Digitální kamera na kliku?
28. 5. 2008
Jeden z předních světových výrobců digitálních a klasických kamer přinesl na trh výrobek vskutku paradoxní. Supermoderní digitální kameru, využívající systému ručního pohonu – točením klikou. Vývojáři promluví o této hybridní kameře a zároveň se zamyslí nad budoucností digitální či klasické celuloidové kinematografie.
Cesty moderní kinematografie se vydávají mnoha směry. Převažují ale dva hlavní. Na jedné straně digitální technologie a na druhé celuloidová klasika.
Digitální filmové kamery. Jejich vývoj je stále na začátku. Snaží se dohnat, případně nahradit klasické postupy. Obraz zaznamenávají přes čipy na pevné disky, projekce probíhá přes digitální projektor. Kvalitou snímání se digitální filmové kamery blíží k rozlišení čtyř tisíc obrázkových bodů na řádek, což je známé jako 4K.
Na druhé straně stojí klasická filmová technologie. Kamera s mechanickými převody, poezie filmování. Na plátně sice film vidíme ve dvakrát menší kvalitě, tedy ve 2K, ale chyba je v promítačkách. Lepší kvalitu zatím nezobrazí.
Marc Shipman – Mueller, Výrobní ředitel, sekce kamery a objektivy, ARRI: Klasický materiál má mnohem čistší expoziční rozsah, mnohem lépe s ním natočíte obrázek s velkými rozsahy kontrastu. V postprodukci si pak snadno vytáhnete, co potřebujete. Každý ví, jak klasické kamery používat, jsou lehké. Z digitálních kamer zase vidíte obrázek ihned a když natáčíte hodně materiálu, bude to na digitální filmovou kameru levnější. Je potřeba být opatrný, mnoho firem, které říkají, že mají 4K digitální kameru, myslí jen to, že mají 4000 pixelů na snímacím čipu. Ale ty obrázkové body nejsou všechny pro červenou zelenou a modrou. Půl je pro zelenou a vždy čtvrtina pro červenou a modrou část spektra. Takže to je rozlišení asi jen 3, 3,5K. A klasický film je možné digitálně naskenovat až do kvality 8K.
Klasické filmové postupy se ale dokončují digitálně, digitální záznamy se pak přepisují na klasický celuloid. Obě technologie se začínají nezadržitelně prolínat. Pro příklad musíme na chvíli do minulosti báječných mužů s klikou. Filmová technologie se za sto let téměř nezměnila.
Václav Šimek, Interkamera, Národní technické muzeum, Praha: Filmová kamera zachovává tu podobu, v jaké byla vynalezena, …
… a filmový celuloidový pás se také nemění.
Václav Šimek, Interkamera, Národní technické muzeum, Praha: Kromě malinkých úprav perforace se na filmu nic nezměnilo. Ani tloušťka, ani šířka, nic. Tahle krásná dřevěná bednička, kterou držím v ruce, je kamera Erneman, prochází tak přibližně z roku 1910, takhle pěkně kameraman točil a na každé otočení strhnul film o osm okének, což by bylo málo, ten film by byl pomalý, takže musel za jednu vteřinu udělat dvě otočky, což je 16 oken. Musel pořád počítat, jednadvacet, jednadvacet … Oni to viděli naprosto dokonale, protože ty projektory běžely 16 oken, kamery běžely 16 oken. Dneska se to promítá rychlostí 25 obrázků za vteřinu takže o třetinu rychleji, takže ty pohyby jsou takový směšnější.
Václav Šimek, Interkamera, Národní technické muzeum, Praha: Poslechněte si ten krásný zvuk!
A s ním se přeneseme zpátky do digitální budoucnosti. Představujeme ruční zařízení, které navozuje pocit jako před sto lety a spojuje klasickou i digitální kinematografii. Digitální kamera na kliku.Točení klikou se digitálně přenáší do operačního systému kamery.
Bill Lovell, Vedoucí digitální sekce, ARRI: Toto zařízení jsme vyrobili a ovládáme jím poslední model digitální kamery.
Podle rychlosti pohybu ruky, lze pak na jednu otočku nafilmovat 4, 8 nebo 16 okének.
Bill Lovell, Vedoucí digitální sekce, ARRI: Myslím, že to bude zajímavé pro natáčení hudebních videí nebo reklam. Výsledkem je neobvyklý obrázek, který těžko docílíte jinak, než velmi starou kamerou.
Autor: Petr Tomaides