FameLab
4. 5. 2012
FameLab je zábavná soutěž pro mladé vědce a vědkyně, která jim nabízí šanci zlepšit svou schopnost vědu popularizovat. Tato soutěž, kterou organizuje Britská rada, si zároveň klade za cíl přinést publiku aktuální ukázky toho, čím se současná věda zabývá. Soutěže se mohou zúčastnit studenti, studentky, vědečtí a pedagogičtí pracovníci starší 21 let, pracující nebo studující v České republice v oblasti matematiky, medicíny, technických oborů a přírodních věd. Zavítáme nyní na druhé oblastní kolo.
Zlín a Baťova vila. Před rokem se sluníčkem, letos mírně deštivá. I letos se cílem naší zdejší návštěvy stalo moravské kolo soutěže mladých vědců – FameLab. Duše toho všeho v akci. Dáša Sephton z Britské rady provádí poslední instruktáž osmi účastníků zlínského kola FameLabu.
Ing. Pavel Velev, výkonný ředitel, Nadace Tomáše Bati, Zlín: Ten Baťův genius loci tady pořád je, tak ho zkuste využít.
Přichází první vzácný host dnešního odpoledne – světoznámý cestovatel Miroslav Zikmund. A zlínský FameLab začíná.
Ing. Pavel Velev, výkonný ředitel, Nadace Tomáše Bati, Zlín: Dělá mi to velkou radost, že vás tady mohu všechny v Baťově vile přivítat u této příležitosti. Cítím, že nám tady vzniká v podstatě tradice.
Vítáni jsou vzácní hosté FameLabu: Dr. Alena Gajdůšková, místopředsedkyně Senátu Parlamentu České republiky a cestovatel Ing. Miroslav Zikmund. Pro jistotu ještě připomínáme, že FameLab je mezinárodní soutěž, jejímž prostřednictvím mladí vědci mohou srozumitelným a zábavným způsobem seznámit širokou veřejnost s tím, na čem pracují.
FameLab vznikl roku 2004 ve Velké Británii. U nás jej pořádá British Council za přispění Nadace Karla Janečka, Nadace Tomáše Bati a Občanského sdružení Adeto. A je tu porota: Profesor Václav Pačes, náš přední genetik, Mgr. Martina Mašková, redaktorka Českého rozhlasu a konečně náš Michael.
Je čas pro prvního soutěžícího. Přichází Michal Setnička, doktorand z Univerzity v Pardubicích. Tyto struktury nepředstavují hlavolamy, ale zvláštní chemické látky.
Michal Setnička: Je to jedna z dvou set struktur hlinitokřemičitanů, neboli zeolitů. Samozřejmě znají to hlavně zde přítomné hospodyně. Neboť tento materiál se používá v pracích prášcích, kde nahradil fosfáty a souží ke změkčování vody.
Zeolity mohou působit i jako nepatrná síta pro dělení molekul. Michal však vyvíjí metody, jak vyrobit látky podobné zeolitům uměle.
Michal Setnička: … přidáme zdroj křemíkových tetraedrů, zdroj tetraedrů hliníku, zalijeme to vodou případně nějakým organickým činidlem …
… a tuto směs nechá v papiňáků – tedy autoklávu – reagovat. Vzniklé plátky zeolitů podobně jako vafle nejsou spojeny. Michal je oddělí pomocí organických molekul a získá tak pláty zeolitu. A ty už poslouží jako podklad pro reakce velkých organických molekul.
Prof. V. Pačes: A je možné připravit tyto polymery, kde se kombinují jak anorganické, tak organické …
Po vystoupení soutěžícího, omezeném délkou tří minut, následuje palba otázek od poroty.
Mgr. M. Mašková: Jak dlouho to v té vaší kuchyni trvá, než ty vafle připravíte?
Michal Setnička: Záleží na tom, jaká je to struktura. Nějaké trvají několik hodin, ale jsou popsány struktury, které se vaří třeba i týden.
Na minipódium nastupuje soutěžící číslo dvě – Jan Klusák z Ústavu fyziky materiálů Akademie věd.
Tereza: … vaše koníčky jsou: stolní tenis, příroda, máte tři děti, které vybarvovaly obrázky pro vaše vystoupení.
Jan Klusák: To se třeba dozvíte z novin, že letadlo spadlo v důsledku porušení při únavě materiálu. A říkáte si: copak se ten hliník může unavit? Už za císaře pána …
Ano, Honza vypráví o únavě materiálů a lomové mechanice.
Jan Klusák: … pro vodu, až se ucho utrhne.
Napjatě jej sledují i Honzovi dva synové, kteří mu pomáhali s malováním obrázků.
Jan Klusák: Tak jak vidíte, tady už do toho vcházejí nějaké fyzikální jevy. Abyste věděli, že kulatá okénka v letadlech a v tramvajích jsou ne proto, aby to bylo pěkné, ale proto, aby se z těch rohů okýnek nešířily trhliny, aby tam nevznikalo porušení. Anebo aby až budete unaveni po takové přednášce, že vás už ani nohy neunesou, tak si můžete vzít oplateček a jedním ladným pohybem, využijete-li těch zoubků na okraji obalu, porušíte jak obal, tak celou únavovou přednášku.
