Oči astronomie: První dalekohled
2. 9. 2009
Po tisíciletí lidstvo vzhlíželo k fascinující noční obloze, aniž by vědělo, že hvězdy Mléčné dráhy jsou jiná slunce, nebo že vesmír je poset miliardami sesterských galaxií, nebo že my sami jsme pouhou tečkou ve vesmírné kronice, která líčí příběh trvající 13,7 miliard let. Dokud jsme k pozorování využívali jen vlastní oči, neměli jsme možnost hledat sluneční soustavy okolo cizích hvězd nebo zjišťovat, je-li někde ve vesmíru život. Dnes jsme na nejlepší cestě k objasnění mnohých kosmických záhad. Možná žijeme v nejvýznamnější éře astronomických objevů. Ale teprve před čtyřmi stoletími, roce 1609, vyšel Galileo Galilei do polí poblíž svého domu. Namířil dalekohled, který si sám sestrojil, na Měsíc, planety a hvězdy.
Po tisíciletí člověk vzhlížel k fascinující noční obloze, aniž si uvědomil, že hvězdy Mléčné dráhy jsou jiná slunce, že vesmír je poset miliardami galaxií, anebo že my sami jsme pouhou tečkou ve vesmírné kronice.
Dokud jsme k pozorování využívali jen vlastní oči, neměli jsme možnost hledat sluneční soustavy okolo cizích hvězd nebo zjišťovat, je-li někde ve vesmíru život. Před čtyřmi stoletími, roce 1609, vyšel jeden člověk do polí poblíž svého domu. Namířil dalekohled, který si sám sestrojil, na Měsíc, planety a hvězdy. Byl to Galileo Galilei.
Dr. Joe Liske, European Southern Observatory: Galileo však ve skutečnosti dalekohled nevynalezl. Tato čest patří Hansi Lipperheymu, pozapomenutému holandsko-německému optikovi. Hans Lipperhey se ale dalekohledem nikdy nepodíval na hvězdy. Spíš se domníval, že jeho nový vynález bude užitečný mořeplavcům a vojákům.
Lipperhey pocházel z Middelburgu, v té době velkého obchodního centra tehdy mladé holandské republiky.
Dr. Joe Liske, European Southern Observatory: V roce 1608 Lipperhey zjistil, že při pozorování vzdáleného cíle pomocí vypuklé a vyduté čočky, se předmět jeví zvětšený, pokud se čočky umístí do určité vzdálenosti od sebe. Zrodil se dalekohled!
V září roku 1608, Lipperhey odhalil svůj objev nizozemskému princi Mauritsovi. Nemohl si vybrat vhodnější chvíli, protože Nizozemí bylo v té době v osmdesátiletém konfliktu se Španělskem.
Dr. Joe Liske, European Southern Observatory: Nový vynález mohl zvětšovat objekty a tudíž s předstihem odhalit vzdálené nepřátelské lodě a šiky, které by jinak nebyly patrné prostým okem. Opravdu velmi užitečný vynález! Holandská vláda však Lipperheymu nikdy neudělila patent, protože k vynálezu téhož přístroje se přihlásili i jiní obchodníci, především Lipperheyho konkurent Sacharias Janssen. Spor nebyl nikdy rozhodnut a vynález dalekohledu je dodnes obestřen rouškou tajemství.
Italský astronom Galileo Galilei, zakladatel moderní fyziky, se o dalekohledu doslechl a rozhodl se sestrojit svůj vlastní. Galileo byl největším učencem své doby. Také byl rozhodným zastáncem nového pohledu na svět, který hlásal polský astronom Mikuláš Koperník, jenž tvrdil, že Země obíhá okolo Slunce a nikoli Slunce okolo Země. Na základě toho, co Galileo slyšel o holandském dalekohledu, sestavil své vlastní přístroje. Dokonce ještě kvalitnější. Byl čas vyzkoušet dalekohled na obloze a zaměřit ho na Měsíc.
Dr. Joe Liske, European Southern Observatory: Krajina kráterů, hor a údolí. Svět podobný našemu! O několik týdnů později, v lednu 1610, se Galileo podíval na Jupiter. V blízkosti planety uviděl čtyři světelné body, které měnily polohu spolu s Jupiterem. Vypadalo to jako pomalý kosmický balet měsíců obíhajících okolo planety. Ty čtyři světelné body vešly ve známost jako Jupiterovy galileovské družice.
Zpráva o dalekohledu se Evropou šířila jako požár. V Praze, na dvoře císaře Rudolfa II., Johannes Kepler zdokonalil konstrukci přístroje. Praha je městem, které už Karel IV. Stavěl na principu kosmické geometrie. Do architektury Prahy vnesl přímo řád nebes. Pražský orloj, zkonstruovaný v roce 1410, představoval model tehdejšího světa. Pokud člověk chtěl obstát, musel se sladit s vesmírnými rytmy. Pro orientaci v čase potřeboval kalendář a hodinky. Mnohé z nich mají v expozicích Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.
