Mikroeseje Františka Koukolíka o vědě, světě a lidech (2007). Režie T. Kudrna

Spory o to, jak se lidé naučili mluvit, jsou strašné. Trvají 150 let. Někteří vědci jsou přesvědčeni, že jazyk je přímým výsledkem přírodního výběru. Jiní mají za to, že jde o vedlejší výtvor evoluce společně s vývojem kulturním, podobně jako jím je naše umění číst a psát. Ke čtení a psaní totiž užíváme oblasti mozku původně určené jiným funkcím. Mluvit se děti naučí zdánlivě samy od sebe, bez námahy. Naučit se číst a psát námaha je. Tuhle dovednost lidé zvládli teprve před 5000 lety.

Jedna ze současných teorií jazyka se začala rodit náhodou. V laboratoři seděla opička. Měla v mozku, v oblasti, která řídí pohyby rukou, zavedenou elektrodu. Do laboratoře vstoupil fyziolog, měl v ruce zmrzlinu. Když pohnul rukou, ozvaly se, k jeho údivu, nervové buňky mozku opičky. Jakoby pohnula rukou sama. Přitom rukou nepohnula, jen se na vědce dívala.

To byl velký objev zrcadlových neuronů. Opice i lidé mají v mozku skupiny neuronů, jejichž činnost zrcadlí některé druhy činnosti jiných opiček a lidí. Jestliže se na někoho díváte, co dělá, ozvou se ve vašem mozku zrcadlové neurony tak, jako byste onu akci dělali sami.

Zjistilo se, že jde o systémy, jejichž činnost souvisí s napodobováním. A také s odhadem toho, co se děje v nitru jiných lidí. Takže i se schopností vcítit se do druhého člověka, neboli s empatií.

Systémy zrcadlových neuronů se zřejmě podílely na tom, že naši vývojoví předkové začali rozlišovat sebe od jiných příslušníků skupiny. Je možné, že systémy zrcadlových neuronů stály i při zrodu jazyka. Víme, co všechno jde sdělit gestem. Prvními vývojovými kroky mohl být vývoj jednoduché, potom složité imitace – ono proslulé „opičení“. Dalším biologickým krokem mohlo být propojování gest a zvuků za účelem sdělení. Všimněte si, kolik z nás při řeči gestikuluje a jak vydatně.

Systémy zrcadlových neuronů samy o sobě k vývoji jazyka nestačí. Opice i lidoopi je mají, jako je máme my, přesto nemluví. Jazyk a řeč – řeč je jeden ze způsobů vyjadřování jazyka – vyžadují další systémy, jejichž vývoj souvisel s dalšími mozkovými oblastmi.

Například systémy, které jsou podkladem syntaxe, gramaticky správného uspořádání vět. Zajímavé je, že umíme vytvořit gramaticky zcela správnou větu, která nemá smysl, třeba: „Zelené mraky oraly hrušněmi.“ Proto se předpokládá, že jsme nositeli vrozeného systému pro syntaxi. Jiný systém je nositelem významu slov – sémantiky. A konečně třetí systém odpovídá za slovník. Děti, které ještě nemluví, dobře vědí, co je kočka. Pak se ve své řeči naučí slovo kočka – cat, Katze, koška... A jejich syntaktický systém začne skládat slova do gramaticky správných vět. A to jsem nemluvil o zvukové a citové stránce řeči...

Chcete něčemu věnovat celý život? Pak se dejte do vztahu mozku, vědomí a jazyka.

Prameny a další informace

Univerzální vyhledavač

Obecné prameny

Pro veřejnost

  • Koukolík F., Mozek a jeho duše, třetí vydání. Galén, Praha 2005

Pro odborníky

  • Koukolík F., Sociální mozek. Karolinum, Praha 2006
  • Arbib M. A., Beyond the mirror system: imitation and evolution of language. In: C. Nehaniv, K. Dautenhan (vyd). Imitation in animals and artifacts. Cambridge, MA, MIT Press 2002: 229-280
  • Arbib M. A., From monkey-like action recognition to human language: an evolutionary framework for neuroliguistics. Behavioral and Brain Sciences 2005; 28:105-124
  • From monkey-like action recognition to human language
Stopáž5 minut
Rok výroby 2007
 ST 4:3