Sladkému snu o svobodě podlehlo dvanáct muklů. Okusit ji mohli jen dva. Dokumentární cyklus o krutosti i absurditě komunistického režimu v bývalém Československu (2008). Režie P. Všelichová
00:00:02 ZPĚV:
00:00:04 Pojď se mnou milá, pojď se mnou milá,
00:00:07 přes tu dolinu, přes tu dolinu,
00:00:11 uslyšíš o mně, uslyšíš o mně,
00:00:15 smutnou novinu, smutnou novinu.
00:00:18 Na té dolině, na té dolině,
00:00:22 loučka zelená, loučka zelená,
00:00:25 nechoď tam Janko, nechoď tam Janko,
00:00:29 zabijí tě tam, zabijí tě tam.
00:00:33 Když mě zabijí, když mě zabijí,
00:00:37 bude památka, bude památka,
00:00:41 zůstane po mně, zůstane po mně,
00:00:44 kostí hromádka, kostí hromádka.
00:00:55 Rozsah lidských a společenských katastrof,
00:01:01 které se staly na našem území v 50. letech,
00:01:04 je stále ještě neznámý.
00:01:06 Dnes se krátce dotkneme příběhu,
00:01:09 ke kterému se česká historie i česká média budou vracet.
00:01:13 Jedná se totiž o největší útěk politických vězňů v 50. letech.
00:01:19 1.1.1951 zahájila vojska Korejské lidově-demokratické republiky
00:01:23 útok na pozice agresorů.
00:01:26 Do kin přichází film Císařův pekař s Janem Werichem v hlavní roli.
00:01:31 A soustružník čakovické Avie Václav Svoboda
00:01:34 splnil díky uplatňování zlepšovacích návrhů pětiletku za 1 rok.
00:01:39 Já - zrádce lidu? Já jsem byl zástupce demokracie.
00:01:45 Je to zrada lidu, být demokratem proti totalitě?
00:01:51 Zdeněk Štich se narodil
00:01:52 v rodině majitele ostravského velkoskladu dřeva.
00:01:56 Musel opustit vojenskou leteckou akademii,
00:01:58 protože odmítl vstoupit do KSČ.
00:02:02 Krátce po komunistickém převratu založil ilegální skupinu Vlasta 1,
00:02:06 jejíž členové tiskli a vylepovali letáky varující před novým režimem.
00:02:14 Byli tam dělníci ze závodů, horníci atd. a ti řvali:
00:02:19 Pověsit! Pověsit!
00:02:21 Bylo nás 5 těch hlavních, dostali jsme po 10 letech.
00:02:28 Karel Kukal se narodil v Praze.
00:02:31 Už jako velmi mladý měl velmi vyhraněný postoj ke komunismu
00:02:35 a hned po únorovém puči se snažil podnikat akce,
00:02:38 které měly komunistický režim poškodit.
00:02:41 Stal se členem skupiny, která např. vydávala ilegální časopis
00:02:45 pojmenovaný "Za svobodu".
00:02:51 Dostal jsem tenkrát 7 roků.
00:02:54 Prošel jsem všemi věznicemi, lágry.
00:03:00 Pak, když se začal dolovat uran, tak posílali kdekoho
00:03:05 do oblastí Jáchymovska, Horního Slavkovska, později i Příbramska.
00:03:15 Trestanecké pracovní tábory při uranových dolech,
00:03:19 byť v komunistickém slovníku byly označovány
00:03:23 jako nápravně pracovní tábory při uranových dolech,
00:03:26 nenazvali muklové jinak, než komunistické koncentráky.
00:03:30 Neodpovídaly vůbec žádným hygienickým normám na tehdejší dobu
00:03:36 Bylo tam obrovské zavšivení, byly v neuvěřitelně dezolátním stavu,
00:03:40 pitná voda byla neřešená, její dostatek,
00:03:43 vůbec nebyla řešena příprava na obrovský přísun vězňů.
00:03:49 Byl jsem mladý člověk a říkal jsem si:
00:03:52 Jéminkote, 7 let mám být ve vězení a ještě v takových podmínkách!
00:03:56 Ozáření rudou, smolincem atd.
00:04:00 Říkal jsem si: Ne, ne, to tak dlouho nemůžu vydržet.
00:04:04 Intenzivně jsem přemýšlel,
00:04:07 kde by byla nějaká díra, přes kterou bych se dostal ven.
00:04:14 Z celé řady svědectví politických vězňů je zřetelně vidět
00:04:19 nesnesitelnost nastavení režimu v lágrech, jak byl režim utužený.
