Kevin Spacey

Americký herec, producent a zpěvák Kevin Spacey se narodil jako Kevin Spacey Fowler v roce 1959 v South Orange v New Jersey (součásti tzv. Velkého New Yorku), do rodiny Fowlerových. Matka Kathleen byla sekretářkou, otec Thomas Geoffrey psal technické manuály. Má dva starší sourozence, bratra Randyho a sestru Julii Ann. Když mu byly čtyři, rodina se přestěhovala do jižní Kalifornie, kde prožil dětství, a jak sám přiznává, coby dítě byl pěkný parchant – škodil, kde mohl. Když navštěvoval vojenskou akademii v Canoga Park High School, byl po rvačce, při které zranil spolužáka, vyloučen. Matka ho pak nasměrovala na hodiny herectví, které ho začaly hodně bavit. Přestoupil na střední v Chatsworthu, kde se potkal s o půl roku mladším Valem Kilmerem (pozdějším známým hercem) a oba začali hrát divadlo – už tehdy si Kevin zvolil pseudonym Spacey, když použil své prostřední jméno jako příjmení. Co se týče hraní, objevil se třeba v muzikálu Zvuk hudby.

Po absolvování střední on i Kilmer odjeli do New Yorku, kde nastoupili na hereckou konzervatoř Juilliard School. Spacey byl pak v letech 1979 – 1981 členem skupiny 12, která studovala drama u herečky Marian Seldes, ovšem mezitím se snažil prosazovat jako stand-up komik. Od roku 1981 hrál menší role ve shakespearovských hrách, mj. v Jindřichu VI., část 1, později se zaměřoval na práci asistenta divadelní produkce. Ve třiaosmdesátém si zahrál Phillinteho v Moliérově Misantropovi, poté produkoval Rabeho komedii Hurlyburly (1984), následně se objevil v Čechovově Rackovi (1986).

V tom čase začal Spacey získávat malé role i v televizi a ve filmu. Po debutovém cameu zlodějíčka v komediálním dramatu Hořkost (1986), zazářil v televizním přepisu dramatu Eugena O ´Neilla Cesta dlouhým dnem do noci (1987) v roli jednoho ze synů pána domu, Jamieho Tyrona Jr., alkoholika a mluvky, který si na sebe nedokáže ani vydělat. Následně se coby Bob Speck mihl v komediálním dramatu Podnikavá dívka (1988), zahrál si zločince Kirga v krimi-komedii Nevidím zlo, neslyším zlo a zeťáčka v komedii Táta (oba 1989). Výraznou rolí právníka Wadea Blanka se předvedl ve výborném TV-dramatu Když si na mě vzpomeneš (1990), o těžce nemocném teenagerovi, týraném v dětském ústavu. Mezitím Spacey získal na Broadwayi divadelní cenu Tony za svůj výkon v komediálním dramatu Ztracen v Yonkers (1991). V dalším, tentokrát životopisném TV-dramatu Advokát chudých (1991) ztvárnil Clarence Darrowa, legendárního advokáta z přelomu XIX. a XX. století, v dramatu Konkurenti (1992), o drsné soutěži realitních agentů jak nejlépe prodat bezcenný pozemek, zase Johna Williamsona, manažéra realitní kanceláře. Odporného padoucha Eddyho předvedl v krimi-thrilleru Ochotní dospělí (1992), kde má hra dvou manželských párů na výměnu partnerů tragické vyústění.

Stále však nešlo o nějaký průlom, i když je možné, že Spacey o něj ani moc nestál: cítil se být spíše divadelním než filmovým hercem. Také jeho fyzický vzhled jakoby mu přisuzoval spíše vedlejší než hlavní role. Střední postava, elegantní, slušný, zdvořilý, ale zároveň neproniknutelný, mazaný a nevypočitatelný, někdy slizký, s uhlazenými vlasy dozadu, pichlavýma očima, s ústy plnými suchého až cynického humoru, v podstatě od mládí stále stejné vizáže člověka středního věku. Ač Američanem, vypadal spíše jako Brit, však byl také v ostrovním království za své herectví velmi oceňován. Resumé: pár hlavních úloh sice přišlo, ale přestože v nich Spacey předvedl svoje herecké mistrovství, filmy buď zapadly, anebo jejich celkové hodnocení nebylo takové, jaké by bylo potřeba. Jenže to se brzy mělo změnit – druhá polovina devadesátých let se stala jeho dobou.

