00:00:01 INTERVIEW SPECIÁL

00:00:12 -Patří mezi nejuznávanější odborníky v oblasti fyzioterapie.

00:00:16 Profesor Pavel Kolář celý život léčil děti,

00:00:19 ale taky prezidenty i sportovce.

00:00:21 Sice nemá titul z medicíny,

00:00:24 ale uznávají a důvěřují mu i špičkoví lékaři.

00:00:27 Jak důležité jsou ve zdraví emoce

00:00:29 a proč má každý člověk jinde práh bolesti?

00:00:32 I na to se profesora Pavla Koláře zeptám v Interview speciál,

00:00:36 které právě začíná.

00:00:38 Pane profesore, to je vaše podobizna v nadživotní velikosti.

00:00:40 To jste si objednal sem?

00:00:42 -Určitě ne, to byl dárek od Davida Černého.

00:00:47 Když jsme otvírali, tak se tady najednou objevil,

00:00:50 vlastně symbolizuje tak trošku moji práci,

00:00:53 ale mám s tím maličko problém, protože to může vypadat,

00:00:55 jako že si něco takového objednávám,

00:00:58 ale takovou pýchu nemám.

00:01:00 -On tady David píše: "Pavle, děkuji!"

00:01:02 On byl taky váš pacient?

00:01:04 -Ano, byl můj pacient.

00:01:06 Už dlouho se známe a chodí ke mně jako pacient.

00:01:09 -Ta hlava je plná věcí, některé jsou i z vaší kanceláře.

00:01:12 Tady jsou, jste říkal, i lysohlávky v hlavě.

00:01:16 A co ještě se tam dá najít?

00:01:18 -Ty nejsou tedy z mé kanceláře.
-Ty nejsou z vaší kanceláře.SMÍCH

00:01:22 -Je tady třeba pulpující ruka

00:01:23 a celá řada vlastně skeletů pohybového systému,

00:01:29 který vlastně je součástí mé práce.

00:01:32 -Vy často mluvíte o emocích, o tom, že emoce jsou důležité

00:01:36 v životě, v medicíně.

00:01:38 Vy ale vypadáte, že vás nic moc nerozhází.

00:01:41 Dokáže vás něco naštvat nebo nadchnout?

00:01:44 Jaká byla vaše první emoce, když jste tohle viděl,

00:01:48 když jste se viděl a máte hlavu plnou věcí?

00:01:52 -Já vypadám, že nejsem emoční typ, ale naopak spíše umocňuji

00:01:57 tu emocionální stránku před tou racionální,

00:02:01 i když to tak není vidět.

00:02:03 Je to taková ta...

00:02:05 Někdy člověk si nese s tím kříž, protože ty věci víc prožívá

00:02:08 a je to taková ta symbolika kulhajícího poutníka od Čapka.

00:02:12 To znamená, člověk je víc nadaný na některé věci,

00:02:15 ale na druhou stranu ten emocionální život

00:02:18 ho někdy nese... nebo si s ním nese kříž.

00:02:21 -A když tedy ty emoce máte v sobě a nedáváte je najevo,

00:02:25 tak jak s tím vnitřním pocitem můžete žít,

00:02:29 abyste se z toho nezbláznil, když jste plný emocí

00:02:32 a nemůžete nebo nedáváte je najevo?

00:02:34 -Umím s tím pracovat, musel jsem se naučit.

00:02:38 Hodně relaxuju

00:02:40 a umím v sobě udělat relaxační schéma,

00:02:43 které je dokáže trošku eliminovat nebo potlačit.

00:02:47 -Podle čeho si vybíráte, koho budete léčit vy sám

00:02:50 a koho přenecháte kolegům?

00:02:52 Zajímá mě, jestli vás víc baví, když je to nějaký opravdu oříšek,

00:02:55 nebo když je to jednodušší cesta a vy si s tím víte rady hned?

00:02:59 Nebo to, co je složité, zajímavé, třeba netradiční,

00:03:04 je pro vás větší výzva?

00:03:10 -Ten den má nějaký čas,

00:03:13 kdy se člověk může věnovat pacientům.

00:03:15 Pak máte spoustu organizačních věcí, také administrativních,

00:03:19 které musíte přes ten den řešit.

00:03:22 Takže já jsem rád, že mám možnost,

00:03:25 jak v Motole, tak i tady na Waltrovce,

00:03:28 u svých kolegů, se kterými si můžeme rozložit

00:03:31 ty pacienty mezi sebou.

00:03:33 Pravdou je jedna věc,

00:03:35 že za ta léta se vám nahromadí spousta pacientů,

00:03:39 i chronických pacientů.

00:03:41 Takže oni vlastně narůstají jaksi exponenciálně.

00:03:47 Takže jakoby přijímat nové pacienty

00:03:50 já můžu jenom s určitým omezením,

00:03:53 protože některé pacienty třeba jsem vzal v dětském věku,

00:03:57 od miminka, a dneska jim je 35 nebo 40 let

00:04:01 a pořád to jsou moji pacienti.

00:04:03 Takže některé pacienty, které vy vlastně vezmete do péče,

00:04:07 tak jejich diagnóza nekončí.

00:04:10 Jsou pacienti, u kterých můžete vyřešit jejich plotýnku

00:04:13 a už se nevracejí,

00:04:15 ale pak máte časem spoustu pacientů,

00:04:18 u kterých ta diagnóza je chronickou

00:04:22 a doprovází je celoživotně, je to jejich určitý hendikep.

00:04:26 Tam už pak zbývá malý prostor na to,

00:04:29 abych já mohl přijímat zase spoustu dalších nových pacientů.

00:04:32 Ale samozřejmě u řady pacientů je to i někdy výzva,

00:04:36 je to taková vlastně detektivka, ta diagnostika.

00:04:42 A já jsem moc rád,

00:04:44 že tady mám možnost takové té týmové diagnostiky,

00:04:48 že to není jenom na mně,

00:04:50 že mám možnost i využít kolegů neurologů, ortopedů.

00:04:54 -Máte rád detektivky?
-Mám rád detektivky.

00:04:57 -S klinikou na Chodově vám pomáhal současný premiér Andrej Babiš.

00:05:00 On tehdy o vás mluvil jako o rodinném příteli.

00:05:03 Jaké jsou dnes vaše vztahy?

00:05:05 -Když on nastoupil do politiky,

00:05:08 tak se naše cesty nějakým způsobem rozešly,

00:05:12 žijeme si každý svým způsobem.

00:05:15 Já jsem neustále tedy ještě na Chodově,

00:05:19 kde jsem v nájmu.

00:05:24 Takže asi tak.

00:05:26 -Mě zaujaly támhle v té polici ty tenisky.

00:05:29 To jsou nějaké speciální tenisky?

00:05:31 -To je dárek od Petry Kvitové.
-A to jsou její?

00:05:35 -To jsou její.

00:05:37 My máme stejnou nohu, takže ona mi občas nějaké tenisky dá na tenis.

00:05:41 -Takže to jsou tenisky Petry Kvitové.

00:05:43 A ty jsou tady vystavené, nebo v nich i hrajete tenis?

00:05:46 -Ty jsou připravené k tomu, abych v nich hrál.

00:05:50 -My jsme v budově Waltrovky.

00:05:52 Ta budova má strašně zvláštní a starou historii,

00:05:55 hodně zajímavou historii z druhé světové války.

00:05:59 Kdo tady sídlil?

00:06:01 Kdo tady byl v té době, na konci druhé světové války?

00:06:05 -To je výrobní hala původně.

00:06:07 A co mám informaci,

00:06:09 tak zde byl generální štáb Vlasova při osvobozování Prahy.

00:06:13 -A právě v bývalé továrně Waltrovka

00:06:15 jsme Interview speciál natočili, pojďte se na něj podívat.