00:04:24 Neuvěřitelná buzerace,
00:04:27 vůbec pocit nespravedlnosti, že jste nespravedlivě odsouzen,
00:04:31 sloužení tomu režimu a těžení uranu pro Sovětský svaz,
00:04:35 nedostatek stravy.
00:04:37 Karel Pecka se někde zmínil o tom, že když není chleba, mlčí Múzy.
00:04:42 To je právě v době, kdy muklové dojídají i věci z koryt,
00:04:46 aby se vůbec nasytili.
00:04:48 To je jeden z motivů pro útěky.
00:04:54 Nejdříve jsme se chtěli z jednoho tábora, který byl nový,
00:04:58 prokopat z latríny. Bylo tam ještě málo fekálií.
00:05:03 Dělalo to ale dost velký rámus.
00:05:07 Pak se ještě naskytla příležitost, když jsme pracovali na tzv. překopu,
00:05:12 kdy jsme se chodbou blížili k povrchu.
00:05:17 To nás upozornil jeden důlní, že když střílíme,
00:05:22 tak se chvějí borovice.
00:05:24 Říkali jsme si: "Jéminkote, to si musíme pospíšit."
00:05:28 Jenomže to samozřejmě pozorovala také bezpečnost
00:05:32 a tak to dílo bylo prostě zastaveno.
00:05:37 Při neúspěšném pokusu o útěk zahyne celkem 10 vězňů.
00:05:40 Tento útěk později muklové pojmenují "10 křížů".
00:05:45 Odhaduje se, že v průběhu 10 až 12 let existence lágrů
00:05:49 bylo asi 493 útěků či pokusů o útěk.
00:05:56 Statistiky přesně neznám, ale myslím, že v té době
00:06:01 bylo na útěku zastřeleno mezi 10 až 20 lidmi.
00:06:05 Samozřejmě do toho počítám i tento, podle mého názoru
00:06:09 co do rozsahu, přípravy a komunikace mezi politickými vězni,
00:06:14 jeden z největších útěků.
00:06:19 Když jsme přišli do Horního Slavkova,
00:06:23 přibylo tam i pár dalších kamarádů.
00:06:26 Postupně se počet nás spiklenců, co se chystali uprchnout,
00:06:31 rozrostl na 10.
00:06:35 Tak jsme si začali říkat 10 malých černoušků.
00:06:39 Útěku se účastnili výhradně političtí vězni.
00:06:42 Den D nastal 14.10.1951.
00:06:45 Skupina vyfárala na povrch pod záminkou,
00:06:48 že se v dole porouchalo ponorné čerpadlo.
00:06:54 Za jedné nedělní noční směny, kdy byla celkem malá osádka, menší dozor,
00:07:01 byl plán, že ostří hoši odzbrojí stráž.
00:07:09 Bylo nás celkem 11 a plán byl, že celá směna uteče.
00:07:15 Odzbrojili strážmistra a s tímto ukořistěným samopalem šli k šachtě,
00:07:20 aby odzbrojili ostatní.
00:07:35 Muklové poslali dozorce zpátky do šachty a všichni utekli.
00:07:42 Jen tam byl problém, že na naši směnu se dostal chlap,
00:07:47 byl u vratku šachty, který k nám nepatřil.
00:07:54 On říkal, že jde s námi, že chce taky pryč.
00:07:59 Tak tedy šel s námi a to bylo to velké neštěstí.
00:08:06 Tohoto člověka neměli otipovaného, nic o něm nevěděli.
00:08:10 Aby měli pocit, že jim neohrozí útěk, tak ho vzali sebou,
00:08:14 ale podle mého názoru ho měli s těmi dozorci poslat do té šachty.
00:08:19 On se pak totiž vrátil a v podstatě je bonznul.
00:08:27 Během nočního pochodu se mu to nějak hnulo v mysli
00:08:31 a předstíral hochovi, který ho měl na starosti, že ztratil čepici,
00:08:38 že by to byla stopa a že se pro ni musí vrátit.
00:08:43 Ovšem nevrátil se - a to bylo zle, protože náš náskok se hodně zmenšil.
00:08:49 On se vrátil na tu šichtu, vytáhl dozorce klecí nahoru
00:08:54 a tím se samozřejmě rozpoutala veliká honička.
00:09:08 Krátce na to už tam byli nějací mrtví, zastřelení.
00:09:18 Já jsem silně krvácel a už mi to taky moc nechodilo.
00:09:25 Tak jsem horečně přemýšlel, co udělat.
