Dokumentární obraz rozpolcené ruské společnosti, která stojí na pokraji nové totality.

Spor, který se vede v Rusku o eventuálním pohřbu nabalzamované mrtvoly V. I. Lenina, je vlastně symbolem ruského myšlení a sporu o budoucnost této země. A protože se Rusko všemožně dere zpátky mezi světové velmoci, může to být také nepřímo spor o budoucnost jeho menších sousedů. Proto by naši diváci měli vědět, jak dnes myslí běžný ruský občan-volič, jaký je jeho pohled na vlastní dějiny a hlavně na dějiny moderní, sovětské, které naši zemi poznamenaly nejvíce.

Režisér Kvasnička má dar vemluvit se zpoza kamery do přízně nejširšího vzorku náhodně potkaných lidí. V Rusku, kde zdaleka nenatáčel poprvé, tak během své poslední velké cesty sesbíral mnoho hodin dokumentárního materiálu, který vypovídá především o tom, jak těžko se běžný ruský občan zbavuje svého pocitu příslušníka tradičně mocného národa, který "pomáhá" přinést sousedům tu správnou ideologii, ten správný způsob života. A to i přesto, že je na každém kroku konfrontován s bídou, do níž ho tato ideologie přivedla.

V první části dvouhodinového dokumentu se seznámíme s nejrůznějšími projevy tohoto způsobu myšlení především u mladých lidí. Dodnes např. novomanželské páry pokládají ve městech květiny k pomníku Lenina, aniž by tušili, že se klanějí jednomu z nejmasovějších vrahů všech dob. Pokud mladí lidé vůbec vědí o intervenci do Československa v roce 1968, stále odpovídají, že šlo o nezištnou mezinárodní pomoc proti kontrarevoluci - stejně tak v případě Afghánistánu nebo Čečny.

Druhá část nabídne především různé pohledy na řešení ekonomické a občanské krize v Rusku. Bohužel jsou to v principu většinou stejná řešení, která zemi do hluboké krize zavedla. Obrazový i významový oblouk se tak uzavírá - u dalších a dalších pomníků vládce pevné ruky se znovu dozvídáme o "užitečnosti" leninských principů.

Napište nám