Marie Rottrová

zpěvačka

narozena 13. listopadu 1941

Zpěvačka, pianistka, skladatelka, textařka a moderátorka Marie Rottrová se narodila jako Marie Rotterová v roce 1941 v Ostravě-Hrušově do katolické rodiny Ludmily a Vladimíra Rotterových. Otec byl varhaník, skladatel, sbormistr a hudební pedagog, matka byla zprvu v domácnosti, pak vychovatelka ve školní družině, ale zároveň zpívala v kostelním sboru a byla též subretou amatérské operety. Když byly Marušce dva roky, narodil se její bratr Vladimír. Už od mládí se učila hrát na piano, od devíti v LŠU a později zpívala v různých pěveckých sborech. Přesto ještě v období dospívání toužila stát se krasobruslařkou. A také učitelkou. To druhé ji vydrželo déle – jelikož byla ve škole klasickým šprtem, přihlásila se na střední pedagogickou školu; pro špatný kádrový profil (byla z klerikální rodiny) ji ale nevzali. Nakonec vystudovala jedenáctiletku v Bohumíně, což je dnešní gymnázium. A právě tam začala se školní kapelou zpívat písničky k tanci.

Když v roce 1960 odmaturovala, hlásila se na práva v Praze, ale opět nebyla pro svůj původ přijata. Marie tedy začala pracovat jako úřednice a ve volném čase zpívala a hrála na piano. Probudila v sobě zájem o swing, líbil se jí Orchestr Gustava Broma a zejména zpěvačka Jarmila Veselá – ta se stala jejím vzorem. Začala vystupovat s kapelou, která hrála na nedělních čajích (tehdy se tak říkalo tanečním zábavám), přičemž na kytaru v ní hrál jistý Vlastimil Kučaj. Zároveň začala navštěvovat pěvecký kurz Leo Jehneho. V jednašedesátém se zúčastnila ostravské pěvecké soutěže Hledáme mladé talenty a skončila ve finále, čtvrtá ze čtyř. Ale dostala se do hledáčku lidí z televize a rádia – v televizním pořadu Poprvé před kamerou zvítězila s interpretací písně Rozmarné stvoření. Navíc začala zpívat s ostravským Orchestrem Břetislava Pěchníka, v rozhlase natáčela se skupinou Františka Trnky a později s ORO: tato spolupráce trvala až do roku 1963. Tehdy se jí – už vdané za Vlastimila Kučaje – narodil syn Martin a o dva roky později syn Vít. Marie se tak na delší čas proměnila v ženu v domácnosti, což ale činila s radostí: vždycky o sobě tvrdila, že je domácký typ. V letech 1965–66 zpívala s beatovou kapelou Samuel, poté přešla do skupiny Majestic, ve které hrál na kytaru zpěvaččin manžel Vlastimil. Ta, jako jedna z prvních u nás, začala provozovat americké rhythm & blues a soul – Marie byla nadšená zejména z hlasu Arethy Franklin. Kapela vystupovala na čajích a v letech 1966–68 se na ní stahovala mládež z celé Ostravy. Marie s ní natočila i EP desku (mj. You Gonna Br Sorry) a objevila se v televizi.

