zklamat. Aspoň pokud vím já, tak se s obnovením Pyramidy nepočítá. Ale myslím, že se shodneme, že ty 4 roky, po které se vysílala, byly prima a možná že i tady platí v nejlepším přestat.“

JERRY: „Přeji dobrý den! Chtěl bych se zeptat jestli chystáte něco do budoucna pro Českou televizi.“

Petr Horký: „Dobrý den, vlastně se na toto odpověděl v předminulé odpovědi. Právě teď dokončuji seriál o Kolumbovi a vzhledem k tomu, že mám již několik let roztočené materiály s A. C. Clarkem, Danikenem, Messnerem a s některými kosmonauty, věřím, že spolupráce s Českou televizí jen tak neskončí. A nesmím taky zapomínat na filmy, které vznikají ve spolupráci s Miroslavem Zikmundem a Mirkem Náplavou - o fenomenálním Eduardu Ingrišovi a nebo o naší společné cestě na Srí Lanku.“

JARMILA: „Dobrý den, setkal jste se také s Ing. Pavlem Pavlem, který rozhýbal sochy na Velikonočním ostrově? Budete se věnovat také tomuto tématu?“

Petr Horký: „Dobrý den, Jarmilo, s Pavlem Pavlem jsem se setkal a setkávám, myslím, že nás mohu považovat za přátele. Na Velikonočním ostrově jsme natáčeli jeden díl seriálu Neznámá Země a i když bych se tam sám rád vrátil ( protože je to fakt úžasné místo ), myslím, že další natáčení tam alespoň v nejbližší době organizovat nebudu.“

ANONYM: „Dobry den, jak se vam dari skloubit moderovani TV poradu obrazovka s natacenim dokumentu? Musite preci cestovat a potom chybet pri nataceni v Praze!“

Petr Horký: „Tohle je prima otázka, kterou mi často pokládají mí známí. Co se týká propojení moderování a režírování, většinou to není problém, protože natáčení mnoha pořadů tady v České republice se dá posunout na jiné termíny. U Obrazovky je to trošku jinak, protože tam musím reagovat na aktuální program ČT. Ale i tady platí, že vždycky záleží na dobré vůli a pak všechno jde - kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. O tomto jsme se domlouvali s dramaturgem Honzou Potměšilem už hodně dopředu a vlastně to tak funguje i v tuto chvíli, kdy Martina Vrbová odjela do světa. Schválně - kdo asi bude moderovat příští Obrazovku?“

ANONYM: „Dobry den, mam 2 otazky: Jaky je vas nejoblibenejsi zpusob dopravy a jak velky je obvykle vas tym na cestach?“

Petr Horký: „Dobrý den anonyme, tedy jedna otázka po druhé. Venku docela rád cestuji vlakem nebo lodí, ale abych řekl pravdu, nejraději už někde jsem. To samotné cestování mě moc nebere. Konkrétně třeba v letadle mě to nebaví. A druhá otázka. Jak je velký náš tým? Záleží na tom, kolik peněz se nám na natáčení podaří sehnat. Optimum jsou 3 lidi, kdy většinou to je kameraman ( Pavel Otevřel, Patrik Hoznauer, Franta Zelinka a jiní skvělí parťáci ) a Mirek Náplava jako druhá půlka sdružení Camera Incognita. Rád třeba vzpomínám na cesty, na kterých jsme byli společně s Vláďou Krocem z Radiožurnálu.“

JARMILA: „Cestujete take soukrome? A muzu se zeptat, do kterych zemi?“

Petr Horký: „Soukromě skoro vůbec, kdybych si měl vybrat, jel bych okamžitě na Madagaskar. S tím soukromým cestováním to je docela legrace, protože v jednom rozhovoru se pan novinář hrozně divil, když jsem řekl, že bych někdy chtěl jet na dovolenou.“

ANKA: „A připravujete se moderovat nějaký další pořad, kromě Obrazovky a onoho country občasníku, na jehož názevsi momentálně nemůžu vzpomenout ???“

Petr Horký: „Ten country občasník se jmenuje Aport a měl by se vysílat každý měsíc. Ne? V tuto chvíli se nic dalšího moderovat nechystám, ono to taky vychází z toho, že zatímco náměty na natáčení a cesty si vybírám sám, k tomu moderování mě někdo musí pozvat. A to zase chápu, že začínat spolupráci s moderátorem, který je pořád někde pryč, nemusí být jednoduché.“

JARMILA: „Mate tremu, kdyz se setkavate s takovymi lidmi jako je A.C.Clark?“

Petr Horký: „Dřív jsem míval, teď už skoro ne. Většinou, když už taková osobnost jako je třeba Clark souhlasí s tím, abychom se potkali, tak už toho o sobě už docela hodně víme ( i když zrovna s tím Clarkem to bylo hodně napínavé, o tom píšeme společně s Mirkama Zikmundem a Náplavou v naší knížce Sloni žijí do sta let ).“