00:06:18 Pane profesore, jsme dost silní na život během epidemie?

00:06:22 Ptám se na to proto,

00:06:23 že vy jste tváří olympijského výboru Silnější pro život.

00:06:27 -Tak přece jenom když srovnáme naši generaci, novou generaci,

00:06:36 před třeba 100 lety a 150 lety,

00:06:38 tak ta odolnost naše vůči tomu enviromentálnímu stresu

00:06:42 včetně virů, bakterií a tak dále, je snížená celkově.

00:06:48 Tím neříkám individuálně.

00:06:50 Když se koukneme, na co útočí covid, tak je to obezita,

00:06:54 jsou to nemoci, které z obezity vychází,

00:06:59 jako je cukrovka 2. typu, metabolický syndrom.

00:07:03 My dneska máme 40 procent lidí,

00:07:06 kteří nemají skoro žádnou pohybovou aktivitu.

00:07:09 66 procent lidí má nadváhu a obezitu,

00:07:13 takže ta rezilience, ta odolnost naše je trochu nižší.

00:07:20 A samozřejmě pohyb a pohybová zátěž je významná

00:07:26 z hlediska prevence takových onemocnění,

00:07:29 jako je covid-19.

00:07:32 -Vy jste na konci listopadu řekl, že nad covidem nevyhrajeme 100:0.

00:07:37 Když se podíváte na to, jak jsme na tom v této době

00:07:40 a zůstaneme v té sportovní terminologii,

00:07:43 tak v jaké fázi toho utkání jsme a jaké je skóre teď momentálně?

00:07:49 -To skóre ukáže až ten konečný účet.

00:07:53 Ale my máme některé věci, které jsou bezprostřední,

00:07:57 viditelné, vidíme je každý den.

00:07:59 Vidíme, že je určitý nárůst těžších průběhů,

00:08:03 samozřejmě zvýšila se i do určité míry smrtnost,

00:08:08 to je bezprostřední efekt covidu.

00:08:11 Ale na druhé straně je potřeba si říci,

00:08:14 co nám přinese ta doba pocovidová, to znamená včetně třeba toho,

00:08:22 že děti mají online výuku,

00:08:24 že nemají dneska tělocvik, nemají...

00:08:27 Ta pohybová zátěž se snížila významně, dvě kila jenom na jaře,

00:08:32 došlo k tomu, že se navýšila jejich hmotnost.

00:08:36 Když se podíváme na určitý výzkum z května,

00:08:40 který dělal Národní ústav duševního zdraví,

00:08:43 tak z 20 procent duševních nemocí se to zvýšilo na 30 procent.

00:08:49 Třikrát se zvýšila velká deprese.

00:08:52 Zvýšil se třikrát... nebo trojnásobně se zvýšil

00:08:57 počet suicidálních myšlenek, to znamená tendence k sebevraždě.

00:09:02 Dvakrát se zvýšila úzkost u lidí, to je jeden aspekt.

00:09:06 Pak máme ekonomické aspekty.

00:09:09 -Bojíte se toho, co nastane v té době pocovidové?

00:09:12 Nebo si říkáte, že nakonec se s tím nějak srovnáme?

00:09:15 -Já samozřejmě spíše apeluji na to,

00:09:18 abychom diskutovali jednak tu otázku, která je nyní,

00:09:23 ale zároveň jsme brali velmi vážně i to,

00:09:26 co bude vyplývat z té sekundarity.

00:09:28 Je to o určitém trade-off, a to je potřeba vždycky zvažovat.

00:09:33 Myslím si, že ta doba je tak vyhrocená,

00:09:37 že se bude skutečně mluvit o době před koronavirem a po koronaviru,

00:09:42 je to velmi závažné období.

00:09:44 -Spousta lidí už několik měsíců zažívá pocit nejistoty, strachu.

00:09:50 Co takový koktejl negativních emocí dělá v lidském těle?

00:09:55 -Když se podíváme na vliv strachu, úzkosti,

00:09:58 tak to není jenom otázka subjektivního prožitku.

00:10:03 To má své dopady i do neurochemických procesů

00:10:06 našeho organismu.

00:10:09 A my známe pojem, určitě znáte pojem placebo,

00:10:14 jaké má dopady, tak stejně tak máme pojem nocebo.

00:10:18 To znamená, má to své negativní důsledky

00:10:21 nikoliv jenom psychologické, subjektivní,

00:10:24 ale má to i své důsledky somatické.

00:10:27 To znamená,

00:10:29 celá řada onemocnění má svoji podstatu v naší emocionalitě,

00:10:32 v naší úzkosti, strachu, vyhrocené emocionalitě.

00:10:35 A s tím je potřeba také počítat.

00:10:37 -Budeme víc nemocní?

00:10:39 -Zase to budeme muset sečíst později, ale důležité je, že...

00:10:46 Nebo ten vztah toho prožitku emocionálního, té úzkosti

00:10:50 má jednoznačný dopad na somatická onemocnění...

00:10:53 -Mimochodem, vy jste mluvil o tom placebu. Věříte v něj?

00:10:57 Funguje to?

00:10:59 -Placebo existuje nikoliv jenom jako subjektivní

00:11:02 nějaká... nějaký... nějaká víra v uzdravení,

00:11:07 ale ono má skutečně dopady, které vedou k chemickým procesům.

00:11:14 To znamená, stejně jako strach, úzkost

00:11:17 jsou spojené se stresovými reakcemi,

00:11:19 a stresová reakce s sebou nese obrovské množství chemických dějů,

00:11:24 které zasahují do každé buňky těla.

00:11:27 A ten dopad není subjektivní, ale objektivní,

00:11:31 takže já na placebo věřím

00:11:33 a je to velmi důležitá i někdy složka léčby.

00:11:39 -Vy radíte otužování stresem.

00:11:41 Napsal jste novou knížku o schopnosti překonávat krize.

00:11:44 Dá se ale poznat, kdy už je toho stresu moc,

00:11:47 kdy už nepomáhá a už jenom ubližuje?

00:11:53 -Tak na nás každodenně útočí jak tělesné, tak duševní stresory.

00:11:57 Stresory jsou vlastně podněty,

00:11:59 které vychylují náš organismus z rovnováhy

00:12:02 a náš organismus na ně musí adekvátně reagovat.

00:12:06 A k tomu, aby na ně adekvátně reagoval,

00:12:09 tak se musí potkávat se stresem, enviromentálním stresem,

00:12:12 tělesným stresem, ale i tím duševním stresem.

00:12:16 A teď je důležité, aby ten stres byl adekvátní,

00:12:18 aby vznikly adaptační procesy, ne maladaptační.

00:12:21 To znamená, ten stres my potřebujeme,

00:12:24 ale potřebujeme ho v určité míře.

00:12:26 A my máme takzvaně hodný stres, který nám právě pomáhá

00:12:29 a který my musíme využívat k tomu, abychom se stali silnějšími.

00:12:33 Ale ten komfort nám staví vlastně určitou bariéru

00:12:36 a ta reaktibilita na ten stres samozřejmě je potom rozdílná.

00:12:41 Já dávám vždycky takový příklad,

00:12:43 který mám od profesora Komárka.

00:12:46 Ono je to stejné, jako když si vezmete

00:12:49 ocelovou kouli, vezmete si tenisový míček a rajské jablíčko

00:12:52 a začnete je mačkat.

00:12:54 Na té ocelové kouli nepromáčknete nic,

00:12:58 ten tenisový míček se promáčkne, ale vrátí se okamžitě zpátky.

00:13:03 A u rajského jablíčka když zapůsobíte tím stresorem,

00:13:06 tak ho promáčknete, deformujete a ono zůstává deformované...

00:13:09 -Takže bychom měli být tenisovými míčky nejlépe?

