Roboty s emocemi
17. 1. 2009
Roboty budou stále více pronikat mezi nás a do našeho každodenního života. Neexistuje totiž omezení v tom, co by mohly dělat – budou sloužit, léčit i ošetřovat nemocné. Emoce ale stále ještě představují jednu z bariér, kterou bude nutné překonat. Vědci proto usilují o to, aby vytvořili co nejlepší možné vztahy mezi lidmi a humanoidy a naučili roboty vyjadřovat své city.
V Hertfordshire severně od Londýna se nachází mateřská školka pro roboty. Někteří napodobují pohyby lidí stejně, jako novorození živočichové napodobují své rodiče. Roboti analyzují způsob chůze člověka pomocí kamer a senzorů. Pokud člověk náhle změní charakteristiku své chůze, robot ho již nepozná.
Lola Cañamero, koordinátorka, Feelix-Growing: Lidé chodí jinak, když mají radost, a jinak, když mají zlost. A také mají spousty různých způsobů chůze. Chceme, aby se robot naučil přizpůsobit nejen různým lidem, ale i různým náladám.
Někteří roboti „chápou“, že mají problém – a sami požádají o pomoc. Tak třeba tenhle pejsek – když se ocitne v prostředí, které nepoznává, začne štěkat. Když pozná svého „pána“, který ho hladí nebo k němu mluví, tak se zklidní.
Antoine Hiolle, výzkumný asistent, University od Hertfordshire: Všechno, co se s ním tady děje, je pro něj nové, takže je dost rozčílený. Pokud rozrušení dosáhne určité hladiny, požádá svého pána, aby mu pomohl se zklidnit, aby zase mohl pokračovat v nabírání zkušeností.
Roboti mohou s lidmi dokonce komunikovat – a přitom vyjadřovat různé pocity. Když tento robot pozná svého tvůrce, vyzařuje z něj radost. Když tvůrce není vidět, robot vyjádří smutek. K vtištění emocí vědci použili složité algoritmy a umělé neurální sítě.
John Murray, výzkumný asistent, University of Hertfordshire: Když robot uvidí a rozezná obličej, ustálí se v něm určitá hladina, která se vztahuje k radostným pocitům. Takže čím častěji robot obličej uvidí, tím je šťastnější. Ale když tento obličej z jeho zorného pole vymizí, začne narůstat jiná hladina, která vyjadřuje smutek.
Vědci v této pařížské laboratoři zase zjišťují, jak na roboty reagují děti. Dvouletá Emma zrovna přišla z jeslí. Když robot změní svůj výraz, Emma reaguje se zájmem a pobavením. Výzkumníci pak srovnají její chování s chováním dětí s autizmem. Doufají, že díky tomu budou moci vytvořit nové druhy terapií. Robot totiž umí stabilně vykonávat stále tu samou věc a stejnou rychlostí, což nemůžeme očekávat od lidí. Lékaři tu provedli nejrůznější testy s autistickými dětmi a v mnoha případech se díky robotu probourali jejich emocionální zdí.
Jacqueline Nadel, psychopatoložka, CNRS: Autistické děti nejenže odrážely změnu výrazu robota, ale také byly schopné sdělit, jaké emoce vyjadřuje. Viděli jsme děti se silným autizmem vykazovat smutek, když robot nasadil smutný obličej. Viděli jsme děti se mračit. Také reagovaly radostně, když se robot smál.
Mechanici v Aldebaran Robotics v Paříži zase vyvíjejí servisního humanoida, který bude schopen podávat nápoje i poskytovat první pomoc. Pochopení emocí by mělo pomoci integrovat tyto humanoidy do naší společnosti.
Bruno Maissonier, výkonný ředitel, Aldebaran Robotics: Jednou z nejdůležitějších věcí bude přijetí robotů jejich uživateli, protože roboty nás budou provázet v každodenním životě. Ve hře bude mnoho okolností a citové výrazy nepatří k posledním.
Jerôme Monceaux, IT manažer, Aldebaran Robotics: Když takhle poklepu robotovi na hlavu, vyjadřuje překvapení. Ukážu vám to … Když ho takhle hladím po hlavě, tak se mu to líbí …
Přestaň!
Roboty se takto učí přizpůsobit svému prostředí a emocím svých uživatelů. V budoucnu budou roboty všude. Neexistuje totiž omezení v tom, co by mohly dělat. Zatím ale neumí vyjádřit emoce, ani na ně reagovat – a tuto bariéru ještě musíme překonat.
Autor: Šárka Speváková