Všichni lidé budou bratři

Vůdce Pražského jara hlásal v období svobodných šedesátých let myšlenku „socialismu s lidskou tváří“, kterou nakonec v roce 1968 umlčely sovětské tanky. Dubčekova tvář se navzdory všeprostupující temnotě totality stala symbolem. Ve filmu Všichni lidé budou bratři se k tomuto stále živému symbolu vrací slovenský režisér Robert Kirchhoff a skládá příběh „tváře Dubčeka“: tváře vizionáře a tajemníka, ideálního a skutečného, absolutního a relativního, elitního a lidového, politického a soukromého, globálního a lokálního, moci a bezmoci, vítězství a prohry. Svědkové jeho života se ve filmu objevují v obrazech z utopistické komuny v Kyrgyzstánu, kde vyrůstal, a komentují jeho život jako vůdce Pražského jara, disidenta, vězně na svobodě i v době jeho návratu do vysoké politiky po Sametové revoluci roku 1989 a jeho tragického úmrtí.