Mikroeseje Františka Koukolíka o vědě, světě a lidech (2007). Režie T. Kudrna

Jejich lebku poznáte na první pohled. Má mohutné nadočnicové oblouky a velký bílý hrbol, na které se upínalo obrovské šíjové svalstvo. Postavou by připomínali dnešní kulturisty. Byli lidskou formou adaptovanou na krajní chlad. Mluvím o neandrtálcích – Homo Neandrtalensis.

Poměry v Evropě byly tehdy tvrdší, než jsou v současné Arktidě. Jejich zuby prozrazují dlouhá období hladu, jejich kostry častá zranění. Vedle našich předků, Homo Sapiens, žili v některých místech celé desítky tisíc let vedle. Některé nástroje si vyráběli sami, jiné, možná, kopírovali od našich předků. A potom náhle, asi tak 25–30 tisíc let před současností, zmizeli.

Nikdo neví přesně proč. Na vině mohly být skupiny našich přímých biologických předků. Neandrtálce prostě vyhubily, nebo jim sebrali zdroje. Dokonce se uvažuje o nějaké chorobě, která postihovala jen neandrtálce. Neandrtálské ženy velmi obtížně rodily, to mohlo mít také svůj díl. A tak se od poloviny 19. století vášnivě debatuje o vztahu neandrtálců k našemu druhu. Zkoumají se nástroje, kostry, pohřebiště. Ale jasno není dosud.

Vztah mezi druhy se nejlépe určuje analýzou DNA. První úspěch v tomto směru je starý 10 let, pochází z roku 1997. Vědcům se podařilo izolovat DNA z mitochondrií – buněk neandrtálské kosti. Mitochondrie jsou buněčné orgány. Jsou to prapotomci bakterií, které se do buněk nastěhovaly někde na úsvitu života. Mitochondrie proto mají svou DNA – jednoduchou, která se odlišuje od DNA buněčných jader. Protože je jednoduchá a krátká, dobře se s ní pracuje. Výsledky řekly: Neandrtálci jsou jiný druh.

V současné době se podařilo izolovat daleko delší kousky DNA. To byl opravdu „husarský kus“, protože velkým problémem je znečištění. A to jak už mikrobů, které rozkládaly těla neandrtálců, tak třeba DNA pocházející z nosu badatelů – stačí kýchnout na konci laboratoře. Analýza těchto delších úseků DNA říká, že se větev směřující k neandrtálcům od větve směřující k nám, dnešním lidem, začala oddělovat tak před pěti sty až sedmi sty tisíci let před současností. Možnost mít společné potomky – to je základní znak druhové spřízněnosti – měla podle analýzy vymizet asi tak 370 tisíc let před současností. Přesto jsou mnozí vědci přesvědčeni, že neandrtálské geny putují v evropské populaci dodnes.

K čemu je celý tenhle výzkum dobrý? No, kdo by nechtěl poznat své příbuzné? A kromě toho, možná, že se přitom přijde na principy i léčení některých chorob.

Prameny a další informace

Univerzální vyhledavač

Obecné prameny

Pro veřejnost:

Náročnější prameny:

  • Green R.E., Krause J., Ptak S.E. a kol.; Analysis of one million base pairs of Neaaderthal DNA. Nature 2006: doi:10.1038/nature05336
  • Noonan J.P., Coop G., Kudaravalli S. a kol.; Sequencing and analysis neanderthal genomic DNA. Science 2006;314:1131-1118
Stopáž5 minut
Rok výroby 2007
 ST 4:3