Tunel Blanka odhaluje minulost
20. 6. 2009
Tunel Blanka plní stránky médií od začátku své existence. A nejsou to jen skandální propady horninového nadloží v oblasti pražské Stromovky. Většina lidí si od něj slibuje hlavně to, že vyřeší komplikovanou dopravní situaci v metropoli. Je tu ale ještě jedna stránka, která laiky možná trochu překvapí. Archeologové mají díky této stavbě unikátní možnost nahlédnout do dávno zapomenuté minulosti Prahy. Právě rozsah stavby umožňuje zmapovat poměrně velké území. Pracuje se ve Střešovicích, Dejvicích, v okolí Pražského hradu, nebo Bubenči a historický záběr je tu opravdu široký. Kromě odkrytí geologického profilu, který v této oblasti během tisíců let vytvořila řeka Vltava, očekávají archeologové nejen nálezy dokládající osídlení v době kamenné, ale i pozůstatky středověké kultury nebo ranně industriálních staveb.
Pravěká sídliště, dávný tok Vltavy, raně středověký hřbitov, války o habsburské dědictví a tunel Blanka, který má vyřešit dopravu v Praze – ptáte se, jak to spolu souvisí? Společně se stavbou totiž probíhá i archeologický výzkum, jeden z nejrozsáhlejších, který se kdy v Praze uskutečnil. Tunel Blanka totiž prochází místy s dávnou historií. A právě díky této stavbě mají archeologové možnost doplnit další střípky vědomostí o nejrůznějších historických epochách.
PhDr. Kateřina Tomková, Archeologický ústav AV ČR: Tunel Blanka prochází velice zajímavým územím, které se vlastně nachází v těsném sousedství naší památky číslo jedna – Pražského hradu. Souběžně se severním směrem se nachází oblast Bubenečsko-podbabská, kde sídlili lidé od nepaměti a je to oblast velice bohatá na archeologické nálezy a souběžně ve zdejších Střešovicích opět lidé velice často sídlili, zvláště v pozdní době kamenné a ve starší době železné.
Archeologové mají teď poslední šanci. Spolu s tisícovkami tun zeminy informace o minulosti navždy zmizí. Tunel Blanka by měl být otevřen někdy v roce 2011 nebo 2012. Stavba proto v podstatě nikdy nestojí. A spolu s ní musí pracovat i archeologové. V terénu jsou už od října roku 2008 – a jak sami říkají, dokud budou pracovat bagry, budou u nich stát i oni. Právě kvůli přísnému harmonogramu stavby je tento výzkum mimořádně náročný. Pracuje se stále, a to i v tom nejhorším počasí. Na prozkoumání jednotlivých zajímavých míst mají archeologové většinou jenom pár dní.
PhDr. Kateřina Tomková, Archeologický ústav AV ČR: Co je nejnáročnější, je vyrovnávání se s klimatickými podmínkami, protože i v době, kdy již ostatní archeologické výzkumy v Čechách byly zastaveny, protože mrzlo nebo bylo extrémně špatné počasí, přesto zde stavba pokračovala, a tudíž jsme museli být přítomni i my.
Celkem dvanáct kilometrů dlouhý tunel spojí Hradčany, Dejvice, Bubeneč a Tróju. Archeologové musí tedy pracovat současně na několika místech. V současné době se největší staveniště nacházejí v okolí stanice metra Hradčanská.
PhDr. Kateřina Tomková, Archeologický ústav AV ČR: Na tomto plánu si můžeme ukázat, kde se náš výzkum pohybuje. V těchto místech je prostor stavební jámy Myslbek, to je ten prostor strahovské cihelny, potom se náš výzkum pohybuje mezi bastiony 13, 14, kde bude výjezd z tunelu. A na sever od bruské brány a severně křižovatky je další místo našich aktivit a právě a zde dnes vystupuje většina Pražanů, ze stanice metra Hradčanská.
Při tomto výzkumu mají archeologové možnost nahlédnout i mimořádně hluboko pod zemský povrch. Nejvíc se zatím dostali do hloubky téměř čtyřiceti metrů. Vrstvu po vrstvě odkrývají sedimenty a s nimi i jednotlivá historická období. Dostali se až do období takzvaného středního pleistocénu, tedy doby před asi pěti sty tisíci lety.
PhDr. Iva Herichová, Archeologický ústav AV ČR: Geologové jsou schopni analýzou čtvrtohorních sedimentů rekonstruovat přírodní prostředí, to znamená postihnout jednotlivá klimatická období, která se zvláště během pleistocénu rytmicky střídala.
