Astronomové v poušti
29. 4. 2011
Jaké to je být astronomem pracujícím s nejdokonalejším dalekohledem na světě? Jaké to je pobývat na exotických místech a debatovat se špičkovými vědci ze všech kontinentů? Dnes je astronomie jednou z nejmodernějších a nejdynamičtějších věd, využívá nejdůmyslnější techniku a nejpokročilejší technologie, jaké mají vědci k dispozici. Dalekohledy Evropské jižní observatoře se však nacházejí v poušti Atacama – tuto oblast si astronomové vybrali, protože je tu minimální atmosférická vlhkost, která by narušovala pozorování. Dále je tu neuvěřitelných 350 jasných nocí v roce. Vědci tedy ke svým přístrojům musí procestovat tisíce kilometrů.
Jaké to je být astronomem pracujícím s nejdokonalejším dalekohledem na světě? Jaké to je pobývat na exotických místech a debatovat se špičkovými vědci ze všech kontinentů? Práce astronoma Henriho Boffina je vzrušující, ale také náročná. Musí procestovat tisíce kilometrů a musí se umět rychle přepnout z činnosti ve dne na pozorování v noci.
Sídlí hlavně v ústředí Evropské jižní observatoře v Santiagu de Chile. Pravidelně však odlétá do pouště, kde se nachází ty nejdokonalejší dalekohledy na světě. Brzy ráno odjíždí na letiště, odkud poletí na sever do Antofagasty, vzdálené 1300 km. Během letu si ještě zkontroluje rozvrh práce na nejbližší dny a ve zbývajícím čase pročítá poslední vědecké články.
Po příletu do Antofagasty Henri i jeho kolegové nastupují do autobusu. Několik prvních kilometrů vede podél pobřeží, další cesta pak ale zamíří do pouště Atacama. Tuto oblast si astronomové vybrali, protože je tu minimální atmosférická vlhkost, která by narušovala pozorování. Dále je tu neuvěřitelných 350 jasných nocí v roce. Už čtyři sta let tu nepršelo.
Pro Henriho bude přicházející noc takzvanou překrývající se nocí – při ní se přizpůsobí z činnosti ve dne na pozorování v noci. Po únavné dvouhodinové cestě se konečně objevuje vrchol Paranal. Tato technologická oáza je velkolepá. Na několik dní se stane Henriho domovem. Po obědě a po osvěžujícím spánku se Henri musí připravit na směnu. V době, kdy Slunce zapadá, se setká s kolegou, který mu předá úkoly. Vše musí proběhnout hladce.
Soustava dalekohledů je vlajkovou lodí evropské astronomie pro pozorování ze zemského povrchu. Tento nejmodernější optický přístroj na světě sestává ze čtyř hlavních dalekohledů s primárním zrcadlem o průměru 8,2 m a čtyř pohyblivých pomocných dalekohledů se zrcadly o průměru 1,8 m. Dalekohledy mohou pracovat všechny společně či ve skupinách dvou nebo tří a vytvořit tak obří interferometr.
Henri přebírá řízení dalekohledu číslo jedna. Probírá nadcházející pozorování i stav dalekohledu a dalších přístrojů. Teď už jen zbývá čekat na tmu a užít si překrásného výhledu z plošiny, kde se dalekohledy nacházejí.
Je druhý den a Henri se ujímá pozorování. Prospal se až do pozdního odpoledne – a zatímco jiní večeří, on v podstatě snídá. Poté se vydává do řídící místnosti. Dnes bude pozorovat v takzvaném servisním módu. Spolu s operátorem dalekohledu povedou pozorování pro astronomy vzdálené tisíce kilometrů. Henri se přesně drží připraveného programu a přepíná na různé přístroje. Pozorování vyžaduje velké soustředění. Musí se zajistit naprosto hladký chod, protože pozorovací čas dalekohledu je nesmírně vzácný. Astronomové z celého světa usilují, aby se dostali do pořadí.
Věda je tu zaměřená na exoplanety, tedy planety ležící mimo naši sluneční soustavu, na velmi staré hvězdy, které by pomohly nezávisle určit stáří vesmíru, na černé díry ve středu galaxií i na záblesky paprsků gama až na hranicích pozorovatelné části vesmíru.
Než Henri opustí řídící místnost na konci své směny, musí dokončit zprávu o podrobnostech jednotlivých pozorování. Až poté se vrátí do rezidence a oddá se zaslouženému dennímu spánku. K večeru si pak Henri najde trochu času na cvičení. Je zvyklý na vysokou nadmořskou výšku i na sucho.
Později se setkává se astronomkami, které do Chile přijely hledat exoplanety. Dnes bude sloužit jako pomocný astronom – to znamená, že využije svých zkušeností, aby pomohl s pozorováním. Při lovu exoplanet se sleduje slaboučký pokles jasu hvězd, který nastane, pokud se planeta pohybuje před nimi. Tato metoda umožňuje zjistit i atmosféru planet, je to však nesmírně obtížné a náročné na přístrojové vybavení.
Proto je nutné přijet až sem. Tady astronomové poprvé zahlédli slaboučký svit planety mimo naší sluneční soustavu a pořídili její úplně první snímek. Nyní se zaměřují na jeden z nejdůležitějších cílů astrofyziky: charakterizovat fyzikální strukturu i chemické složení nejprve obřích a posléze i Zemi podobných planet.
Po několika nocích na Paranalu Henri předává štafetu kolegovi a odlétá zpět do Santiaga. Jsme zpátky v chilském ústředí Evropské jižní observatoře. Henri se již přepnul na práci ve dne. Jeho specializací jsou systémy binárních hvězd. Jedná se o soustavy dvou hvězd, které obíhají kolem společného těžiště. Každá z nich může mít jinou teplotu i jinou hmotnost.
Tady také může o svém výzkumu debatovat s kolegy. Přestávky na kávu k tomu poskytují skvělou příležitost a mohou vést k nečekaným nápadům. Astronomie je nejstarší vědou a není pochyb, že pohled na hvězdy musel naplňovat posvátným úžasem lidi všech věků a kultur. Dnes je astronomie jednou z nejmodernějších a nejdynamičtějších věd, využívá nejdůmyslnější techniku a nejpokročilejší technologie, jaké mají vědci k dispozici. A zanedlouho by měla odpovědět na otázku, která fascinuje každého z nás: Jsme ve vesmíru sami?
Autor: Šárka Speváková