Kdo je můj předek?
15. 12. 2010
V Netolicích na Prachaticku začala druhá fáze unikátního výzkumu DNA. Vědci zde odebrali vzorky z tisíc let starých koster a nyní chtějí zjistit, jestli mezi současnými obyvateli najdou jejich potomky. Výzkumu se může bezplatně zúčastnit kdokoliv z obyvatel obce nebo okolí. Lidé se navíc dozví, zda nemají genetickou dispozici k chorobě, končící cirhózou jater. Vzorky DNA si dobrovolníci odebírají sami pomocí kartičky a obyčejného zubního kartáčku. Čím více dat vědci obdrží, tím větší je pravděpodobnost, že se dostanou ke smysluplnému obrazu. Netolice si vědci vybrali vzhledem k přítomnosti starého pohřebiště a vzhledem k tomu, že se jedná o oblast s mimořádně stabilní populací. Není vyloučeno, že tu žili prapředci místních obyvatel ještě před příchodem Slovanů, Keltů nebo Germánů. Vědci předpokládají, že zdejší obyvatelstvo je skutečně velmi původní. Jsou tyto domněnky oprávněné?
Jihočeské Netolice, 2700 obyvatel. Kdysi nejdůležitější správní centrum Jižních Čech. První zmínky o nich najdete už v Kosmově kronice. Město samo je o tři sta let starší než České Budějovice. Není tedy divu, že právě Netolice přitáhly pozornost jihočeských archeologů. Zdejší dlouhou dobu opomíjené středověké hradiště slibovalo bohatý studijní materiál.
Výzkumy začaly v roce 2000 a trvají dodnes. Z vykopaných sond se zjistilo, že hradiště bylo založeno v druhé polovině desátého století, v době rozmachu Přemyslovců. Téměř jistě bylo tedy přemyslovským správním hradem. V České kotlině představovalo důležité strategické místo, které mělo upevnit moc knížecího rodu.
PhDr. Jaromír Beneš, archeolog, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích: My se pohybujeme v době po smrti svatého Václava, čili v době Boleslavovy expanze, v době knížat Břetislava a podobně a pohybujeme se tedy v období 10. až 13. století.
Hradiště v roce 1256 daroval Přemysl Otakar II. klášteru cisterciáků. Až do roku 1788 tu stál kostel, u kterého se nacházelo farní pohřebiště. Dnes se na jeho místě buduje archeopark, který má návštěvníkům ukázat zašlou slávu místa. Odkrytím pohřebiště si archeologové zajistili práci na dlouhé roky dopředu.
PhDr. Jaromír Beneš, archeolog, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích: Dodnes jsme odkryli asi čtyřicet pohřbů v tomto prostoru a musím říct, že ty výsledky a charakter zachování pohřbů a konstrukcí hrobových je natolik dobrý, natolik pěkný, že jsme se rozhodli pro systematický odkryv toho pohřebiště jak pro archeologické, tak pro antropologické a genetické závěry.
Kostry jsou z nejrůznějších období. Podle předmětů umístěných v hrobech jsou si archeologové jisti, že některé z nich pocházejí z nejstaršího období mezi 11. a 12. stoletím. Našly se například prsteny, bronzové záušnice, nebo ovčácké nůžky – zřejmě symbol duchovního pastýře. Hroby s nejbohatší výbavou se nacházely uvnitř půdorysu někdejšího kostela a byly přikryté těžkými kamennými náhrobky. Archeologové se proto domnívají, že v nich byli pohřbeni významní lidé. Zřejmě někdo z rodu, který na hradišti vládl.
PhDr. Jaromír Beneš, archeolog, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích: My vycházíme z předpokladu, že důležitá místa v kastelánských hradech na kastelánských hradištích byla obsazována buď vzdálenými příbuznými přemyslovců, nebo příbuznými jejich spřátelených rodů. V každém případě velení takovýchto hradišť bylo v rukou nobility, což ukazují i ty vlastní hrobky, jejich milodary.