PhDr. Daniela Karasová, CSc., vedoucí kurátorka, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze:
Ty hodiny velmi často byly signované, takže my víme, kdo je autorem, Je tam i někdy různá legenda, která třeba i vysvětluje fungování těch přístrojů. No a to se vztahuje i na toho velmi významného tvůrce právě astronomických přístrojů, a to byl Erasmus Habermel.
Toho, stejně jako Tychona Brahe a Keplera i mnoho jiných umělců a řemeslníků, pozval na svůj dvůr Rudolf II. Hodinky v té době měly i mnoho jiných funkcí.
Ing. Jiří Fomín, správce depozitáře nábytku a hodin, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze:
Sluneční hodiny ve středověku sloužily také k seřizování věžních hodin, protože věžní hodiny byly ještě poměrně nedokonalé a měly velké odchylky během dne, takže sluneční hodiny bývaly velmi často v blízkosti orlojů, jako například Staroměstského orloje.
V roce 1556 přišel do Čech na pozvání císaře Ferdinanda jezuitský řád. O sto let později tento řád vybudoval rozsáhlé barokní koleje. V nich se nachází i hvězdárenská věž, kde probíhala pozorování, například měření přesné zeměpisné polohy Prahy. Ve druhém poschodí věže ještě dnes najdeme dva zední kvadranty. V barokním sále Klementina jsou vystaveny hvězdné glóby.
Do historie Klementina se zapsal i astronom Tycho Brahe, nejvýznačnější pozorovatel oblohy z doby před vynálezem dalekohledu. Součástí klementinského matematického muzea byla Tychonova síň se sextanty, slunečními hodinami, úhloměrem a kružítkem. K nejcennějším památkám patří tisky z Tychonova vlastnictví.
Do rudolfínské Prahy Tychona následoval Kepler, aby mu pomáhal s matematickými výpočty. V Praze pak uveřejnil svá vrcholná díla. V Karlově ulici, kde bydlel, viděl na Vlašskou kapli – právě ta ho svým oválným tvarem nejspíš inspirovala k objevu eliptických drah planet, na kterou dlouho nemohl přijít. Pod rozlehlými pražskými střechami s děravými šindeli také Kepler objeví mezi prvními na světě sluneční skvrny.
Dalekohled dobýval svět. V Antverpách holandský kartograf Michael van Langren nakreslil první hodnověrnou mapu Měsíce, zachycující domnělé pevniny a oceány. A Jan Hevelius, blahobytný sládek z Polska, stavěl obří dalekohledy na své hvězdárně v Gdaňsku. Observatoř byla tak velká, že zakrývala střechy tří domů!
Avšak nejlepší přístroje té doby konstruoval Christiaan Huygens v Nizozemí. V roce 1655 objevil Titan, největší Saturnův měsíc. O několik let později jeho pozorování odhalila soustavu Saturnových prstenců, jejichž podstatu Galileo nikdy nerozpoznal. A v neposlední řadě Huygens uviděl tmavé skvrny a světlé polární čepičky na povrchu Marsu. Mohl by na tomto vzdáleném cizím světě být život? Tahle otázka zaměstnává astronomy do dnešních dní.
Dr. Joe Liske, European Southern Observatory: Nejstarší dalekohledy byly vesměs refraktory, využívaly čoček ke sběru a soustředění světla hvězd. Později byly čočky nahrazeny zrcadly. Zrcadlový dalekohled, reflektor, poprvé sestavil Niccolo Zucchi a později zdokonalil Isaac Newton. Koncem 18. století odléval největší zrcadla na světě William Herschel, původně varhaník, jenž se stal astronomem a spolupracoval se svou sestrou Caroline. Ve svém domě v anglickém městě Bath Herschelovi vlévali do ruda rozžhavený kov do formy a po vychladnutí vyleštili povrch tak, aby dokázal odrážet světlo hvězd.
Během svého života vyrobil Herschel více než 400 dalekohledů.
V bohaté a úrodné krajině středního Irska William Parsons, třetí lord Rosse, vybudoval největší dalekohled 19. století. S kovovým zrcadlem o průměru 1,8 metru se obří teleskop proslavil jako "Parsonstownská obluda". Za mimořádně tmavých nocí sedával lord u okuláru a brázdil vesmírem. Navštívil Velkou mlhovinu v Orionu – dnes známou jako hvězdná porodnice. Viděl záhadnou Krabí mlhovinu, pozůstatek po explozi supernovy.
Dalekohled se stal plavidlem, jež nás nese za poznáním vesmíru. O jeho moderních konstrukcích zase příště.
Autor: Šárka Speváková