Rozhovor Světlany Witowské s věhlasným fyzioterapeutem profesorem Pavlem Kolářem. O dopadu epidemie na lidské tělo, o bolesti, emocích a nutnosti humoru
00:00:01 INTERVIEW SPECIÁL
00:00:12 -Patří mezi nejuznávanější odborníky v oblasti fyzioterapie.
00:00:16 Profesor Pavel Kolář celý život léčil děti,
00:00:19 ale taky prezidenty i sportovce.
00:00:21 Sice nemá titul z medicíny,
00:00:24 ale uznávají a důvěřují mu i špičkoví lékaři.
00:00:27 Jak důležité jsou ve zdraví emoce
00:00:29 a proč má každý člověk jinde práh bolesti?
00:00:32 I na to se profesora Pavla Koláře zeptám v Interview speciál,
00:00:36 které právě začíná.
00:00:38 Pane profesore, to je vaše podobizna v nadživotní velikosti.
00:00:40 To jste si objednal sem?
00:00:42 -Určitě ne, to byl dárek od Davida Černého.
00:00:47 Když jsme otvírali, tak se tady najednou objevil,
00:00:50 vlastně symbolizuje tak trošku moji práci,
00:00:53 ale mám s tím maličko problém, protože to může vypadat,
00:00:55 jako že si něco takového objednávám,
00:00:58 ale takovou pýchu nemám.
00:01:00 -On tady David píše: "Pavle, děkuji!"
00:01:02 On byl taky váš pacient?
00:01:04 -Ano, byl můj pacient.
00:01:06 Už dlouho se známe a chodí ke mně jako pacient.
00:01:09 -Ta hlava je plná věcí, některé jsou i z vaší kanceláře.
00:01:12 Tady jsou, jste říkal, i lysohlávky v hlavě.
00:01:16 A co ještě se tam dá najít?
00:01:18 -Ty nejsou tedy z mé kanceláře.
-Ty nejsou z vaší kanceláře.SMÍCH
00:01:22 -Je tady třeba pulpující ruka
00:01:23 a celá řada vlastně skeletů pohybového systému,
00:01:29 který vlastně je součástí mé práce.
00:01:32 -Vy často mluvíte o emocích, o tom, že emoce jsou důležité
00:01:36 v životě, v medicíně.
00:01:38 Vy ale vypadáte, že vás nic moc nerozhází.
00:01:41 Dokáže vás něco naštvat nebo nadchnout?
00:01:44 Jaká byla vaše první emoce, když jste tohle viděl,
00:01:48 když jste se viděl a máte hlavu plnou věcí?
00:01:52 -Já vypadám, že nejsem emoční typ, ale naopak spíše umocňuji
00:01:57 tu emocionální stránku před tou racionální,
00:02:01 i když to tak není vidět.
00:02:03 Je to taková ta...
00:02:05 Někdy člověk si nese s tím kříž, protože ty věci víc prožívá
00:02:08 a je to taková ta symbolika kulhajícího poutníka od Čapka.
00:02:12 To znamená, člověk je víc nadaný na některé věci,
00:02:15 ale na druhou stranu ten emocionální život
00:02:18 ho někdy nese... nebo si s ním nese kříž.
00:02:21 -A když tedy ty emoce máte v sobě a nedáváte je najevo,
00:02:25 tak jak s tím vnitřním pocitem můžete žít,
00:02:29 abyste se z toho nezbláznil, když jste plný emocí
00:02:32 a nemůžete nebo nedáváte je najevo?
00:02:34 -Umím s tím pracovat, musel jsem se naučit.
00:02:38 Hodně relaxuju
00:02:40 a umím v sobě udělat relaxační schéma,
00:02:43 které je dokáže trošku eliminovat nebo potlačit.
00:02:47 -Podle čeho si vybíráte, koho budete léčit vy sám
00:02:50 a koho přenecháte kolegům?
00:02:52 Zajímá mě, jestli vás víc baví, když je to nějaký opravdu oříšek,
00:02:55 nebo když je to jednodušší cesta a vy si s tím víte rady hned?
00:02:59 Nebo to, co je složité, zajímavé, třeba netradiční,
00:03:04 je pro vás větší výzva?
00:03:10 -Ten den má nějaký čas,
00:03:13 kdy se člověk může věnovat pacientům.
00:03:15 Pak máte spoustu organizačních věcí, také administrativních,
00:03:19 které musíte přes ten den řešit.
00:03:22 Takže já jsem rád, že mám možnost,
00:03:25 jak v Motole, tak i tady na Waltrovce,
00:03:28 u svých kolegů, se kterými si můžeme rozložit
00:03:31 ty pacienty mezi sebou.
00:03:33 Pravdou je jedna věc,
00:03:35 že za ta léta se vám nahromadí spousta pacientů,
00:03:39 i chronických pacientů.
00:03:41 Takže oni vlastně narůstají jaksi exponenciálně.
00:03:47 Takže jakoby přijímat nové pacienty
00:03:50 já můžu jenom s určitým omezením,
00:03:53 protože některé pacienty třeba jsem vzal v dětském věku,
00:03:57 od miminka, a dneska jim je 35 nebo 40 let
00:04:01 a pořád to jsou moji pacienti.
00:04:03 Takže některé pacienty, které vy vlastně vezmete do péče,
00:04:07 tak jejich diagnóza nekončí.
00:04:10 Jsou pacienti, u kterých můžete vyřešit jejich plotýnku
00:04:13 a už se nevracejí,
00:04:15 ale pak máte časem spoustu pacientů,
00:04:18 u kterých ta diagnóza je chronickou
00:04:22 a doprovází je celoživotně, je to jejich určitý hendikep.
00:04:26 Tam už pak zbývá malý prostor na to,
00:04:29 abych já mohl přijímat zase spoustu dalších nových pacientů.
00:04:32 Ale samozřejmě u řady pacientů je to i někdy výzva,
00:04:36 je to taková vlastně detektivka, ta diagnostika.
00:04:42 A já jsem moc rád,
00:04:44 že tady mám možnost takové té týmové diagnostiky,
00:04:48 že to není jenom na mně,
00:04:50 že mám možnost i využít kolegů neurologů, ortopedů.
00:04:54 -Máte rád detektivky?
-Mám rád detektivky.
00:04:57 -S klinikou na Chodově vám pomáhal současný premiér Andrej Babiš.
00:05:00 On tehdy o vás mluvil jako o rodinném příteli.
00:05:03 Jaké jsou dnes vaše vztahy?
00:05:05 -Když on nastoupil do politiky,
00:05:08 tak se naše cesty nějakým způsobem rozešly,
00:05:12 žijeme si každý svým způsobem.
00:05:15 Já jsem neustále tedy ještě na Chodově,
00:05:19 kde jsem v nájmu.
00:05:24 Takže asi tak.
00:05:26 -Mě zaujaly támhle v té polici ty tenisky.
00:05:29 To jsou nějaké speciální tenisky?
00:05:31 -To je dárek od Petry Kvitové.
-A to jsou její?
00:05:35 -To jsou její.
00:05:37 My máme stejnou nohu, takže ona mi občas nějaké tenisky dá na tenis.
00:05:41 -Takže to jsou tenisky Petry Kvitové.
00:05:43 A ty jsou tady vystavené, nebo v nich i hrajete tenis?
00:05:46 -Ty jsou připravené k tomu, abych v nich hrál.
00:05:50 -My jsme v budově Waltrovky.
00:05:52 Ta budova má strašně zvláštní a starou historii,
00:05:55 hodně zajímavou historii z druhé světové války.
00:05:59 Kdo tady sídlil?
00:06:01 Kdo tady byl v té době, na konci druhé světové války?
00:06:05 -To je výrobní hala původně.
00:06:07 A co mám informaci,
00:06:09 tak zde byl generální štáb Vlasova při osvobozování Prahy.