Už nepřehlédnutelný Spaceyho herecký koncert započal v roce 1994 v drsném komediálním dramatu Mezi žraloky (1994), kde si k hlavní úloze přibral i roli koproducenta – ve filmu hraje vlivného a velmi arogantního filmového magnáta Buddyho Ackermana, jenž je šéfem jak z pekla: ze svých podřízených dělá v podstatě otroky, najmě pak ze svého nového asistenta produkce, což se nakonec obrátí proti jemu samotnému. Perlil i v krimi-komedii Nezvaný host (1994), ve které ztvárnil Lloyda, jednoho z manželů, kteří prožívají krizi a neustále se hádají, přičemž si je omylem vezme za rukojmí nešťastný bytový lupič. O rok později se herec objevil ve skvělém mysteriózním krimi-thrilleru Obvyklí podezřelí (1995), o výbuchu lodi v kalifornském přístavu, dvou přeživších a spletitém příběhu, který k neštěstí vedl: Spacey následně získal Oscara pro nejlepšího herce ve vedlejší roli, i když se vlastně jednalo o dvojroli – kulhavého pouličního zlodějíčka Rogera „Verbala“ Kinta a zároveň tajemného tureckého zločince Keysera Sözeho. A jiná vedlejší, ale pro film důležitá úloha sériového vraha Johna Doea na herce čekala v dalším vynikajícím mysteriózním krimi-thrilleru Sedm (1995) o vraždách, jejichž oběti spojuje sedm smrtelných hříchů.

V soudním dramatu Čas zabíjet (1996), o znásilnění malé holčičky a pomstě jejího otce, kdy oba souzené pachatele zastřelí přímo v soudní síni, ztvárňuje herec žalobce Rufuse Buckleyho, jenž pro onoho muže žádá trest smrti. Poté Spacey debutoval jako režisér průměrnou krimi Albino Alligator (1996), ve které si tři ozbrojení lupiči, uprchlí z místa zločinu, vezmou jako rukojmí v podstatě celý jeden bar. Následoval další skvělý krimi-thriller

L.A. – přísně tajné (1997), odehrávající se v padesátých letech: vyšetřovatelé pátrají po pachatelích několika vražd, přičemž herec se zde objevuje v úloze jednoho z nich – detektiva seržanta Jacka Vincennese. V další krimi Půlnoc v zahradě dobra a zla (1997), hraje Spacey obchodníka se starožitnostmi Jima Williamse, jenž zastřelí svého milence. A jím zpívaná stará swingovka That Old Black Magic se objevila i na filmovém soundtracku. Výborný byl i jako vyjednávačské eso, poručík Chris Sabian, jenž má za úkol lapit svého kolegu vyjednávače, obviněného z vraždy, v krimi-thrilleru s názvem… Vyjednávač (1998).

A pak přišla skutečná Americká krása (1999) a jeho Lester Burnham, životem unavený manžel v krizi středního věku, jenž je pro svou ženu vzduchem, dcera ho nenávidí, a on se navíc zamiluje do její atraktivní kamarádky. Nešlo jinak – Spacey získal Oscara pro nejlepšího herce v hlavní roli, stejně jako jeho britskou obdobu, cenu BAFTA, a ještě mnoho dalších cen. V tom samém roce se podílel na produkci komedie Bomba kšeft (1999), ve kterém si zahrál Larryho Manna, jednoho ze tří obchodních agentů, čekajících v hotelu na svůj velký kšeft. V romantickém dramatu Pošli to dál (2000) ztvárnil učitele Simoneta, jenž své třídě dává za úkol navrhnout něco, co změní svět k lepšímu, v krimikomedii Rafinovaný zloděj (2000) zase slavného dublinského zloděje Michaela Lynche, po kterém jde jak policie, tak IRA. V romantickém dramatu Ostrovní zprávy (2001), odehrávajícím se v drsném prostředí ostrova Newfoundland, hraje newyorského novináře Quoyleho, který se sem uchýlí po smrti své manželky a upadne přitom do osidel půvabné tajemné půvabné ženy.