Archeologové by chtěli zjistit, jestli jsou pohřbené kostry příbuzné s prvními českými knížaty. To by mohly odhalit genetické analýzy. Z ostatků nalezených v Netolicích proto vědci odebírají DNA. V tuto chvíli ji ale nemají s čím porovnat. Genetické analýzy ostatků přemyslovců pohřebných na pražském hradě totiž nebyly dosud provedeny.
Přesto je genetický materiál získaný na pohřebišti velmi cenný a může hodně prozradit nejen o společnosti, která žila na Netolicku v raném středověku, ale i o jejím pravěkém původu. Při odběru DNA se musí postupovat opatrně. S kostrou až do odebrání vzorku smí manipulovat pouze jeden člověk, který ji nesmí kontaminovat.
RNDr. Emanuel Ždárský, CSc., genetik, Laboratoř molekulární genetiky Nemocnice na Homolce: DNA v takto starých kostech sice je, ale je jí tam velmi málo a jakákoliv maličká kapička potu nebo útržek kůže toho pracovníka, který ty kosti ošetřuje nebo vykopal, by nám vlastně DNA poskytla také, jenže by to byla DNA toho moderního člověka, který tam kope.
Jako zdroj DNA se nejčastěji používají zuby, protože jsou nejodolnější částí lidského těla. Uvnitř je zubovina, která obsahuje nejvíc zachované genetické informace. Před ničivými vlivy okolního prostředí ji chrání sklovina, která odolává působení vlhkosti i bakterií. Pokud se genetickou informaci skutečně podaří izolovat, zaměří se vědci na mužský chromozom Y a mitochondriální DNA.
Funkci mitochondrií lze přirovnat k buněčným elektrárnám. Každá mitochondrie obsahuje vlastní mimojadernou DNA. Zatímco vajíčka mitochondrie přenášejí, spermie nikoli. Proto se tato DNA dědí jen po matce. Veškeré změny, které se v ní odehrávají, vznikají mutací. Dá se tak vysledovat mateřská linie předků až do dávné minulosti. Čím víc podobností má mitochondriální DNA daných dvou osob, tím kratší doba uběhla od jejich posledního společného předka v mateřské linii. U mužů studují vědci s podobnými výsledky chromozom Y, který vypovídá o linii otců.
Vystopovat původ středověké netolické populace se nezdál vědcům dost originální, proto začali zkoumat i zdravotní stav nebožtíků.
RNDr. Emanuel Ždárský, CSc., genetik, Laboratoř molekulární genetiky Nemocnice na Homolce: Napadlo nás, protože já zároveň učím evoluci lidskou, že bychom mohli postoupit dále a u těch koster DNA zjistit, jaké měli ti dotyční nemoci, co je trápilo, možná i na co zemřeli. A v té souvislosti propojit tu minulost se současností a s těmi starousedlíky a zjistit, jestli některé nemoci byly častější, některé řidší a to bylo vlastně to hlavní, s čím jsme do Netolic přišli.
V rámci projektu začali vědci odebírat DNA i současným obyvatelům Netolic, jejichž rodiny prokazatelně žijí ve městě a jeho okolí už několik generací. Možná se mezi nimi najde potomek kostlivců z pohřebiště.
PhDr. Jaromír Beneš, archeolog, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích: V Netolicích je závažný předpoklad, že místní populace se neměnila během staletí, dokonce tisíciletí. Dneska se díváme na historii a prehistorii populací v Čechách, jako na výsledek velice dlouhodobého procesu, který začal už po konci doby ledové. Čili my prostřednictvím té současné a středověké populace studujeme charakter postglaciální populace, který dala základ české populaci obecně.