00:06:13 -A právě v bývalé továrně Waltrovka
00:06:15 jsme Interview speciál natočili, pojďte se na něj podívat.
00:06:18 Pane profesore, jsme dost silní na život během epidemie?
00:06:22 Ptám se na to proto,
00:06:23 že vy jste tváří olympijského výboru Silnější pro život.
00:06:27 -Tak přece jenom když srovnáme naši generaci, novou generaci,
00:06:36 před třeba 100 lety a 150 lety,
00:06:38 tak ta odolnost naše vůči tomu enviromentálnímu stresu
00:06:42 včetně virů, bakterií a tak dále, je snížená celkově.
00:06:48 Tím neříkám individuálně.
00:06:50 Když se koukneme, na co útočí covid, tak je to obezita,
00:06:54 jsou to nemoci, které z obezity vychází,
00:06:59 jako je cukrovka 2. typu, metabolický syndrom.
00:07:03 My dneska máme 40 procent lidí,
00:07:06 kteří nemají skoro žádnou pohybovou aktivitu.
00:07:09 66 procent lidí má nadváhu a obezitu,
00:07:13 takže ta rezilience, ta odolnost naše je trochu nižší.
00:07:20 A samozřejmě pohyb a pohybová zátěž je významná
00:07:26 z hlediska prevence takových onemocnění,
00:07:29 jako je covid-19.
00:07:32 -Vy jste na konci listopadu řekl, že nad covidem nevyhrajeme 100:0.
00:07:37 Když se podíváte na to, jak jsme na tom v této době
00:07:40 a zůstaneme v té sportovní terminologii,
00:07:43 tak v jaké fázi toho utkání jsme a jaké je skóre teď momentálně?
00:07:49 -To skóre ukáže až ten konečný účet.
00:07:53 Ale my máme některé věci, které jsou bezprostřední,
00:07:57 viditelné, vidíme je každý den.
00:07:59 Vidíme, že je určitý nárůst těžších průběhů,
00:08:03 samozřejmě zvýšila se i do určité míry smrtnost,
00:08:08 to je bezprostřední efekt covidu.
00:08:11 Ale na druhé straně je potřeba si říci,
00:08:14 co nám přinese ta doba pocovidová, to znamená včetně třeba toho,
00:08:22 že děti mají online výuku,
00:08:24 že nemají dneska tělocvik, nemají...
00:08:27 Ta pohybová zátěž se snížila významně, dvě kila jenom na jaře,
00:08:32 došlo k tomu, že se navýšila jejich hmotnost.
00:08:36 Když se podíváme na určitý výzkum z května,
00:08:40 který dělal Národní ústav duševního zdraví,
00:08:43 tak z 20 procent duševních nemocí se to zvýšilo na 30 procent.
00:08:49 Třikrát se zvýšila velká deprese.
00:08:52 Zvýšil se třikrát... nebo trojnásobně se zvýšil
00:08:57 počet suicidálních myšlenek, to znamená tendence k sebevraždě.
00:09:02 Dvakrát se zvýšila úzkost u lidí, to je jeden aspekt.
00:09:06 Pak máme ekonomické aspekty.
00:09:09 -Bojíte se toho, co nastane v té době pocovidové?
00:09:12 Nebo si říkáte, že nakonec se s tím nějak srovnáme?
00:09:15 -Já samozřejmě spíše apeluji na to,
00:09:18 abychom diskutovali jednak tu otázku, která je nyní,
00:09:23 ale zároveň jsme brali velmi vážně i to,
00:09:26 co bude vyplývat z té sekundarity.
00:09:28 Je to o určitém trade-off, a to je potřeba vždycky zvažovat.
00:09:33 Myslím si, že ta doba je tak vyhrocená,
00:09:37 že se bude skutečně mluvit o době před koronavirem a po koronaviru,
00:09:42 je to velmi závažné období.
00:09:44 -Spousta lidí už několik měsíců zažívá pocit nejistoty, strachu.
00:09:50 Co takový koktejl negativních emocí dělá v lidském těle?
00:09:55 -Když se podíváme na vliv strachu, úzkosti,
00:09:58 tak to není jenom otázka subjektivního prožitku.
00:10:03 To má své dopady i do neurochemických procesů
00:10:06 našeho organismu.
00:10:09 A my známe pojem, určitě znáte pojem placebo,
00:10:14 jaké má dopady, tak stejně tak máme pojem nocebo.
00:10:18 To znamená, má to své negativní důsledky
00:10:21 nikoliv jenom psychologické, subjektivní,
00:10:24 ale má to i své důsledky somatické.
00:10:27 To znamená,
00:10:29 celá řada onemocnění má svoji podstatu v naší emocionalitě,
00:10:32 v naší úzkosti, strachu, vyhrocené emocionalitě.
00:10:35 A s tím je potřeba také počítat.
00:10:37 -Budeme víc nemocní?
00:10:39 -Zase to budeme muset sečíst později, ale důležité je, že...
00:10:46 Nebo ten vztah toho prožitku emocionálního, té úzkosti
00:10:50 má jednoznačný dopad na somatická onemocnění...
00:10:53 -Mimochodem, vy jste mluvil o tom placebu. Věříte v něj?
00:10:57 Funguje to?
00:10:59 -Placebo existuje nikoliv jenom jako subjektivní
00:11:02 nějaká... nějaký... nějaká víra v uzdravení,
00:11:07 ale ono má skutečně dopady, které vedou k chemickým procesům.
00:11:14 To znamená, stejně jako strach, úzkost
00:11:17 jsou spojené se stresovými reakcemi,
00:11:19 a stresová reakce s sebou nese obrovské množství chemických dějů,
00:11:24 které zasahují do každé buňky těla.
00:11:27 A ten dopad není subjektivní, ale objektivní,
00:11:31 takže já na placebo věřím
00:11:33 a je to velmi důležitá i někdy složka léčby.
00:11:39 -Vy radíte otužování stresem.
00:11:41 Napsal jste novou knížku o schopnosti překonávat krize.
00:11:44 Dá se ale poznat, kdy už je toho stresu moc,
00:11:47 kdy už nepomáhá a už jenom ubližuje?
00:11:53 -Tak na nás každodenně útočí jak tělesné, tak duševní stresory.
00:11:57 Stresory jsou vlastně podněty,
00:11:59 které vychylují náš organismus z rovnováhy
00:12:02 a náš organismus na ně musí adekvátně reagovat.
00:12:06 A k tomu, aby na ně adekvátně reagoval,
00:12:09 tak se musí potkávat se stresem, enviromentálním stresem,
00:12:12 tělesným stresem, ale i tím duševním stresem.
00:12:16 A teď je důležité, aby ten stres byl adekvátní,
00:12:18 aby vznikly adaptační procesy, ne maladaptační.
00:12:21 To znamená, ten stres my potřebujeme,
00:12:24 ale potřebujeme ho v určité míře.
00:12:26 A my máme takzvaně hodný stres, který nám právě pomáhá
00:12:29 a který my musíme využívat k tomu, abychom se stali silnějšími.
00:12:33 Ale ten komfort nám staví vlastně určitou bariéru
00:12:36 a ta reaktibilita na ten stres samozřejmě je potom rozdílná.
00:12:41 Já dávám vždycky takový příklad,
00:12:43 který mám od profesora Komárka.
00:12:46 Ono je to stejné, jako když si vezmete
00:12:49 ocelovou kouli, vezmete si tenisový míček a rajské jablíčko
00:12:52 a začnete je mačkat.
00:12:54 Na té ocelové kouli nepromáčknete nic,
00:12:58 ten tenisový míček se promáčkne, ale vrátí se okamžitě zpátky.
00:13:03 A u rajského jablíčka když zapůsobíte tím stresorem,
00:13:06 tak ho promáčknete, deformujete a ono zůstává deformované...
