Chemie lásky
10. 6. 2011
Co je to láska a proč milujeme? Už celá tisíciletí hledají básníci, pěvci, filozofové, ale především sami "postižení", tedy zamilovaní, na tuto otázku odpověď. Chcete znát pravdu? Otevřená, tvrdá a nesentimentální fakta zazní z úst chemika Michaela. Všechny ty řečičky o hlubokém citu, touze a citech drásajících srdce, to vše jsou jen dovedně a "promyšleně" nastražené a použité nástroje, jimiž nejen nás, ale všechny živé organismy na této planetě dokonale ovládá jediná gigantická molekula života, DNA.
Michael: No jo, romantika. Ale je máj. A máj je měsíc lásky. Čas touhy pro mnoho mladých i starších zamilovaných. Je to období, kdy láska je doslova ve vzduchu.
Michael: But what is love? And why do we ‘feel’ it? Well that’s a question that poets, song writers and philosophers have being trying to answer for thousands of years, and continue to do so. Here’s one of my favorite attempts at rationalizing love. It’s by Woody Allen.
Ale co je láska? A proč ji pociťujeme? Na tuto otázku se básníci, písničkáři i filozofové pokoušeli odpovědět po tisíce let. A zkoušejí to stále. Tady je jeden z mých oblíbených pokusů o vysvětlení lásky. Je od Woodyho Allena.
Tereza: Kdo miluje, trpí.
Aby se zabránilo utrpení, člověk nesmí milovat.
Potom ovšem trpí tím, že nikoho nemiluje.
Proto, kdo miluje, trpí, a kdo nemiluje, trpí taky.
Filip: Když štěstí je láska, pak pokud chcete být šťastný, musíte trpět.
Ale utrpení dělá člověka nešťastného.
Proto, chcete-li být nešťastný,
tak musíte milovat,
nebo musíte milovat utrpení,
nebo trpět z příliš mnoho štěstí.
Tereza: To bylo všechno.
Michael: Woody Allen dokonale popisuje paradoxní a zmatenou povahu lásky. Skutečnou příčinou, proč o lásce vzniklo tolik básní, písní, filmů a příběhů, je fakt, že lásku pochopit je obtížné. Proto dnes podstatu lásky probádáme pronikavýma očima chemie.
Tereza: A začněme třeba otázkou: Co mají tyto listy, tahle zvířata a já společného?
Tereza: Vazeb může být několik. Nás ovšem zajímá to, že v každém z těchto organismů, v každé jejich buňce, najdeme molekulu DNA. A nejde o mě nebo o list. Jde o to, že veškerý život na Zemi má svou DNA.
Michael: Hlavní úlohou DNA je, že funguje jako informační databanka. Obsahuje genetické instrukce pro vývoj a fungování všech známých živých organismů.
Tereza: A my se na molekulu DNA můžeme podívat pouhým okem. V našem případě to bude kuřecí DNA, kterou budeme extrahovat z jatýrek.
Michael: Extrahování DNA.
Filip: Ne, nejde o žádnou mimořádně náročnou metodu. Nejprve rozpustíte obyčejnou kuchyňskou sůl ve vodě. Tento roztok pomůže uvolnit DNA z jaterních buněk, kde je vázána na další bílkoviny.
Tereza: Každá hospodyňka někdy škrábala jatýrka na knedlíčky.
Filip: Ano, pečlivá práce s vidličkou mechanicky naruší kompaktní tkáň jater a dokonce i stěny jaterních buněk.
Tereza: A solný roztok má volné pole působnosti. DNA se pomalu vymaňuje z tukových membrán buněčného jádra, kde se až dosud ukrývala.
Filip: Připravíme si lázeň teplé vody. Asi kolem šedesáti stupňů. Zvýšená teplota napomáhá v rozpouštění buněčných membrán. DNA se tak snadněji uvolní.
Tereza: Pro další krok potřebujeme filtrační papír. Vám úplně postačí filtr do kávovaru.
Filip: Filtr pečlivě umístíme do nálevky.
Tereza: Z vlastních zkušeností při natáčení víme, že s tímto filtrem, který oddělí roztok DNA od směsi rozšlehaných jater, se musí zacházet opatrně. Může se totiž snadno protrhnout.
Filip: Do nálevky nalijeme směs a necháme filtrovat.
Tereza: Ano, v téhle tekutině jsou zatím zcela neviditelné dlouhatánské řetězce molekul DNA.
Michael: Já jdu pro alkohol.
Filip: Stačí jen málo „jaterního roztoku“ DNA, do něhož velmi zvolna naléváme zchlazený etanol. Molekuly DNA jsou sice rozpustné ve vodě, ale v alkoholu se srážejí. Čím chladnější alkohol, tím lépe se srážejí.
Tereza: Konečně. Na rozhraní jaterního roztoku a alkoholu se objevuje zakalená vrstvička. Během chvilky se začíná měnit na zřetelné chuchvalce.
Filip: To jsou smotaná vlákna molekuly života – oné slavné DNA – dvoušroubovice deoxyribonukleové kyseliny. Kdybychom rozvinuli její vlákno z jediné lidské buňky, dosahovalo by neuvěřitelné délky dvou metrů.
