Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

PhDr. Jan Vodňanský — Lidé — Česká televize

humorista, básník, zpěvák

narozen 19. června 1941

Herec, zpěvák, spisovatel, autor textů písní, kabaretiér a lidový filosof Jan Vodňanský se narodil v roce 1941 v Praze na Královských Vinohradech v rodině úředníka. Smysl pro exhibici v sobě objevil už při nástupu do první třídy – když byli žáčci vyzváni, aby některý z nich odříkal nějakou básničku, chopil se toho právě Jan. V roce 1958 maturoval na jedenáctileté střední škole, následně vystudoval ekonomiku a organizaci strojní výroby na Fakultě strojního inženýrství Českého vysokého učení technického a v roce 1965 získal titul inženýr. Zároveň od roku 1962 externě studoval filosofii a historii na Filozofické fakultě UK – toto studium zakončil v roce 1972 diplomovou prací „Skutečnost hry“, jež se stala základem pro získání titulu PhDr. v roce 1973. Do pracovního procesu se zapojil v šestašedesátém: tehdy byl zaměstnán jako projektant do SPÚ Kovoprojekta. Po povinné vojenské službě (1967) příležitostně pracoval jako archeolog pro Středisko památkové práce v Praze, v jednasedmdesátém byl několik měsíců v Činoherním klubu, od roku 1974 je na volné noze.

Jakožto obdivovatel divadla Semafor a předscén dua Werich & Horníček, i Vodňanský se chtěl prezentovat v podobném duchu. Na konci 50. let začínal s psaním textů, které jsou plné osobitého absurdního a intelektuálního humoru. Věnoval se také tvorbě pro děti (např. verše v časopise Mateřídouška). V létě třiašedesátého se Jan, zvaný pro svůj kladný vztah k ruské literatuře „Jefťa“, přes básníka Pavla Šruta seznámil s absolventem JAMU klavíristou Petrem Skoumalem – k setkání došlo v Klášterní vinárně na Národní třídě. Skoumal psal předtím muziku pro brněnské divadlo X 61 a též zhudebňoval Prevértovy básně. Tehdy ve vinárně si „kápli do noty“ a složili spolu několik písniček pro rozhlasové pohádky. Od roku 1964 už coby duo Vodňanský + Skoumal vystupovali se svým programem slovních hříček a písniček v Luxoru. Tam je uviděl jeden z tatíčků text-appealů Ivan Vyskočil a pozval je na hostování k sobě do Reduty. V roce 1966 Vodňanský a Skoumal vytvořili svůj první samostatný program, nazvaný Secese – Recese aneb Dvakrát dva. V tomtéž roce se objevili i televizním pořadu Sedm vyznání Červené Lhotě. A účinkovali také v pořadu Jiřiny Jiráskové Jizvy, jiskry, jistoty (1969).

V tom čase byl pro dvojici důležitým krokem přestup z Reduty do pražského Činoherního klubu; nový celovečerní program S úsměvem idiota měl premiéru v květnu 1969 zrovna tam. Odstartoval jejich popularitu mezi intelektuálním publikem a je také prvním, který byl zaznamenán na „elpíčko“ (bohužel je také Vodňanského jediným „dospělým“ textem, který za bolševika vyšel knižně oficiálně). Poté následovaly EP-desky Aristokrat (1970) a Bonton (1971) včetně singlu s písní Letadlo je velký pták (1971). Dva další pořady Hurá na BastiluS úsměvem donkichota (1970–72) se taktéž podařilo dostat na dlouhohrající desku – zde dokonce vzniklo dvojalbum (1974). Na deskách s V + S spolupracují skvělí komici Miloslav Štibich, Leoš Suchařípa a herečka Táňa Fischerová. Humor V + S se dostal i na televizní obrazovku: ansámbl měl k dispozici část Silvestrovské revue 72. Mezitím jedním svým autorským programem přispěli i do Divadla hudby – jmenoval se Delikátní deštník aneb Zuzančino tajemství (1972). Zde došlo k první spolupráci s karikaturistou Vladimírem Jiránkem. Dále to byly pořady Rande s pianemKrálíci pokusní. Premiéra druhého jmenovaného proběhla na jaře 1974 v divadle Atelier (dnešní Olympik ve Spálené ulici), kde v období 1973–78 duo vystupovalo, a výtvarně je na něm podpořil opět jejich příznivec Jiránek. Z triček s namalovanými králíky pak vznikl večerníčkový seriál Bob a Bobek. V pětasedmdesátém se duo V + S objevilo v televizním Kabaretu u dobré pohody a zároveň Vodňanskému vyšla knížka pro děti Šlo povidlo na vandr.