Prof. V. Pačes: To byl hezký úvod, ale přece jenom bych býval rád tam slyšel nějaké vaše výsledky, třeba vašeho výzkumu.
Zaznívají první kritické připomínky poroty k obsahu vystoupení.
Soutěžící číslo tři – Jana Štefelová, přijela z Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity. Jejím tématem jsou podivuhodné aerogely.
Jana Štefelová : … Protože pokud je sušen volně na vzduchu,
tak porézní síť má tak trochu poruchu.
A na to, jak dlouho se kutila,
při pobytu na vzduchu se zbortila.
No a to naštve, protože když je skoro hotovo,
gel se může vyhodit a začít nanovo.
Díky tomu aerogely dobře fungují v biomedicíně, v kosmetice nebo jako izolační materiál.
A když jsou zpyrolyzované, mají i elektrotechnický potenciál.
Jistě jste si všimli – celé Janino vystoupení bylo ve verších!
Tereza: Shakespeare plesá v hrobě. A teď uvidíme, jak zaplesá porota.
Mgr. M. Mašková: Co když se to zase opětovně dostane do styku s vodou?
Zatímco první dva porotci se věnují vědě – Michael, rodák ze Shakespearovy země, zareagoval.
Michael: Musím říct, že to je asi poprvé, co jsme měli takový básnický rozměr v tom taky. Takže taky děkuji za něco nového.
V pořadí čtyřku si vylosovala Jitka Žlůvová z brněnského Biofyzikálního ústavu Akademie věd.
Tereza: Molekulární základy antifeminismu a vaše koníčky …
Ano, poněkud neobvykle nazvala Jitka své povídání z oboru evoluční biologie.
Jitka Žlůvová: … že muž je mužem, se nazývá ypsilon a je to velmi malý chromozom. V průběhu svého vývoje vlastně ztratil většinu genů, které kdy měl. A některé ženy tvrdí, že mezi těmito ztracenými geny se nachází i jeden strašně důležitý – a to je gen pro sklápění prkénka na záchod. Ale muži nejsou méněcenní, protože dokážou se svým chromozomem Y dělat takové věci, které s ním ženy nedokážou. A navíc, pokud si dlóóóuho počkáme, tak se muži jsou schopni zbavit i starého harampádí.
Poněkud jízlivě končí svou velmi zajímavou přednášku Jitka.
Prof. V. Pačes: Ačkoli ten chromozom Y je takový mrňavý camfrňousek jenom, …
Profesor Pačes nezapře náruživého genetika.
Prof. V. Pačes: … ženy nemají a tím pádem – co se té informace týče – se říká, a je to nesmysl, že jsou muži něco lepšího. O jaký gen jde?
Jitka Žlůvová: Myslíte jako SRw, sex terminující gen? Ano samozřejmě mají ho.
I Jitka pospíchá do zákulisí. Žádná erotika, jde o předávání bezdrátového mikrofonu.
S číslem pět přichází Tomáš Zelenka. I jeho domovskou institucí je chemie na Ostravské univerzitě.
Tomáš Zelenka: … u sebe v laboratoři. Otevřel jsem mikrovlnku, čapl gely dovnitř, zavřel, pro jistotu vzal hasičák, ale ten se mi do kbelíčku zas nevešel, jo. Nastavil jsem program pizza a sušil. Povrch stejný, ale ne dva dny, ne jeden den. Půl hodiny. Dost dobré.
Prof. V. Pačes: Co je teda předmětem vaší práce?
A porotci opět hledají původní autorské myšlenky a náplň práce soutěžícího.
Mgr. M. Mašková: … pomáhá ten velký vnitřní povrch?
Tomáš Zelenka: My na Ostravsku, my sorbujem. Takže ono to nachytá, ten „bordel“.
Tereza: Název jeho vystoupení je „Naprší a vsákne“.
Se šestkou přichází jediný geolog z týmu soutěžících, Pavel Pracný z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
Filip: Teda vy jste vysoký …
Pavel všechny v sále vyvedl z omylu, že známe už vše o tak obyčejné kapalině, jakou je voda. Otázka zní: Co se děje s dešťovou vodou v půdě?
Pavel Pracný: My jsme zjistili, že po dešťových událostech v tom rozvodněném potoce teče voda, která není naředěna deštěm, ale naopak stále obsahuje hodně minerálů. Proto jsem si v laboratoři pořídil obrovský model, obrovské akvárium, naplněné skleněným pískem, kde jsem modeloval srážky a pomocí barevného stopovače jsem sledoval, kudy ta voda proudí. Odkud kam a za jakých podmínek. Hledal jsem odpověď na otázku, proč se po dešti uvolní rychle hodně vody, která obsahuje hodně minerálů. No a dospěl jsem k závěru, že v pozadí může být mechanismus, který je stejný, jako u této stříkačky. Tak jako v této stříkačce zatlačím na píst, vstříkne voda, tak stejně když se vsakuje voda do podzemí a tlačí před sebou vzduch, který nemá kam uniknout, ten tlačí na podzemní vodu, která se může uvolnit pouze tím, že bude více vytékat do pramenů nebo více prosakovat do koryt. Tak způsobí právě ten rychlejší odtok.
