Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

Alexander Dubček — Lidé — Česká televize

politik

* 27. listopadu 1921

† 7. listopadu 1992

Dětství a rané mládí prožil v Sovětském svazu, kam se v roce 1925 odstěhovali jeho rodiče jako členové družstva Interhelpo. Do roku 1933 žil v kirgizském Bišpeku, poté v Nižném Novgorodu, kde navštěvoval střední školu. Do Československa se s rodinou vrátil několik týdnů po mnichovském diktátu v roce 1938. Na Slovensku se zapojil se do ilegální činnosti komunistické strany. Vyučil se strojním zámečníkem a pracoval ve zbrojovce v Dubnici nad Váhom. V roce 1944 se připojil k povstání na Slovensku, v němž byl dvakrát zraněn a ztratil bratra. V roce 1949 se stal profesionálním politickým pracovníkem. Od roku 1953 byl vedoucím krajským tajemníkem KSS v Banské Bystrici. O dva roky později byl vyslán na studia Vysoké stranické školy v Sovětském svazu. Po návratu ze studií v roce 1958 byl dva roky vedoucím krajským tajemníkem v Bratislavě a zároveň členem ÚV KSČ. V dubnu 1963 nahradil ve funkci prvního tajemníka ÚV KSS Karola Bacílka, bývalého ministra národní bezpečnosti, odstaveného v souvislosti s jeho úlohou v politických procesech z 50. let. Přešetřování jejich pozadí se v letech 1962-1963 Dubček zúčastnil jako člen komise ÚV KSČ. V průběhu více než čtyř roků ve funkci prvního tajemníka ÚV KSS začaly narůstat Dubčekovy neshody s prvním tajemníkem ÚV KSČ Antonínem Novotným, jenž Dubčeka při více příležitostech kritizoval. Na plenárním zasedání ÚV KSČ v říjnu 1967 přerostly jejich vzájemné rozpory do otevřeného konfliktu, v němž Novotný obvinil Dubčeka z nacionalismu. Avšak v té době již byla v řadách KSČ zformována opozice proti Antonínu Novotnému, proto se mu nejenom nepodařilo Dubčeka odstavit, ale sám ztratil funkci prvního tajemníka ÚV KSČ. V ní ho 5. ledna 1968 nahradil právě Alexander Dubček. Ten se v následujícím období Pražského jara stal symbolem uvolnění, demokratizačního a reformního procesu, ačkoliv sám k radikálním reformátorům ve vedení KSČ nepatřil. Při přepadení Československa vojsky pěti zemí Varšavské smlouvy v noci z 20. na 21. srpna byl zajat sovětskými výsadkáři v budově ÚV KSČ a unesen mimo československé území. Spolu s drtivou většinou československé delegace podepsal tzv. moskevský diktát. Učinil tak v klamném dojmu, že se mu tím podaří zachránit alespoň část reforem, ale postupem času se ukázalo, že se jednalo pouze o iluzi. Místo toho se musel podílet na přijímání nepopulárních opatření a sám asistovat při odbourávání demokratizačního procesu. Celý tento vývoj 17. dubna 1969 vyústil v Dubčekovo odstoupení z funkce. Poté byl zvolen do funkce předsedy Federálního shromáždění. V ní 22. srpna 1969 podepsal zákonné opatření č. 99/1969 „O některých přechodných opatřeních, potřebných na upevnění a ochranu veřejného pořádku“ lidově nazývané „obuškový zákon“, které legalizovalo tvrdé zásahy bezpečnostních sil proti opozičním demonstracím.

V prosinci 1969 byl jmenován velvyslancem v Turecku. V červnu 1970 byl odvolán i z této funkce a vyloučen z KSČ i ze všech společenských organizací, jejichž byl členem. V prosinci 1970 nastoupil do zaměstnání u Západoslovenských státních lesů jako mechanizátor, kde pracoval až do důchodu, do něhož odešel v roce 1981. Po celou dobu byl pod bedlivým dohledem příslušníků StB, což značně limitovalo jeho pokusy o opoziční činnost.

Při pádu komunistického režimu v roce 1989 se osobně angažoval v probíhajících politických změnách. Původně kandidoval na prezidenta republiky, ale nakonec ustoupil a po kooptaci do Federálního shromáždění v prosinci 1989 byl zvolen za jeho předsedu. V prvních parlamentních volbách v červnu 1990 kandidoval za Verejnost proti násiliu a znovu se stal předsedou FS. Na jaře 1992 se ujal vedení Sociálnědemokratické strany Slovenska, za niž byl zvolen do parlamentu ve volbách v červnu 1992. Při havárii služebního automobilu na dálnici D1 dne 1. září 1992 utrpěl vážná zranění, jimž podlehl v nemocnici v Praze.

Odkazy

Fotografie