Tereza: Tak a tady vidíme krásnou molekulu DNA kuřátka. Prosím tě, tenhle ten bílý chrchel, proč zrovna tohle je ta molekula, která kóduje všechen život u nás na Zemi?
Michael: Proč? Well, DNA is the molecule, life’s number one molecule. Because it can do the very important function. It can make a copy of itself. DNA is a continuous cycle of rebirth through self-replication.
DNA je paní molekula. Molekula číslo jedna pro život. Protože umí vykonávat velice důležitou funkci. Dokáže kopírovat sama sebe. Je to neustávající cyklus znovuzrození prostřednictvím replikace.
Tereza: Dobře, ale co to má společného s láskou?
Michael: Na to, lásko, přijdeme.
Filip: Množící se bakterie. Replikace DNA v akci. Život v akci. Informace života se sama šíří do okolí.
Tereza: Tento proces nazýváme nepohlavní rozmnožování. Začíná jedním jedincem, který vytváří své přesné kopie. Tento způsob rozmnožování funguje dobře.
Filip: Alespoň až do okamžiku, kdy se stane tohle … Tak se DNA setkala s prvním problémem.
Tereza: Produkovat množství svých dokonalých kopií jde docela dobře, když máte dost potravy, požadované životní podmínky a nehrozí žádné nemoci.
Filip: Když se ale všichni tito jedinci octnou v podmínkách nepřátelských, jsou stejně bezbranní a zranitelní.
Tereza: Jediná nemoc by mohla zničit celou populaci! DNA potřebovala řešení.
Filip: Jednou, před mnoha sty milióny let, se to řešení na této planetě objevilo. „Smíchejte genetický materiál mezi dvěma jedinci!“
Tereza: Tento postup do genů přináší ohromné množství náhodných změn, pořádně promíchá genetický fond života. Umožnil, aby se objevil mechanismus výběrové adaptace.
Filip: Teoreticky je to úžasné, jenže praktické využití má háček. Musíte nějak motivovat dva jedince, aby se sblížili natolik, aby mohli svůj genetický materiál smíchat.
Tereza: Při výměně genetického materiálu se rostliny musejí spoléhat na vítr nebo tuto prácičku přenechají hmyzu.
Michael: Pro většinu zvířat je však intimní spojení nezbytné. Chemické dobrodružství lásky začíná u těchto dvou chemických látek.
Filip: U mužů testosteron a u žen estrogen.
Michael: Zajímavé je, že zatímco tyto dvě látky působí na lidské tělo jinak, svou strukturou jsou si podobné.
Filip: Naše tělo je vyrobí ze stejné výchozí suroviny. Světe, div se, z cholesterolu.
Michael: Testosteron and estrogen initiate the process of love, of DNA mixing. They kick-start lust. Afterwards into our brains are released a series of chemical compounds, called monoamines: serotonin, dopamine, noradrenaline, phenylethylamine. These chemical compounds tell my brain that I’m on the right track.
Lásku, smíchání DNA spouštějí testosteron a estrogen. Nastartují touhu. Poté se do našich mozků uvolňuje sada chemických látek, zvaných monoaminy: serotonin, dopamin, noradrenalin, fenyletylamin. Tyto látky mému mozku sdělují, že jsem na správné cestě.
Filip: Jednoduše řečeno: “To není špatné. Dej mi víc!“
Tereza: Začíná úžasné chemické divadlo. Do této velké hry života vstupuje spousta jednoduchých chemických látek. Ty mají dokonalý systém, který je automatizovaně vytváří a uvolňuje.
Filip: Někdy to ovšem vede k potížím, že se tyto účinné látky uvolňují …
Tereza: … a účinkují …
Filip: … v nevhodné chvíli.
Tereza: A jejich účinek je dočasný. Dokážou sice přimět dva jedince k tomu, aby svou genetickou informaci smíchali, …
Filip: … ale už se jaksi nepostarají o následky tohoto smíchání genů.
Tereza: A to je proti nejvlastnějším zájmům samotné DNA. Ta přece potřebuje, aby vztahy obou jedinců byly pokud možno harmonické a hlavně dlouhodobé.
Filip: Alespoň tak dlouhodobé, aby ti dva …
Tereza: … nazvěme je rodiči …
Filip: … dokázali vychovat svého potomka do stádia, kdy se sám o sebe postará. A stane se tedy - spolehlivým nosičem genů.
Tereza: A tak „všemocná“ DNA bere na pomoc opět chemické látky, aby přiměly jedince „k rozumu“.
Filip: Oxytocin, hormon důvěry a lásky, který u žen ovlivňuje porod i kojení, …
Tereza: … a u mužů zvyšuje kontrakce svaloviny, vystřikující sperma do močové trubice.
Filip: Anebo vazopresin, který navozuje přátelské chování a vede k péči o potomstvo.
Tereza: Jako by i slavný Shakespeare byl heroldem samotné DNA, když napsal:
Filip: Láska láskou není,
když zradou trestá zrádné křehké tělo
a změnu tím, že sama se hned mění.
Láska. Bylo o ní napsáno bezpočet básní a mnoho krásných slov. Ale přiznejme si, z vědeckého hlediska se jedná o čistě chemický mechanismus předávání DNA. A my, lidé, jsme pouze jejími nosiči.
Pardon. Pak, že romantika …
Autoři: Vladimír Kunz, Michael Londesborough