Gian Maria Volontè

herec

* 9. dubna 1933

† 6. prosince 1994

Italský filmový herec Gian Maria Volontè se narodil v roce 1933 v Miláně. Hereckou školu ukončil v Římě v roce 1957. Poté krátce působil u divadla (hry Shakespeara, Goldoniho atd.) a u televize (například seriál La pisana, 1960). Následně se už zaměřil hlavně na kariéru u filmu: debutoval ve válečném snímku Sotto dieci bandiere (1960), první hlavní roli pak získal ve francouzském dramatu Terorista (1963). Proslavily ho ale (a to zejména v Americe) až role padouchů ve spaghetti westernech Sergia Leoneho Pro hrst dolarů (1964, hrál roli Ramona) a Pro pár dolarů navíc (1965, role India), v nichž mu byl protivníkem Clint Eastwood. Dalším italským westernem, kde si už střihl hlavní roli (jak jinak než padoucha – El Chuncha) byl snímek Kulka pro generála (1966). Volontè byl ovšem všestranným hercem: dokázal zazářit i v komediích, známa je třeba parodie na rytířské filmy Brancaleonova armáda (1966, role Teofilatta dei Leonziho). V dalších snímcích se už většinou objevoval jako hlavní hvězda. Titulní úlohu profesora Laurana, za níž mu byla udělena Stříbrná stuha pro herce v hlavní roli, si zahrál v dobře hodnoceném mafiánském dramatu Každému, co mu patří… (1967). Stejně kvalitní je i známá kriminálka Bandité v Miláně (1968, hlavní role šéfa gangu Cavallera), která byla nominována v tomtéž roce na 1. cenu na MFF v Cannes. Kritika si cenila i jeho výkonu v krimi-dramatu Podivné vyšetřování (1970), v kterém si zahrál hlavní roli Inspektora, muže stojícího nad zákonem – i za tuto roli získal Stříbrnou stuhu.

Gian Maria Volontè se nikdy netajil svými levicovými postoji, proto rád účinkoval i v politických dramatech – asi nejznámějším z nich je životopisný film Sacco a Vanzetti(1971), ve kterém se vtělil do Vanzettiho, jednoho ze dvou italských emigrantů – levičáků, kteří jsou v USA neprávem obviněni z loupeže a odsouzeni k smrti. V hlavní úloze dělníka Massy, který se stane po úrazu nezaměstnaným, se Volontè objevil v sociálním dramatu Dělnická třída jde do ráje (1971). V životopisném dramatu Případ Mattei (1972) si naopak střihl roli průmyslníka a ropného magnáta. Objevil se i ve známém thrilleru Atentát v Paříži (1972), a hlavní úlohu cynického redaktora Bizantiho si zahrál v dramatu Aféra z titulní stránky (1972). Titulní rolí renesančního myslitele a vědce se blýskl v historickém dramatu Giordano Bruno (1973). Mexické drama Svědectví obce Marusia (1976), v němž hrál Volontè opět hlavní roli, získalo nominaci na Oscara za Nejlepší cizojazyčný film, a stejně tak nominaci na Zlatou palmu na MFF v Cannes. Herec zazářil také jako policista Graziano ve zločineckém filmu o mafii s názvem Mám strach (1977), nebo jako antifašista Carlo Levi, jenž v polovině 30. let prchá na venkov, v biografickém dramatu Kristus se zastavil v Eboli (1979). Existovali určití režiséři, kteří si Volontèho hereckého mistrovství velmi cenili a často ho obsazovali do svých filmů: vedle Elia Petriho, to byl zejména Francesco Rossi, režisér posledního jmenovaného snímku.

V roce 1983 získal Volontè cenu za Nejlepší mužský herecký výkon na MFF v Cannes za roli televizního reportéra Fontany, který má za úkol udělat rozhovor se známým vědcem Kramerem, v dramatu Smrt Maria Ricciho. Velmi oceňován byl i jeho výkon v úloze křesťansko-demokratického politika Alda Mora, který byl na konci 70. let unesen, držen v zajetí a posléze zavražděn, v historickém dramatu Aféra Moro (1986): na MFF v Berlíně dostal herec opět cenu za Nejlepší mužský herecký výkon. V roce 1990 byl Volontè vyhlášen nejlepším evropským hercem – oceněn byl za roli soudce v dramatu Otevřené dveře; tento snímek též získal nominaci na Oscara za Nejlepší cizojazyčný film. O rok později dostal Volontè na MFF v Benátkách Zlatého lva za celoživotní dílo.

Herec byl dvakrát ženatý, nejprve s herečkou Carlou Gravinou, a od roku 1977 až do své smrti s další herečkou – Angelikou Ippolito. Nemanželský syn Mauriel Morejon je výtvarníkem.

Gian Maria Volontè zemřel v jedenašedesáti letech na infarkt v roce 1994 během filmování v Řecku.

Odkazy