Mikroeseje Františka Koukolíka o vědě, světě a lidech (2007). Režie J. Vondráček

Slyšeli jste o vězeňském dilematu? To je ekonomická hra. Dva vězně, kteří spolu nemohou komunikovat, si postupně pozve vyšetřovatel. Každému zvlášť řekne: „Budete-li s námi spolupracovat, to znamená, podrazíte-li svého partnera, pustíme Vás. Váš partner dostane pět let. Budete-li oba zapírat, dokážeme jen něco a tak dostanete oba po třech letech.“ Oba vězňové se odeberou do svých cel a přemýšlejí: „Podrazím-li svého partnera, jsem venku, On dostane pět let. Ale co když můj partner udělá to samé?“ Tohle dilema se řeší desítky let. Jestliže je hra jednokolová, to znamená, že se hráči již nesetkají, platí pochmurné: vždy podrazit. Jestliže má hra víc kol, existuje víc řešení. Jedno z nich se jmenuje veta za vetu – tit-for-tat. Tohle řešení říká: „Vždy udělej první krok. Nechť je to vstřícný krok. Každý další krok opakuj po svém protihráči. Spolupracuje-li, spolupracuj. Podrazí-li tě, podraž ho stejnou měrou také.“

Co se nám přitom děje v hlavě, umožňují sledovat funkční zobrazovací metody. V jednom z těchto pokusů hrálo 16 žen a 16 mužů s dvěma ženami a dvěma muži, kteří byli spojenci experimentátorů. Hráč mohl svému protihráči poslat 0–10 finančních jednotek. Každou poslanou jednotku experimentátor ztrojnásobil. Protihráč mohl hráčovi vrátit také 0–10 jednotek. Vrácené jednotky byly rovněž ztrojnásobeny. V každém kolem hry spojenci experimentátorů buď hráli fér, takže vraceli stejný obnos, nebo podráželi a vraceli daleko méně.

Pak se měřila hráčům, ženám a mužům měřila míra empatie, neboli vcítění. A to pomocí bolesti z elektrošoku užitého na hřbet ruky protihráče. Jestliže zdraví lidé sledují bolest druhého člověka, ve většině z nich se něco sevře. Jako by, ve velmi různé míře, prožívali bolest člověka, na kterého se dívají. Hráčky i hráči sledovali tedy bolest lidí, kteří s nimi hráli fér, a bolest lidí, kteří je podráželi.

Empatie neboli prožití bolesti druhého člověka aktivuje v pozorovatelově mozku systém, jehož těžiště jsou některé oblasti kůry zevní a vnitřní plochy čelních laloků a kůry skryté v rýze mezi čelním a spánkovým lalokem. Jakmile sledovali hráčky a hráči bolest člověka, který s nim hrál poctivě a nepodrážel, aktivoval se v jejich hlavách tento systém vcítění – jakoby bolest spoluprožívali. Jakmile však hráčky a hráči sledovali bolest člověka, jenž podrážel, hrál nefér, stalo se něco nečekaného: u mužů, nikoli u žen, klesla míra vcítění. U mužů, nikoli u žen, se naopak aktivoval mozkový systém odměny, systém, jenž tvoří slast. Jako by tento systém říkal: „Jsi lump, patří ti to a mně je z toho dobře.“

To může mít hluboké vývojové kořeny. Mohli to být muži, kdo ve vyvíjejících se lidských skupinách trestali podrazáky. Může jít o jeden z kořenů altruistického trestání, tohoto tmelu lidských skupin. Altruistickým trestáním mám na mysli chování lidí, kteří trestají podrazáky, i když je to hodně stojí, i když se jich osobně podraz netýkal. Jakmile se tato možnost zablokuje, lidská skupina se rozpadne, protože v ní vyhrají paraziti.

Prameny a další informace

Univerzální vyhledavač

Obecné prameny

Pro veřejnost

  • Koukolík F., Mozek a jeho duše. Třetí přepracované vydání. Galén, Praha 2005.
  • His Brain, Her Brain

Odborné

Stopáž5 minut
Rok výroby 2006
 ST 4:3