Závěrečné odpočítávání
16. 12. 2009
Život kolem nás běží zdánlivě „v normálu“. Přesto nám všem zbývá už jen něco málo přes sedm let do okamžiku, z něhož nebude cesta zpět. Podle klimatologů zbývá právě tolik času, abychom zachránili pozemské klima, než se začne zhoršovat v důsledku stoupající teploty. Viníkem jsou ovšem stoupající emise hlavního skleníkového plynu – oxidu uhličitého. Zblízka se podíváme na fakta o největší výzvě, před níž kdy lidstvo stálo, a s autorem knihy „Šest stupňů: budoucnost na teplejší planetě“, Markem Lynasem, si přiblížíme vize Země za stoupající teploty.
Svět lidské civilizace, začátek 21. století. Naše životy běží zdánlivě ve svých dávno vyjetých kolejích. Přesto nám všem zbývá už jen něco málo přes sedm let do okamžiku, z něhož nebude cesta zpět. Podle některých klimatologů nám zbývá právě už jen tolik času, abychom zachránili pozemské klima, než se začne neodvratně zhoršovat jako následek stoupající teploty na Zemi. Jako následek stále rychleji rostoucích emisí jednoho z hlavních skleníkových plynů – oxidu uhličitého.
Děje se něco zásadního s naší planetou? Něco, co může zcela změnit svět, v němž žijeme? Samotné naše životy? Štáb Portu se vydal do Velké Británie. Naším prvním cílem byl slavný Oxford. Na předměstí Oxfordu žije mladý britský publicista Mark Lynas.
Mark Lynas, publicista, Velká Británie: Všude kolem je izolace. Tamhle na střeše budou sluneční kolektory pro ohřev teplé vody. A vpředu před domem zase tepelné čerpadlo.
Ale i v těchto náročných stavebních podmínkách se Mark věnuje psaní. Jeho tématem posledních let jsou klimatické změny.
Mark Lynas, publicista, Velká Británie: Všichni říkají: klimatické změny mohou zničit tuhle planetu. Já jsem si ale řekl: Jak? Jak to bude vypadat? V jakém sledu událostí se to bude odehrávat?
Ve své knize Šest stupňů: naše budoucnost na teplejší planetě Mark vyšel z poznatků klimatologů. Popisuje podobu světa, procházejícího globálním oteplováním. Markova kniha získala cenu britské Královské společnosti a stala se základem pro dokumentární film proslulé National Geographic Channel.
Titulky: Když se svět ohřeje o dva stupně, některé změny v biosféře už nebudou probíhat postupně. Grónské ledovce mizejí. Roztaje tolik ledu, že lední medvědi budou bojovat o přežití. Hmyz se stěhuje podivnými novými směry. V kanadské tající tundře zapouštějí své kořeny nové lesy. Tichooceánské ostrovy Tuvalu se ztrácejí pod zvyšujícím se přílivem, způsobeným globálním oteplováním. Tohle by mohl být náš svět teplejší o dva stupně.
Vypínáme televizor, vycházíme na ulici. Jsou všechny ty úvahy o globálním oteplování, tání ledovců, rostoucích emisích oxidu uhličitého opodstatněné? Nejsou to jen výmysly schopných scénáristů? Nejsou to jen dovedně sestavené manipulace samotných klimatologů, aby na svůj výzkum získali další granty, více peněz? Aby obří firmy ve jménu klimatických změn mohly rozjet svůj nový velký byznys? Ve světě je nemálo těch, kteří uvažují tímto směrem a ohrožení planety zvyšující se teplotou odmítají.
Vyrážíme až na samotný jihozápad Anglie, do Exeteru. Zde sídlí slavný Met Office, britská národní meteorologická služba, která má víc než stopadesátiletou tradici. Součástí Met Office je i Hadleyho centrum pro předpověď a výzkum klimatu. V roce 1990 jej slavnostně otevřela tehdejší ministerská předsedkyně, Margaret Thatcherová. Právě ona už tehdy zdůraznila význam výzkumu klimatických změn, způsobených lidskou činností, a potřebu boje proti nim. Hadleyho centrum se od té doby stalo jedním z nejvýznamnějších pracovišť výzkumu klimatických změn. Jsme tedy na tom správném místě, abychom se zeptali: Jsou klimatické změny skutečností nebo výmyslem?
