Zajímavosti z natáčení
„Film jako je Pelíšky vyžadují účast výrazných hereckých osobností,“ říká Jan Hřebejk. „Potřebovali jsme lidi, kteří nám postavy nejenom odehrají, ale kteří vnesou do příběhu i svoje osobní kouzlo a zkušenost. A měli jsme štěstí, protože na účast ve filmu kývly naše největší současné herecké hvězdy.“
Jan Hřebejk myslel na Pelíšky už v době, kdy natáčel svůj debut – dejvický muzikál Šakalí léta. Na rozdíl od předchozího filmu, kdy mu záleželo spíš na vnějších efektech, které k žánru muzikálu nedílně patří, se ale v novém filmu snažil jít přímo k podstatě vyprávění – k obsahu.
Pro nový projekt se režisérovi podařilo dát dohromady mimořádně silnou hereckou sestavu, počínaje zkušenými veterány až k talentovaným představitelům dětských rolí.
„Velkým hercům se snažím nabídnout dobré role a prvotřídní štáb. Nebojím se jich – pokouším se s nimi vytvořit partnerský vztah,“ říká Jan Hřebejk. „A naopak – cítím pokoru i před talentem třináctileté holky.“
Výběr hereckých představitelů považuje režisér vždy za velice důležitý. Značnou péči proto věnoval i hledání představitelů vedlejší postav a dětských rolí.
Jaroslav Dušek v rámci role učitele Saši Mašlaně uplatnil svoje proslulé improvizační schopnosti, kterými pravidelně „odrovnával“ svoji filmovou partnerkuEva Holubová. Znejistil ji i ve chvíli, kdy byl ve svůdnické scéně ochotný jít až „do naha“.
„Dušek si nápady nikdy nenechává jen pro sebe, ale nahrává i ostatním,“ potvrzuje Eva Holubová. „Potíž byla v tom, že si vždycky něco přidal, já se začala chechtat a nebyla jsem k zastavení.“
Milovník improvizací Dušek ovšem doplatil na „realistické“ důsledky natáčení některých filmových obrazů: scénu, kdy jeho hrdinovi chytnou v koupelně od plynové karmy vlasy, musel opakovat šestkrát, a protože nakonec „došel materiál“, dostal malý příčesek.
Jiří Kodet si zase scénu, kdy Mašlaně jako rozhořčený otec Kraus udeří holí, užil tolik, že z toho měl představitel nesympatického učitele pořádnou modřinu.
Postaráno bylo i o atraktivní obsazení dalších rolí. V případě postavy babičky Šebkové věděl režisér od začátku, že bude obsazena Stella Zázvorková: „Existuje spousta vynikajících herců, ale takových, kteří mají charisma i na plátně, mnoho nenajdete,“ vysvětluje Jan Hřebejk. „Když jsem se rozhodl, že bratry budou hrát Miroslav Donutil s Bolkem Polívkou bylo jasné, že jejich maminku nemůže hrát nikdo jiný než právě ona. Koho vybrat, když potřebujete někoho bytostně šaramantního – dámu, osobnost a komičku zároveň?“
„Zatím jsem nepoznala ženu s takovým smyslem pro humor. Málokdo tuší, jak inteligentní a vzdělaná je to dáma – nedává to totiž nějak okatě najevo. A hrát v souladu s ostatními je pro ni úplně samozřejmé,“ pochvalovala si spolupráci se stále svěží veteránkou českého filmu Eva Holubová.
Také Simona Stašová, která pro velkolepý drdol paní Šebkové využila vlastní vlasy, si na práci na Hřebejkově „kouzelné komedii“ nejvíc cenila příjemné a hladce probíhající spolupráce s partou kolegů, naladěných na stejnou strunu.