00:13:09 -Takže bychom měli být tenisovými míčky nejlépe?
00:13:12 -Měli bychom být ocelovou koulí spíše,
00:13:14 když budeme tenisovým míčkem, tak já budu spokojen,
00:13:17 ale neměli bychom být tím rajským jablíčkem.
00:13:20 -Vidíte ve své praxi,
00:13:22 že vám přibývají pacienti v posledních měsících?
00:13:25 Právě kvůli tomu, že mají víc stresu, jsou víc nemocní,
00:13:28 nebo jste zatím ještě nic takového nezaznamenal?
00:13:35 -Tak určitě takové ty stresové důsledky spojené s úzkostí,
00:13:39 se strachem, jsem zaznamenal, že se navýšily.
00:13:42 A navýšily se i jejich důsledky.
00:13:46 Co považuji za velmi důležité, je to,
00:13:50 že nás také chrání...
00:13:54 Anebo co je nebezpečím v rámci ataky toho covidu,
00:13:59 je vlastně stabilizace chronických pacientů,
00:14:04 to znamená, celá řada pacientů, hlavně v pozdějším věku
00:14:08 má vysoký krevní tlak, má cukrovku,
00:14:13 má přídatná onemocnění,
00:14:15 a ta vyžadují pravidelné kontroly u lékaře
00:14:18 a vyžadují určitou stabilizaci.
00:14:22 A taková ta úzkostná... situace
00:14:27 je často nepřivádí k tomu lékaři.
00:14:30 Na druhé straně tím, že se zaměřujeme čistě jenom
00:14:33 na ten covid a na jeho řešení,
00:14:36 tak vlastně se tak trošku opomíjí ta chronicita u těch pacientů,
00:14:40 nutnost pravidelných kontrol i farmakologická stabilizace.
00:14:45 Protože právě kardiovaskulární onemocnění,
00:14:49 diabetes mellitus 2. typu,
00:14:52 to jsou všechno vysoce riziková onemocnění,
00:14:55 která, když ten člověk je napaden koronavirem,
00:15:00 hrají velkou roli, jakým způsobem se ten organismus bude chovat.
00:15:05 -Vy už jste mluvil o tom, že pohyb je lék.
00:15:08 Dnes už děti několik týdnů a měsíců nemají tělocvik ve škole,
00:15:12 nemůžou sportovat.
00:15:14 Dá se to ještě pořád zvládnout bez následků,
00:15:17 nebo už teď víme, že ta generace dětí,
00:15:20 které teď v pěti šesti sedmi letech nemůžou sportovat,
00:15:24 nechodí na fotbal, nechodí hrát ven nic,
00:15:27 takže už jim to zůstane napořád?
00:15:30 -My jsme na toto upozorňovali i v rámci olympijského výboru.
00:15:37 Upozorňuje na to i Společnost tělovýchovného lékařství,
00:15:43 že vlastně došlo k výraznému omezení pohybových aktivit.
00:15:50 Děti přibraly jenom za jaro o dva kilogramy.
00:15:55 Ono se řekne, že to je třeba půl roku, tři čtvrtě roku,
00:15:58 že se jakoby nic neděje,
00:16:01 ale zkuste třeba měsíc nesportovat, zůstat doma,
00:16:05 jaký dopad bude mít ta inaktivita na vás.
00:16:09 Samozřejmě individuální...
-Můžu na to navázat?
00:16:12 Ty děti, které byly zvyklé sportovat, teď mají tedy výpadek,
00:16:15 dejme tomu tři čtvrtě roku,
00:16:17 vrátí se jim zpátky ty návyky, které mají?
00:16:20 -No, to je otázka, protože tady hrozí,
00:16:24 že nahradí vlastně ten sport monitorem počítače
00:16:29 a televizní obrazovkou.
00:16:33 Vzniká i u řady dětí digitální závislost.
00:16:37 Prostě ten pohyb a tu pohybovou aktivitu v dětském věku
00:16:41 už nenahradíte potom v tom dospělém věku.
00:16:44 V tom dětském věku vznikají určité stopy,
00:16:47 pamětní stopy na tělesnou zátěž v našem organismu,
00:16:51 biochemické, hormonální, imunitní.
00:16:56 Vy vlastně trénujete i dopady pro vaši imunitu.
00:17:01 A ty se fixují a prakticky pak už jsou nenahraditelné
00:17:06 v pozdějším věku.
00:17:09 Vy už je v dospělosti potom nemůžete vycvičit do takové míry
00:17:13 jako v tom dětském věku.
00:17:15 Samozřejmě třeba i obezita v takovém tom věku pubertálním,
00:17:19 když nemáte dostatečnou pohybovou aktivitu,
00:17:22 tak třeba i u mužů dochází
00:17:24 ke konverzi testosteronu na estrogeny,
00:17:27 ty se konvertují v tukové tkáni
00:17:30 a dochází k dost zásadním změnám
00:17:34 vlastně v celém tom,
00:17:38 v celé té biochemii toho organismu.
00:17:40 A má to své důsledky do všech koutů našeho organismu.
00:17:45 -Vy jste v jedné knížce říkal, že pro vás byl největší stres,
00:17:49 když jste byl dítě, že jste nesměl jít ven.
00:17:51 Co myslíte, že je největší stres pro dnešní děti.
00:17:55 -Tak to je hodně individuální, ale samozřejmě často slýcháte,
00:18:00 když budeš zlobit, tak ti vezmu mobil,
00:18:03 a když budeš zlobit, tak nesmíš na počítač
00:18:06 a nebudeš hrát tu hru.
00:18:08 -Vrcholový sport taky dostává zabrat.
00:18:11 Některá utkání se mohla konat bez diváků.
00:18:15 Má takový vrcholový sport pro sportovce ještě smysl?
00:18:19 Vy sám jste býval reprezentant ve sportovní gymnastice.
00:18:23 Umíte si představit, že byste šel na závody
00:18:25 a nikdo by vám tam nefandil, bavilo by vás to?
00:18:28 -Je to zvláštní, asi by mě to moc nebavilo.
00:18:34 Ten sport je také hodně pro ty diváky.
00:18:37 Samozřejmě ten sport má i význam v tom,
00:18:41 že vytváří určité vzory pro mladé lidi.
00:18:46 Je to určitý...
00:18:49 Sport vlastně vytváří dneska náhradu enviromentálnímu stresu,
00:18:53 který jsme měli v dřívější době,
00:18:56 když jsme museli mít daleko víc přirozené tělesné zátěže,
00:19:01 a ta nás nějakým způsobem adaptovala vůči té tělesné zátěži.
00:19:06 Dneska to musíme nahrazovat tím sportem,
00:19:09 protože jaksi můžeme všude dojet autem,
00:19:12 můžeme se všude dopravit.
00:19:14 Nemáme prostě ty přirozené vlivy, stresové vlivy,
00:19:19 vůči kterým bychom se mohli adaptovat.
00:19:21 Ať je to chlad, ať je to teplo, ať jsou to i ty viry, bakterie.
00:19:25 My musíme prostě trénovat všechny tyto adaptační procesy
00:19:30 a v tom dětském věku ony se zapisují.
00:19:32 A v tom dětském věku, vlastně v tom vývoji
00:19:35 vytváříme si skutečně zásadní pamětní stopy,
00:19:38 ať je to naše imunita, ať je to náš mozek,
00:19:40 ať jsou to naše hormony.
00:19:42 A ty potom mají velký vliv
00:19:45 v určité odolnosti toho organismu v budoucnu.
00:19:49 -Vy sám trpíte nemocí pohybového aparátu,
00:19:52 která může vést až k invaliditě.
00:19:54 Vy sám jste ale říkal taky,
00:19:56 že jste se s tou nemocí naučil žít,
00:19:59 že jste se naučil žít s bolestí.