Dr. Richard Betts, vedoucí oddělení dopadů klimatu, Met Office, Exeter, Velká Británie: Ne, klimatické změny jsou skutečností. Máme velice silné důkazy, že klimatické změny probíhají a jsou důsledkem lidské činnosti. Opravdu jsme si jisti, že svět se otepluje, jsme si jisti, že nárůst oxidu uhličitého v atmosféře je důsledkem spalování fosilních paliv a odlesňování.
Název tabulky: Globální i regionální přízemní teploty na Zemi
Název tabulky: Průměrná roční teplota v Klementinu, ČR
Dr. Richard Betts, vedoucí oddělení dopadů klimatu, Met Office, Exeter, Velká Británie: Teploty se měří na meteorologických stanicích po celém světě sedmkrát denně. Měří se na bójích a na lodích v oceánu, měří se teplota vzduchu z meteorologických balónů a letadel.
Svět se otepluje. Neznamená to, že každý následující rok musí být nutně teplejší než ten předešlý, jak si to představují odpůrci. Mírný pokles posledních několika let ještě neznamená konec oteplování a začátek ochlazování.
Dr. Richard Betts, vedoucí oddělení dopadů klimatu, Met Office, Exeter, Velká Británie: Když se podíváte na dlouhodobý trend, desetiletí za desetiletím, uvidíte, že svět se otepluje. A uplynulé desetiletí bylo vůbec nejteplejší. Prostě svět se otepluje a je to zatím rekordní pozorování.
RNDr. Radim Tolasz, náměstek ředitele pro klimatologii a meteorologii, ČHMÚ: Za posledních sto let se teplota globálně na celé zeměkouli změnila zhruba o 0,74 stupně.
RNDr. Radan Húth, ředitel, Ústav fyziky atmosféry AV ČR: Pozorujeme skutečně zvyšování teploty, míním tím globální průměrné teploty. A to takové, že je v historii bezprecedentní.
Historie naší planety je mnohem, mnohem delší, než si vůbec dovedeme představit. Během dlouhých miliard let došlo na Zemi k mnoha velkým teplotním výkyvům, období veder střídala ohromná zalednění. V čem je tedy současné oteplování odlišné? Pátráme mezi geology a paleontology.
Mgr. Karel Martínek, Ph.D., Ústav geologie a paleontologie, Přírodovědecká fakulta UK: Jedna z velkých klimatických změn se odehrála na konci druhohor, tam, kde začínaly třetihory. V té době máme dokladované velké klimatické změny, a máme taky dobře doložený pád meteoritu. Jsou to geochemická data o mimozemských materiálech. V té době také zaniká tehdy dominantní živočišný druh, byli to dinosauři. Toto je příklad karnotaura, který pochází z Patagonie z Jižní Ameriky.
Klimatická změna, kterou vyvolal dopad velkého meteoritu a jež vedla k vyhynutí dinosaurů, byla výjimečně rychlá. Ukazuje se však, že vymírání ještěrů trvalo delší dobu a přispěla k němu i třicet tisíc let trvající sopečná činnost v Indii. Ani nástupy poměrně nedávných dob ledových před šedesáti až deseti tisíci lety nebyly rychlé. Trvaly několik staletí až tisíciletí. Živé organismy měly tedy čas na změny reagovat – migrovat nebo přizpůsobit se.
Jenže současná změna klimatu, nárůst průměrné teploty na Zemi, probíhá mnohem rychleji. Hlavním zdrojem energie pro celý klimatický systém naší planety je Slunce. Zdroj nejen světla, ale především tepla. Odpůrci klimatických změn odkazují na to, že příčinou změn a oteplování nejsou jevy pozemské, ale právě měnící se sluneční aktivita. Jenže ta se od poloviny minulého století příliš nemění.