00:09:29 Říkal jsem si, že se snad někam doplazím,
00:09:33 když tu jsem slyšel, že se blíží rojnice ostrahy.
00:09:38 Ještě dokud byli trochu dál,
00:09:41 tak jsem si říkal, že se jim nechci dostat do rukou živý.
00:09:46 Vzal jsem tedy opasek a pověsil jsem se na větvi.
00:09:50 Jenomže, co čert nechtěl, ta větev se pode mnou zlomila,
00:09:55 já spadl a oni mezitím dorazili.
00:09:59 Z celé té party jsme přežili vlastně jen já a Karel Kukal.
00:10:05 Přesto, že byl Karel Kukal vážně zraněný, čekal ho krutý výslech.
00:10:09 Bití přerušil až lékař.
00:10:14 Byl jsem ovázán a zasádrován
00:10:18 a pak mě odvezli na tábor 12, odkud jsme pocházeli.
00:10:24 Tam jsem slyšel, že v bunkru už mlátí kolegu Šticha.
00:10:36 Pak nás dotlačili na apelplac na tábořišti, kde leželo 5 mrtvých.
00:10:43 Všechny jsem je poznal,
00:10:47 pokud tedy byli k poznání, protože byli dost rozstřílení.
00:10:52 Stáli jsme vedle nich a tábor musel kolem nás defilovat.
00:10:59 Prostě to nebylo hezké...
00:11:07 Každý se musel podívat na ty mrtvé.
00:11:10 Kdo se nepodíval, dostal hned nakládačku.
00:11:21 Útěkáře ve vězení tloukli a šikanovali kápové,
00:11:25 kteří Karla Kukala dostali až na nemocniční lůžko.
00:11:31 Otřesné bylo, když do té nemocnice asi 2. nebo 3. den přivezli
00:11:36 Zdeňka Šticha, jednoho z mých nejlepších kamarádů.
00:11:43 Byl v bezvědomí.
00:11:47 Bachaři mě prý pálili do rukou rozžhavenými cigaretami,
00:11:51 měli legraci z toho, že na to už vůbec nereaguji.
00:11:56 Tak v takovémto stavu jsem tam přijel.
00:12:02 Zdeněk Štich leží v nemocnici v bezvědomí
00:12:05 a rodiče žádají úřady o milost.
00:12:07 Úspěšně.
00:12:10 Prakticky mě domů pustili umřít.
00:12:13 Z těch bývalých známých, kromě rodičů, za mnou nikdo nepřišel,
00:12:18 všichni měli strach.
00:12:21 Probere se až po tři čtvrtě roce a musí se znovu učit číst i psát.
00:12:28 Já jsem prakticky po celém tomto případě absolutně ztratil paměť.
00:12:35 Všechnu tu hrůzu znám jen z vyprávění.
00:12:40 Karel Kukal si odseděl celkem 14 let.
00:12:44 V roce 1968 emigroval do Švýcarska.
00:12:49 V dnešní době už spousta lidí nás ani nevnímá.
00:12:54 U některých cítíte, že si v duchu říká: stejně jsi byl zrádce lidu.
00:13:08 Tajemství každého příběhu je v tom, že vzniká až ve chvíli,
00:13:13 kdy ho někdo začne vyprávět.
00:13:16 Dnes jsme vyprávěli příběh, ke kterému bude nutné se vrátit.
00:13:20 Nejen z úcty k těm 10 mrtvým,
00:13:23 ale že je to jeden z těch příběhů, které se nás dotýkají,
00:13:27 které jsou naší historií, které už nikdy neopustíme.
00:13:39 Skryté titulky: Milena Vlčková, Česká televize, 2008
V roce 1951 bylo v Československé socialistické republice asi osmnáct pracovních lágrů, nejvíce na Jáchymovsku a v okolí Horního Slavkova poblíž Karlových Varů. Dostat se do takového lágru bylo téměř, nebo úplně totéž, jako dostat se do koncentračního tábora. To vyplývá ze svědectví lidí, kteří přežili ty, jež byli často na desetiletí odsouzeni za své politické přesvědčení. Nejznámější z lágrů byl asi Jáchymov, ale do historie se neblaze zapsal i Horní Slavkov. Podmínky zde byly trýznivé, a tak nejeden z muklů přemýšlel o útěku. Během jednoho říjnového večera čtvrtého roku bolševické hrůzovlády se k němu odhodlalo také dvanáct mužů. Do dnešního dne po něm zbylo deset křížů a dvě unikátní svědectví. Ty mohou naplno zaznít až nyní, ve svobodných časech.
