Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

Jiřina Steimarová — Lidé — Česká televize

herečka

* 24. ledna 1916

† 7. října 2007

Herečka Jiřina Steimarová se narodila v roce 1916 v Praze do herecké rodiny Anny a Jiřího Steimarových, přičemž jejím dědečkem byl český herec, režisér a historik Vendelín Budil. Měla bratra Miloše, který byl rovněž hercem. Je tedy vcelku logické, že k tomuto povolání přirozeně tíhla a už v raném věku se rozhodla, že bude také herečkou.

Po studiích na dramatickém oddělení pražské konzervatoře získala ve svých šestnácti angažmá v divadle Rokoko. O rok později už nastupovala na první pražskou scénu do Národního divadla, nejprve jako elévka, později jako sustentantka (herečka bez vyššího vzdělání). V letech 1941–1952 byla už řádnou členkou činohry ND. Do srdcí diváků se zapsala jako Sefa ve hře Holčička, Ivana z Klicperovy komedie Zlý jelen, princezna Dišperanda z Drdovy komedie Hrátky s čertem nebo jako Zulika v Tylově klasice Strakonický dudák. Hereččin tehdejší manžel ovšem v jedenapadesátém prchl za hranice, což mělo samozřejmě pro Jiřinu drsné následky – byla ze Zlaté kapličky propuštěna, navíc ji byl zabaven i majetek. Po určitých peripetiích (byla označena za politicky nespolehlivou) se nakonec dostala do Hudebního divadla Karlín. Tam po krátké epizodě externistky (1952–53) působila jako řádná členka souboru až do konce 70. let, než odešla do důchodu. Prosadila se jako Mastílková ve hře Fidlovačka nebo jako Marjánka v kuse Paní Marjánka, matka pluku (obě hry napsal J. K. Tyl), výrazná byla jako paní Higginsová v americkém muzikálu My Fair Lady či jako teta Kulichová v představení Bílý oficír.

Co se týče filmu, Jiřina Steimarová obsadila stříbrné plátno už v době svých divadelních začátků – první hlavní roli si zahrála v sedmnácti letech. Vždy představovala temperamentní, svěží mladou dívku (a ženu) s velmi přirozeným hereckým projevem – byla tak výrazná nejen v hlavních úlohách, ale i v epizodních.

Hlavní role si zahrála ve snímcích Dobrý tramp Bernášek (1933), Na svatém kopečku (1934), Pozdní láska (1935), Irčin románek (1936), Poslední Podskalák (1940), Paklíč (1944). Ve vedlejších rolích lze Steimarovou připomenout ve filmech Extase (1932) a Poslední muž (1934). Po roce 1945 si zahrála hlavní úlohu pouze v agitce Slovo dělá ženu (1952), krátkometrážním filmu Kam s ním? (1955) a větší roli si připsala v dětském snímku Na stříbrném zrcadle (1954). Ale většinou na ni čekaly právě ony vedlejší nebo malé úlohy. Jako třeba ve snímcích Posel úsvitu (1950) nebo Psohlavci (1955). Poté už se jednalo vyloženě o epizodní role… Herečka občas spolupracovala i s čs. televizí, objevila se například v inscenacích Dotek motýla (1972) nebo Jehla (1982) a v seriálech Hříšní lidé města pražského (1968), 30 případů majora Zemana (1974–79) nebo Pomalé šípy (1993).

Steimarová ale nebyla jen herečkou, od roku 1965 působila také jako pedagožka na LŠU. V roce 1976 získala titul Zasloužilá umělkyně.

Jiřina Steimarová byla dvakrát vdaná, nejprve od roku 1936 za sochaře Jana Kodeta, s nímž měla syna Jiřího Kodeta (později slavného herce), z druhého manželství s obchodníkem a automobilovým závodníkem Jaroslavem Juhanem pak pocházely dcery Evelyna Steimarová (později taktéž herečka) a Julie Juhanová (krátce působila jako herečka, později žila v Kanadě). Jejími vnoučaty jsou herečky Bára Kodetová, Vendula Prager-Rytířová a Anna Polívková. V roce 1995 Jiřina Steimarová sepsala své paměti do spisku Život plný kotrmelců, který vyšel ještě jednou po její smrti v roce 2007 pod názvem Ničeho nelituju.

Odkazy