Michael: Proč by bylo překvapení, když destilovaná voda padá, ale když je v kontaktu se zemí, očekával bych, že by okamžitě rozpouštěla různé minerály.
Pavel Pracný: To překvapení je v tom, že ta voda po dešti, protože se nám po dešti rozvodní potok, že ta voda právě není naředěná. Že se nenaředí těmi srážkami, ale naopak že se odněkud uvolní velké množství vody, která je už mineralizovaná.
Ano, i pro Michaela byl stěží pochopitelný mechanismus Pavlovy injekční stříkačky, tedy že dešťová voda působí jako píst, který vytlačí na povrch spodní, mineralizovanou vodu.
Název jejího vystoupení, protože to je žena, je „Pohádka o sorpci anebo zkrocení zlého olova“.
Petra Veselá: Za devatero uhelnými doly, …
… začíná svou pohádku Petra Veselá. I ona patří do trojice, která zastupovala Přírodovědeckou fakultu Ostravské univerzity.
Petra Veselá: … řeka jménem Průmyslovka, olovo. Nebylo to lecjaké olovo, ale olovo zlé. Do vody ho vypouštěla třeba továrna na výrobu olověných akumulátorů. To olovo ve vodě se mělo náramně dobře. Vše živé se ho totiž bálo. Co si to olovo o sobě myslí, takhle všem škodit. To tak nesmíme nechat. Jsem sice jen sloučenina resorcinolu a formaldehydu, ale že jsem pak prošel pyrolýzou, zahřívali mě tak, až jsem zčernal, tak se ze mne stala látka podobná třeba uhlí. No a uhlí, to už s olovem mnohokrát bojovalo a bylo celkem úspěšné. Jé, podívejte, olovo se nachytalo na dobře dostupná aktivní místa s dusíkem. A v řece už zbyla jenom čistá voda. Ale nemyslete si, mě olovo neotráví. Já ho totiž dokážu ze sebe dostat – regenerovat se.
Michael: Petro, máte krásné zuby. Jestli můžeš trošku víc říct o tom, jak se pak vyloví z vody, jak se vyčistí, jak se…
Michaelův kompliment byl jen úskokem před dalším kolem „dotěrných“, odborných otázek.
Prof. V. Pačes: … navěšen do toho aerogelu?
Petra Veselá: On se tam přidává.
Prof. V. Pačes: On se tam přidává k tomu až po té pyrolýze?
Petra Veselá: Ne ne ne, přidává se na začátku.
Poslední, osmý na řadě je Jiří Kubásek z brněnského Centra výzkumu globální změny Akademie věd.
Filip: … jak složitá je cesta elektrikáře k vědci …
Jiří Kubásek: No tak poměrně jednoduchá. Prostě uvědomil jsem si, že bych se rukama neuživil a že jsem poměrně chytrej, no tak jsem šel studovat, že jo. Rostliny s pumpou neboli C4 rostliny. Znáte je? Já myslím, že jo. Tady na jaře – lepší se mi nepodařilo sehnat, Když tak potom můžu poslat kolovat. Jsou to tedy rostliny, které mají koncentrační mechanismus, který pumpuje CO2 směrem k enzymu rubilo, který přijímá CO2 tak, jako to dělají všechny ostatní rostliny.
Prof. V. Pačes: Co konkrétně vy jste dělal. Zatím jste nám řekl takový úvod a o vašem vlastním výzkumu jste neříkal nic.
Jiří Kubásek: Možná jsem špatně studoval ty podmínky, ale já jsem v těch propozicích nenašel, že by člověk musel prezentovat, popularizovat vlastní výzkum.
Prof. V. Pačes: Propozice jsem tedy nečetl, ale ve skutečnosti všichni to takhle pojímali. Nevím, je to v těch propozicích, nebo ne?
Soutěžní klání je za námi. Zatímco diváci se rozhodují, komu ze soutěžících dají svou diváckou přízeň, porota zaníceně debatuje o úrovni jednotlivých vystoupení a kterých pět z osmi vybrat do národního kola Famelabu. V závěru soutěžního maratónu se znovu objevila nejasnost v zadání soutěže. Porotci se přesto shodli: soutěžící by měli popularizovat nejen svůj vlastní obor, ale také výsledky své práce. Všichni dostávají upomínku na svou dnešní účast.
Prof. V. Pačes: Chtěl bych říci, že jsme měli těžký výběr.
Už tuto neděli 6. května večer v Praze v Dejvickém divadle proběhne národní kolo Famelabu. Ze Zlína do Dejvic postupuje tato pětice. A vítěz národního finále pojede reprezentovat Českou republiku v mezinárodním finále FameLabu do anglického Cheltenhamu v polovině června.
Autor: Vladimír Kunz