00:20:01 Jak se to dělá, aby člověk...
00:20:05 uměl normálně fungovat, aby pracoval,
00:20:08 aby žil a zároveň každý den tu bolest měl.
00:20:12 Co byste mi poradil, kdybych řekla, já už teď vím,
00:20:15 že do konce života mě budou bolet záda,
00:20:18 tak jak se s tím mám naučit žít?
00:20:20 -Je to jednoduchá odpověď.
00:20:25 Člověk musí najít určité sebepoznání.
00:20:28 A ten sport a tělesná zátěž,
00:20:31 to, že si umíte odříct
00:20:34 i třeba od jídla
00:20:37 a umíte si vytvořit určitý diskomfort,
00:20:42 tak se naučíte sebe poznávat také.
00:20:45 A to sebepoznání hraje obrovskou roli v tom,
00:20:49 abyste se dokázala potom vypořádat
00:20:53 i s takovým problémem, jako je třeba bolest.
00:20:58 A naučit se mít cestu, jak ji dokážete jaksi...
00:21:02 -Takže je to v hlavě?
-Je to hodně v hlavě.
00:21:05 Je to o sebepoznání a sebepoznání je strašně důležitá věc.
00:21:10 Sebepoznání nezískáte bez stresové zátěže.
00:21:14 -Proč v medicíně neplatí, že tam, kde nás bolí,
00:21:17 tak tam je ta příčina té bolesti?
00:21:21 -Protože medicína...
00:21:24 Nebo organismus funguje...
00:21:29 holisticky, a to znamená,
00:21:33 že my máme i různé typy bolestí.
00:21:39 Projekce těch bolestí může skutečně vyústit
00:21:42 úplně někde jinde, než nás to bolí.
00:21:45 Máme neuropatickou bolest, máme nociceptivní bolest,
00:21:49 máme emoční bolest.
00:21:51 Celá řada duševních chorob se projevuje
00:21:55 jako somatická bolest.
00:22:01 Já dneska jsem rád, že můžu pracovat jak v Motole,
00:22:05 tak i třeba zde na Waltrovce,
00:22:07 v takové jakoby integrované spolupráci s jinými obory.
00:22:11 Protože to, že vás bolí achilovka nebo že vás bolí záda,
00:22:15 zdaleka neznamená, že to je plotýnka
00:22:18 nebo že to je přetížení Achillovy šlachy,
00:22:22 ale je to velmi často odezva různých systémů organismu.
00:22:28 A ta projekce nepřijde vždy tam, kde je ta hlavní příčina,
00:22:33 ale často se projeví právě v těchto sekundárních projevech.
00:22:38 A je potřeba, to je taková ta detektivka,
00:22:42 detektivka medicíny, hledat tu kauzalitu, protože...
00:22:47 -A proč má každý člověk jinde ten práh bolesti,
00:22:50 že někoho bolí něco méně, někoho víc?
00:22:53 Někdo nevydrží bolest, někdo s tím může normálně fungovat.
00:22:58 -Má to dva důvody, ta rezilience má dva důvody.
00:23:01 První je genetický.
00:23:03 To znamená, i třeba ten metabolický syndrom i diabetes
00:23:08 má určité procento, třeba z 30 procent
00:23:11 10 procent pacientů nebo lidí má geneticky metabolický syndrom,
00:23:15 tak stejně tak máme určitou osobnostní typologii vrozenou.
00:23:20 Máme určitou třeba míru neuroticismu,
00:23:24 to znamená, každý z nás máme trochu jiné vidění
00:23:28 třeba... té situace.
00:23:32 I třeba covid je něco,
00:23:35 kde se osobnostní typologie významně projevuje,
00:23:38 protože každý má, včetně odborníků,
00:23:41 každý má trošku jinou míru úzkosti,
00:23:44 a ta se projevuje v tom přístupu, hodnocení, strategiích a tak dále.
00:23:51 A to samé je s tou bolestí,
00:23:53 někdo má osobnostní typologii takovou,
00:23:56 že má vyšší nebo nižší práh bolesti.
00:23:59 Ale pak je to samozřejmě to, že si získáváte určité bolesti
00:24:04 a můžete si vycvičit určitou rezilienci, určitou odolnost,
00:24:07 kterou ale musíte trénovat.
00:24:10 -Říká se, že ženy snášejí bolest lépe než muži. Je to pravda?
00:24:16 -Existují určité studie.
00:24:19 Nevím, jak je to mezi ženami a muži,
00:24:22 ale vím, že třeba různé národnosti, etnika
00:24:26 mají rozdílný práh bolesti,
00:24:31 třeba je rozdíl mezi Švédy a třeba Italy,
00:24:35 tam je ta míra obecně trošku rozdílná.
00:24:38 Takže to, jestli mají ženy větší nebo menší práh bolesti,
00:24:43 to nevím zatím.
00:24:45 -Když za vámi přijde člověk a řekne, mám stres v práci,
00:24:48 doma se hádám, mám tíživou ekonomickou situaci,
00:24:53 dokážete mu říct, kde ho nejspíš začne bolet?
00:24:57 -Tak to určitě z tohohle nedokážu,
00:25:00 ale nicméně je hrozně důležité pro ten stres,
00:25:06 jak vlastně ho čteme.
00:25:08 To znamená, my stejnou situaci, která se nám stane,
00:25:12 můžeme číst rozdílnou optikou.
00:25:15 A my máme dnes, když srovnáme třeba dobu
00:25:19 před 100 lety nebo 150 lety,
00:25:22 tak z hlediska duševního stresu
00:25:25 jsme na tom mnohem lépe.
00:25:30 Když srovnáme všechny parametry života, ať je to...
00:25:35 Když se podíváme třeba na úmrtnost dětí,
00:25:39 když se podíváme,
00:25:41 kolik jsme museli mít tělesné zátěže k tomu,
00:25:44 abychom vyrobili třeba...
00:25:50 nějaký výrobek.
00:25:54 Cokoli vezmeme, tak my se máme na tom líp,
00:25:57 ale přitom se cítíme, že jsme na tom vlastně...
00:26:01 Nebo vyhodnocujeme ten náš život, že je příliš stresový.
00:26:05 Já vždycky používám takové přirovnání,
00:26:08 o kterém mluví profesor Höschl, že to je, jako když máte,
00:26:13 když se měříte kolem pasu gumou od trenýrek.
00:26:17 Sice tloustnete, ale pořád máte stejně.
00:26:21 -Když se teď na mě podíváte a vidíte, jak sedím,
00:26:25 nebo na kameramana, jak stojí, dokážete říct,
00:26:28 jestli nás bude zítra nebo ještě dnes odpoledne něco bolet?
00:26:32 -Jestli zítra nebo dnes, to určitě asi nedokážu.
00:26:35 -Nebo třeba za pár let.
-Ale to dokážu, to samozřejmě ano.
00:26:38 -Tak co nás bude bolet?
00:26:40 -U vás nevím, zatím jsem vás tolik nepozoroval,
00:26:43 nicméně z pohybové aktivity nebo ze stereotypů pohybových
00:26:47 se dá hodně odečítat.
00:26:51 Protože celá řada pohybových obtíží vzniká
00:26:54 nikoliv jednorázově, nárazově,
00:26:57 ale vzniká, já tomu říkám, syndromem kapky.
00:27:00 Syndrom kapky je to, že je to malá síla,
00:27:04 ale opakující se síla.
00:27:06 A ona v těch měsících a letech se potencuje natolik,
00:27:10 že se stává silou skutečně velkou.
00:27:13 A celá řada morfologických nálezů,
00:27:15 to znamená určité přestavby kostní tkáně, měkkých tkání,
00:27:20 vazivových, našich plotének, menisku a tak dále,
00:27:25 tak ty se přestavují vlivem této zátěže.