00:13:12 -Měli bychom být ocelovou koulí spíše,

00:13:14 když budeme tenisovým míčkem, tak já budu spokojen,

00:13:17 ale neměli bychom být tím rajským jablíčkem.

00:13:20 -Vidíte ve své praxi,

00:13:22 že vám přibývají pacienti v posledních měsících?

00:13:25 Právě kvůli tomu, že mají víc stresu, jsou víc nemocní,

00:13:28 nebo jste zatím ještě nic takového nezaznamenal?

00:13:35 -Tak určitě takové ty stresové důsledky spojené s úzkostí,

00:13:39 se strachem, jsem zaznamenal, že se navýšily.

00:13:42 A navýšily se i jejich důsledky.

00:13:46 Co považuji za velmi důležité, je to,

00:13:50 že nás také chrání...

00:13:54 Anebo co je nebezpečím v rámci ataky toho covidu,

00:13:59 je vlastně stabilizace chronických pacientů,

00:14:04 to znamená, celá řada pacientů, hlavně v pozdějším věku

00:14:08 má vysoký krevní tlak, má cukrovku,

00:14:13 má přídatná onemocnění,

00:14:15 a ta vyžadují pravidelné kontroly u lékaře

00:14:18 a vyžadují určitou stabilizaci.

00:14:22 A taková ta úzkostná... situace

00:14:27 je často nepřivádí k tomu lékaři.

00:14:30 Na druhé straně tím, že se zaměřujeme čistě jenom

00:14:33 na ten covid a na jeho řešení,

00:14:36 tak vlastně se tak trošku opomíjí ta chronicita u těch pacientů,

00:14:40 nutnost pravidelných kontrol i farmakologická stabilizace.

00:14:45 Protože právě kardiovaskulární onemocnění,

00:14:49 diabetes mellitus 2. typu,

00:14:52 to jsou všechno vysoce riziková onemocnění,

00:14:55 která, když ten člověk je napaden koronavirem,

00:15:00 hrají velkou roli, jakým způsobem se ten organismus bude chovat.

00:15:05 -Vy už jste mluvil o tom, že pohyb je lék.

00:15:08 Dnes už děti několik týdnů a měsíců nemají tělocvik ve škole,

00:15:12 nemůžou sportovat.

00:15:14 Dá se to ještě pořád zvládnout bez následků,

00:15:17 nebo už teď víme, že ta generace dětí,

00:15:20 které teď v pěti šesti sedmi letech nemůžou sportovat,

00:15:24 nechodí na fotbal, nechodí hrát ven nic,

00:15:27 takže už jim to zůstane napořád?

00:15:30 -My jsme na toto upozorňovali i v rámci olympijského výboru.

00:15:37 Upozorňuje na to i Společnost tělovýchovného lékařství,

00:15:43 že vlastně došlo k výraznému omezení pohybových aktivit.

00:15:50 Děti přibraly jenom za jaro o dva kilogramy.

00:15:55 Ono se řekne, že to je třeba půl roku, tři čtvrtě roku,

00:15:58 že se jakoby nic neděje,

00:16:01 ale zkuste třeba měsíc nesportovat, zůstat doma,

00:16:05 jaký dopad bude mít ta inaktivita na vás.

00:16:09 Samozřejmě individuální...
-Můžu na to navázat?

00:16:12 Ty děti, které byly zvyklé sportovat, teď mají tedy výpadek,

00:16:15 dejme tomu tři čtvrtě roku,

00:16:17 vrátí se jim zpátky ty návyky, které mají?

00:16:20 -No, to je otázka, protože tady hrozí,

00:16:24 že nahradí vlastně ten sport monitorem počítače

00:16:29 a televizní obrazovkou.

00:16:33 Vzniká i u řady dětí digitální závislost.

00:16:37 Prostě ten pohyb a tu pohybovou aktivitu v dětském věku

00:16:41 už nenahradíte potom v tom dospělém věku.

00:16:44 V tom dětském věku vznikají určité stopy,

00:16:47 pamětní stopy na tělesnou zátěž v našem organismu,

00:16:51 biochemické, hormonální, imunitní.

00:16:56 Vy vlastně trénujete i dopady pro vaši imunitu.

00:17:01 A ty se fixují a prakticky pak už jsou nenahraditelné

00:17:06 v pozdějším věku.

00:17:09 Vy už je v dospělosti potom nemůžete vycvičit do takové míry

00:17:13 jako v tom dětském věku.

00:17:15 Samozřejmě třeba i obezita v takovém tom věku pubertálním,

00:17:19 když nemáte dostatečnou pohybovou aktivitu,

00:17:22 tak třeba i u mužů dochází

00:17:24 ke konverzi testosteronu na estrogeny,

00:17:27 ty se konvertují v tukové tkáni

00:17:30 a dochází k dost zásadním změnám

00:17:34 vlastně v celém tom,

00:17:38 v celé té biochemii toho organismu.

00:17:40 A má to své důsledky do všech koutů našeho organismu.

00:17:45 -Vy jste v jedné knížce říkal, že pro vás byl největší stres,

00:17:49 když jste byl dítě, že jste nesměl jít ven.

00:17:51 Co myslíte, že je největší stres pro dnešní děti.

00:17:55 -Tak to je hodně individuální, ale samozřejmě často slýcháte,

00:18:00 když budeš zlobit, tak ti vezmu mobil,

00:18:03 a když budeš zlobit, tak nesmíš na počítač

00:18:06 a nebudeš hrát tu hru.

00:18:08 -Vrcholový sport taky dostává zabrat.

00:18:11 Některá utkání se mohla konat bez diváků.

00:18:15 Má takový vrcholový sport pro sportovce ještě smysl?

00:18:19 Vy sám jste býval reprezentant ve sportovní gymnastice.

00:18:23 Umíte si představit, že byste šel na závody

00:18:25 a nikdo by vám tam nefandil, bavilo by vás to?

00:18:28 -Je to zvláštní, asi by mě to moc nebavilo.

00:18:34 Ten sport je také hodně pro ty diváky.

00:18:37 Samozřejmě ten sport má i význam v tom,

00:18:41 že vytváří určité vzory pro mladé lidi.

00:18:46 Je to určitý...

00:18:49 Sport vlastně vytváří dneska náhradu enviromentálnímu stresu,

00:18:53 který jsme měli v dřívější době,

00:18:56 když jsme museli mít daleko víc přirozené tělesné zátěže,

00:19:01 a ta nás nějakým způsobem adaptovala vůči té tělesné zátěži.

00:19:06 Dneska to musíme nahrazovat tím sportem,

00:19:09 protože jaksi můžeme všude dojet autem,

00:19:12 můžeme se všude dopravit.

00:19:14 Nemáme prostě ty přirozené vlivy, stresové vlivy,

00:19:19 vůči kterým bychom se mohli adaptovat.

00:19:21 Ať je to chlad, ať je to teplo, ať jsou to i ty viry, bakterie.

00:19:25 My musíme prostě trénovat všechny tyto adaptační procesy

00:19:30 a v tom dětském věku ony se zapisují.

00:19:32 A v tom dětském věku, vlastně v tom vývoji

00:19:35 vytváříme si skutečně zásadní pamětní stopy,

00:19:38 ať je to naše imunita, ať je to náš mozek,

00:19:40 ať jsou to naše hormony.

00:19:42 A ty potom mají velký vliv

00:19:45 v určité odolnosti toho organismu v budoucnu.

00:19:49 -Vy sám trpíte nemocí pohybového aparátu,

00:19:52 která může vést až k invaliditě.

00:19:54 Vy sám jste ale říkal taky,

00:19:56 že jste se s tou nemocí naučil žít,

00:19:59 že jste se naučil žít s bolestí.