Další herecký koncert si Spacey připravil pro sci-fi drama Svět podle Prota (2001), ve kterém se vtělil do pacienta psychiatrické léčebny, pana Prota, jenž tvrdí, že je na Zemi jen na návštěvě, přičemž pochází z daleké planety, vzdálené asi tisíc světelných let. Výborný byl i jako David Gale, morální a kultivovaný profesor filosofie, odpůrce trestu smrti, jenž je díky shodě náhod sám odsouzen k smrti za znásilnění a vraždu, v krimi-thrilleru Život Davida Galea (2003). V tomtéž roce produkoval krimi-drama Svět podle Lelanda, ve kterém hraje vedlejší úlohu spisovatele, jehož syn-student spáchá podivnou vraždu. Pak si Spacey splnil dlouholetý sen a do životopisného hudebního dramatu Za mořem (2004) o newyorském zpěvákovi Bobby Darinovi investoval veškerý svůj um – film produkoval, napsal scénář, režíroval ho, obsadil se do hlavní role a ještě nazpíval všechny písničky soundtracku. V tomtéž roce se stal uměleckým ředitelem londýnského divadla Old Vic, což dělal až do roku 2015. Z dalších Spaceyho rolí lze zmínit třeba úlohu Supermanova protihráče, megalomana a sociopata Lexa Luthora v dobrodružné sci-fi Superman se vrací (2006), pak profesora Mickyho Rosu, jenž se svým týmem studentů vymyslí způsob jak v kartách pokořit herny Las Vegas, v krimi-dramatu Oko bere (2008), dále Rona Kleina, skutečného šéfa volebního teamu demokratů v politickém TV-dramatu Recount (2008), lobbistu, korupčníka, obchodníka a mizeru Jacka Abramoffa v komediální krimi Casino Jack (2010) či hlavní úlohu milionáře a vynálezce Roberta Axleho, jenž se po nehodě a následném kriminále musí postavit zpět na nohy, v komedii Father Of Invention (2010), kterou herec též produkoval.

Po roce 2010 lze za zajímavé filmy se Spaceym označit třeba drama Den před krizí (2011) o finanční krizi z roku 2008, přičemž v něm hraje bankovního finančního experta Sama, a Šéfové na zabití (2011), ve kterém ztvárnil vedlejší roli Davida Harkena, prezidenta společnosti, jenž je skutečně na zabití. V roce 2013 se ovšem začala natáčet politická satira, TV-seriál Dům z karet (2013): hlavní role Franka Underwooda, prohnaného, absolutního politického hajzla, kongresmana, jenž se na své cestě k moci neštítí ani těch největších podrazů, se stala Spaceyho majstrštykem – získal Zlatý Glóbus pro nejlepšího herce.

Po pěti úspěšných sériích (2013 – 2017) byl však Spacey vyhozen, když se stal jedním z terčů kampaně Me Too za nevhodné sexuální narážky – díky tomu také nedostal cenu Emmy a tak nějak všeobecně byl dán do klatby. Dokonce byl v jednom z případů soudně obviněn, ale viny nakonec zproštěn.

Politicky vzato je Kevin Spacey demokratem (je mj. přítelem Billa Clintona), podporuje různé umělecké nadace a organizace, které se snaží zapojovat mládež do umění. Je znám jako bisexuál, byť z některých jeho prohlášení vycházelo, že je spíše gay. V devadesátých letech byla jeho přítelkyní Dianne Dreyerová, vedoucí filmových skriptů.

Žije v Baltimore, v americkém státě Maryland.