00:27:30 To znamená, když se podíváte i třeba na kadáver,
00:27:33 to znamená, když půjdu na pitvu, taka tam je krásně vidět,
00:27:36 jak ten váš pohyb a ten způsob toho života
00:27:39 se vlastně vepsal, imprintoval do té struktury.
00:27:44 Protože ta anatomie naše má určitou plasticitu,
00:27:48 určitou adaptaci.
00:27:50 A ten způsob vašeho pohybového chování se vpisuje do...
00:27:54 -Podepíše.
00:27:56 -Podepíše do toho anatomického tvaru,
00:28:00 do všech těch vlastně
00:28:03 přestavbových tkání.
00:28:06 -S bolestmi za vámi nechodí jen běžní pacienti,
00:28:09 ale taky třeba sportovci, vrcholoví sportovci.
00:28:12 Vy máte blízko k tenisu.
00:28:14 U tenisu je zajímavé to, že diváci musí být úplně ticho.
00:28:17 Ale třeba některé tenistky u toho hlasitě hekají.
00:28:21 Má to nějaký důvod, dělají to proto, že jim to usnadňuje pohyb?
00:28:25 -Ono má obojí důvod.
00:28:28 Jednak to ticho má důvod v tom,
00:28:30 že pro to, abyste prováděla přesný pohyb,
00:28:34 tak vy se neorientujete jenom očima nebo vaším tělem,
00:28:38 ale významnou roli hraje třeba sluch.
00:28:42 Zkuste si jít třeba zahrát basketbal nebo nějaký sport
00:28:46 a zacpěte si uši, tak uvidíte,
00:28:49 jak najednou, jak ztratíte tu jednu dimenzi informace,
00:28:52 tak najednou máte úplně jinou koordinaci pohybů.
00:28:57 A druhá věc je, to hekání souvisí s funkcí bránice.
00:29:00 K tomu, abyste měla zpevněné tělo,
00:29:03 tak potřebujete dechový sval,
00:29:06 významný dechový sval, který není jenom dechovým svalem,
00:29:10 ale má svůj význam i třeba gastroenterologický, při polykání.
00:29:14 Protože je svěračem, má i právě význam pohybový,
00:29:17 posturální, takže to hekání je o tom,
00:29:20 že si vlastně tady přiškrtíte tu epiglottis
00:29:23 a vlastně držíte si přes ten dechový sval,
00:29:25 přes tu bránici to zpevnění těla, které potřebujete.
00:29:28 -Tenista Radek Štěpánek o vás říká,
00:29:30 že jste mu prodloužil kariéru, že díky vám mohl hrát déle.
00:29:34 A přivedl nás na otázku,
00:29:37 jak se vyrovnáváte s tou zodpovědností,
00:29:39 kterou máte vůči těm vrcholovým sportovcům, když jim řeknete,
00:29:42 ty to dneska dáš, nebo ty dneska hrát nepůjdeš.
00:29:45 A obě ta vaše doporučení
00:29:47 můžou mít fatální následky pro toho sportovce.
00:29:51 Řešíte to v sobě, to dilema říct a neříct?
00:29:55 -Tak určitě to dilema řeším
00:29:58 a nejdřív si ho musím nějakým způsobem vybalancovat.
00:30:04 Je to takové to trade-off, něco za něco,
00:30:06 a vždycky musí být v popředí to zdraví,
00:30:09 to znamená chránit zdraví toho sportovce.
00:30:11 Takže když mu skutečně řeknu,
00:30:14 on má to dilema a já mu řeknu,
00:30:17 tak běž do toho zápasu
00:30:20 nebo utkání
00:30:23 nebo závodu,
00:30:26 tak vždycky to zdraví,
00:30:29 aby nedošlo k tomu poškození zdraví do budoucna,
00:30:32 je strašně důležité.
00:30:34 A ten sport je s tím spojen každodenně.
00:30:37 Ale není to jenom ten sport, je to i v nemocnici,
00:30:41 když zvažujete nějakou strategii postupu,
00:30:44 tak vždy je to o tom trade-off.
00:30:46 Vždy máte rozhodnutí mezi lepším a horším řešením
00:30:51 než mezi dobrem a zlem
00:30:55 a pravdou a nepravdou.
00:30:57 Takže na konci je nějaký ten arbitr, ale jak říkám,
00:31:02 to rozhodnutí vždy musí být o tom,
00:31:05 abyste toho sportovce nepoškodila a abyste mu nepoškodila zdraví.
00:31:08 -Tenisté na vás rádi vzpomínají, říkají, že je s vámi legrace.
00:31:12 Pamatujete si, koho se vám podařilo nejvíc nachytat?
00:31:16 Kdo to nečekal a úplně jste ho odboural?
00:31:21 -Tak to nevím, já mám, někdy mluvím
00:31:25 ten humor tak jako vážně,
00:31:28 takže spousta...
00:31:31 -Lidí nechápe, že to je vtip.
00:31:33 -Někdy musím říct, že to byl vtip. Oni mě berou příliš vážně.
00:31:37 Ale já mám humor rád, protože to je koření života.
00:31:41 Jeden z takových významných představitelů psychologie,
00:31:46 pan Seligman, Američan,
00:31:50 tak ten říká, jedinou... hlavní, hlavní metodou,
00:31:55 jak se bránit proti duševním stresu, je humor
00:31:59 a my ho nesmíme ztrácet ani v této době, která je sice těžká,
00:32:04 ale ten humor prostě musíme mít pořád.
00:32:06 -My tu máme pro vás otázku od Radka Štěpánka.
00:32:10 Tak si ji pojďme poslechnout.
00:32:12 -Pane profesore, otázka z trošku jiného ranku, než jste zvyklý.
00:32:15 Určitě by fanoušky zajímalo,
00:32:18 zajímal příběh vašich tenisek, které jsme pořizovali v Moskvě,
00:32:22 jestlipak je ještě máte.
00:32:24 -Tak máte ještě ty tenisky?
-Tak určitě je nemám.
00:32:28 Já jsem totiž vyhlášený tím, že, a to mě skoro zná každý,
00:32:33 že jsem strašně roztržitý a zapomnětlivý.
00:32:36 A možná je teda budu mít, protože mám doma už asi dvacatery,
00:32:40 protože vždycky, když někam přijedu na tenis
00:32:43 nebo jedu si třeba o víkendu zahrát,
00:32:47 tak vždycky něco zapomenu,
00:32:49 ať to jsou ponožky nebo tenisky nebo raketa.
00:32:52 A to se mi samozřejmě stalo i v té Moskvě.
00:32:55 Takže sportovci a mí kolegové když jdeme na tenis,
00:32:58 tak si berou vždycky dvojí věci,
00:33:01 aby když to zapomenu, aby mi to mohli půjčit.
00:33:07 -Takže vy jste tam ty tenisky zapomněl.
00:33:09 Vy jste si je koupil a rovnou jste je tam nechal.
00:33:12 -Ano, já jsem si je koupil...
00:33:14 Vlastně vidíte to, já jsem už na to zapomněl.
00:33:17 To je ta moje roztržitost a zapomnětlivost.
00:33:20 Takže já jsem si je koupil a pak jsem je tam nechal.
00:33:22 -Já jsem četla,
00:33:24 že jste dokonce někde zapomněl svoji tříletou dceru.
00:33:27 Po jak dlouhé době jste zjistil, že ji nemáte?
00:33:30 -Až doma mě na to upozornila manželka.
00:33:32 Takže jsem se pro ni vracel na tenis.
00:33:35 -Prožíváte se sportovci jejich úspěchy, ale taky neúspěchy?
00:33:38 Je to něco, čím žijete a držíte palce?
00:33:42 Prožíváte s nimi i ty emoce?
00:33:44 -Tak určitě člověk prožívá ty emoce.