Před několika lety proběhly analýzy chromozomu Y u mužů z jižních Čech a jižní Moravy. Zjistila se zajímavá věc. Navzdory teoriím o stěhování národů měli tito muži své předky v těchto oblastech už před deseti tisíci lety. Jsou se svým regionem doslova srostlí. V České republice je to poměrně unikátní. Například v bývalých Sudetech se obyvatelstvo zcela vyměnilo už několikrát.
Oldřich Petrášek, starousedlík a starosta Netolic: Zaznamenali jsme docela veliký zájem, protože jsme oslovili přes média občany, aby se účastnili, hlavně přednostně starousedlíci, kteří mají prokazatelně několik generací předků z Netolic, takže byl docela velký zájem. Ten projekt vlastně pořád probíhá, takže pořád máme k dispozici ještě několik testů, pořád se ještě lidé mohou hlásit.
Vědci Netolickým navíc nabídli zdarma vyšetření genů na některé dědičné nemoci. Například cystickou fibrózu, rakovinu prsu nebo dědičnou trombofilii. Proto projekt podporuje i Všeobecná zdravotní pojišťovna. Jde o nemoci, které se nemusejí projevit v každé generaci. Přenašeči, kteří mají jenom jeden vadný gen, bývají zdraví. Nemoc se projeví u pětadvaceti procent dětí, jejichž oba rodiče jsou nositeli vadného genu. Řešením pro přenašeče vadných genů je umělé oplodnění. Vajíčka nebo postižená embrya totiž vědci umějí vytřídit.
RNDr. Emanuel Ždárský, CSc., genetik, Laboratoř molekulární genetiky Nemocnice na Homolce: V těch Netolicích se opravdu stal případ ten, že jsme zachytili dva přenašeče cystické fibrózy v rodině, mladé rodině, a tím jsme vlastně zabránili narození těžce nemocného dítěte. Ta cystická fibróza je opravdu těžké onemocnění, kdy dítě i předčasně umře, a tak máme i dobrý dojem, že jsme vlastně pomohli i tímto způsobem.
Stejné nemoci se budou vyšetřovat i u nalezených koster. Na výsledky si ale budeme muset ještě nějakou dobu počkat. Pojďme se ale podívat, co kosti prozradí už teď. Kromě archeologů a genetiků je totiž zkoumají i antropologové z pražského Národního muzea. Ti měli těžkou práci. Pohřebiště se využívalo několik staletí, takže se v jednotlivých hrobech často nahromadilo i několik nebožtíků z různých období. Roztřídit, které kosti a úlomky patří komu, je jako skládat několik skládaček najednou.
RNDr. Miluše Dobisíková, antropoložka Národního muzea: Tady máme například hrob tři, kde tedy když se podíváme, tak tady jsou dvě stehenní kosti nebo zlomky stehenních kostí a obě dvě ty kosti jsou z pravé strany, to znamená, že musíme nějakým způsobem rozhodnout, která ta stehenní kost bude patřit tomu člověku, o kterého těm archeologům jde.
Když je kostra co nejúplnější, určí antropologové míru opotřebení a její biologický věk. Určí pohlaví, změří dlouhé kosti a spočítají výšku nebožtíka. Porovnají ho také s ostatními nálezy ze hřbitova a zjistí podobnosti. Mohou najít deformace způsobené těžkou fyzickou prací nebo pozůstatky zranění.
RNDr. Miluše Dobisíková, antropoložka Národního muzea: Pokud budeme mít dostatek materiálu, tak můžeme charakterizovat populaci, jak vypadala, jak byla vysoká, jaké měli obličeje, jestli měli široké, úzké, jaký byl třeba poměr trupu a končetin. Můžeme zjistit něco o zdravotním stavu té populace, jestli třeba měli zdravé zuby nebo zkažené zuby.
Obrázek minulosti se začíná pomalu vykreslovat. Výzkum ani po deseti letech zdaleka nekončí. Pokud vás zaujal, můžete navštívit letní archeologickou školu, kterou v Netolicích každoročně pořádají.
Autor: Tereza Pultarová