00:20:01 Jak se to dělá, aby člověk...

00:20:05 uměl normálně fungovat, aby pracoval,

00:20:08 aby žil a zároveň každý den tu bolest měl.

00:20:12 Co byste mi poradil, kdybych řekla, já už teď vím,

00:20:15 že do konce života mě budou bolet záda,

00:20:18 tak jak se s tím mám naučit žít?

00:20:20 -Je to jednoduchá odpověď.

00:20:25 Člověk musí najít určité sebepoznání.

00:20:28 A ten sport a tělesná zátěž,

00:20:31 to, že si umíte odříct

00:20:34 i třeba od jídla

00:20:37 a umíte si vytvořit určitý diskomfort,

00:20:42 tak se naučíte sebe poznávat také.

00:20:45 A to sebepoznání hraje obrovskou roli v tom,

00:20:49 abyste se dokázala potom vypořádat

00:20:53 i s takovým problémem, jako je třeba bolest.

00:20:58 A naučit se mít cestu, jak ji dokážete jaksi...

00:21:02 -Takže je to v hlavě?
-Je to hodně v hlavě.

00:21:05 Je to o sebepoznání a sebepoznání je strašně důležitá věc.

00:21:10 Sebepoznání nezískáte bez stresové zátěže.

00:21:14 -Proč v medicíně neplatí, že tam, kde nás bolí,

00:21:17 tak tam je ta příčina té bolesti?

00:21:21 -Protože medicína...

00:21:24 Nebo organismus funguje...

00:21:29 holisticky, a to znamená,

00:21:33 že my máme i různé typy bolestí.

00:21:39 Projekce těch bolestí může skutečně vyústit

00:21:42 úplně někde jinde, než nás to bolí.

00:21:45 Máme neuropatickou bolest, máme nociceptivní bolest,

00:21:49 máme emoční bolest.

00:21:51 Celá řada duševních chorob se projevuje

00:21:55 jako somatická bolest.

00:22:01 Já dneska jsem rád, že můžu pracovat jak v Motole,

00:22:05 tak i třeba zde na Waltrovce,

00:22:07 v takové jakoby integrované spolupráci s jinými obory.

00:22:11 Protože to, že vás bolí achilovka nebo že vás bolí záda,

00:22:15 zdaleka neznamená, že to je plotýnka

00:22:18 nebo že to je přetížení Achillovy šlachy,

00:22:22 ale je to velmi často odezva různých systémů organismu.

00:22:28 A ta projekce nepřijde vždy tam, kde je ta hlavní příčina,

00:22:33 ale často se projeví právě v těchto sekundárních projevech.

00:22:38 A je potřeba, to je taková ta detektivka,

00:22:42 detektivka medicíny, hledat tu kauzalitu, protože...

00:22:47 -A proč má každý člověk jinde ten práh bolesti,

00:22:50 že někoho bolí něco méně, někoho víc?

00:22:53 Někdo nevydrží bolest, někdo s tím může normálně fungovat.

00:22:58 -Má to dva důvody, ta rezilience má dva důvody.

00:23:01 První je genetický.

00:23:03 To znamená, i třeba ten metabolický syndrom i diabetes

00:23:08 má určité procento, třeba z 30 procent

00:23:11 10 procent pacientů nebo lidí má geneticky metabolický syndrom,

00:23:15 tak stejně tak máme určitou osobnostní typologii vrozenou.

00:23:20 Máme určitou třeba míru neuroticismu,

00:23:24 to znamená, každý z nás máme trochu jiné vidění

00:23:28 třeba... té situace.

00:23:32 I třeba covid je něco,

00:23:35 kde se osobnostní typologie významně projevuje,

00:23:38 protože každý má, včetně odborníků,

00:23:41 každý má trošku jinou míru úzkosti,

00:23:44 a ta se projevuje v tom přístupu, hodnocení, strategiích a tak dále.

00:23:51 A to samé je s tou bolestí,

00:23:53 někdo má osobnostní typologii takovou,

00:23:56 že má vyšší nebo nižší práh bolesti.

00:23:59 Ale pak je to samozřejmě to, že si získáváte určité bolesti

00:24:04 a můžete si vycvičit určitou rezilienci, určitou odolnost,

00:24:07 kterou ale musíte trénovat.

00:24:10 -Říká se, že ženy snášejí bolest lépe než muži. Je to pravda?

00:24:16 -Existují určité studie.

00:24:19 Nevím, jak je to mezi ženami a muži,

00:24:22 ale vím, že třeba různé národnosti, etnika

00:24:26 mají rozdílný práh bolesti,

00:24:31 třeba je rozdíl mezi Švédy a třeba Italy,

00:24:35 tam je ta míra obecně trošku rozdílná.

00:24:38 Takže to, jestli mají ženy větší nebo menší práh bolesti,

00:24:43 to nevím zatím.

00:24:45 -Když za vámi přijde člověk a řekne, mám stres v práci,

00:24:48 doma se hádám, mám tíživou ekonomickou situaci,

00:24:53 dokážete mu říct, kde ho nejspíš začne bolet?

00:24:57 -Tak to určitě z tohohle nedokážu,

00:25:00 ale nicméně je hrozně důležité pro ten stres,

00:25:06 jak vlastně ho čteme.

00:25:08 To znamená, my stejnou situaci, která se nám stane,

00:25:12 můžeme číst rozdílnou optikou.

00:25:15 A my máme dnes, když srovnáme třeba dobu

00:25:19 před 100 lety nebo 150 lety,

00:25:22 tak z hlediska duševního stresu

00:25:25 jsme na tom mnohem lépe.

00:25:30 Když srovnáme všechny parametry života, ať je to...

00:25:35 Když se podíváme třeba na úmrtnost dětí,

00:25:39 když se podíváme,

00:25:41 kolik jsme museli mít tělesné zátěže k tomu,

00:25:44 abychom vyrobili třeba...

00:25:50 nějaký výrobek.

00:25:54 Cokoli vezmeme, tak my se máme na tom líp,

00:25:57 ale přitom se cítíme, že jsme na tom vlastně...

00:26:01 Nebo vyhodnocujeme ten náš život, že je příliš stresový.

00:26:05 Já vždycky používám takové přirovnání,

00:26:08 o kterém mluví profesor Höschl, že to je, jako když máte,

00:26:13 když se měříte kolem pasu gumou od trenýrek.

00:26:17 Sice tloustnete, ale pořád máte stejně.

00:26:21 -Když se teď na mě podíváte a vidíte, jak sedím,

00:26:25 nebo na kameramana, jak stojí, dokážete říct,

00:26:28 jestli nás bude zítra nebo ještě dnes odpoledne něco bolet?

00:26:32 -Jestli zítra nebo dnes, to určitě asi nedokážu.

00:26:35 -Nebo třeba za pár let.
-Ale to dokážu, to samozřejmě ano.

00:26:38 -Tak co nás bude bolet?

00:26:40 -U vás nevím, zatím jsem vás tolik nepozoroval,

00:26:43 nicméně z pohybové aktivity nebo ze stereotypů pohybových

00:26:47 se dá hodně odečítat.

00:26:51 Protože celá řada pohybových obtíží vzniká

00:26:54 nikoliv jednorázově, nárazově,

00:26:57 ale vzniká, já tomu říkám, syndromem kapky.

00:27:00 Syndrom kapky je to, že je to malá síla,

00:27:04 ale opakující se síla.

00:27:06 A ona v těch měsících a letech se potencuje natolik,

00:27:10 že se stává silou skutečně velkou.

00:27:13 A celá řada morfologických nálezů,

00:27:15 to znamená určité přestavby kostní tkáně, měkkých tkání,

00:27:20 vazivových, našich plotének, menisku a tak dále,

00:27:25 tak ty se přestavují vlivem této zátěže.