Ovšem už předtím si zahostovala s konkurenční rhythm & bluesovou, profesionální skupinou Flamingo, kterou vedl trumpetista Richard Kovalčík, na klávesy hrál Vladimír Figar a zpívali v ní mj. Hana Zagorová a Petr Němec. Marie s ní v prosinci–1968 vystoupila na 2. Čs. beat festivalu v Lucerně, navíc s ní natočila i singly, například píseň Jsi jen blud. A od února 1969 do ní přešla natrvalo a stala se profesionální zpěvačkou. Následovalo několik televizních pořadů ostravského studia – Písničky pro Hanku, Pop Music Forum – Flamingo a další, v kterých Marie zpívá covery jako Tobogán, The House That Jack BuiltChain Of Fools. Tehdy podle článku v Melodii získala svoji přezdívku „Lady Soul“ a s kapelou se podívala do zahraničí. Odchod z Majestiku ovšem těžce nesl její muž, což vyvolalo zhoršení jejich vztahu. V roce 1970 vyšlo Flamingu první album, na kterém Marie exceluje v písních jako Blues řetězů, Chains Of Fools, Dlouhá černá limuzína nebo Ain´t No Way. V televizním pořadu 20 minut s písničkou zazpívala Marie Arethin song Žalm za hořkou lásku, a na SP vyšla také její první autorská píseň Labutě. Jako všichni blízko polských hranic, i ona sledovala polskou televizi, v níž se občas objevily věci, které si přála zpívat. A hned z té první, Kůň bílý (1971, původně od Maryly Rodowicz, která u nás byla v té době velmi populární), se stal Mariin velký hit. Na „béčku“ tohoto singlu byla i kvalitní verze songu od Chicaga Tisíc tváří lásky – klip k ní se objevil v pořadu Obrázková fantazie. Marie se v té době vůbec hodně objevovala na obrazovce, zejména v pořadech ostravského studia, což jí samozřejmě zvyšovalo popularitu. Však také ve Zlatém slavíku brala bronz za rok 1971.

Kromě Flaminga Marie spolupracovala i s TOČRem, například na singlu s hitem Čím zvoní píseň má. Následovalo album „Marie Rottrová, Flamingo“ s písněmi Déšť (hudba Marie) a Kruh světla, přičemž dvěma texty (mj. Zvon lásky) přispěl i textař a skladatel Jaroslav Wykrent. Marie se ale seznámila i s profesionální textařkou Jiřinou Fikejzovou a domluvili se na spolupráci, což mělo pro zpěvačku v budoucnu velice pozitivní dopad. V tomto období jezdila Marie s Flamingem turné po Polsku a SSSR, podívala se i na Západ. Nazpívala také píseň Život utíká do detektivky Smrt si vybírá. Zároveň došlo i ke změně v osobním životě – k rozvodu s manželem. Ona sama již měla vztah s vedoucím Flaminga Richardem Kovalčíkem, osudovým mužem svého života. Ve třiasedmdesátém následovaly převzaté singly Perpetuum Mobile, S tebou a další velký hit Markétka, opět převzatý z Polska a s Fikejzové textem. V tom roce se ale bolševik rozhodl, že kapely s anglickými názvy se musí přejmenovat – a z Flaminga se stali Plameňáci. A jako potvrzení té správné linie bylo třeba, aby zpěvačka kapely vyrukovala s nějakou angažovanou písní: Marie se tedy (s TOČRem za zády) vyřádila v divokém soul-funkovém nářezu Válku ne. Čímž pro Plameňáky zajistila výjezdy ven, zejména na Západ.

V roce 1974 napsal Wykrent pro Marii superhit Lásko a také další kvalitní SP Řeka lásky. Kapela pak natočila jazz-rockové album, které vyšlo o rok později pod názvem „Plameňáci 75“ (skladby jako Tvůj přítel vítr, Čas motýlu s textem Jaromíra Nohavici). Rottrová se tehdy opět často objevovala v televizi – v pořadech jako TKM nebo Rodinná pošta. Bohužel v březnu 1975 zemřel Richard Kovalčík, což ji citově zasáhlo. V tom čase se stal velký hit z francouzského šansonu s textem Jiřiny Fikejzové To mám tak ráda: Marie ho procítěným přednesem pojala jako takové rozloučení s Kovalčíkem. A ve stejné době s bandem Václava Zahradníka udělala hit i z polské lidovky Co mám, to dám. V roce 1976 pak s Flamingem-Plameňáky natočila singly Ráno (rock) a Expres mléčné dráhy (disco-cover). Za onen rok pak dostala cenu Tip Melodie v kategorii pěveckých výkonů. V sedmasedmdesátém s kapelou natočila do funku hozené album „Pěšky po dálnici“ se songy jako Pouť, Ty, kdo jdeš kolem, Všichni odjeli či Poslední Hemingwayova fotka. Na konci sedmdesátých let zažila Marie obrovský úspěch na koncertě s JOČRem ve Frankfurtu.