Asi nejzajímavější je vrstva takzvaných spraší. To jsou jemné světlé usazeniny křemitého prachu s vysokým obsahem uhličitanu vápenatého. Díky tomu se v nich výborně uchovávají kosterní pozůstatky hlavně velkých pravěkých savců. Například tento zub nejspíš patřil prakoni.
Archeologové mají důvod se domnívat, že by při tomto výzkumu mohli narazit na zajímavé pravěké nálezy. Tak třeba v roce 2006 na blízkém Flemingově náměstí v Dejvicích našli nástroje pravěkých lidí a v jízdárně Pražského hradu v roce 2004 dokonce objevili kel mamuta.
Posuňme se ale do doby o několik tisíc let mladší. Jeden z portálů tunelu Blanka bude totiž stát v místech, kde byly už v 19. století objeveny pozůstatky pohřebiště z raného středověku. V té době ho tu popsal jeden z průkopníků české archeologie, páter Krolmus. V místech, kde se dnes staví tunel, fungovala v 19. století cihelna, která těžila okolní materiál, takže pohřebiště z 10. století našeho letopočtu prakticky zničila. Archeologové byly zvědaví, jestli se přece jen něco neuchovalo.
PhDr. Kateřina Tomková, Archeologický ústav AV ČR: Hroby v původním uložení z 9. a 10. století bohužel na náš již nepočkaly, ale když byla cihelna v běhu a narušovala okolní terény, narušila i tyto ostatky a ony se spolu s materiálem, který nebyl vhodný pro keramickou výrobu, dostaly do výsypky a tak my jsme vlastně v sekundární poloze začali objevovat kosti těchto našich dávných předků a dokonce – a to nás překvapilo ještě víc – občas se tam objevil i nějaký nález – tento nůž nebo nějaký zbytek ocílky, která sloužila k rozdělávání ohně.
Asi nejzajímavější objevy spadají do období poměrně nedávného. Jsme v letech 1741 a 1742. Císař Karel šestý je po smrti a vlády se ujímá jeho dcera Marie Terezie. Ženu na jednom z nejvýznamnějších trůnů Evropy ale nechtějí tolerovat jiní evropští vládci a tak začínají války o habsburské dědictví. Nevyhnuly se ani Praze, kterou v prosinci roku 1741 obsadila francouzská armáda. Utábořila se na místě, kde je dnes stanice metra Hradčanská a kde je i jedno ze stavenišť tunelu Blanka.
PhDr. Kateřina Tomková, Archeologický ústav AV ČR: Tento tábor byl vyklizen v závěru roku 1742 a my nacházíme jeho torza, pracoviště s ohněm, našli jsme tam jeden hrob, našli jsme nějaký pozůstatek zákopu nebo příkopu, v němž ležela kostra koně.
Kostra byla v nepřirozené poloze a u ní keramická nádoba, která pomohla stáří nálezu přesně datovat. Archeologové dokážou z tohoto náhodného výjevu vyčíst docela dost. Například to, že kůň byl dospělý samec ve věku asi patnácti let. Na místo nálezu se dostal poté, co byl zastřelen. Kůň patřil právě francouzským vojákům, kteří ho tu zanechali, když opouštěli tábor. Vzpomínek na dávné válečné události ale archeologové objevili víc. Třeba pozůstatky válečného opevnění v okolí barokních hradeb.
PhDr. Kateřina Tomková, Archeologický ústav AV ČR: Obrovským překvapením pro nás byl nález zdi předsunutého opevňovacího prvku, pravděpodobně reduty, ve stavební jámě Myslbek, a to proto, že my jsme tam tento prvek očekávali, ale počítali jsme, že bude v terénu poněkud výš, a když jsme na nic nenarazili a již ten náš výzkum popostoupil do úrovně skály, tak jsme předpokládali, že brzy toto staveniště opustíme. Jaké bylo naše překvapení, když najednou z té skály se před námi začala objevovat zeď, jejíž základ byl do této skály zatesán, a díky tomu, že existuje plán dobývání a útoků z roku 1742, tak my víme, s jakým předsunutým prvkem můžeme tuto zeď spojit.
A mohli bychom pokračovat – staré kanalizační štoly, nebo pozůstatky stanice dejvické koňské dráhy. A výzkum zdaleka nekončí. Archeologové se přesouvají do blízkosti potoka Brusnice, odkud už mají doklady osídlení z mladší doby kamenné. Takže kdoví, třeba se nakonec budou radovat i z nálezu dalšího mamuta.
Autor: Tereza Pultarová