00:27:30 To znamená, když se podíváte i třeba na kadáver,

00:27:33 to znamená, když půjdu na pitvu, taka tam je krásně vidět,

00:27:36 jak ten váš pohyb a ten způsob toho života

00:27:39 se vlastně vepsal, imprintoval do té struktury.

00:27:44 Protože ta anatomie naše má určitou plasticitu,

00:27:48 určitou adaptaci.

00:27:50 A ten způsob vašeho pohybového chování se vpisuje do...

00:27:54 -Podepíše.

00:27:56 -Podepíše do toho anatomického tvaru,

00:28:00 do všech těch vlastně

00:28:03 přestavbových tkání.

00:28:06 -S bolestmi za vámi nechodí jen běžní pacienti,

00:28:09 ale taky třeba sportovci, vrcholoví sportovci.

00:28:12 Vy máte blízko k tenisu.

00:28:14 U tenisu je zajímavé to, že diváci musí být úplně ticho.

00:28:17 Ale třeba některé tenistky u toho hlasitě hekají.

00:28:21 Má to nějaký důvod, dělají to proto, že jim to usnadňuje pohyb?

00:28:25 -Ono má obojí důvod.

00:28:28 Jednak to ticho má důvod v tom,

00:28:30 že pro to, abyste prováděla přesný pohyb,

00:28:34 tak vy se neorientujete jenom očima nebo vaším tělem,

00:28:38 ale významnou roli hraje třeba sluch.

00:28:42 Zkuste si jít třeba zahrát basketbal nebo nějaký sport

00:28:46 a zacpěte si uši, tak uvidíte,

00:28:49 jak najednou, jak ztratíte tu jednu dimenzi informace,

00:28:52 tak najednou máte úplně jinou koordinaci pohybů.

00:28:57 A druhá věc je, to hekání souvisí s funkcí bránice.

00:29:00 K tomu, abyste měla zpevněné tělo,

00:29:03 tak potřebujete dechový sval,

00:29:06 významný dechový sval, který není jenom dechovým svalem,

00:29:10 ale má svůj význam i třeba gastroenterologický, při polykání.

00:29:14 Protože je svěračem, má i právě význam pohybový,

00:29:17 posturální, takže to hekání je o tom,

00:29:20 že si vlastně tady přiškrtíte tu epiglottis

00:29:23 a vlastně držíte si přes ten dechový sval,

00:29:25 přes tu bránici to zpevnění těla, které potřebujete.

00:29:28 -Tenista Radek Štěpánek o vás říká,

00:29:30 že jste mu prodloužil kariéru, že díky vám mohl hrát déle.

00:29:34 A přivedl nás na otázku,

00:29:37 jak se vyrovnáváte s tou zodpovědností,

00:29:39 kterou máte vůči těm vrcholovým sportovcům, když jim řeknete,

00:29:42 ty to dneska dáš, nebo ty dneska hrát nepůjdeš.

00:29:45 A obě ta vaše doporučení

00:29:47 můžou mít fatální následky pro toho sportovce.

00:29:51 Řešíte to v sobě, to dilema říct a neříct?

00:29:55 -Tak určitě to dilema řeším

00:29:58 a nejdřív si ho musím nějakým způsobem vybalancovat.

00:30:04 Je to takové to trade-off, něco za něco,

00:30:06 a vždycky musí být v popředí to zdraví,

00:30:09 to znamená chránit zdraví toho sportovce.

00:30:11 Takže když mu skutečně řeknu,

00:30:14 on má to dilema a já mu řeknu,

00:30:17 tak běž do toho zápasu

00:30:20 nebo utkání

00:30:23 nebo závodu,

00:30:26 tak vždycky to zdraví,

00:30:29 aby nedošlo k tomu poškození zdraví do budoucna,

00:30:32 je strašně důležité.

00:30:34 A ten sport je s tím spojen každodenně.

00:30:37 Ale není to jenom ten sport, je to i v nemocnici,

00:30:41 když zvažujete nějakou strategii postupu,

00:30:44 tak vždy je to o tom trade-off.

00:30:46 Vždy máte rozhodnutí mezi lepším a horším řešením

00:30:51 než mezi dobrem a zlem

00:30:55 a pravdou a nepravdou.

00:30:57 Takže na konci je nějaký ten arbitr, ale jak říkám,

00:31:02 to rozhodnutí vždy musí být o tom,

00:31:05 abyste toho sportovce nepoškodila a abyste mu nepoškodila zdraví.

00:31:08 -Tenisté na vás rádi vzpomínají, říkají, že je s vámi legrace.

00:31:12 Pamatujete si, koho se vám podařilo nejvíc nachytat?

00:31:16 Kdo to nečekal a úplně jste ho odboural?

00:31:21 -Tak to nevím, já mám, někdy mluvím

00:31:25 ten humor tak jako vážně,

00:31:28 takže spousta...

00:31:31 -Lidí nechápe, že to je vtip.

00:31:33 -Někdy musím říct, že to byl vtip. Oni mě berou příliš vážně.

00:31:37 Ale já mám humor rád, protože to je koření života.

00:31:41 Jeden z takových významných představitelů psychologie,

00:31:46 pan Seligman, Američan,

00:31:50 tak ten říká, jedinou... hlavní, hlavní metodou,

00:31:55 jak se bránit proti duševním stresu, je humor

00:31:59 a my ho nesmíme ztrácet ani v této době, která je sice těžká,

00:32:04 ale ten humor prostě musíme mít pořád.

00:32:06 -My tu máme pro vás otázku od Radka Štěpánka.

00:32:10 Tak si ji pojďme poslechnout.

00:32:12 -Pane profesore, otázka z trošku jiného ranku, než jste zvyklý.

00:32:15 Určitě by fanoušky zajímalo,

00:32:18 zajímal příběh vašich tenisek, které jsme pořizovali v Moskvě,

00:32:22 jestlipak je ještě máte.

00:32:24 -Tak máte ještě ty tenisky?
-Tak určitě je nemám.

00:32:28 Já jsem totiž vyhlášený tím, že, a to mě skoro zná každý,

00:32:33 že jsem strašně roztržitý a zapomnětlivý.

00:32:36 A možná je teda budu mít, protože mám doma už asi dvacatery,

00:32:40 protože vždycky, když někam přijedu na tenis

00:32:43 nebo jedu si třeba o víkendu zahrát,

00:32:47 tak vždycky něco zapomenu,

00:32:49 ať to jsou ponožky nebo tenisky nebo raketa.

00:32:52 A to se mi samozřejmě stalo i v té Moskvě.

00:32:55 Takže sportovci a mí kolegové když jdeme na tenis,

00:32:58 tak si berou vždycky dvojí věci,

00:33:01 aby když to zapomenu, aby mi to mohli půjčit.

00:33:07 -Takže vy jste tam ty tenisky zapomněl.

00:33:09 Vy jste si je koupil a rovnou jste je tam nechal.

00:33:12 -Ano, já jsem si je koupil...

00:33:14 Vlastně vidíte to, já jsem už na to zapomněl.

00:33:17 To je ta moje roztržitost a zapomnětlivost.

00:33:20 Takže já jsem si je koupil a pak jsem je tam nechal.

00:33:22 -Já jsem četla,

00:33:24 že jste dokonce někde zapomněl svoji tříletou dceru.

00:33:27 Po jak dlouhé době jste zjistil, že ji nemáte?

00:33:30 -Až doma mě na to upozornila manželka.

00:33:32 Takže jsem se pro ni vracel na tenis.

00:33:35 -Prožíváte se sportovci jejich úspěchy, ale taky neúspěchy?

00:33:38 Je to něco, čím žijete a držíte palce?

00:33:42 Prožíváte s nimi i ty emoce?