A pro Marii nastalo silné období, kdy měla spoustu hitů a hojně se objevovala v médiích. Načala ho série dobrých singlů: Střapatá nohatá, To nic (oba Wykrent), Tulák z nížin a covery Bouda na Horroru nebo Štěstí. Zároveň si zahrála malou roli zpěvačky v psychologické krimi Kam nikdo nesmí a poté královnu ve slovenském muzikálovém filmu Neberte nám princeznú. V roce 1981 se stal bombou singl s písní původně od Black Sabbath s Nohavicovým textem Lásko, voníš deštěm. Ten se objevil na LP „Muž č. 1“ s dalšími songy jako Osud mi tě přálKdyž tohle vím jen já. Marie si zároveň prosadila natáčení vlastního pořadu Divadélko pod věží, který moderovala, zpívala v něm a představovala různé hosty celkem ve dvaadvaceti dílech dalších šest let. V roce 1982 měla hit Ten vůz už jel (hudba Jiří Zmožek) z alba „Já a ty“ (se songy Jako pápěří, Takové divné hry od Vl. Kučaje, či Tahitská dívka s Nohavicovým textem). V letech 1983–85 následovaly další úspěšné singly Hvězda Supernova (původně od Joan Armatrading, text Fikejzová), Zřejmě letos nikde nejsou kytky (Zmožek) a pak duet s Pavlem Bobkem v coveru S tím bláznem si nic nezačínej. Autorská Mariina píseň Měli jsme se potkat dřív se objevila na albu „Mezi námi“ (1985, dále ještě třeba Co je mezi námi, lásko, Dámskej mejdan).

V roce 1985 se Marie přestěhovala z Ostravy do Prahy. Zde se také potkala s moravským Němcem Georgem Burgersteinem, který v hlavním městě vystavoval výrobky své firmy zaměřující se na hudební nástroje a techniku. A v osmaosmdesátém byla ve Stuttgartu svatba. V tom roce také proběhlo Mariino poslední vystoupení s Flamingem – časté koncertování mělo totiž neblahý vliv na zpěvaččin zdravotní stav a potřebovala si dát pauzu. Navíc o pár měsíců později tragicky zahynul kapelník Vladimír Figar. Marie se odstěhovala do Stuttgartu – tehdy se z ní stala opět žena v domácnosti, což pro ni byla očistná kůra. Ale často do Prahy jezdila: na na narozeninách Karla Gotta dokonce podepsala dokument Několik vět. V roce 1990 se Marie i s manželem vrátili do Prahy a ona sama pak další tři roky nekoncertovala. Poté se zase pomaličku odhodlávala a v pětadevadesátém natočila comebackové album „Jeřabiny (songy jako Jeřabiny, Pozemskej ráj, Maškarní show – oba texty Marie, dále Předjaří, Čas zamknout dům). Když pak o rok později přišel náhlý rozvod s manželem, dala se do koncertování. V roce 2001 vyšlo album „Podívej“, na kterém spolupracovala s kapelou Neřež (Zdeněk Vřešťál a Vít Sázavský) – hitem byla píseň Lakomá. Následovalo koncertní turné, které trvalo rok a půl. V roce 2007 si našla nového přítele Milana Říhu. O dva roky později byla Marie na cenách Anděl uvedena do Síně slávy. S koncertováním se rozloučila v roce 2011 velkolepým megakoncertem ve vyprodané hale v Ostravě. Se třetím manželem žije na okraji Prahy.

Odkazy

Fotografie