Zahrada je hra → Rozhovor s moderátorem

Vysílání

  • Stopáž: 22 minut
  • Rok výroby: 2008
  • VPS: —

Následující díl

Fotografie

Dětské hřiště plné dřeva

4. 9. 2008 17:30 ČT1

V prvním zářijovém díle nás čeká výlet na dětské hřiště. Výlet bude o to zajímavější, že hřiště patří k areálu baseballového klubu. Plocha je veřejná a proto musí splňovat přísné normy. Podle nových předpisů nesmí být na dětském…

Hlasujte pro pořad:

Celkem hlasů: 10027

Rozhovor s moderátorem

Moderátor Jiří Sedláček nám poskytl rozhovor:

Jak se tak na Vás dívám, Vy rozhodně neřešíte problémy se štíhlou linií?

J.S.: Ke své rozložitosti mám rodové dispozice. Když s otcem a bratrem kráčíme Ostravou, celá se chvěje jako při zemětřesení. Má to ovšem jednu výhodu – moc mě baví pozorovat ten úžas mezi diváky, když vidí co s tímhle vybavením všechno dokážu. Na začátku léta jsme měli kupříkladu v divadle premiéru muzikálu Šakalí léta, kde hraju Bejbyho a když začnu tancovat rokenrol, celý v červeném, diváci nevěří svým očím. Ještě k vaší otázce, určitě nechci být úplně štíhlý, ale nějakou tu dvacku dolů bych s klidem obětoval.

Moderujete pořad o zahradách. Cítíte se být odborníkem?

J.S.: Máme malou chaloupku a kolem ní pozemek, který je třeba udržovat, takže sekání trávy a základní údržba terénu pro mne nejsou nic nového. Poslední dobou vedeme boj s krtky, neboť všichni krtci této země si u nás našli azyl. Jenže oč víc se věnuji zahradám televizním, tím víc zanedbávám tu vlastní. Ještěže mne dobře zastanou mí dospělí synové. Ovšem žádný zahrádkářský profík nejsem. Natáčení Zahrad je pro mne v mnohém zdrojem poučení a inspirace, kterou jednou, možná, na naší chalupě uplatním.

Jaké jsou Vaše dojmy po prvním měsíci vysílání magazínu?

J.S.: Líbí se mi současný styl, kdy se omezují užitkové plochy a víc se uplatňuje estetika vnějšího prostředí, které slouží relaxaci, pohodě a příjemnému pobytu venku. Zaskočilo mne, kolik už je u nás dnes firem, které jsou sto nabídnout a realizovat jakoukoliv speciální zakázku. Dnes prostě můžete mít zahradu japonskou, čínskou, kamennou, věčně zelenou, s rybníky, jezírky a čímkoliv jiným. Nic není problém. A navíc tak můžete získat příjemné životní prostředí na celý rok.

Jak Vám při uvádění pořadu pomáhá Pepina?

J.S.: Podotýkám, že Pepina není můj pes, ale už mne přijala za svého. Musela, byla totiž vybrána konkurzem na čtyřnohého přítele, který se nejlépe hodí ke svému vypouklému protějšku. Je to pěkně tvrdohlavá jezevčice. Nenatáčí se tehdy, kdy je dobré světlo, nebo jinak vhodné podmínky, ale tehdy, kdy je Pepina ochotná spolupracovat. Rozhodně nás žádní ochránci zvířat nemohou stíhat za týrání, spíš by měli chránit členy štábu. Ale myslím, že my dva už jsme sehraná dvojka a Pepina je osvědčená televizní hvězda. Při každém natáčení musíme ovšem ze všeho nejdřív zavřít někam psa domácích (pokud ho mají), protože Pepina by ho nesnesla. Je to prostě velká a navíc u psů žádoucí dáma. Několikrát jsme museli dokonce přerušit natáčení, protože toužebné kňučení pejska za plotem bylo tak úporné, že by to vadilo ve zvuku. Tyhle situace, stejně jako moje přebrebty nebo nešikovnosti si schováváme a možná tím jednou ve zvláštním vydání potěšíme naše diváky.

Jaký jste kolektiv?

J.S.: Atmosféra na place je výborná. Umíme se vzájemně podržet i pobavit a není mezi námi žádný vyložený prudič. Jsme zkrátka sehraná parta, reagujeme na sebe,dokážeme se vzájemně inspirovat, vymýšlíme různé fórky a vylepšení. Navíc jsme schopni nabídnout divákům spoustu zahrádkářských vychytávek. Pohybujeme se někde mezi noblesou a vlídným humorem.

Fotografie

Na čem Vy stavíte svou image?

J.S.:Vyzkoušeli jsme leccos, ale nakonec vyhrály zelené lacláče s různými tričky a volnými košilemi. Jakýmsi symbolem je můj slamák. Jeden po prvních čtrnácti dílech vzal za své, takže už mám další. Co budu mít na sobě v zimě, ještě budeme řešit.

Co Vás na této práci nejvíc těší?

J.S.: Lidé už dnes nepotřebují pěstovat brambory nebo jinou zeleninu, kterou si běžně mohou koupit za pár korun. Víc jim schází možnost zastavit se a odpočinout si v příjemném prostředí, které zaručuje nerušené soukromí. Všichni potřebujeme občas zvolnit, zastavit se a relaxovat. Mám-li být hlasatelem tohoto životního stylu, pak jsem jím opravdu rád.

Když už je řeč o relaxaci, jak odpočíváte Vy sám?

J.S.: Mou zálibou je například vymýšlet si různé vtipné slogany nebo komentáře každodenních situací. S kolegou Norbertem Lichým píšeme dialogy Karla a Maruš do pořadu Pod pokličkou a i další gagy, které se v tomto pořadu uplatňují. Vtip je v tom, že je pak sami namlouváme, takže to musíme psát tak, abychom se neopakovali a neklesli pod úroveň nastavené laťky a aby nás to pořád bavilo. Není to snadné, když si uvědomíte, že „Poklička“ je na obrazovkách už pátým rokem. Spolu s Norbertem píšeme i scénáře k novému kreslenému seriálu, který chystá QQ Studio v Ostravě, ale o tom bych zatím víc mluvit nechtěl. Poslední dobou ujíždím na focení. Pořídil jsem si dobrý digitální foťák a jako lokální patriot obcházím zajímavá ostravská zákoutí. Myslím, že se mi podařilo pár hodně dobrých záběrů. Napsal jsem několik scénářů, hromadu písňových textů, moje práce v divadle je jedna velká hra. Mám rád muziku, ale žel moje vlastní kapela díky nedostatku času strádá. A ještě taková perlička - mně se zdají ohromně živé sny. Kdybych měl kameru v hlavě – to by byl biják! Třeba ho jednou natočím.

Jak se tak poslouchám, můj styl relaxace je hodně o dobíjení energie, fantazii, představách a optimismu. A ještě taky o rodině! Je nás docela dost a vyznáváme podobně aktivní přístup k životu. Našich šest dětí, to je velká nadílka talentů, zálib a vzájemnosti. Ale o tom zas někdy příště. Mějte se hezky a nezapomeňte si hrát – ať už na zahradě, nebo někde jinde!