00:33:44 -Tak určitě člověk prožívá ty emoce.

00:33:47 Ale zase když děláte, nebo když jste v té roli,

00:33:51 tak se na to nemůžete dívat jako fanda.

00:33:56 Je to taková, spíš takový ten pohled...

00:34:02 střízlivé emoce, bych řekl.

00:34:04 Protože zaprvé prožíváte ty výhry,

00:34:07 ale musíte taky prožívat ty prohry.

00:34:10 Takže když se přiznám, tak k tomu, abych měl ta rozhodování,

00:34:14 o kterých jsme před chviličkou mluvili,

00:34:17 nebo aby člověk skutečně střízlivě vyhodnotil to,

00:34:20 jestli třeba ten hráč má nastoupit, nemá nastoupit

00:34:23 nebo jestli má skrečovat a podobně,

00:34:26 tak prostě musíte trošku to fandovství ze sebe dostat.

00:34:30 A musíte se na to dívat trochu jinou optikou, jiným úhlem.

00:34:34 -Vy jste duší sportovec.

00:34:37 Který z těch úspěchů, u kterých jste byl,

00:34:39 byste si rád zažil jako sportovec na vlastní kůži?

00:34:44 Protože vy jste byl u spousty těch obrovských úspěchů.

00:34:49 -Tak já jsem strašně rád,

00:34:51 že jsem si je zažil v té roli, co jsem byl.

00:34:54 Já jsem dělal gymnastiku, tak jsem také toužil

00:34:58 trochu mít nějaký ten úspěch v tom svém věku.

00:35:05 Ale to, že vlastně byl blízko,

00:35:08 člověk byl blízko těch úspěchů ostatních,

00:35:11 tak já jsem tomu hrozně rád a je to to, na co rád vzpomínám.

00:35:16 -A na co vzpomínáte nejradši?

00:35:19 -Tak samozřejmě já jsem začínal hodně třeba s Honzou Železným,

00:35:23 se kterým jsem prožil spoustu úspěchů,

00:35:28 zlatých medailí na olympiádě, na mistrovství světa.

00:35:34 S Tomášem Dvořákem, s Petrem Kordou.

00:35:37 -A poznáte u sportovce,

00:35:39 že má potenciál být nejlepší z nejlepších?

00:35:43 -Tak ono dneska ten talent se skládá z více faktorů.

00:35:49 A někdy samozřejmě můžete vidět

00:35:52 třeba tu obrovskou převahu nebo obrovskou talentovanost

00:35:58 třeba v oblasti určitých pohybových funkcí.

00:36:01 Ale už to neznamená, že máte třeba talent v oblasti mentální,

00:36:06 to znamená ten psychologický,

00:36:08 který potřebujete k zvládání toho stresu, umět závodit.

00:36:12 -Odolnost vůči tomu stresu.
-Umět závodit je strašně těžké.

00:36:16 Já sám si pamatuju, a to je právě to sebepoznání,

00:36:20 že když jsem dělal tu gymnastiku,

00:36:23 tak jaksi jsem měl příliš velkou trému,

00:36:27 která byla rozdílná z pohledu tréninku a závodu...

00:36:31 -Takže vás to limitovalo.

00:36:33 -Což vám významně mění koordinaci a limituje to,

00:36:36 a tím děláte daleko více chyb.

00:36:39 A umět závodit, umět hrát je strašně těžké.

00:36:43 A udržet si také tu motivaci k tréninku,

00:36:46 někdo nemá zase tu vůli takovou.

00:36:49 Takže těch faktorů, které vytváří tu komplexnost toho talentu,

00:36:54 je celá řada včetně třeba anatomických predispozic.

00:36:58 To znamená, musíte mít určitý typ kyčlí, ramen,

00:37:01 abyste mohla házet oštěpem dobře hrát hokej.

00:37:05 Takže těch faktorů,

00:37:06 které vás třeba převyšují nebo převyšují ostatní,

00:37:10 tak na druhé straně vás mohou limitovat.

00:37:12 -Zdůrazňujete, že člověk musí umět relaxovat a odpočívat.

00:37:16 Není teď na to ideální doba, když lidi moc věcí dělat nemůžou?

00:37:20 Anebo je ten stres a strach o to, co bude, svazuje natolik,

00:37:24 že ani nedokážou odpočívat?

00:37:27 -Tak obojí.

00:37:29 Taková ta existenciální nejistota u těch lidí, co bude,

00:37:33 to vyvolává prostě určitým způsobem stres.

00:37:37 Na druhé straně je to doba,

00:37:40 kdy člověk se také může někdy zastavit.

00:37:43 Může si nějakým způsobem věci více promyslet.

00:37:49 Zrovna včera jsem měl jednoho pacienta,

00:37:53 významného podnikatele,

00:37:56 který se dostal do situace takové jakoby,

00:38:00 nechci říct existenciální nouze,

00:38:02 ale do určité míry ho postihl ten...

00:38:05 ta situace významně v jeho podnikání,

00:38:10 protože zasahuje hlavně tu jeho sféru.

00:38:13 A on sám mi říkal,

00:38:15 že na druhou stranu to, že se dostal do té situace,

00:38:18 tak ho to přivedlo k psychiatrovi.

00:38:22 Ale na druhé straně si uvědomil spoustu věcí,

00:38:27 které ho nastartovaly jiným směrem

00:38:30 a změnily ten jeho pohled

00:38:35 na do určité míry smysl života,

00:38:39 trochu ovlivnily ten jeho...

00:38:43 to jeho ego nějakým způsobem upozadily.

00:38:46 Takže ono to má a může mít i určitý nějaký pozitivní dopad.

00:38:53 -Podle vás důležitou roli v životě hraje láska a naděje.

00:38:58 Jak důležité jsou vztahy, spokojenost?

00:39:01 Jak se to odráží na našem zdraví?

00:39:03 A dá se žít bez toho, aniž by člověk byl milován,

00:39:06 miloval, ztratil naději?

00:39:08 Nebo jsou to věci, které,

00:39:10 bez toho ten život nemůže být zdravý a nemůže být ani příjemný?

00:39:15 -Bez toho nemá ani smysl.

00:39:19 Většinou, když se podíváte do současné západní Evropy,

00:39:24 tak tam když se hovoří o rezilienci, odolnosti,

00:39:29 tak se hovoří hodně o zdravém životním stylu.

00:39:33 A já samozřejmě to považuji za velmi důležité,

00:39:39 ale ten zdravotní životní styl

00:39:41 musí být nějakým způsobem vyjádřen a musí mít nějaký smysl.

00:39:46 A ten smysl nemůže být jenom egoistický,

00:39:49 to znamená egocentricky zaměřený.

00:39:51 Já budu zdravý, a to je to nejdůležitější,

00:39:54 musím být co nejdéle mladý, musím být hezký

00:39:59 a co nejdéle živý.

00:40:02 Ale ta rezilience, ta odolnost, ten zdravý životní styl

00:40:05 musí být také rozdělen do těch vztahů a do té oběti.

00:40:09 Do té lásky, a v tom má potom ten smysl.

00:40:12 A to je strašně důležité.

00:40:13 -Jak se na tenhle váš přístup k životu, ke zdraví, k léčbě

00:40:18 dívají klasičtí doktoři?

00:40:21 Dostáváte se s nimi často do sporu?

00:40:24 -Tak dostával jsem se trochu dřív více.

00:40:29 Teď myslím si, že zas je to,

00:40:32 já mám mezi lékaři strašně moc přátel.

00:40:39 A uvědomuji si,

00:40:41 jak je pro mě důležitá prostě spolupráce s nimi.

00:40:45 Takže je to také trochu o typologii těch některých lékařů.

00:40:51 -Že si musíte sednout?

00:40:53 -Že to je i o určitém, o tom,

00:40:56 jak vlastně jsou schopni, nebo jsme schopni diskuze.