00:33:47 Ale zase když děláte, nebo když jste v té roli,
00:33:51 tak se na to nemůžete dívat jako fanda.
00:33:56 Je to taková, spíš takový ten pohled...
00:34:02 střízlivé emoce, bych řekl.
00:34:04 Protože zaprvé prožíváte ty výhry,
00:34:07 ale musíte taky prožívat ty prohry.
00:34:10 Takže když se přiznám, tak k tomu, abych měl ta rozhodování,
00:34:14 o kterých jsme před chviličkou mluvili,
00:34:17 nebo aby člověk skutečně střízlivě vyhodnotil to,
00:34:20 jestli třeba ten hráč má nastoupit, nemá nastoupit
00:34:23 nebo jestli má skrečovat a podobně,
00:34:26 tak prostě musíte trošku to fandovství ze sebe dostat.
00:34:30 A musíte se na to dívat trochu jinou optikou, jiným úhlem.
00:34:34 -Vy jste duší sportovec.
00:34:37 Který z těch úspěchů, u kterých jste byl,
00:34:39 byste si rád zažil jako sportovec na vlastní kůži?
00:34:44 Protože vy jste byl u spousty těch obrovských úspěchů.
00:34:49 -Tak já jsem strašně rád,
00:34:51 že jsem si je zažil v té roli, co jsem byl.
00:34:54 Já jsem dělal gymnastiku, tak jsem také toužil
00:34:58 trochu mít nějaký ten úspěch v tom svém věku.
00:35:05 Ale to, že vlastně byl blízko,
00:35:08 člověk byl blízko těch úspěchů ostatních,
00:35:11 tak já jsem tomu hrozně rád a je to to, na co rád vzpomínám.
00:35:16 -A na co vzpomínáte nejradši?
00:35:19 -Tak samozřejmě já jsem začínal hodně třeba s Honzou Železným,
00:35:23 se kterým jsem prožil spoustu úspěchů,
00:35:28 zlatých medailí na olympiádě, na mistrovství světa.
00:35:34 S Tomášem Dvořákem, s Petrem Kordou.
00:35:37 -A poznáte u sportovce,
00:35:39 že má potenciál být nejlepší z nejlepších?
00:35:43 -Tak ono dneska ten talent se skládá z více faktorů.
00:35:49 A někdy samozřejmě můžete vidět
00:35:52 třeba tu obrovskou převahu nebo obrovskou talentovanost
00:35:58 třeba v oblasti určitých pohybových funkcí.
00:36:01 Ale už to neznamená, že máte třeba talent v oblasti mentální,
00:36:06 to znamená ten psychologický,
00:36:08 který potřebujete k zvládání toho stresu, umět závodit.
00:36:12 -Odolnost vůči tomu stresu.
-Umět závodit je strašně těžké.
00:36:16 Já sám si pamatuju, a to je právě to sebepoznání,
00:36:20 že když jsem dělal tu gymnastiku,
00:36:23 tak jaksi jsem měl příliš velkou trému,
00:36:27 která byla rozdílná z pohledu tréninku a závodu...
00:36:31 -Takže vás to limitovalo.
00:36:33 -Což vám významně mění koordinaci a limituje to,
00:36:36 a tím děláte daleko více chyb.
00:36:39 A umět závodit, umět hrát je strašně těžké.
00:36:43 A udržet si také tu motivaci k tréninku,
00:36:46 někdo nemá zase tu vůli takovou.
00:36:49 Takže těch faktorů, které vytváří tu komplexnost toho talentu,
00:36:54 je celá řada včetně třeba anatomických predispozic.
00:36:58 To znamená, musíte mít určitý typ kyčlí, ramen,
00:37:01 abyste mohla házet oštěpem dobře hrát hokej.
00:37:05 Takže těch faktorů,
00:37:06 které vás třeba převyšují nebo převyšují ostatní,
00:37:10 tak na druhé straně vás mohou limitovat.
00:37:12 -Zdůrazňujete, že člověk musí umět relaxovat a odpočívat.
00:37:16 Není teď na to ideální doba, když lidi moc věcí dělat nemůžou?
00:37:20 Anebo je ten stres a strach o to, co bude, svazuje natolik,
00:37:24 že ani nedokážou odpočívat?
00:37:27 -Tak obojí.
00:37:29 Taková ta existenciální nejistota u těch lidí, co bude,
00:37:33 to vyvolává prostě určitým způsobem stres.
00:37:37 Na druhé straně je to doba,
00:37:40 kdy člověk se také může někdy zastavit.
00:37:43 Může si nějakým způsobem věci více promyslet.
00:37:49 Zrovna včera jsem měl jednoho pacienta,
00:37:53 významného podnikatele,
00:37:56 který se dostal do situace takové jakoby,
00:38:00 nechci říct existenciální nouze,
00:38:02 ale do určité míry ho postihl ten...
00:38:05 ta situace významně v jeho podnikání,
00:38:10 protože zasahuje hlavně tu jeho sféru.
00:38:13 A on sám mi říkal,
00:38:15 že na druhou stranu to, že se dostal do té situace,
00:38:18 tak ho to přivedlo k psychiatrovi.
00:38:22 Ale na druhé straně si uvědomil spoustu věcí,
00:38:27 které ho nastartovaly jiným směrem
00:38:30 a změnily ten jeho pohled
00:38:35 na do určité míry smysl života,
00:38:39 trochu ovlivnily ten jeho...
00:38:43 to jeho ego nějakým způsobem upozadily.
00:38:46 Takže ono to má a může mít i určitý nějaký pozitivní dopad.
00:38:53 -Podle vás důležitou roli v životě hraje láska a naděje.
00:38:58 Jak důležité jsou vztahy, spokojenost?
00:39:01 Jak se to odráží na našem zdraví?
00:39:03 A dá se žít bez toho, aniž by člověk byl milován,
00:39:06 miloval, ztratil naději?
00:39:08 Nebo jsou to věci, které,
00:39:10 bez toho ten život nemůže být zdravý a nemůže být ani příjemný?
00:39:15 -Bez toho nemá ani smysl.
00:39:19 Většinou, když se podíváte do současné západní Evropy,
00:39:24 tak tam když se hovoří o rezilienci, odolnosti,
00:39:29 tak se hovoří hodně o zdravém životním stylu.
00:39:33 A já samozřejmě to považuji za velmi důležité,
00:39:39 ale ten zdravotní životní styl
00:39:41 musí být nějakým způsobem vyjádřen a musí mít nějaký smysl.
00:39:46 A ten smysl nemůže být jenom egoistický,
00:39:49 to znamená egocentricky zaměřený.
00:39:51 Já budu zdravý, a to je to nejdůležitější,
00:39:54 musím být co nejdéle mladý, musím být hezký
00:39:59 a co nejdéle živý.
00:40:02 Ale ta rezilience, ta odolnost, ten zdravý životní styl
00:40:05 musí být také rozdělen do těch vztahů a do té oběti.
00:40:09 Do té lásky, a v tom má potom ten smysl.
00:40:12 A to je strašně důležité.
00:40:13 -Jak se na tenhle váš přístup k životu, ke zdraví, k léčbě
00:40:18 dívají klasičtí doktoři?
00:40:21 Dostáváte se s nimi často do sporu?
00:40:24 -Tak dostával jsem se trochu dřív více.
00:40:29 Teď myslím si, že zas je to,
00:40:32 já mám mezi lékaři strašně moc přátel.
00:40:39 A uvědomuji si,
00:40:41 jak je pro mě důležitá prostě spolupráce s nimi.
00:40:45 Takže je to také trochu o typologii těch některých lékařů.
00:40:51 -Že si musíte sednout?
00:40:53 -Že to je i o určitém, o tom,
00:40:56 jak vlastně jsou schopni, nebo jsme schopni diskuze.