RNDr. Ladislav Metelka, klimatolog, ČHMÚ: Je to potvrzeno nejen pozemními pozorováními, ale i přímým měřením slunečního záření z družic. Tam ty řady jsou k dispozici od roku 1978. A neprokazují žádný trend zvyšování sluneční aktivity. Ale přesto v tom období teplota na Zemi poměrně výrazně rostla. Takže ten růst teploty musí mít nějakou jinou příčinu než samotný nárůst sluneční aktivity, který se v té době nekonal.
Srbský matematik Milutin Milankovič objevil v první polovině 20. století, že klima na naší planetě je ovlivněno sklonem pozemské osy a tvarem dráhy Země kolem Slunce. Jedním prvkem je pomalá rotace pozemské osy, precese. Její cyklus je přibližně dvacet tisíc let. Druhou pravidelnou změnou prochází sklon zemské osy. Tento cyklus trvá asi čtyřicet jedna tisíc let.
Nejdéle Zemi trvá proměna její oběžné dráhy z kruhové na eliptickou. Plných sto tisíc let. Důsledkem všech těchto změn jsou rozdíly v množství tepla, které ze Slunce na Zemi přichází. V nejbližších několika desítkách tisíc let nás však čeká stabilnější období bez hrozby nástupu další doby ledové. Ledovce na naší planetě naopak tají. Jejich ústup na různých místech doprovází globální oteplování.
Odpůrci klimatických změn odmítají přijmout tento fakt. Ale pozorování na řadě míst a ohromné množství naměřených údajů dokazují opak. Počítačový model zalednění Arktidy. Při jeho sestavování vyšli britští klimatologové z historických údajů a měření. Model ukazuje předpokládaný vývoj až do roku 2100. V té době bude v letním období Severní ledový oceán zcela bez ledu. Podle pozorování a měření glaciologů k tomu však dojde už mnohem dříve.
A zde je příčina. Do konce století by teplota v Arktidě měla vzrůst až o patnáct stupňů. Stále rychleji taje i grónský ledovec. Jeho pobřeží ohřívá Golfský proud. A v jeho teplé vodě tají i arktické ledy. Mizející ledovce jsou ovšem na mnoha místech světa zdrojem pitné vody i elektrického proudu pro desítky miliónů lidí. Oteplení způsobí exodus za vodou.
Titulky: Když se svět ohřeje o čtyři stupně, stoupnou oceány a zaplaví přelidněné delty, domovy miliard lidí. Bangladéš – spláchnut. Egypt – zaplaven. Benátky – ponořeny pod vodou. Mizející ledovce uzavírají přísun pitné vody pro další miliardy lidí. Severní Kanada se stane nejštědřejší zemědělskou oblastí planety. Skandinávské pláže se mohou proměnit na další Saint-Tropez. Mohl by zaniknout celý ledový pokryv západní Antarktidy, což by zvedlo hladinu moří ještě výš.
CO2. To je viník celého toho pozdvižení kolem vzrůstající teploty a klimatických změn. Molekula oxidu uhličitého. Spolu s dalšími skleníkovými plyny v naší atmosféře udržuje Zemi obyvatelnou. Pohlcuje část záření od Slunce a teplo vyzařované zemských povrchem a nepouští jej zpět do kosmu. Díky nim je na Zemi přijatelná průměrná teplota 14 °C. Bez nich by Země byla ledovou planetou s teplotou minus16 °C.
Přestože nejvýznamnějším skleníkovým plynem je vodní pára, klíčové postavení má oxid uhličitý. Jeho množství v ovzduší během posledních čtyř set tisíc let kolísalo, v posledních dvou stech letech však začalo prudce narůstat. Původcem jsme my, lidé. Naše průmyslová revoluce. Spalování fosilních paliv.
Odpůrci tento fakt odmítají. Člověk je nepatrný oproti ohromným silám přírody. Za zvyšování koncentrace CO2 mohou pozemské sopky! Jenže nás, nepatrných človíčků, je na této planetě už víc než šest a půl miliardy. To člověk ze svých automobilů, elektráren, továren a obydlí vypustí ročně dvacet osm miliard tun oxidu uhličitého!