FRANTA: „Dobry den. Docela by me zajimalo, jak probiha nataceni zaberu, kde je napriklad videt, jak odjizdite lodi nekam pryc a domorodci vam mavaji... to se pak pro kameramana vracite a odjizdite naostro znovu?“

Petr Horký: „Jo jo, je to tak. A s tímhle úhlem pohledu se, Františku, na dokumentární filmy určitě dívej, protože se ti odkryjí úplně nové souvislosti. Takhle jsem se například bavil se Stevem Lichtagem o tom, kdo natáčel dramatickou scénu, ve které žralok útočí na potapěče v železné kleci, když celá scéna je snímána z volné vody?“

FRANTA: „Jste vegetarián? Co si myslite o vegetarianstvi?“

Petr Horký: „Vegetarián nejsem, myslím si, že každý může jíst, co chce, a tak stejně nikdo nemusí jíst, co nechce. Já osobně to beru tak, že se nechci připravovat o některá potěšení, která mi svět nabízí, jenom jde o to, abych si na ně příliš nezvykl. Zrovna s tím jídlem mám pocit, že víc žiju, abych jedl, než jím, abych žil. Zrovna teď tady u počítače dojídám oběd a vymýšlím, že by to chtělo sladkou tečku.“

ANONYM: „Zdravím z Kolína. Co jste si z vašich cest a setkání s lidmi na celém světě odnesl (myslim duchovne :o)))? Zmenilo vas to nejak?“

Petr Horký: „Ahoj do Kolína! Odnesl jsem si toho strašně moc a člověka to opravdu hodně změní. Obzvlášť, pokud jsme z tak malé země. Myslím si, že by vůbec nebylo od věci, kdyby se třeba místo vojenské služby povinně muselo dva roky cestovat a starat se sami o sebe. Ty cestuješ? A změnil ses nějak?“

ANONYM: „Můžete nám napsat nějakou veselou příhodu z natáčení?“

Petr Horký: „Můžu. Chcete nějakou slyšet?“

PAVEL D.: „Take by se mi libilo cestovat po celem svete za erarni penize... Jak to mam udelat?“

Petr Horký: „Přesně to jsem si říkal před 5 lety a rozhodl jsem se, že přijdu na to, jak to udělat. Myslím, že to vím a nijak se s tím netajím. Už jsem řekl v několika rozhovorech a teď to řeknu rád znovu. Jde o to, přijít na takové téma a takový projekt, aby se mohlo podařit najít takové partnery, kteří by chtěli uskutečnění napomoci. Jde tedy hlavně o dvě věci: mít ten nápad a potom to tak dlouho zkoušet, až se to povede. Většinou to netrvá déle než jeden rok. S kým jsem se ale často bavil, tak se jim nechtělo kvůli jedné cestě rok pracovat. Pavle, držím Ti palce, aby pokud se rozhodneš, ta lhůlta byla kratší a abys vydržel. Kam chceš jet?“

JARMILA: „Jak se vám daří skloubit soukromý život s takovou pracovní vytížeností? Jste ženatý? Máte děti? Pokud ano, co na to manželka? Berete jí někdy sebou?“

Petr Horký: „Děti nemám, ženatý nejsem, mám přítelkyni, která pro moji práci má poměrně vzácné pochopení, protože skutečně se to se soukromým životem kloubí dost těžko. I když asi před týdnem mi produkční, se kterou spolupracuji, řekla: "Jé Petře, s vámi to bude perfektní, až se oženíte, vy budete pořád pryč a žena od vás bude mít doma pokoj!"“

ANONYM: „Dobrý den. Jak budete trávit Vánoce? Helena“

Petr Horký: „Vypadalo to, že je letos strávím na Borneu, kde mám výborné kamarády u města Sandakan, ale protože se nám nahrnula spousta práce tady v ČR, do konce roku se nikam nechystám a dokončuji, co jsem rozdělal. Konkrétně na Štědrý den budu doma s maminkou, protože posledních 5 let už jsem na Vánoce častěji venku než v republice.“

FRANTA: „Jakou posloucháte hudbu. Když moderujete country magazín - opravdu máte rád country? Nevypadáte na to...“

Petr Horký: „A na co vypadám, Františku?“

ANONYM: „ANO!!! Chceme veselou příhodu!!!“

Petr Horký: „Páni, to je průšvih, mě zrovna teď žádná nenapadá. Odkud má být?“

FRANTA: „Vypadáte normálně! Ale klidně se přiznejte...“

Petr Horký: „Pokud si vzpomínám, tak ta otázka byla na muziku, že? Ne na nenormálnosti, naštěstí. Tedy, country, folk a trempárny si klidně rád poslechnu, žánrově se ale moc neomezuji. Moc rád poslouchám Petera Gabriela ( loni jsme se potkali a možná mi dovolí použít některé jeho skladby! ) a baví mě i etnická hudba, někdy si pustím i vážnou hudbu. Protože ale taky nemám rád ty, kteří tvrdí, že poslouchají všechno, uzavřu to tím, že mám rád Gabriela, Waitse, Janáčka.“