Vodňanský psal scénáře, říkánky a samozřejmě texty k písničkám, Skoumal skládal hudbu. Téměř všechno, co Jan spáchal, byly textové koláže – střelené, ulítlé, takové, jaké by nikdo jiný nevymyslel. A Petr je dokázal podbarvovat jednoduchým, někdy až jakoby mimoděčným klavírním doprovodem. Ve všem bylo přítomno vědomé divadelní diletantství a ve svých písničkách na první pohled zesměšňovali sama sebe, ale na ten druhý – vlastně cokoliv. Z těch nejhumornějších kousků jmenujme třeba písničky Grizzly, Pověz miláčku, Jak mi dupou králíci, Mauglí, Neteře, Maršálové či rock´n´roll Naše pračka Zanussi, na poetickou strunu brnkaly třeba Ukolébavka pro hysterku, Markýz de Sade nebo Horké letní odpoledne a při skladbě Králíci pokusný člověka mrazí dodnes. Vedle písniček pak šlo v představeních o různé parodie na reportáže (např. Štibich komentující „šachové finále o titul majstra sveta“ stylem slovenského reportéra Gabo Zelenaje), přednášky (např. Vodňanského filosoficky fundovaná analýza Disneyova filmu Sněhurka a sedm trpaslíků), katalogy neveřejných vernisáží (jak jinak než fiktivního výtvarníka Bedřicha Bobše) občas absurdní, občas cynické ale vždy ulítlé dvoj a až čtyřveršové slovní hříčky („Dřív než tvoje oči usnou / pohladím tě… rašplí drsnou“ nebo „Kam zmizel pan profesor? / je ho plný kompresor).

V šestasedmdesátém navštívil Vodňanský v USA Jiřího Voskovce, jednoho z inspiračních zdrojů své tvorby. A v roce 1977 byla dvojici V + S v určitých krajích pozastavena činnost, neboť Jan podepsal Chartu 77 a stýkal se s chartisty, mj. s Václavem Havlem. Když si pak v roce 1977 bral svou první ženu, psychoterapeutku Jitku Shánilcovou, dva ze signatářů (L. Vaculík, S. Machonin) jim šli za svědka. Následně se Janovi a Jitce narodil syn Tomáš. Manželství ale moc dlouho nevydrželo: Jan nebyl příliš rodinný typ a navíc – jako správný filosof byl značně nepraktický. Mezitím byla představení Vodňanského a Skoumala různě administrativně zakazována (zejména v Praze), přesto v letech 1979 až 81 vytvořila dvojice několik zájezdních programů: V + S u tabule, V + S na počkání a poslední Život a dílo, na němž s duem spolupracoval i herec a filolog Přemysl Rut. Nejrůznější úřední zákazy a umělecká únava ale nakonec vykonaly své: oba umělci se dohodli, že se v létě 1981 rozejdou, ale snad pár měsíců před tím je oficiálním absolutním zákazem celorepublikového vystupování předběhl sám bolševik.

Po rozpadu dua Vodňanský nějaký čas působil v Bratislavě, poté ve dvojici s Rutem vystupoval v pořadech pro děti a občas i neoficiálně sám. Klavírní doprovod pak zajišťovali Martin Zákravský nebo Ivan Mizera, na pódiu si zazpívali třeba ještě Světlana Nálepková nebo Magda Křížková. Jeho „dospělé“ texty byly tehdy šířeny samizdatově. V roce 1985 vyšly Janovi další jeho dětské knížky: Hádala se paraplata (1985) a O slonovi, který utekl z každého obrázku (1988). V roce 1988 se objevil coby psychiatr ve školním filmu Jana Hřebejka Co všechno chcete vědět o sexu a bojíte se to prožít, roli autora dostal i v Křístkově dramatu Zvířata ve městě (1989).

Po sametové revoluci duo V + S na krátký čas obnovilo svoji činnost v letech 1989–90, kdy vyšlo 2LP Večírek rozpadlých dvojic a pak v roce 2000 ku příležitosti 4CD V + S České tajfuny. Po roce 1989 se však roztrhl pytel s Vodňanského knížkami, které obsahovaly jeho texty z let 1968–1981 (Jak mi dupou králíci, Důvěrná sdělení, Konečně rozumné slovo, Generální úklid, Zpívající memoáry aneb Když archiv zakuká atd.). Jan se věnoval i přednáškové činnosti: v roce 1991 přednášel v kurzech tvůrčího psaní na Universitě Iowa City, od dvaadevadesátého pak filosofii v Institutu základů vzdělanosti UK, od roku 2001 na Fakultě humanitních studií UK filosofii hry a vedl seminář literární tvorby. Od roku 1990 vystupoval mj. v Činoherním klubu, Redutě, Rokoku a Semaforu. Podnikl rovněž řadu uměleckých zájezdů: roku 1990 vystupoval v Moskvě, r. 1993 a r. 1995 v USA a Kanadě, 1994 v Bonnu, Stockholmu, Kodani, Oslu, Vídni, Sofii a na Guadeloupe, 2001 v Paříži, 2003 v Pekingu, 2008 v Austrálii. Od roku 1999 má druhou manželku Ivanu, která je pedagožkou. V roce 2003 byla Vodňanskému Masarykovou akademií umění v Praze udělena Cena Rudolfa II. za uměleckou a kulturní činnost.

Odkazy