00:41:02 Že umět diskutovat je něco, co pomaličku,
00:41:05 pomaličku taky ztrácíme.
00:41:08 Ta diskuze je velmi, velmi zásadní.
00:41:11 A potom v té medicíně je to hodně o tom,
00:41:14 že ta medicína je hodně rozdělená
00:41:19 na ty různé atomy, že jo.
00:41:22 Dneska na ty superspecializace nebo supersuperspecializace.
00:41:25 -A ono všechno souvisí se vším.
00:41:27 -A ta medicína dneska je strašně od jednoho pólu k tomu druhému
00:41:31 tak vzdálená jako jaderná fyzika ke kultuře, jo?
00:41:36 To je tak rozdílný, rozdílný pohled
00:41:39 a myslím si, že je strašně důležité,
00:41:42 aby se hledala taková jakoby cesta,
00:41:46 která umí integrovat ty jednotlivé póly do toho systému.
00:41:50 A ten organismus je něco, co vlastně je integrační rovinou.
00:41:56 A to tak trochu v medicíně chybí,
00:42:00 protože dominuje a vítězí takzvaně medicína o důkazech.
00:42:06 To se jmenuje evidence based medicine
00:42:09 a my musíme mít pro všechno důkaz.
00:42:12 Což je důležité, já to respektuji,
00:42:15 ale znamená to, že se zaměřujeme pouze na úzkou oblast,
00:42:21 kterou můžete tím důkazem prosadit.
00:42:25 Ale ty systémové teorie,
00:42:27 které byly přece jenom v té dřívější době,
00:42:31 tak ty systémové teorie jdou do pozadí
00:42:34 a chybí tady ta integrační rovina.
00:42:37 A je to i v té výuce třeba mediků,
00:42:40 že medik se daleko více dozví
00:42:44 o nějakém specifickém tumoru, který má jen pár lidí.
00:42:50 Ale o tom, aby se třeba dozvěděl detailně
00:42:53 o neurofyziologii bolesti třeba, která je
00:42:56 a postihuje většinu oborů,
00:42:59 tak tam ten akcent není tak významný.
00:43:05 -Někteří vaši pacienti říkají,
00:43:07 že máte výjimečné schopnosti, skoro až zázračné.
00:43:10 Je to, co umíte, dané studiem, prací,
00:43:13 nebo vám opravdu někdo shůry nadělil něco, co jiným ne?
00:43:18 -Tak já se tak nepovažuji,
00:43:20 ale jedna z věcí, která je důležitá,
00:43:23 že medicína není jenom o tom, že se ji naučíte z knížky
00:43:27 a že si vyčtete, že si ji vyčtete v teorii.
00:43:35 Ale medicína je i určitým uměním,
00:43:39 je to určitá schopnost,
00:43:42 pro kterou máte určité předpoklady,
00:43:45 tak jako také ne každý může třeba stejně zpívat dobře
00:43:49 nebo hrát na klavír nebo malovat,
00:43:52 tak i v té medicíně musíte mít určité předpoklady
00:43:56 pro ten obor, který děláte.
00:43:58 Takže třeba operovat nemůže prostě každý.
00:44:01 Musíte mít na to tu zručnost, a tu zručnost musíte trénovat.
00:44:05 A ten trénink je o tom, kolik uděláte také těch pacientů.
00:44:12 A já jsem měl to štěstí, že jsem se mohl setkávat
00:44:15 s různým spektrem pacientů, širokým spektrem.
00:44:19 A zadruhé, že jsem jich měl za život strašně moc.
00:44:22 A to je taková i možná výhoda,
00:44:25 když děláme třeba mezinárodní kurzy a tak,
00:44:29 tak když máme vlastně nějaké ty demonstrace pacientů,
00:44:32 tak má člověk tisíce škatulek v tom archivu,
00:44:35 kam může sáhnout.
00:44:37 -Vy v té škatulce jedné máte taky prezidenty.
00:44:40 Staráte se ještě o současnou hlavu státu?
00:44:43 -Já jsem pana prezidenta
00:44:46 teď asi tři nebo čtyři roky jako pacienta neviděl.
00:44:50 -Měl jste také prezidenta Václava Havla ve své péči.
00:44:54 Je něco typického pro takhle důležité
00:44:58 VIP pacienty v podstatě, pro hlavy států?
00:45:01 Je to... Svazuje vás to víc,
00:45:04 když máte zodpovědnost i za zdraví prezidenta?
00:45:10 -Tak je to...
00:45:15 Je to trošku jiná pozice nebo jiná poloha.
00:45:19 Protože samozřejmě když má prezident obtíže,
00:45:24 má možnost si vybrat
00:45:27 z těch vlastně lékařů a odborníků,
00:45:33 koho vlastně chce.
00:45:35 A pak ta poloha je někdy těžká v tom, že když je skutečně nemoc,
00:45:39 tak ty pohledy
00:45:42 a ten vlastně přístup i těch odborníků,
00:45:47 kteří vlastně se o něj starají, jsou různorodé.
00:45:51 A to vidíme i dnes vlastně v situaci covid,
00:45:55 když se budeme bavit o jakémkoliv tématu,
00:45:58 tak i mezi odborníky existuje naprosto diametrální pohled
00:46:02 na toto onemocnění
00:46:04 nebo na některé faktory tohoto onemocnění.
00:46:07 Tak to je to samé i u těch prezidentů.
00:46:10 A umět tam prosadit ten svůj názor
00:46:12 a eventuálně se o něj poprat a pohádat je také důležité.
00:46:17 -Jaký byl Václav Havel pacient? Byl poslušný?
00:46:23 -Tak Václav Havel byl takový,
00:46:26 že když mu skutečně někdo řekl,
00:46:28 že má se léčit tak nebo jinak,
00:46:33 tak to celkem, tak to určitě akceptoval. Takže...
00:46:37 -On měl nemocné plíce, ale vy jste fyzioterapeut.
00:46:40 Možná spousta lidí bude přemýšlet nad tím,
00:46:43 proč fyzioterapeut se stará
00:46:44 o prezidenta, který má nemocné plíce.
00:46:47 Jak to spolu souvisí?
00:46:49 -Ta terapie z pohledu jeho četných zápalů plic
00:46:54 byla do určité míry zásadní.
00:46:58 Protože on měl vlastně ještě před dobou toho karcinomu
00:47:02 několikrát zápal plic
00:47:04 a potom po operaci vlastně došlo k tomu,
00:47:07 že se jaksi mu ten bronchus,
00:47:10 jeden z těch nejdůležitějších, trochu zauhlil.
00:47:13 A vlastně vznikla tam určitá nevzdušnost,
00:47:17 která se velmi frekventně stala zánětlivou.
00:47:22 Takže bylo nutné, a ono nešlo vlastně,
00:47:25 právě pro to postavení toho bronchu,
00:47:27 dělat každý den ty bronchoskopie a odsávat.
00:47:31 Takže se musela nějakým způsobem ta plíce drénovat.
00:47:34 To znamená, bylo hrozně důležité ten hlen vykašlat.
00:47:38 A k tomu jsou určité speciální techniky,
00:47:41 které se používají,
00:47:43 a je možnost vlastně ty plíce čistit.
00:47:49 -O té terapii i o těch technikách jsem mluvila s Dagmar Havlovou,
00:47:53 která říkala, že jste ji to také naučil
00:47:56 a že vlastně díky vám mohla svému manželovi pomoct.
00:47:59 A ona má pro vás taky jednu otázku.
00:48:02 -Dobrý den, Pavel, prof. Pavel Kolář je náš rodinný přítel.
00:48:07 Takže se s námi účastnil i nějakých dovolených.
00:48:11 A chtěla bych mu položit otázku.
00:48:14 My jsme na těch dovolených hráli taky tenis.
00:48:18 Lépe řečeno, on nás učil hrát tenis a různé míčové hry.
