Robot s lidským dotykem
17. 6. 2011
Humanoidní roboty, jak je známe z nespočetných sci-fi filmů, už k nám sestupují ze stříbrného plátna. Než se však stanou našimi pomocníky a společníky, musí se naučit pohybovat v lidském světě a jemně zacházet s křehkými předměty. Evropští vědci proto vyvíjejí robotické dítě iCub, které používají k výzkumu kognitivních úkolů. Do konečků prstů a dlaní zabudovali hmatové senzory, které umožní citlivý úchop. Roboty sestrojené v italském Technologickém institutu jsou tak pokusnými morčaty v projektu zaměřeném na dodání pátého smyslu robotům – hmatu.
Humanoidní roboty se už brzy stanou našimi pomocníky a společníky. Nejdříve se ale musejí naučit pohybovat v lidském světě a zacházet s křehkými předměty.
Alexander Schmitz, Ph.D. student, Technologický institut v Janově, Itálie: Toto je robotické dítě iCub, a používáme ho k výzkumu. Do konečků prstů a do dlaní jsme mu zabudovali taktilní senzory. Robot pak díky tomu kelímek uchopí velmi jemně.
Pomocí umělé kůže robot změří a ovládá tlak vynakládaný prsty – i když je jeho ruka natolik silná, že by plastový kelímek snadno rozdrtila. Vědci totiž uvažují o robotech jako pomocnících i společnících v domácnostech. Proto jim také chtějí vložit schopnost vyjadřovat pocity. Tady učí roboty rozlišovat mezi přátelským poplácáním a nepřátelským úderem.
Kerstin Dautenhahn, profesorka Umělé inteligence, Univerzita v Hertfortshire: Robot Kaspar je určen pro komunikaci s lidmi. Jeho chování má vyzývat ke hraní. V oblasti léčby autismu mu můžeme vtělit scénáře vhodné pro dotykové interakce.
Autistické děti, které mají obtíže ve styku s lidmi, by se mohly s roboty cítit lépe, protože mají předvídatelné reakce. Děti pak snáze pochopí, jak by měly mezilidské vztahy fungovat.
Ben Robins, výzkumný pracovník, Univerzita v Hertfortshire: Chceme, aby Kaspar buď podporoval, anebo odrazoval určité dotykové chování dětí. Když dítě například robota lechtá, uvidí příznivou reakci.
Když je ale k robotu hrubé, ten ho svou reakcí odradí. To vše spouští kousky umělé kůže propojené s počítačem, který vyhodnocuje vzorce dotyku.
Ze Ji, výzkumný pracovník, Univerzita v Hertfortshire: V každém kousku kůže máte 72 senzorů, a když se ho dotknete, vidíte tlakové body na obrazovce. Pokud zatlačíte více, intenzita červené barvy se zvýší.
Zároveň je důležité vědět, co lidé skutečně od robotů očekávají. Zanedlouho jich totiž budou milióny.
Robot Kaspar: By, by, see you next time.
Roboty vděčí za své schopnosti dotykovým senzorům. Patří k jedné z mnoha technologií, které se tu testují.
Giorgio Metta, vedecký pracovník, Laboratoř kognitivních humanoidů, ITT, Janov: Toto je soubor senzorů, které fungují podobně, jako dotykové obrazovky na našich iPhonech. Rozdíl je v tom, že kůže se ohýbá, takže se musí vyrobit z poddajných materiálů.
Trojhranné senzorové prvky lze připevnit na velké plochy těla robota. Jsou pokryty silikonovou pěnou a měří rozdíly v tlaku. Ale pokud se navíc přidá zrak – schopnosti robota se znásobí. Hra s míčem vyžaduje složitou koordinaci očí a ruky.
Lorenzo Natale, vedoucí týmu, Laboratoř kognitivních humanoidů, ITT, Janov: Robot využívá informace o barvě a tvaru předmětu. Poté vypočítá umístění středu míče a jeho velikost. Určí vzdálenost, namíří tam ruku a míč uchopí. Dotyková zpětná vazba napoví, kdy zase míč pustit.
Kůže robota se ještě bude muset značně zdokonalit, než skutečně napodobí složitou lidskou kůži. Další vývoj ale zcela určitě umožní robotům zaujmout bezpečné místo v neustále se měnícím lidském světě.
Autor: Šárka Speváková