Informační technologieDigitalizaceDigitální vysíláníDigitalizace od A do Z

Co je to digitální?

23. 4. 2008

V prvním dílu této pravidelné rubriky stručné objasníme pojem „digitální“. Srovnáme analogové a digitální vysílání a jako příklady uvedeme gramofonovou desku, rozhlas i snímky z klasického a digitálního fotoaparátu.

Michael: Víte, co to je? Takhle se kdysi zaznamenával zvuk. Pamatuji se, že můj táta měl doma stovky takových gramofonových desek. Ale já si zvuk ukládám do tohoto iPodu. Celá tátova sbírka by se tam několikrát v klidu vlezla. A to je rozdíl mezi analogovou minulostí a digitální současností.

Většinou si to vůbec neuvědomujeme, ale digitální neboli číslicový svět nás obklopuje už mnoho let. Přestože jej skoro všichni každodenně využíváme, nevíme vlastně, co se pod tímto pojmem skrývá a jakou ohromnou revoluci digitální technika přinesla.

Analogový záznam zvuku. Je zachycen v nepatrných nerovnostech drážek gramofonové desky, které by pod mikroskopem vypadaly skoro jako toto údolí na Venuši. Analogový signál se mění spojitě, plynule přechází. Křivky analogového signálu se vlní jako srázy tohoto údolí.

A digitální? Všechno začalo právě díky kosmickým družicím a spojům. A samozřejmě s nástupem počítačů. Digitální neboli číslicový signál má na rozdíl od analogového přesně a snadno rozeznatelné, oddělené nebo-li diskrétní stavy: ano – ne, jednička – nula, proud v elektronickém obvodu probíhá nebo ne.

Ptáte se, kde digitální techniku najdete. Zdaleka to není jen váš digitální fotoaparát. Digitální jsou třeba telefonické ústředny. Teprve jejich zavedením získali volající množství služeb.

Ve spotřební elektronice digitalizace začala kompaktní digitální deskou, známým cédéčkem, a to už roku 1982. Pak se začaly objevovat záznamy nejrůznějších formátů na discích i magnetických páscích. Už před dvaceti lety se objevilo první digitální rozhlasové vysílání. A o několik let později pronikla digitální revoluce i do televize.

Chcete vidět rozdíl mezi analogovým a digitálním signálem v televizi? Televizní obraz se skládá z řádků s mnoha body, které se postupně vykreslují na obrazovce, až vznikne celý obrázek. Průběh signálu každého řádku odpovídá úrovni jasu v obraze. Zrovna tady je třeba světlý prst na temném pozadí. Spojitá křivka analogového signálu se při digitalizaci rozdělí na kratičké úseky. Úroveň každého z nich dostane přesný číselný kód z jedniček a nul – takzvaných bitů. Ty popíšou jas i barvu obrazu. V obrovské rychlosti následuje tok nul a jedniček, z něhož se poskládá celý obraz, zvuk a také třeba informace teletextu.

Autor: Vladimír Kunz

Přejít na obsah dílu