Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

Oldřich Daněk — Lidé — Česká televize

režisér

* 16. ledna 1927

† 3. září 2000

Český dramatik, spisovatel, scenárista a režisér Oldřich Daněk se narodil v roce 1927 v Ostravě do dělnické rodiny. Studoval tamní reálné gymnázium – jelikož to ale bylo za druhé světové války, byl poslední rok totálně nasazen. Maturoval v roce 1945 a poté na čas nastoupil jako herec do ostravského Divadla mladých. Z té doby pocházejí i jeho první literární práce. Od roku 1946 studoval herectví (u Ladislava Peška a Karla Högera) a divadelní režii (u Jindřicha Honzla) na pražské DAMU, přičemž první obor absolvoval v roce 1950, druhý v roce 1951. Od té doby se divadlu věnoval profesionálně, a to v pozici režiséra: nejprve u Krajského oblastního divadla v Hradci Králové (1951–1953), pak už coby šéfrežisér v Divadle F. X. Šaldy v Liberci (1954–1957). Z jeho režií je možno připomenout hry Daleká cesta, Lišák Pseudolus, Lakomec, Romeo a Julie, Nepřátelé či Sluha dvou pánů. Následně se Daněk upíchl i u filmu – na Barrandově nejprve od roku 1956 působil jako externí scenárista, od roku 1958 jako zaměstnanec, ponejprv v pozici dramaturga a od roku 1960 režiséra. Zároveň psal do časopisů Nástup (už od roku 1945), Divadlo, Host do domu a Literární listy.

Scenáristicky se Daněk uvedl psychologickým dramatem z prostředí dolů Zde jsou lvi, které v roce 1958 převedl na stříbrné plátno režisér Václav Krška. O rok později napsal scénář k filmu Ošklivá slečna (1959, režie Miroslav Hubáček), komornímu dramatu upjaté kontrolorky, která zahoří citem k okouzlujícímu podvodníkovi, jenž se dopustil zpronevěry. Režijně pak Daněk debutoval průměrným psychologickým dramatem Tři tuny prachu (1960) o manželském trojúhelníku ve znečištěné Ostravě. Jeho prvním kvalitním filmem, který režíroval a ke kterému napsal i scénář, bylo historické drama Spanilá jízda (1963), příběh lásky, únosu a pomsty, odehrávající se na pozadí husitských válek. Následovala komunální satira Lov na mamuta (1964) o zamilovaném mladém kybernetickém odborníkovi – režisér zde filmově zpracoval vlastní divadelní hru. V sedmašedesátém se společně s autorským duem Macourek-Vorlíček podílel na scénáři k parodii na bondovky Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky. Podobně jako u Lovu na mamuta, pak přistoupil Daněk i k dalšímu historickému dramatu Královský omyl (1968), o nespravedlivě obviněném královském podkomořím za vlády Jana Lucemburského. Režisér zde byl jak autorem scénáře, tak autorem předlohy: šlo o část jeho vlastního historického románu Král utíká z boje. Toto byl také jeho poslední film pro Barrandov, po delší pauze už točil jenom pro televizi, navíc ještě zřídka. Realizoval se také v Čs. rozhlase, pro který napsal rozhlasové hry Dialog v předvečer soudu (1967) nebo Dialog s doprovodem děl (1967) – ta byla později zinscenována i v televizi. Autor napsal také několik dílů „nekonečného“ seriálu Jak se máte, Vondrovi?

V sedmdesátých letech se věnoval literární činnosti, tzn. psaní divadelních her, filmových a televizních scénářů a historických knih – od roku 1973 byl spisovatelem z povolání. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vznikla poněkud na přeskáčku jeho historická románová trilogie Král bez přilby (1971), Vražda v Olomouci (1972) a Král utíká z boje (1968) z období posledních Přemyslovců. Méně známa je psychologická detektivka Únosce, ve které je úspěšný herec obviněn z únosu mladé dívky (1969). Mezi Daňkovy nejznámější divadelní hry pak patří historické drama Dva na koni a jeden na oslu (1971), z jehož divadelního zpracování existuje televizní záznam (1977), a bohužel se jako zmarněná šance dostal v podobě muzikálu i na stříbrné plátno (1986, režie Jiří Sequens). Dalšími autorovými kvalitními divadelními hrami jsou dramata Válka vypukne po přestávce (1976), Vévodkyně valdštejnských vojsk (1979) a Bitva na Moravském poli (1979). Co se týče scénářů pro televizi, lze uvést historické drama Břetislav a Jitka, ve čtyřiasedmdesátém natočené režisérem Jiřím Bělkou, a pak dva seriály napsané dohromady s Janem Otčenáškem: Byl jednou jeden dům (1974) a Dnes v jednom domě (1979), oba natočené Františkem Filipem.

Pokud se vrátíme k Daňkově televizní režii, kvalitní jsou zejména jeho věci z druhé poloviny osmdesátých let. Určitě sem lze zařadit inscenaci Žena z Korinta (1986) o tvůrčí krizi řeckého dramatika Euripidese a následném a podivném vzniku jeho dramatu Medeia. Jedním z Daňkových scenáristických vrcholů (inscenaci samozřejmě také režíroval) je krátkometrážní historické drama Španělé v Praze (1987) o bravurním dialogu španělského velvyslance v Praze a ovdovělou Marií z Pernštejna, původem také ze Španělska. Kvalitu scénáře a režie má i další Daňkova televizní inscenace Opouštět Petrohrad (1991) o kněžně Volkonské, manželce jednoho z významných členů děkabristů, kteří stáli za nezdařeným povstání proti carovi. Stejně jako antické drama Kadeř královny Bereniké (1993) o obětované královnině kadeři na oltář bohů, jejím zmizení a následné snaze kněží nějak se před královnou z tohoto problému vyvléci. Jeho poslední scenáristicko-režijní prací pro televizi je minisérie historických dramat Z hříček o královnách (1994), zachycující různé královny v různých dobách a jejich řešení neobvyklých situací, v kterých se ocitly.

Nejvlastnějším literárním druhem bylo pro Oldřicha Daňka drama. To uměl nejlépe, navíc do žánru umně včleňoval různá etická či morální poselství. Byl mistrem věcného dialogu s brilantními postřehy a vývody.

Oldřich Daněk zemřel v roce 2003 v Praze.

Odkazy