ANONYM: „Veselá příhoda: to je jedno, třeba s domorodými dívkami na Tahiti...“

Petr Horký: „Nebude to přímo Tahiti, tam už je těch turistů příliš, a tak se tam moc nečekaných veselých historek neodehraje. Bude to kousek na západ, ale v tichomoří zůstaneme. Ono se to týká těch polynéských obyvatel všech. Je pravda, že hrozně rádi tančí a zvýrazňují všechno, co na sobě považují za hezké nebo vzrušující. Jednou jsem se ocitl v takové zapadlé tichomořské hospůdce, kde místní zrovna měli zábavu nebo merendu. Tančili tam muži i ženy snad všech věkových kategorií a erotika opravdu jiskřila ve vzduchu. U toho jiskření ale zůstalo. Nikdo s nikým nepřekročil hranici toho krásnýho tanečního vzrušení, když jsme šli potom nad ránem všichni domů. Vždycky mě to napadne, když jedu někdy v noci třeba kolem diskotéky a na ulici se dějí věci, které nenajdete snad ani na internetu.“

ANONYM: „Dobrý den. Píšete, že chystíte dokument o fenomenálním Eduardu Ingrišovi. Asi jsem ignorant, ale neznám ho. Kdo to je?“

Petr Horký: „Milý anonyme, díky za tuto otázku. Klidně přiznám, že tak před 3 lety jsem o Ingrišovi taky nevěděl vůbec nic. I když trošku ho známe všichni - on totiž kromě jiného složil písničku Teskně hučí Niagára. To bylo ve 40. letech, kdy ještě žil v ČR. Byl to velmi úspěšný skladatel a dirigent. Potom odjel do Brazílie, procestoval Amazonku proti proudu až do Peru, tam si založil fotografické studio - seznámil se s Thorem Heyerdahlem a sám uskutečnil dvě plavby na vorech Kantuta 1 a Kantuta 2 po stopách expedice Kon-Tiki. Natáčel jako kameraman pro Hollywood, seznámil se s Marilyn Monroe, Johnem Waynem a dalšími hvězdami. Dokonce byl i nominován na Oskara. Když Hamingway točil Stařec a moře, požádal Ingriše o spolupráci. V Peru Ingriš byl dirigentem Státní filharmonie a dokonce i dirigoval koncert, kterým v Peru vůbec začínalo televizní vysílání. Ingriš zemřel začátkem 90. let v Kalifornii. Loni se nám společně s Miroslavem Zikmundem, Mirkem Náplavou a Vladimírem Krocem podařilo zachránit archiv, který po Ingrišovi zůstal a dovezli jsme jej do ČR. Za sebe můžu říct, že mi lezly oči z důlků, když jsem postupně zjišťoval, co všechno Eduard Ingriš za ten svůj jediný život dokázal. Je to k neuvěření, že?“

ANONYM: „Jake jste zazil nejextremejsi reakce na pritomnost kamery pri na nataceni? (kladne i zaporne). Diky. Pan Blaha“

Petr Horký: „Ono těch záporných reakcí na kameru není zas tak moc. Tady jde o to, že mým stylem práce je nejdřív se s místními lidmi seznámit, dostat se na úroveň jakési vzájemné důvěry a až potom začít natáčet. Myslím, že i když Vás třeba na narozeninách začne natáčet někdo úplně cizí, nebude Vám to moc milé, ale pokud to bude nějaký kamarád, klidně budete i přemýšlet, jak mu pomoci, jak mu vyjít vstříc. Abych ale odpověděl na otázku, asi nejnapínavější to bylo na pěším hraničním přechodu z Dominikánské republiky do Haiti. Tam jsme točili pohraničníky a vůbec atmosféru každodenního otevírání a zavírání přechodu. Protože tudy vede pašerácká stezka některých jihoamerických drogových mafií, s kamerou jsme to tam neměli jednoduché. Špatně se natáčí i v centru Colomba, protože srí-lanští vojáci vás v oblasti sebevražedných útoků hned považují za teroristu, který si připravuje svojí příští akci. Ale i tady platí, že všechno je napřed o lidech a až potom o problému.“

VáCLAV: „Dobrý den Petře. Populárně naučné pořady sleduji zřídka. Ale zdá se mi, že náš nejznámější objevitel, ten co rozchodil sochy, Ing. Pavel Pavel je již nějaký čas z dosahu médií. Usnul na vavřínech nebo hloubá nad další nevyjasněnou záhadou minulosti?“

Petr Horký: „Dobrý den, Václave. Jsem si jist, že Pavel Pavel na vavřínech neusnul a myslím, že i z médií úplně nezmizel. Jde o to, že nejvíc se o člověku vždycky mluví, když dokončí nějaký projekt, když ho prosadí. A to v případě Pavla Pavla bylo v roce 1986. Od té doby vytvořil např. i teorii o Stonehange a v současné době kromě toho, že má firmu na stěhování těžkých břemen ( to je vzhledem k sochám Moai docela sympatická návaznost, že? ) a pracuje ve Strakonicích ve vedení Magistrátu, má také velice zajímavou teorii na stěhování kamenných monolitů přes jezero Titicaca.“