00:41:02 Že umět diskutovat je něco, co pomaličku,

00:41:05 pomaličku taky ztrácíme.

00:41:08 Ta diskuze je velmi, velmi zásadní.

00:41:11 A potom v té medicíně je to hodně o tom,

00:41:14 že ta medicína je hodně rozdělená

00:41:19 na ty různé atomy, že jo.

00:41:22 Dneska na ty superspecializace nebo supersuperspecializace.

00:41:25 -A ono všechno souvisí se vším.

00:41:27 -A ta medicína dneska je strašně od jednoho pólu k tomu druhému

00:41:31 tak vzdálená jako jaderná fyzika ke kultuře, jo?

00:41:36 To je tak rozdílný, rozdílný pohled

00:41:39 a myslím si, že je strašně důležité,

00:41:42 aby se hledala taková jakoby cesta,

00:41:46 která umí integrovat ty jednotlivé póly do toho systému.

00:41:50 A ten organismus je něco, co vlastně je integrační rovinou.

00:41:56 A to tak trochu v medicíně chybí,

00:42:00 protože dominuje a vítězí takzvaně medicína o důkazech.

00:42:06 To se jmenuje evidence based medicine

00:42:09 a my musíme mít pro všechno důkaz.

00:42:12 Což je důležité, já to respektuji,

00:42:15 ale znamená to, že se zaměřujeme pouze na úzkou oblast,

00:42:21 kterou můžete tím důkazem prosadit.

00:42:25 Ale ty systémové teorie,

00:42:27 které byly přece jenom v té dřívější době,

00:42:31 tak ty systémové teorie jdou do pozadí

00:42:34 a chybí tady ta integrační rovina.

00:42:37 A je to i v té výuce třeba mediků,

00:42:40 že medik se daleko více dozví

00:42:44 o nějakém specifickém tumoru, který má jen pár lidí.

00:42:50 Ale o tom, aby se třeba dozvěděl detailně

00:42:53 o neurofyziologii bolesti třeba, která je

00:42:56 a postihuje většinu oborů,

00:42:59 tak tam ten akcent není tak významný.

00:43:05 -Někteří vaši pacienti říkají,

00:43:07 že máte výjimečné schopnosti, skoro až zázračné.

00:43:10 Je to, co umíte, dané studiem, prací,

00:43:13 nebo vám opravdu někdo shůry nadělil něco, co jiným ne?

00:43:18 -Tak já se tak nepovažuji,

00:43:20 ale jedna z věcí, která je důležitá,

00:43:23 že medicína není jenom o tom, že se ji naučíte z knížky

00:43:27 a že si vyčtete, že si ji vyčtete v teorii.

00:43:35 Ale medicína je i určitým uměním,

00:43:39 je to určitá schopnost,

00:43:42 pro kterou máte určité předpoklady,

00:43:45 tak jako také ne každý může třeba stejně zpívat dobře

00:43:49 nebo hrát na klavír nebo malovat,

00:43:52 tak i v té medicíně musíte mít určité předpoklady

00:43:56 pro ten obor, který děláte.

00:43:58 Takže třeba operovat nemůže prostě každý.

00:44:01 Musíte mít na to tu zručnost, a tu zručnost musíte trénovat.

00:44:05 A ten trénink je o tom, kolik uděláte také těch pacientů.

00:44:12 A já jsem měl to štěstí, že jsem se mohl setkávat

00:44:15 s různým spektrem pacientů, širokým spektrem.

00:44:19 A zadruhé, že jsem jich měl za život strašně moc.

00:44:22 A to je taková i možná výhoda,

00:44:25 když děláme třeba mezinárodní kurzy a tak,

00:44:29 tak když máme vlastně nějaké ty demonstrace pacientů,

00:44:32 tak má člověk tisíce škatulek v tom archivu,

00:44:35 kam může sáhnout.

00:44:37 -Vy v té škatulce jedné máte taky prezidenty.

00:44:40 Staráte se ještě o současnou hlavu státu?

00:44:43 -Já jsem pana prezidenta

00:44:46 teď asi tři nebo čtyři roky jako pacienta neviděl.

00:44:50 -Měl jste také prezidenta Václava Havla ve své péči.

00:44:54 Je něco typického pro takhle důležité

00:44:58 VIP pacienty v podstatě, pro hlavy států?

00:45:01 Je to... Svazuje vás to víc,

00:45:04 když máte zodpovědnost i za zdraví prezidenta?

00:45:10 -Tak je to...

00:45:15 Je to trošku jiná pozice nebo jiná poloha.

00:45:19 Protože samozřejmě když má prezident obtíže,

00:45:24 má možnost si vybrat

00:45:27 z těch vlastně lékařů a odborníků,

00:45:33 koho vlastně chce.

00:45:35 A pak ta poloha je někdy těžká v tom, že když je skutečně nemoc,

00:45:39 tak ty pohledy

00:45:42 a ten vlastně přístup i těch odborníků,

00:45:47 kteří vlastně se o něj starají, jsou různorodé.

00:45:51 A to vidíme i dnes vlastně v situaci covid,

00:45:55 když se budeme bavit o jakémkoliv tématu,

00:45:58 tak i mezi odborníky existuje naprosto diametrální pohled

00:46:02 na toto onemocnění

00:46:04 nebo na některé faktory tohoto onemocnění.

00:46:07 Tak to je to samé i u těch prezidentů.

00:46:10 A umět tam prosadit ten svůj názor

00:46:12 a eventuálně se o něj poprat a pohádat je také důležité.

00:46:17 -Jaký byl Václav Havel pacient? Byl poslušný?

00:46:23 -Tak Václav Havel byl takový,

00:46:26 že když mu skutečně někdo řekl,

00:46:28 že má se léčit tak nebo jinak,

00:46:33 tak to celkem, tak to určitě akceptoval. Takže...

00:46:37 -On měl nemocné plíce, ale vy jste fyzioterapeut.

00:46:40 Možná spousta lidí bude přemýšlet nad tím,

00:46:43 proč fyzioterapeut se stará

00:46:44 o prezidenta, který má nemocné plíce.

00:46:47 Jak to spolu souvisí?

00:46:49 -Ta terapie z pohledu jeho četných zápalů plic

00:46:54 byla do určité míry zásadní.

00:46:58 Protože on měl vlastně ještě před dobou toho karcinomu

00:47:02 několikrát zápal plic

00:47:04 a potom po operaci vlastně došlo k tomu,

00:47:07 že se jaksi mu ten bronchus,

00:47:10 jeden z těch nejdůležitějších, trochu zauhlil.

00:47:13 A vlastně vznikla tam určitá nevzdušnost,

00:47:17 která se velmi frekventně stala zánětlivou.

00:47:22 Takže bylo nutné, a ono nešlo vlastně,

00:47:25 právě pro to postavení toho bronchu,

00:47:27 dělat každý den ty bronchoskopie a odsávat.

00:47:31 Takže se musela nějakým způsobem ta plíce drénovat.

00:47:34 To znamená, bylo hrozně důležité ten hlen vykašlat.

00:47:38 A k tomu jsou určité speciální techniky,

00:47:41 které se používají,

00:47:43 a je možnost vlastně ty plíce čistit.

00:47:49 -O té terapii i o těch technikách jsem mluvila s Dagmar Havlovou,

00:47:53 která říkala, že jste ji to také naučil

00:47:56 a že vlastně díky vám mohla svému manželovi pomoct.

00:47:59 A ona má pro vás taky jednu otázku.

00:48:02 -Dobrý den, Pavel, prof. Pavel Kolář je náš rodinný přítel.

00:48:07 Takže se s námi účastnil i nějakých dovolených.

00:48:11 A chtěla bych mu položit otázku.