RNDr. Ladislav Metelka, klimatolog, ČHMÚ: Vyprodukuje zhruba sto až sto padesátkrát víc oxidu uhličitého, než veškerý vulkanismus na Zemi.
Takové množství vypouštěného oxidu uhličitého, metanu a dalších skleníkových plynů se na stavu přírody musí nutně projevit. Projevuje se globálním oteplováním. Podle čeho klimatologové usuzují, jak bude na Zemi za padesát, za sto let? Vycházejí z počítačových modelů. Výsledky svého výzkumu bohužel nemohou ověřit v žádné laboratoři, jen na planetě samotné. Při modelování mají po ruce nejvýkonnější počítače světa.
Dr. Richard Betts, vedoucí oddělení dopadů klimatu, Met Office, Exeter, Velká Británie: Klimatický model pomocí matematických rovnic vyjadřuje, jak se pohybuje atmosféra podle pohybových zákonů a zákonů termodynamiky, jak se voda mění na páru nebo led, jak vznikají mraky a vítr, jak proudí vodní toky po zemském povrchu, jak sluneční záření ohřívá Zemi, jak roste vegetace, jak bakterie v půdě štěpí látky a uvolňují uhlík zpět do atmosféry.
Dr. Richard Betts, vedoucí oddělení dopadů klimatu, Met Office, Exeter, Velká Británie: To vše vyjadřujeme v jazyce Fortran. Máme milión řádků. Je to tedy rozsáhlý počítačový program.
Používá se několik typů modelů. Globální modely pokrývají povrch celé planety. Jejich nejmenším prvkem je čtverec sto krát sto kilometrů. Rozlišení modelů se však neustále zlepšuje. Síť sahá třiceti vrstvami vysoko do atmosféry, třicet vrstev sestupuje do hlubin oceánů.
Regionální modely mají rozlišení padesát a lokální modely deset kilometrů. V nejbližších letech se zlepší dokonce na pěti kilometrovou síť. Klimatologové z Českého hydrometeorologického ústavu používají regionální model Aladin s velmi dobrým rozlišením dvaceti pěti kilometrů.
A tohle jsou klíčové křivky pro náš svět v 21. století. Scénáře pro koncentraci oxidu uhličitého na planetě podle toho, jakým způsobem se bude vyvíjet naše civilizace. Pokud budeme pokračovat v současném způsobu existence, čeká nás žlutá křivka strmě vzhůru.
Titulky:Když se svět ohřeje o šest stupňů, oceány se zdálky budou zdát jasně modré. Bude to však mořský svět jen zdánlivě. Pouště budou kráčet napříč kontinenty jako armády dobyvatelů. Přírodní katastrofy se stanou běžnou událostí. Některá z největších světových velkoměst jsou zatopena a opuštěna.
Mark Lynas, publicista, Velká Británie: Měli bychom si uvědomit, že nárůst teploty o šest stupňů Celsia za jedno století povede k celosvětové katastrofě.
Titulky:Šest stupňů oteplení bylo nazváno scénářem soudného dne. Naše životy už nikdy nebudou stejné. Ale všechno ještě není zkáza a beznaděj.
Lidstvo stojí před nejtěžší zkouškou, jaké kdy bylo vystaveno. Pozorování z celého světa potvrzují, že procházíme obdobím klimatických změn. Vše do značné míry závisí na tom, jak rychle a účinně budeme schopni omezit nebo zcela zastavit vypouštění oxidu uhličitého do atmosféry Země.
Spalování fosilních paliv musíme nahradit novými energetickými zdroji. Konečně musíme přejít k elektromobilům a jiným alternativním palivům v dopravě. Změnit světovou ekonomiku, která pro výrobu dosud hledala jen nejlevnější země bez ohledu na povážlivě rostoucí emise. Zastavit kácení tropických pralesů, které je třetím největším zdrojem emisí. Vyvinout prostředky, jimiž budeme schopni zabránit vzniku ničivých hurikánů.
Tomu všemu se budeme věnovat i v našem PORTu. Musíme začít co nejdřív. Času už není mnoho. Jen něco přes sedm let.
Autor: Vladimír Kunz