00:48:22 A ta otázka zní, jaký si myslí,
00:48:25 že by byl Václav Havel tenista, kdyby začal s tím hraním odmala?
00:48:31 -Tak jaký by byl prezident Václav Havel tenista?
00:48:34 -Tak já bych ještě řekl jednu věc.
00:48:36 Vy jste se ptala o té fyzioterapii,
00:48:38 že jedna z věcí byla hrozně důležitá,
00:48:40 aby on měl také fyzickou zátěž, nějakou tělesnou zátěž.
00:48:43 Protože to je další věc,
00:48:45 která významně posiluje ty, ty plíce.
00:48:48 Takže jsem se snažil vždycky v těch obdobích,
00:48:51 kdy on měl klid,
00:48:53 zároveň nějakou formou ho přimět k tomu pohybu.
00:48:56 Protože on mně vždycky říkal, tělo je od toho, aby nosilo hlavu.
00:49:01 A to byl jeho pohled na sport.
00:49:05 Ale nicméně mě překvapilo,
00:49:08 na tenis tedy moc šikovný nebyl,
00:49:11 ale velmi dobře třeba hrál basketbal,
00:49:14 byl schopen třeba třikrát čtyřikrát za sebou hodit šestku.
00:49:18 Takže on měl určitý typ optické informace,
00:49:23 který byl zajímavý.
00:49:28 Pro mě to byla zajímavá zkušenost.
00:49:31 Aniž by někdy pořádně sport trénoval,
00:49:34 tak na některé z těch sportů
00:49:37 zase nebyl tak nešikovný, jak o sobě tvrdil.
00:49:40 -Takže na otázku paní Havlové byste odpověděl,
00:49:43 že asi by nebyl úplně vrcholový sportovec
00:49:47 a nevyhrál by Davis Cup?
00:49:49 -Asi Davis Cup by nevyhrál.
00:49:51 Myslím si, že kdyby ho dělal odmala,
00:49:53 tak by se mohl trochu naučit.
00:49:56 -Vy jste pomáhal v kariéře taky Kateřině Neumannové.
00:49:59 A i ona pro vás má otázku.
00:50:02 -Ahoj Pavle, já mám na tebe dotaz ohledně rozložení času
00:50:06 mezi jednotlivé skupiny tvých pacientů.
00:50:09 Protože ty jsi veřejnosti znám především jako lékař
00:50:13 a někdo, kdo se stará výborně o naše sportovce.
00:50:16 Ale já vím, že samozřejmě máš na starosti spoustu dětí
00:50:20 a zároveň spinální jednotku v Motole.
00:50:23 Tak by mě zajímalo, jak mezi ty jednotlivé skupiny pacientů
00:50:26 rozložíš nebo jseš schopen rozložit svůj pracovní čas.
00:50:29 A jak se staráš sám o sebe?
00:50:31 -Tak pane profesore, jak rozložíte ten váš čas?
00:50:35 Máte na to nějakou speciální aplikaci, nebo to nosíte v hlavě,
00:50:38 kdy, koho, kterého pacienta kde máte?
00:50:41 -Tak je velmi těžké někdy s tím tlakem pracovat.
00:50:50 Ale já jsem vlastně začal v motolské nemocnici v roce 1987.
00:50:55 A začal jsem na dětském oddělení,
00:50:58 takže jsem se hodně věnoval v té době dětem.
00:51:01 A vlastně po dvaceti... Kolika?
00:51:06 No to už víc vlastně, skoro přes 30 let,
00:51:09 tak se mi podařilo vlastně teď otevřít
00:51:12 třeba dětskou lůžkovou rehabilitaci,
00:51:15 první vlastně v republice.
00:51:17 Takže si chci zachovat tu práci jednak s dětmi
00:51:21 a chci si taky zachovat práci s pacienty těžkými,
00:51:25 ať je to spinální jednotka, kterou se nám podařilo otevřít
00:51:30 a kde funguje pan doc. Kříž,
00:51:33 což je můj vlastně primář, kolega,
00:51:38 který spinální jednotku vede.
00:51:41 A zároveň se nám i podařilo otevřít
00:51:45 dospělou lůžkovou rehabilitaci.
00:51:47 A k tomu ještě se podařilo otevřít vlastně
00:51:51 fyzioterapeutickou školu,
00:51:53 která je jednak bakalářského, bakalářské studium
00:51:58 a magisterské studium.
00:52:00 Takže tahle část práce je pro mě nosná.
00:52:06 A co se týče těch sportovců,
00:52:08 přes které je člověk jakoby známější,
00:52:12 nebo o tom se hovoří,
00:52:15 tak je to spíš takový koníček.
00:52:17 A je to něco, co obohacuje tu moji práci zároveň,
00:52:21 když přece jenom jedete
00:52:23 na tu olympiádu, mistrovství světa,
00:52:26 tak tam máte i trochu času se zastavit,
00:52:29 vidět život z jiné perspektivy, je to jiná zkušenost.
00:52:32 A můžete také něco napsat,
00:52:35 což při tom denním vytížení tady v práci v Praze se mi nedaří.
00:52:40 Protože to je vytížení skoro 14 hodin i 15 hodin denně.
00:52:44 -Vy celý život uzdravujete jiné, kdo uzdravuje vás?
00:52:50 -Tak já vyhledávám lékaře minimálně,
00:52:53 protože si myslím, tam kde to zvládnu,
00:52:56 tak má ten organismus
00:52:58 právě tu velmi důležitou a zásadní autoreparační schopnost
00:53:03 nebo takovou i preventivní schopnost.
00:53:06 A já jsem...
00:53:09 Já jsem propagátorem určitého životního stylu,
00:53:15 ale rozhodně si neodpustím bůček a pivo třeba.
00:53:20 A neodpustím si spoustu neřestí.
00:53:23 Ale na druhou stranu jsem si našel nějakým tím sebepoznáním věci,
00:53:29 o kterých vím, že mně příliš ubližují
00:53:32 v tom mém onemocnění nebo v tom mém zdravotním stavu.
00:53:36 A také jsem se naučil, když jako, když mám nějaký problém,
00:53:41 tak prostě se musím zavřít
00:53:43 na nějakou chviličku třeba na chalupu.
00:53:47 A musím si nějakým způsobem nastavit
00:53:50 hlavně tu emocionalitu myšlení, určitou mysl.
00:53:54 Přes mysl se dostat k relaxaci.
00:54:00 Nevím, jestli to mám nazývat meditací,
00:54:03 to není asi to správné slovo.
00:54:05 Ale najít si tu cestu vnitřního zklidnění,
00:54:10 která je strašně důležitá.
00:54:13 Jakmile cítím, že se člověk dostane
00:54:15 už do takové chronicity toho stresu,
00:54:18 tak to cítím na, nejen na svých emocích,
00:54:21 ale právě cítím to i na tom somatickém dopadu.
00:54:25 A naučit se tohle právě nabízí ten sport.
00:54:28 To je to, co je potřeba si založit už v tom dětství.
00:54:31 A když to v dětství člověk neprožije,
00:54:34 nemá tu zkušenost třeba s pohybovou aktivitou,
00:54:38 tak se to prostě v tom dospělém věku projeví.
00:54:41 Je to jeden z velmi důležitých preventivních vlastně procesů.
00:54:46 A ta prevence je hrozně důležitá.
00:54:50 -Pane profesore, já vám děkuju za váš čas.
00:54:52 Děkuju, že jste byl hostem Interview speciál.
00:54:55 -Já moc děkuji za pozvání.
00:54:57 Skryté titulky: Alena Kardová, Česká televize 2021
Rozhovor Světlany Witowské s věhlasným fyzioterapeutem profesorem Pavlem Kolářem. O dopadu epidemie na lidské tělo, o bolesti, emocích a nutnosti humoru
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2021 | English | 3