Znamenitě se shodla se i svou filmovou dcerou v podání třináctileté Sylvie Koblížkové. Ta svoji postavu sladké holčičky s kuší vidí takhle: „Uzlinka je Michalova ségra, která svého bratra občas pěkně otravuje – má ale štěstí, že je jinak docela roztomilá, takže jí nakonec leccos projde…“
Dávní kolegové z Divadla Na provázku a dlouholetí kamarádi Miroslav Donutil a Boleslav Polívka během natáčení bavili štáb žertíky a improvizacemi, takže místy plynule a nepostřehnutelně přecházeli z rolí do civilu a naopak. Podle jejich slov však – na rozdíl od postav bratrů Šebkových, kteří se neustále trumfují a sázejí o hlouposti – se však na scéně nikdy nechovali jako rivalové: „Vždycky jsme se různě hecovali a dělali si naschvály, ale jenom v soukromí,“ potvrzuje Miroslav Donutil.
„Já si byl odjakživa jistý, že v umění neexistuje konkurence. Když je někdo dobrý, je prostě dobrý a nikdo mu to nevezme. Ale je to jako na fotbalovém hřišti. Hraje-li někdo jenom sám pro sebe, nutně na to doplatí,“ přitakává Boleslav Polívka.
Miroslav Donutil měl ovšem přece jen těžší pozici než jeho kolega, který si ve filmu zahrál zábavného strýčka: postava otce Šebka totiž rozhodně nepatří mezi ryze kladné hrdiny. „Vždycky se u takových figur snažím najít to, co je v nich dobrého,“ vysvětluje přístup ke své roli Miroslav Donutil. „I ve scénáři se ostatně mluví o ‚tatínkovi Šebkovi‘ a ne o ‚majoru Šebkovi‘, což té postavě dodává lidský rozměr. A v některých momentech je nakonec Šebek sympatičtější než otec Kraus.“
Herecký představitel otce Šebka neopomíná zdůrazňovat, že v příštím filmu už přijme pouze roli generála. Po poručíkovi v Černých Baronech, nadporučíkovi v Tankovém praporu, kapitánovi v Pevnosti majorovi v Pelíšcích je to podle něj naprosto logický postup…
Všichni herci z Pelíšků se shodují na tom, že při hereckých zkouškách i při natáčení panovala neobvykle dobrá atmosféra – a to nejen díky vzájemné shodě a profesionální souhře herců a štábu, ale i díky příslovečnému klidu režiséra Jana Hřebejka.
„U něj máte pocit, že film spoluvytváříte. Dovede si udělat legraci i ze sebe a užívá si práce jako dobrého jídla,“ vzpomíná Eva Holubová.
„Natáčení byla příjemná pohodová záležitost,“ potvrzuje Jaroslav Dušek.
Podle Jana Hřebejka je sice nevyhnutelné, aby natáčení provázel chaos, ale není nezbytně nutné, aby režisér na všechny pořád pokřikoval. Mírný zmatek na place je navíc pro něj osobně stimulací k práci. Režiséra proto nerozházelo ani zmizení scénáře s režijními poznámkami hned druhý den natáčení (nakonec se našel mezi rekvizitami), ani přítomnost hned dvou režisérských kolegů na place: Ondřeje Trojana coby producenta a Jiřího Krejčíka v nezvyklé roli herce.
„Samozřejmě jsem se pohledu režiséra nemohl úplně zbavit. Nechtěl jsem ale Hřebejka moc znervóznit a znejistit ho v jeho pojetí,“ poznamenává legenda českého filmu Jiří Krejčík, a lehce ironicky dodává: „Kdybych ještě něco režíroval, rád Hřebejka obsadím jako herce. Aby zažil to co já.“
„Přít se s někým, jako je on, může být chvílemi nepříjemné, ale mně to spíš pomohlo. Když prokouknete tu jeho podmračenost a image rozčíleného režiséra, zjistíte, že je velmi pozorným, analytickým pozorovatelem. Moc si ho vážím a všechny poznámky, které se týkaly jeho role, jsem přijal,“ doplňuje o Jiřím Krejčíkovi jeho mladší režisérský kolega Jan Hřebejk