00:48:14 My jsme na těch dovolených hráli taky tenis.

00:48:18 Lépe řečeno, on nás učil hrát tenis a různé míčové hry.

00:48:22 A ta otázka zní, jaký si myslí,

00:48:25 že by byl Václav Havel tenista, kdyby začal s tím hraním odmala?

00:48:31 -Tak jaký by byl prezident Václav Havel tenista?

00:48:34 -Tak já bych ještě řekl jednu věc.

00:48:36 Vy jste se ptala o té fyzioterapii,

00:48:38 že jedna z věcí byla hrozně důležitá,

00:48:40 aby on měl také fyzickou zátěž, nějakou tělesnou zátěž.

00:48:43 Protože to je další věc,

00:48:45 která významně posiluje ty, ty plíce.

00:48:48 Takže jsem se snažil vždycky v těch obdobích,

00:48:51 kdy on měl klid,

00:48:53 zároveň nějakou formou ho přimět k tomu pohybu.

00:48:56 Protože on mně vždycky říkal, tělo je od toho, aby nosilo hlavu.

00:49:01 A to byl jeho pohled na sport.

00:49:05 Ale nicméně mě překvapilo,

00:49:08 na tenis tedy moc šikovný nebyl,

00:49:11 ale velmi dobře třeba hrál basketbal,

00:49:14 byl schopen třeba třikrát čtyřikrát za sebou hodit šestku.

00:49:18 Takže on měl určitý typ optické informace,

00:49:23 který byl zajímavý.

00:49:28 Pro mě to byla zajímavá zkušenost.

00:49:31 Aniž by někdy pořádně sport trénoval,

00:49:34 tak na některé z těch sportů

00:49:37 zase nebyl tak nešikovný, jak o sobě tvrdil.

00:49:40 -Takže na otázku paní Havlové byste odpověděl,

00:49:43 že asi by nebyl úplně vrcholový sportovec

00:49:47 a nevyhrál by Davis Cup?

00:49:49 -Asi Davis Cup by nevyhrál.

00:49:51 Myslím si, že kdyby ho dělal odmala,

00:49:53 tak by se mohl trochu naučit.

00:49:56 -Vy jste pomáhal v kariéře taky Kateřině Neumannové.

00:49:59 A i ona pro vás má otázku.

00:50:02 -Ahoj Pavle, já mám na tebe dotaz ohledně rozložení času

00:50:06 mezi jednotlivé skupiny tvých pacientů.

00:50:09 Protože ty jsi veřejnosti znám především jako lékař

00:50:13 a někdo, kdo se stará výborně o naše sportovce.

00:50:16 Ale já vím, že samozřejmě máš na starosti spoustu dětí

00:50:20 a zároveň spinální jednotku v Motole.

00:50:23 Tak by mě zajímalo, jak mezi ty jednotlivé skupiny pacientů

00:50:26 rozložíš nebo jseš schopen rozložit svůj pracovní čas.

00:50:29 A jak se staráš sám o sebe?

00:50:31 -Tak pane profesore, jak rozložíte ten váš čas?

00:50:35 Máte na to nějakou speciální aplikaci, nebo to nosíte v hlavě,

00:50:38 kdy, koho, kterého pacienta kde máte?

00:50:41 -Tak je velmi těžké někdy s tím tlakem pracovat.

00:50:50 Ale já jsem vlastně začal v motolské nemocnici v roce 1987.

00:50:55 A začal jsem na dětském oddělení,

00:50:58 takže jsem se hodně věnoval v té době dětem.

00:51:01 A vlastně po dvaceti... Kolika?

00:51:06 No to už víc vlastně, skoro přes 30 let,

00:51:09 tak se mi podařilo vlastně teď otevřít

00:51:12 třeba dětskou lůžkovou rehabilitaci,

00:51:15 první vlastně v republice.

00:51:17 Takže si chci zachovat tu práci jednak s dětmi

00:51:21 a chci si taky zachovat práci s pacienty těžkými,

00:51:25 ať je to spinální jednotka, kterou se nám podařilo otevřít

00:51:30 a kde funguje pan doc. Kříž,

00:51:33 což je můj vlastně primář, kolega,

00:51:38 který spinální jednotku vede.

00:51:41 A zároveň se nám i podařilo otevřít

00:51:45 dospělou lůžkovou rehabilitaci.

00:51:47 A k tomu ještě se podařilo otevřít vlastně

00:51:51 fyzioterapeutickou školu,

00:51:53 která je jednak bakalářského, bakalářské studium

00:51:58 a magisterské studium.

00:52:00 Takže tahle část práce je pro mě nosná.

00:52:06 A co se týče těch sportovců,

00:52:08 přes které je člověk jakoby známější,

00:52:12 nebo o tom se hovoří,

00:52:15 tak je to spíš takový koníček.

00:52:17 A je to něco, co obohacuje tu moji práci zároveň,

00:52:21 když přece jenom jedete

00:52:23 na tu olympiádu, mistrovství světa,

00:52:26 tak tam máte i trochu času se zastavit,

00:52:29 vidět život z jiné perspektivy, je to jiná zkušenost.

00:52:32 A můžete také něco napsat,

00:52:35 což při tom denním vytížení tady v práci v Praze se mi nedaří.

00:52:40 Protože to je vytížení skoro 14 hodin i 15 hodin denně.

00:52:44 -Vy celý život uzdravujete jiné, kdo uzdravuje vás?

00:52:50 -Tak já vyhledávám lékaře minimálně,

00:52:53 protože si myslím, tam kde to zvládnu,

00:52:56 tak má ten organismus

00:52:58 právě tu velmi důležitou a zásadní autoreparační schopnost

00:53:03 nebo takovou i preventivní schopnost.

00:53:06 A já jsem...

00:53:09 Já jsem propagátorem určitého životního stylu,

00:53:15 ale rozhodně si neodpustím bůček a pivo třeba.

00:53:20 A neodpustím si spoustu neřestí.

00:53:23 Ale na druhou stranu jsem si našel nějakým tím sebepoznáním věci,

00:53:29 o kterých vím, že mně příliš ubližují

00:53:32 v tom mém onemocnění nebo v tom mém zdravotním stavu.

00:53:36 A také jsem se naučil, když jako, když mám nějaký problém,

00:53:41 tak prostě se musím zavřít

00:53:43 na nějakou chviličku třeba na chalupu.

00:53:47 A musím si nějakým způsobem nastavit

00:53:50 hlavně tu emocionalitu myšlení, určitou mysl.

00:53:54 Přes mysl se dostat k relaxaci.

00:54:00 Nevím, jestli to mám nazývat meditací,

00:54:03 to není asi to správné slovo.

00:54:05 Ale najít si tu cestu vnitřního zklidnění,

00:54:10 která je strašně důležitá.

00:54:13 Jakmile cítím, že se člověk dostane

00:54:15 už do takové chronicity toho stresu,

00:54:18 tak to cítím na, nejen na svých emocích,

00:54:21 ale právě cítím to i na tom somatickém dopadu.

00:54:25 A naučit se tohle právě nabízí ten sport.

00:54:28 To je to, co je potřeba si založit už v tom dětství.

00:54:31 A když to v dětství člověk neprožije,

00:54:34 nemá tu zkušenost třeba s pohybovou aktivitou,

00:54:38 tak se to prostě v tom dospělém věku projeví.

00:54:41 Je to jeden z velmi důležitých preventivních vlastně procesů.

00:54:46 A ta prevence je hrozně důležitá.

00:54:50 -Pane profesore, já vám děkuju za váš čas.

00:54:52 Děkuju, že jste byl hostem Interview speciál.

00:54:55 -Já moc děkuji za pozvání.

00:54:57 Skryté titulky: Alena Kardová, Česká televize 2021